Oáza pohody v centru města

V posledních letech jsme zaznamenali výraznou tendenci městských obyvatel přesunout své bydliště mimo město. Návštěva útulného bytu ukázala, že jsou tací, kteří dokáží i uprostřed města vykouzlit nečekaně příjemnou atmosféru vědomí sounáležitosti s přírodou.

Pár bezdětných studentů se před lety zabydlel v bytě o dvou místnostech ve velmi starém zchátralém domě v centru města. Ještě než se nastěhovali, museli si však ony dvě místnosti nejprve podle svých tehdejších možností zrekonstruovat, aby se v nich dalo obstojně žít. Jejich elán a zájem příbytek vylepšovat je neopustil a po celé roky sou- běžně s tím, jak se život rodiny vyvíjel, měnil se i jejich byt. Postupně připojovali další místnosti, podle možností stále vylepšovali, až do současnosti. Byt rozšířili a upravili pro čtyři osoby, nyní v něm bydlí tři lidé.

V obývacím pokoji přitahuje pozornost krb s průzračně čistým sklem.

NOVĚ SE TADY DĚLALO ÚPLNĚ VŠECHNO

Nejdřív bylo nutné udělat koupelnu a toaletu, které v původním malém bytě vůbec nebyly. Na řadu přišly nové elektroinstalace, vodoinstalace, odpady, následovaly omítky. Původní dřevěné podlahy byly shnilé, nahradily je nové betonové podklady, na nichž jsou položeny plovoucí laminátové podlahy. Nahoře v podkroví jsou podlahy dřevěné, někde je keramická dlažba. Povrchy podlah odpovídají různé zátěži, jíž jsou vystaveny. Například v novém obývacím pokoji je keramická dlažba, protože se odtud chodí na terasu. Špaletová okna naši hostitelé nejprve repasovali, později je vyměnili za okna z dubového europrofilu, která lépe izolují, ale zvenku vypadají úplně stejně jako ta původní. S rekonstrukcemi začali manželé jako velmi mladí, neměli se kam přestěhovat. „Všechno se dělalo, když jsme tu bydleli,“ vzpomíná naše hostitelka. „O dramatické chvíle nebyla nouze. Například když jsme sundávali stropy, které měly tři vrstvy, bylo tu neskutečné množství sutě a špíny. Trámy ve stropě jsou původní, zachovali jsme všechno, co bylo možné.“ Původně se topilo v každé místnosti v kamnech, ta majitelé nahradili etážovým topením s plynovým kotlem. V obývacím pokoji jsou v podlaze u prosklené stěny zapuštěné fancoily. Výrazným prvkem je tam krb s litinovou vložkou, jehož skleněná dvířka díky patentovanému oplachu vzduchem zůstávají průzračně čistá, ačkoli je v provozu velmi často.

Kuchyňský kout je vymezen zvýšeným pultem s vlastnoručně nalepenými vinnými korkovými zátkami. Ve vrstvách je podle druhu vína vidět, jak se vyvíjely momentální chuťové preference majitelů. Pult nebrání komunikaci, ale částečně cloní pracovní zónu.

ZMĚNY DISPOZICE

V té řadě úprav byly dvě zásadní rekonstrukce. Když se narodil druhý syn, rozšířili byt o podkroví, v poslední etapě přemístili koupelnu a připojili obývací pokoj v zadní části domu. Plocha spodního podlaží byla původně rozdělena na čtyři malé byty, z nichž každý měl dvě místnosti za sebou. „My jsme měli nejdřív dvě, pak čtyři a uprostřed byla koupelna se záchodem,“ počítá majitelka. „Později jsme připojili další dvě místnosti, ale dispozice nebyla vyhovující. Když byla možnost zadaptovat podkroví, konečně jsme udělali byt, který sice není dispozičně ideální, ale provozně je vyřešen na maximum, jaké bylo možné udělat.“ V podkroví jsou tři ložnice, šatna a koupelna s toaletou. Ve spodním podlaží je nyní velká společenská místnost zahrnující kuchyň s jídelnou, která je přes halu volně propojená s obývacím pokojem, z něhož je východ na terasu.

Věci mají historii, máte k nim vztah. Prostředí je přirozené, živé, je svědectvím života.

Obývací pokoj v zadním křídle navazuje prosklenou stěnou na terasu.

Centrální hala propojuje jídelnu a obývací pokoj, otevřené schodiště vede do ložnic v podkroví.

Chodbu nad schody zdobí obrázky a suvenýry.

ŽIVÝ INTERIÉR

Majitelka má velmi ráda jižní Francii a Itálii. Příjemný přátelský jih ji inspiruje: „Líbí se mi ten uvolněný životní styl, všude je tam velmi útulně. Na všem je vidět úžasná kulturní tradice, bohatá historie a úcta k ní. Nebojí se tam kombinace starého a nového. Staré věci jsou kvalitní, proto je nevyhazují. Přírodní materiály jako kámen, dřevo a kůže jsou věčné, nádherné textilie, barvy modrá, hnědá, žlutá, kouzlo dotvářejí květiny. Věci mají historii, máte k nim vztah. Prostředí je přirozené, živé, je svědectvím života. Jak se člověk vyvíjí, nechává si věci, které má rád, a přidává nové.“ Ze všech cest si naše hostitelka přiváží artefakty, které se jí líbí, keramiku, dřevo, mušle. Jsou v bytě všude vidět. „Detaily, doplňky do interiéru jsou moje slabost. Za drobnosti utrácím množství peněz, víc než třeba za oblečení. Nábytek v jídelně je po babičce, to byl první nábytek, který jsme měli. Potom jsme si pořídili dvě kožená křesla, která jsou v hale nahoře. Zbytek se postupně dovybavoval, jak to situace vyžadovala.“

Připojením podkroví získal každý vlastní pokoj.

Ložnice je umístěna v zadním křídle nad obývacím pokojem.

Drobnosti, ke kterým se vážou vzpomínky, dotvářejí charakter interiéru. Tvorba keramiky byla koníčkem majitelky.

MODERNÍ PRVKY

Architekt Roman Valkoun, autor projektu poslední rekonstrukce, říká: „Snažil jsem se do starého domu vstoupit něčím moderním. To jsou například okna bez rámů sahající až k podlaze v obývacím pokoji. Celá stěna je prosklená na terasu a do zahrady, aby dovnitř šlo co nejvíce světla. V případě potřeby je lze stínit vnějšími žaluziemi. Koupelnu jsem se snažil také udělat v duchu doby, co dovolují současné materiály. Čtvercové okno v šatně majitelka zprvu nechtěla, ale pak se do něj zamilovala. Myslel jsem si, že to patří k celkovému stylu a duchu bytu. Malé okénko bez rámu působí, jako by tam nebylo sklo, jako na venkově.“ Majitelka shrnuje: „Jsme moc rádi, že jsme poslední úpravu udělali. Přinesla ohromný efekt, byt má nyní podstatně jinou úroveň. Teď si to užíváme, cítíme se tu velmi příjemně. Každý tu má svůj prostor. Máme spoustu přátel, dobře se tu komunikuje i relaxuje. Získali jsme maximum, co bylo možné.“