Není beton jako beton

Rozlišujeme mnoho druhů betonu, ale ve stavbách určených k bydlení se nejvíce uplatní dva z nich: konstrukční a podlahový (potěr). V čem se liší?

Konstrukční beton nese stavební konstrukci a zpravidla je litý, zatímco potěr může mít různou konzistenci a leží na konstrukci, nebo nejčastěji na tepelné izolaci. Proto je u obou druhů betonu kladen důraz na zcela jiný typ pevnosti. U konstrukčního betonu jsou rozhodující dvě veličiny jeho pevnosti v tlaku – krychelná a válcová pevnost. Beton užitý jako podlaha (potěr) konstrukci nenese, a proto je u něj položen důraz na hranolovou pevnost v tlaku a pevnost v tahu za ohybu (viz schémata). Pro potěry je ovšem klíčová zejména tzv. odtrhová pevnost (pevnost v tahu povrchových vrstev).

ČTYŘI TYPY POTĚRU

Nyní se již budeme věnovat pouze podlahám, tedy potěru. Rozeznáváme čtyři základní typy: litý cementový potěr (dále litý beton) využitý jako potěr, litý anhydritový potěr, cementový potěr (beton) ze zavlhlé betonové směsi a skupinu tzv. suchých podlah. Každý z těchto typů podlahy je specifický a leckdy má ještě vlastní modifikace.

ROZDÍL MEZI KONSTRUKČNÍM A PODLAHOVÝM BETONEM

MĚŘENÍ PEVNOSTI KONSTRUKČNÍHO BETONU A POTĚRŮ

LITÝ BETON

Tento typ podlahy je obecně nejpevnější a nejdražší. Potřebuje pečlivou přípravu: Musí se realizovat tzv. vana, tedy položený polystyren je pečlivě překryt slepenou polyetylenovou fólií tak, aby při lití směsi beton nezatekl pod polystyren. Litý beton má v sobě hodně vody, takže je náročný na klimatické podmínky na staveništi (teplota, vlhkost, průvan), a musíte dbát na to, aby se při jeho postupném vysychání nedeformovala podlaha zejména v rozích místností, tedy udržovat jej vlhký (ošetřit uzavíracím postřikem, případně zakrýt PE fólií). Jinak je litý beton samonivelační (sám se srovnává do roviny), čemuž ještě napomáhá vibrování pomocí dlouhé tyče, které odstraňuje vzduchové kapsy v betonu. Nakonec se povrch obrousí od šlemu. Výhodou je rychlost práce (za jediný den lze vytvořit cca 1000 m2 podlahy) i skutečnost, že se tato technologie nejlépe hodí pro pokládku podlahového vytápění. Samonivelační schopnost podlahy se ovšem v některých místech může stát nevýhodou, například pokud vyžadujete drobný spád pro odtok vody v koupelně, garáži nebo na terase. S litým betonem sice lze také realizovat lokální spád, ale velmi obtížně. I pevnost podlahy se může v budoucnu proměnit v nevýhodu, pokud se rozhodnete pro její zásadní rekonstrukci. Přitom pevnost lité betonové podlahy několikanásobně překračuje požadavky zákazníků v běžném rodinném domě. Litý beton lze ještě zpevnit přidáním rozptýlené výztuže (polypropylenová či skelná vlákna) nebo dokonce armovací sítí pro zátěžové podlahy.

ANHYDRITOVÝ POTĚR

Litý potěr na bázi síranu vápenatého (anhydritu) nijak dále modifikovaný není. Stejně jako u litého betonu jde o směs předem namíchanou z betonárny, ale existují tři základní typy podle pevnosti v tahu za ohybu (20 MPa, 25 MPa, 30 MPa – třídy F4, F5, F6). Jejich rozdíly vznikají změnou množství síranu vápenatého: Čím více je ve směsi chemie, tím vyšší je pevnost. U anhydritového potěru nelze použít armovací sítě (neměly by žádný vliv, anhydrit by se k sítím nepřichytil, pouze by je obklopil). Malý otazník visí také nad životností tohoto potěru – praxe ji dosud nemohla spolehlivě prověřit. Protože je litý, je i anhydritový potěr samonivelační, tedy relativně snadno vytváří rovinu. Klade ze všech typů potěru nejvyšší nároky na mikroklima staveniště. Musí se také vibrovat a povrch obrušovat od šlemu, shodná je i rychlost realizace (1 000 m2 za den). Zpracování směsi je jednoduché a díky takřka nulovému smršťování zde nevznikají deformace rohů, ale práce opět vyžaduje náročnou přípravu (vše musí být utěsněno, vytvořena polystyrenová „vana“ s PE fólií, aby anhydrit nezatekl pod izolační vrstvu). Cena je oproti litému betonu nižší. Výhodou je rovněž dlouhá zpracovatelnost směsi a možnost vytvořit podlahu menší tloušťky (při dokonalé přípravě podkladu již od tloušťky 30 mm). Nevýhodou je, že anhydrit nemůže být v prostředí s výraznou vlhkostí (pokud se namočí, ztrácí svoji pevnost až do doby, než vyschne) ani v prostředí s výskytem vibrací. Proto v rodinném domě zpravidla nelze realizovat z anhydritu veškeré podlahy (včetně sklepa, garáže či terasy), což výslednou zakázku zase prodraží. Ceny podlah se totiž odvíjejí od celkové metráže realizace. Anhydrit je často prezentován jako perfektní varianta pro podlahové vytápění. Má totiž přibližně o 30 % vyšší vodivost než beton. Proto rychleji prohřeje podlahu, ale o stejných 30 % rychleji teplo z podlahy také ztrácí (má vyšší tepelnou vodivost, ale nižší tepelnou setrvačnost). Beton sice prohřeje podlahu pomaleji, ale vydrží déle hřát. Musíte si tedy vybrat, co je pro vás přínosnější.

ZAVLHLÁ BETONOVÁ SMĚS

Strojově hlazená podlaha ze zavlhlé betonové směsi je někdy nepřesně označována jako „cementová mazanina“ a vyrábí se nejčastěji přímo stavbě, pro malé rozsahy ji lze pořídit i jako pytlovanou suchou směs. Má jiné vlastnosti. Její pevnost je menší (ale bohatě dostačující pro rodinné domy a byty), cena je výrazně nižší. Zavlhlá směs je velmi variabilní, bez potíží můžete realizovat spády podle potřeby. Není potřeba tak důkladná příprava před realizací (PE fólie nemusí být přelepená), protože směs nikam nezateče. Je nenáročná na staveništní mikroklima, může být použita i v exteriéru. Kvalitní beton ovšem vznikne jen díky procesu hydratace. Během provádění je třeba jej ručně hutnit a povrch následně strojně zhladit. Výsledkem je vysoce vytvrzená a zhlazená horní část betonu. Podlaha se první den realizuje ze zavlhlé betonové směsi, pak se její tvar nechá 24 hodin vytvrdnout a následně, aby se omezily změny tvaru a deformace v rozích místností, se pokryje PE fólií, nebo se minimálně tři dny jemně kropí vodou (aby byl beton hydratován, řádně vytvrdl a vznikla tak velmi kvalitní podlaha). Směs může být modifikována chemicky tzv. plastifikátorem (mírně zlepšuje přilnavost betonu k trubkám teplovodního podlahového vytápění) a polypropylenovými vlákny (ta brání sesedání a praskání betonu a zvyšují celkovou odolnost podlahy). Pro zátěžovou podlahu např. v garáži je vhodné využít i armovací sítě. Nevýhodou je vyšší pracnost (srovnávání betonu je namáhavá ruční práce), řemeslná náročnost a podstatně pomalejší realizace (maximálně 250 m2 za den). Pokud si objednáte nezkušenou firmu, vystavujete se riziku, že výsledný povrch nebude perfektně rovný. Kdyby se následně musel dorovnávat samonivelační stěrkou, rázem zmizí výhoda levnější realizace. Proto zde klaďte důraz především na výběr firmy.

PŘÍPRAVA PODKLADU PRO ZAVLHLOU BETONOVOU SMĚS

STĚRKY NA STĚNU I PODLAHU

SUCHÉ PODLAHY

Hlavním důvodem realizace suché podlahy je většinou snaha snížit celkovou hmotnost podlahové vrstvy (např. kvůli statice). Toto řešení bývá často využito u dřevěných konstrukcí. Prostor orámovaný dřevěnou obvodovou konstrukcí a nerovnou základovou deskou se vyplní vyrovnávacím podsypem (suchým potěrem) na bázi cementu či umělého kameniva, překryje izolační vrstvou (minerální vata nebo polystyren) a případně ještě vrstvou podlahového vytápění. Následně celou konstrukci zakryjí například OSB desky. Práce je rychlá a vcelku jednoduchá.

PODSYP SUCHÉ PODLAHY

TEXT: VÍT STRAŇÁK
FOTO: ARCHIV FIREM

Datum vydání: 15. 9. 2020

Edit: Andrea Moudrá