Nalijte si podlahu

 

 

Lité nebo anhydritové podlahy se z průmyslových objektů a kanceláří posunuly do bytů a rodinných domů. Jsou rychle hotové, už druhý den po nich můžete chodit a jsou dokonale rovné. Hned můžete pokládat finální krytinu. Ale musíme je vůbec zakrývat?

Bývala to (a mnohdy ještě je) betonová stěrka na nalitém betonu, na kterou se pak dál pracně a s dalšími úpravami pokládalo dřevo, textil, keramika a tak dále. V čem je současná litá podlaha jiná? Dost těžká otázka, ta i ona se lijí a stěrkují. Hlavní význam je ve zjednodušení procesu. Litá podlaha zahrnuje tu klasickou betonovou i litou stěrkovou. Je opravdu hodně tekutá a další úpravy už nepotřebuje. Kromě dokonalé rovnosti a nízké prašnosti má litá podlaha ještě pár dalších výhod: minimální roztažnost, dobrá tepelná vodivost, lze udělat velkou plochu bez dilatačních spár, je ideální pro podlahové vytápění. Dodejme, že také může být krásná na pohled a vy ušetříte za parkety, koberce, dlažbu…

 

VZPOMÍNKA NA TERAZZO
Samonivelační anhydritovou směs můžeme klidně nazvat novou generací podlahových hmot. Lité anhydritové podlahy mají vysokou pevnost a nevyžadují vyztužení. Mezi nejpoužívanější patří takzvaný systém Pandomo, který vyvinuli v USA v devadesátých letech. Hmota, nanášená při stěrkování na základní beton ve vrstvě 5 mm, obsahuje wittenský cement. Když zatvrdne, vypadá jako kamenná bezespárová podlaha. Také v tvrdosti je srovnatelná s přírodním kamenem či vysoce kvalitními parketami. Je stálobarevná a vodoodpudivá, nepraská a nedeformuje se při zrání. Lze ji různě upravit pomocí speciálních hladicích technik, probarvováním, vkládáním obrazců, malbou, pískováním. A také skvěle imituje klasické terazzo v jemnější variantě pro interiér či v hrubší pro terasy. Vlastně krásnou klasiku trochu válcuje, protože nabízí kromě kratší doby realizace víc barevných kombinací i příznivější cenu. Pak je tu ještě stěrka s tímto názvem, která imituje betonovou plochu. Její povrch nemá hladkost skla, s povrchovou úpravou je omyvatelná. A teď pozor! Pokud vidíte krásné realizace koupelen s použitím stěrky Pandomo, benátského štuku a podobně, nenechte se svést. Podle znalců jsou takové koupelny pěkné jen po dokončení. Naprostá většina technik, používaných do sprchových koutů, se musí lakovat. Takto upravená plocha sice odolává vodě, ale v napojení podlahy a odtokového kanálu se připravuje problém. Po čase, když silikon přestane fungovat, začne voda vzlínat pod zalakovanou vrstvu, na podlaze se objeví mokré mapy a následně puchýřky, které odpadnou. Pokud se obrátíte na skutečné odborníky, nikdy vám tyto techniky pro sprchový kout nedoporučí. Ušetříte víc peněz, než když do koupelny pustíte amatéry, nebo se na podlahu vrhnete sami. Což je vlastně totéž, že.

Epoxidové a polyuretanové pryskyřice
Nízkomolekulární epoxidové pryskyřice smíchané v předepsaném poměru s tvrdidlem, následně vytvrzené polyadiční reakcí. Výsledná pochozí vrstva se vyznačuje velmi vysokou odolností vůči chemickému i mechanickému namáhání, je absolutně nenasákavá. Základní průmyslový vzhled se upravuje probarvením, oživí barevnými chipsy. Přídavek křemičitého písku zajistí protiskluzovou úpravu, lze použít i podlahu s antistatickým provedením apod. Výsledný povrch je nenáročný na údržbu, snadno se čistí. Aplikuje se bez dilatačních spár v tloušťkách 2 až 4 mm, životnost se shoduje s životností celého objektu. Vybrané systémy, tvořící po zředění vodou emulzi, je možné aplikovat i na podklad s vyšší než obvyklou čtyřprocentní zbytkovou vlhkostí (zhruba i 8 %). Jde vždy o dvousložkové materiály, základem je polyetherová nebo polyesterová pryskyřice s příměsí tvrdidel. Základní složkou těchto tvrdidel jsou izokyanáty. Vyznačují se minimálním vnitřním pnutím a nepatrným objemovým smrštěním. Lze aplikovat všude tam, kde je žádoucí omezit a utlumit kročejový hluk.

 

Anhydrit
◗ Anhydritový potěr je samonivelační podlahový potěr na bázi síranu vápenatého (anhydritu). Použití litých anhydritových podlah se řadí mezi nejspolehlivější podlahové technologie s výraznou eliminací vzniku poruch v podlahových konstrukcích.
◗ Rychlá realizace: orientační čas pro udělání podlahy na ploše 150 m2 je asi 2–3 hodiny, a to od příjezdu do odjezdu řemeslníků, pochozí je už za 24 hodin od aplikace a zatížitelná za 4–5 dní.
◗ Cenu za metr čtvereční lité anhydritové podlahy nelze stanovit paušálně, je určena řadou faktorů (například plocha podlahy, tloušťka podlahy, umístění stavby…). Ideálně sleduje spotřebu počítač, zaplatíte pouze skutečně zpracovaný materiál, neboť aplikační směs pro lité podlahy se míchá až přímo na místě realizace. Po ukončení počítač přesně vyčíslí spotřebovaný materiál.

Konstrukce anhydritových podlah
◗ Lité anhydritové podlahy se spojeným potěrem mají minimální vrstvu 30 mm, pevný betonový podklad se důkladně penetruje a na penetraci se aplikuje litý anhydritový potěr.
◗ Lité anhydritové podlahy s potěrem na separační vrstvě jsou variantou, kdy anhydrit od podkladní vrstvy odděluje PVC fólie. Pro dokonalou nepropustnost je vhodné jednotlivé pásy fólie slepit lepicí páskou. Tento konstrukční systém se používá i při kombinaci Poroflow + AnhyLevel (například je-li nutné srovnat podklad kvůli nerovnostem konstrukční vrstvy nebo zakrytí instalačních rozvodů). Minimální tloušťka 30 mm.
◗ Lité anhydritové podlahy s plovoucím potěrem – se dělají při požadavku na zvýšení tepelné izolace a kročejové neprůzvučnosti. Podkladní vrstvu pod litou anhydritovou podlahou tvoří polystyrenové desky, které tepelně izolují a zároveň tlumí kročejový hluk. Minimální tloušťka vrstvy anhydritové podlahy je 30 mm.
◗ Vytápěné lité anhydritové podlahy vycházejí z předchozího systému; na izolační vrstvu jsou nainstalovány topné trubice nebo rohože podlahového topení, které jsou pak následně zality anhydritem. Je nutno počítat s větší tloušťkou lité anhydritové podlahy. Minimální tloušťka vrstvy nad rozvody je 35 mm, tzn. výsledná tloušťka bude přibližně 50 mm.
◗ Potěr pro dutinové lité anhydritové podlahy: Lité anhydritové podlahy na podlahovém dutinovém systému s požadavkem na kročejový útlum. Minimální tloušťka vrstvy je 35 mm.

 

LITÉ PODLAHOVÉ HMOTY NA CHEMICKÉ BÁZI
Mají zajímavý vzhled a dobré vlastnosti, vycházejí především z hmot na bázi epoxidových pryskyřic. Pro objekty určené k bydlení jsou výhodné i zajímavé. Známý je systém Sikalit, u nějž se jako pojivo používají převážně epoxidové, polyuretanové nebo akrylátové pryskyřice, plněné speciálními křemennými plnivy. Lijí se na čistý, ofrézovaný či ještě lépe otryskaný betonový podklad, který je ošetřen nejdříve stěrkou či spojovacím nátěrem nízkomolekulární nízkoviskózní bezrozpouštědlovou pryskyřicí s posypem. Podlaha se pak nanáší minimálně ve dvou vrstvách a má velmi vysokou pevnost v tlaku. Pro soukromé, méně namáhané prostory, postačí nosné vrstvy ze silikátové stěrky. Nášlapná vrstva z epoxidových pryskyřic může mít podobně jako hmoty na bázi cementu mnoho barevných odstínů, lze je ovšem ještě doplnit drobnými barevnými částicemi na bázi zinku. Říká se jim chipsy a výsledek je efektní. Dodejme, že lité podlahy mají budoucnost i z jednoho zcela prostého důvodu, kterým se architekti, designéři a výrobci ani moc nezabývají. Nemusí se drátkovat, voskovat, leštit, pastovat. Stačí jednoduše setřít a pořád vypadají jako nové. A vždycky na nich může pro změnu ležet v tónu probarvení podlahy nějaký malý kobereček, který se vám právě zalíbil. Není tohle Argument?

 

 

Polymermetakrylát
Vzniká polymerací roztoku polyesteru v metylmetakrylátu s katalyzátorem, kterým je obvykle peroxid v práškové formě. K vytvrzování dochází velmi rychle, aplikace je otázkou několika hodin. Při pokládce je nutné zajistit dobré větrání, během rozlévání a vytvrzování vzniká v důsledku těkání obsaženého rozpouštědla poměrně silný zápach, ve srovnání s hmotami na bázi epoxidů nebo polyuretanů je určitou nevýhodou i větší vnitřní pnutí, a tedy i výraznější objemové smrštění. Dokonalý výsledek tu víc než u předchozích závisí na perfektně připraveném podkladu.

 

Lité terazzo
V podstatě mluvíme o umělém kameni, vyrobeném z mramorové či kamenné drti smíchané s betonovým pojivem. Tekutá terazzová směs se lije rovnou na podklad, kterým může být kromě standardu i sádrokarton, železo, sádrový podklad. Lité terazzo se zatím využívá spíše ve veřejném prostoru, soukromě pro garáže a venkovní prostory kolem domu. Velká barevná rozmanitost, dosažená mícháním drtí z různých materiálů i probarvováním pojidla, i tvarová variabilita však tento materiál předurčují pro designově originální plochy, přínosné pro interiér.

Polymercementové stěrky
Vysoce zušlechtěné polymery na bázi cementu s přídavkem zvláštního tvrdého plniva. Nejsou příliš odolné proti chemickým vlivům, určitou nevýhodou je také nižší odolnost vůči látkám kyselého charakteru, estetický vzhled kazí častá barevná nejednotnost povrchu. Uplatnění v domě proto nacházejí spíše v suchých sklepech, technických místnostech a podobně. Pro větší odolnost a při vyšších nárocích na omyvatelnost výsledného povrchu je možné stěrky tohoto typu ošetřit akrylátovými, epoxidovými nebo polyuretanovými uzavíracími nátěry o síle 0,1 až 0,3 mm. Jinak mají velmi dobré mechanické vlastnosti, jsou odolné vůči otěru i obrusu. Rychlá a relativně snadná aplikace bez nutnosti vytváření dilatačních spár. Zatížení je možné již po třech dnech. Nanášejí se v tloušťkách vrstvy 5 až 50 mm.

Datum vydání: 1. 5. 2015

Edit: Vladimíra Storchová