O vodních růžích
Vodní neboli hastrmanovy růže si můžete snadno pořídit – naši předkové tak říkali leknínům. Vaše jezírko bude pěkné i s „hořkým zelím“, „aronovou bradou“ nebo „kosačem“. Jen musíte vědět, že v prodejně máte chtít vachtu, ďáblík bahenní a kosatec žlutý.
Pestrá úroda lidových názvů svědčí o tom, že vodní rostliny byly našim předkům důvěrně známé. Některé jsou léčivé nebo jinak užitečné. Teprve zakladatelé zahradních jezírek (u nás například Vladimír Hříbal) však docenili jejich význam pro čistotu vody a veškerý život pod její hladinou. Všimli jste si, že ze současných sladkovodních akvárií většinou zmizely proudy bublinek ze vzduchování? Ukázalo se, že nejdůležitějším zdrojem kyslíku ve vodě je hladina a po ní vodní rostliny. Ty navíc odčerpávají z vody dusičnany a další rozpuštěné živiny, které jsou pro ryby škodlivé. Správně vybrané a vysázené vodní rostliny, zejména ty rostoucí na mělčinách, mohou sloužit jako výkonná kořenová čistička.
Ďáblík bahenní se na bahnitých březích rozrůstá i dále od jezírka.
Čím větší jezírko, tím lepší samočisticí schopnost. Přesto je rozumné sázet kolem něj spíše jehličnany než listnáče.
OKOLÍ JEZÍRKA: RÁKOS A PUŠKVOREC
Písničkový František Dobrota sázel kolem vody topoly, aby hladina byla klidná. My můžeme pracovat v mnohem menším měřítku – stačí orobinec, rákos, puškvorec, kosatce žluté, zkrátka vyšší rostliny, které vytvoří souvislou hradbu. Poslouží stejně dobře. Zastínění hladiny od severozápadu, třeba i jen v jedné jediné zátočince, vytvoří místo s klidnou a prohřátou vodou. V koupacím jezírku bude právě tady nejpříjemněji – chtělo by to ale umístit na vybrané místo balvan či molo. Pokud v jezírku chováte ryby, měla by rákosová clona chránit spíše mělčinku s dalšími vodními rostlinami. Tady se také budou vytírat koi-kapři. Souvislý porost vytvoří především orobinec širokolistý nebo úzkolistý. Musí se však hlídat, aby se příliš nerozrostl. Subtilnější orobinec sítinovitý tolik problémů nepůsobí. K doplnění rákosin se výborně hodí kosatec žlutý. Sám vytváří trsy, které se do souvislejších porostů nespojují, a hodně parády udělají samostatně. Neméně užitečné jsou nižší rostliny vysazené do mělčin nebo do pomalu tekoucích přítoků. Ten pomalu přitékající proud je důležitý, aby kořeny rostlin stačily z vody vychytávat co nejvíce živin. Řezan pilolistý má listy vztyčené z vody, proto skoro vůbec nestíní hladinu. Milují jej nymfy drobných vážek, kterým se po takovýchto listech dobře leze z vody. Stejně jim poslouží i prustky, které si lidé pletou s přesličkami. Nechce se věřit, že jsou příbuzné s jitrocelem, ale je to tak. V úžlabí lístků jim vykvétají miniaturní květy. Vachta trojlistá se šíří oddenky a v dobrých podmínkách vytvoří hustý porost. Do proudu se hodí lakušník vzplývavý, který má listy dvojího typu. Ploché, vzplývající na hladině, a nitkovité pod vodou. Naopak stojaté mělčiny a bahnité břehy má rád ďáblík bahenní.
Jezírko s dobrou filtrací se obejde bez rostlin, zahradu ozvláštní jako proměnlivý dekorativní prvek pouhé zrcadlení na hladině.
Kosatec žlutý roste i volně v naší přírodě. Jeho nevýhodou je, že brzy odkvétá.
Důležitý je poměr volné hladiny a pokryvných listů vodních rostlin, protože přílišné zastínění brání řasám, aby mohly zásobovat vodu kyslíkem.
Řezan pilolistý
Orobince zastíní jezírko před větrem.
KRÁSA LEKNÍNŮ
Člověk nemusí být Claudem Monetem, aby se do leknínových květů zamiloval. Od června do konce léta postupně vykvétají a lákají spoustu opylovačů. Botanici znají desítky druhů leknínů z celého světa, ale do zahradního jezírka se jich hodí jen několik. Z nich se však daří křížit a šlechtit kultivary rozmanité co do barvy i velikosti květů. Dokonce existují i miniaturní lekníny, které můžete umístit třeba do sudu s dešťovou vodou. Poupě se zakládá pod vodou, na hladině rozkvete a po oplození zbytky květu mizí opět pod hladinou, kde se vytvoří plody. Pokud lekníny leží v dostatečné hloubce, nemusíme je ani na zimu vytahovat z vody. Přesazují se na jaře do košů se zeminou zatížených kamenem. Aby se nově přesazený leknín ujal, potřebuje opravdu prostorný koš. Tyto elegantní rostliny stíní hladinu svými listy. Tím poskytují úkryt rybám a brání přebujení řas. Musí se však hlídat, aby nezarostly celou hladinu – tím by se omezil přívod kyslíku do vody. Málokdo pěstuje ve svém jezírku stulík žlutý. Ten se uplatní tam, kde se může rozrůst na větší ploše. Zato další z hluboce kořenících vodních rostlin, plavín štítnatý, má květy i listy drobné, ale úhledné. I tahle rostlina se za vhodných podmínek dokáže nebezpečně rozrůst.
Lekníny je třeba rozmísťovat dále od sebe.
Plavín štítnatý
Vachta trojlistá
Rdesna jako kořenová čistička
KOUPAT SE, NEBO RADĚJI NE?
Zahradní jezírka mohou být docela malá, tak na jeden miniaturní leknín a pár prustek. Ta by měla být umístěna vždy v polostínu, aby se z přehřáté vody neztrácel všechen kyslík. Mnoho majitelů ale nemusí na zahradě šetřit místem a zvolí jezírko velké. Proč si v něm přes léto nezaplavat? Jen je třeba přidat externí filtr a hlídat výskyt sinic. Pochopitelně bez chlorování vody. Ani takovéto jezírko nemusí zůstat bez vegetace. O té břehové už jsme mluvili a vhodně umístěné lekníny při plavání nevadí. Dokonce se s vámi ve vodě snesou i ryby. Doporučeníhodný je vedle ozdobného kapra nebo karase zejména zlatý jelec jesen, který čiperně lapá poletující komáry i jejich larvy ve vodě. Stejnou službu vám udělají i skokani zelení, jen je třeba přetrpět jejich hlasité a velmi usilovné námluvy.
Hustě nasázená prustka a šípatka čistí vodu.
Na jezírku s břehovými porosty často vyvede mladé kachna divoká.
Zelení skokani jsou proslulí svým hlasitým koncertováním.
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 6. 9. 2015
