Nezáleží jenom na skle

Zeptáme-li se někoho, jaká má doma okna, neodpoví, že skleněná. Odpoví, že dřevěná, plastová, hliníková… Sklo je samozřejmostí, to musí mít okno vždy, rozdíl tedy vnímáme v nosičích skla, v materiálech, z nichž jsou okna vyrobena.

Rámy oken musí v prvé řadě plnit svou primární, tedy nosnou funkci. Zároveň to jsou ony, nikoliv sklo, co rozhoduje o estetické hodnotě okna. Díky vývojovému závodu v oblasti okenních profilů se postupně eliminují ty méně příznivé vlastnosti jednotlivých materiálů, a mnohé rozdíly mezi okny plastovými, dřevěnými i hliníkovými se postupně smazávají. Do popředí vystupuje kvalita a vzhled.

 

 

I OKNO MUSÍ IZOLOVAT
Tak jako u celé stavby i u oken je jednou z nejsledovanějších vlastností materiálů tepelně izolační schopnost. Obrovský skok učinilo zasklení, a rámy nesmějí zůstávat příliš pozadu, jinak by toto snažení ztrácelo smysl. Přesto zůstávají v této nerozlučné dvojici tím slabším článkem. O tom, jak okno izoluje, nás informuje součinitel prostupu tepla. Ten se u rámu označuje Uf, a je zpravidla horší – vyšší – než prostup tepla zasklením Ug. Pro výběr je proto rozhodující součinitel prostupu tepla celým oknem – Uw. Pozor na to, že se někdy neseriózní prodejci snaží zlákat na vynikající izolační vlastnosti okna tím, že uvádějí jen hodnotu nejpříznivější, tedy Ug, bez zohlednění vlastností rámu. Dřevo je přirozeným izolantem, má proto v této oblasti velkou výhodu. Avšak i ono přestává stačit těm nejpřísnějším nárokům, které přináší výstavba domů s minimální potřebou tepla na vytápění. Tepelně izolační vlastnosti se proto zlepšují zvětšováním stavební hloubky rámů a stále sofistikovanější konstrukcí profilů. Dřevěné profily se mohou doplnit o vrstvu z vysoce tepelně izolačních materiálů, například compacfoamu či korku. Plast, a ještě méně hliník se samy o sobě dobrými tepelně izolačními vlastnostmi pochlubit nemohou. Musejí se jim proto dodat vlastní konstrukcí rámu, v prvé řadě vytvářením vícekomorových systémů, kde působí jako izolant vzduch, a vyplňováním některých z komor tepelnou izolací. Zvláště u plastových profi lů docházelo během vývoje k postupnému zvyšování počtu komor. Neplatí však úměra, že čím více komor, tím lepší vlastnosti. Optimum se ustálilo okolo šesti komor, záleží na konkrétním řešení. Výrobci rádi konstrukce přesně popisují a zdůrazňují jejich výhody, laik však těžko dokáže posoudit, zda je z konstrukčního hlediska lepší ta či ona. Konečné slovo má proto vždy hodnota součinitele prostupu tepla rámem Uf.

 

 

 

TEPLO NESMÍ UNIKAT VEN
I když budou okno i rám kvalitně tepelně izolovat, nebude to nic platné, pokud bude teplo unikat netěsnostmi mezi rámem a křídlem, takzvanou funkční spárou. Výrobci nabízejí okna s téměř dokonalým těsněním, ať již dorazovým – naléhávkovým, středovým nebo kombinací obou. Dorazové těsnění označuje dvojici těsnicích ploch na křídle a rámu, středové je umístěno uprostřed mezi křídlem a rámem a většinou je doplněno vnitřním dorazovým těsněním na křídle. I zde záleží nejen na těsnění, ale na celé konstrukci rámu. Tam, kde vyžadujeme co nejdokonalejší těsnost a odolnost proti zatékání, a to i při hnaném dešti, sáhněme po oknech s dvoustupňovým systémem těsnění funkční spáry (středové a dvojí naléhávkové těsnění). Téměř dokonale utěsněná okna sice uhlídají teplo uvnitř domu, ale také nepropustí čerstvý vzduch dovnitř, jak jsme bývali zvyklí. Musíme se proto o přívod čerstvého vzduchu starat, naučit se správně a účinně větrat nebo svěřit větrání vzduchotechnickému systému. Částečně mohou pomoci i sama, byť těsná, okna. Samozřejmostí se proto stala mikroventilace, poloha, v níž je křídlo lehce uvolněné a vytváří spáru pro proudění vzduchu. Ukazuje se však, že není z mnoha důvodů tím nejlepším řešením – uniká tudy teplo, při teplotách pod nulou namrzá kování, ochlazuje se sklo a sráží se na něm vlhkost, okno přestává být odolné vůči vloupání… Výrobci proto přicházejí s různými možnostmi, jak větrat zavřeným oknem bez těchto průvodních potíží. Místo funkční spáry se výrobci zaměřili na možnosti rámů a křídel, do nichž se zabudovávají větrací klapky, které fungují jako ventil na principu rozdílů tlaků vzduchu a umožňují jeho výměnu. Vyspělé systémy nechávají procházet čerstvý vzduch rámem a využít k jeho ohřevu teplo odcházejícího vzduchu. Jedná se o takzvané systémy s rekuperací tepla. Do rámů oken lze zabudovat i celou větrací jednotku. Ani v těchto případech se však nemůžeme spoléhat jen na okna a musíme pamatovat na dostatečné větrání, mechanické či řízené.

 

 

 

 

MUSÍ NÉST ZÁTĚŽ
Okenní termoizolační zasklení mají vysokou hmotnost a zároveň vyžadujeme stále větší prosklené plochy. Proto stoupá význam pevnosti a tuhosti rámů. Tato oblast je největším oříškem pro okna plastová. Plastové profi ly samotné nejsou dostatečně tuhé, vždy vyžadují vyztužení, které zvýší jejich statickou pevnost a pevnost v ohybu. Výztuž však zároveň vytváří tepelný most, který zhoršuje tepelně izolační vlastnosti profilu, a to tím více, čím je výztuž rozměrnější. Řešením je výztuž tepelně izolovat nebo zajistit dostatečnou tuhost křídel při zatížení větrem a odolnosti vůči kroucení a průhybům bez použití výztuže. K tomu je možné využít tuhosti samotného skla, a to vlepením skla do rámů křídel. Další cestou je zvyšování pevnosti samotného materiálu, například skleněnými vlákny nebo konstrukce pomocí extrudovaných hliníkových pásků. Díky těmto řešením si mohou současné domy dovolit přepych rozměrných prosklených ploch, balkonových a francouzských oken.

 

 

OKNO MUSÍ ZDOBIT
Jak jsme zdůraznili v úvodu, okenní rámy jsou podstatné pro vzhled okna, a tedy celého domu. Dnes musejí mít rámy mnohem větší pohledovou šířku právě proto, aby dostatečně izolovaly, a také aby unesly mnohem těžší a větší tabule skla než dříve. Změnil se proto poměr plochy rámů v neprospěch prosklení, v neprospěch světla vstupujícího do domu. To může být obtíž zejména při rekonstrukcích, kde se nezvětšují okenní otvory a do interiéru pak proniká méně světla. Výrobci se proto zaměřují i na vzhled rámů nejen z pohledu barevnosti a dekoru, ale i z hlediska jejich tvaru a šířky. Subtilnější rám kromě hezčího vzhledu a větší porce světla přinese lepší tepelně izolační vlastnosti celého okna právě zlepšením poměru ploch ve prospěch skla. V subtilnosti a pevnosti jednoznačně vítězí hliníkové profily, dokážou unést velké těžké tabule izolačních dvojskel i trojskel, snadno se udržují, dlouho vydrží… Bohužel je hliník dobrý vodič, a nemůže se tudíž chlubit tepelně izolačními vlastnostmi. Jak jsme se zmínili, i hliníkové profily se „zateplují“, vyrábějí se profily s přerušením tepelných mostů pomocí plastových vložek nebo vypěněnými dutinami. Nevýhodou je vysoká cena.

 

 

A JAK JE TO S ÚDRŽBOU?
Zatím jsme se příliš nevěnovali dřevu, které je svými vlastnostmi pro výrobu oken přímo předurčené. Od jeho použití nás však odrazuje představa náročné údržby, že se okna budou časem kroutit… Druhá starost je téměř bezpředmětná, profily nejsou vyráběny z masivního dřeva, které reaguje na změny teplot a vlhkosti, ale jsou vyráběny z hranolů slepovaných z dřevěných lamel. Tím se minimalizují jinak obvyklé tvarové změny tohoto přírodního materiálu. A také potřebná údržba je zbytečně velkým strašákem. Kvalitní výrobci nabízejí i kvalitní povrchové úpravy, v současné době se používají akrylátové barvy s vysokou elasticitou a UV odolností. Před jejich použitím by měly být profily ošetřeny impregnací proti plísním, houbám a hnilobám (biocidní složka), barevným základem a mezivrstvou, která uzavírá čelní dřevo a výrazně zlepšuje kvalitu a finální vysokotlaký nástřik pigmentovanou lazurou. Levnější systémy s nižší životností tuto mezivrstvu vypouštějí. Naopak kvalitně ošetřená okna nebudete muset léta natírat, zvláště pokud je pravidelně ošetříte udržovací sadou, která zacelí případné mikrotrhlinky. Stačí jednou za rok, případně po krupobití nebo když máte podezření, že mohl být povrch mechanicky poškozen. Pravidelné ošetření však vyžadují i plastové povrchy. Minimální údržbu vyžaduje hliník, proto se do popředí zájmu dostávají profi ly kombinované – dřevohliníkové nebo dřevoplastové, kdy je okno z vnějšku chráněno hliníkovou vrstvou.

 

 

 

 

Datum vydání: 3. 5. 2015

Edit: Miloslava Perglová