Nahoru a dolů

Schodiště je klíčovou komunikací ve vícepodlažním domě a významně ovlivňuje fungování domácnosti. Mělo by se proto již v projektu přizpůsobit stylu života rodiny a nikoliv naopak.

V současné době můžeme být oslněni nepřebernou nabídkou efektních schodišť různých materiálových i tvarových řešení, nesmíme však zapomenout na jejich hlavní funkci, kterou je bezpečný pohyb osob. Pamatujme ale i na to, že schody budeme potřebovat třeba k přemisťování nábytku.

Svůdné řešení?

Umístění schodiště je klíčovým rozhodnutím. Je velký rozdíl v chodu domácnosti, je-li schodiště umístěné tradičně mimo obytný prostor, nebo ústí-li do společenské části domu. Ve druhém případě se dvě podlaží domu stávají úzce propojeným obytným celkem zvyšujícím pocit sounáležitosti celé rodiny. Je to řešení svůdné i z estetického hlediska. Přesto je třeba důkladně zvážit, jak ovlivní provoz domácnosti.
Musíme počítat s tím, že se ze společenského prostoru ponesou do patra zvuky, které mohou rušit děti v usínání, naruší se intimita obývacího pokoje… Je potřeba zvážit i energetickou náročnost takového řešení – neustále se vytápí prostor schodiště na teplotu potřebnou v obytných místnostech, vytváří se vzdušný komín. Oproti tomu schodiště umístěné mimo obytný prostor nemusí být tolik vytápěno a naopak může tepelně chránit obývané a vytápěné části domu.

Pohodlně, a hlavně bezpečně

Schodiště jsou poměrně složitou konstrukcí, kterou je třeba pečlivě navrhnout a pečlivě realizovat. Pokud se tak nestane, může být ohroženo – když ne přímo bezpečí, tak alespoň pohodlí. Musí být pevné, tuhé, se stejně vysokými stupni. Třeba jen centimetrová odchylka naruší rytmus chůze a hrozí, že budeme na schodišti pravidelně zakopávat. Stavební předpisy upravují bezpečnost navrhovaných schodišť, není však dobré držet se krajních možností.
Pohodlné schodiště by nemělo být příliš strmé – o sklonu od 25o do 35o, stupně by měly být dostatečně široké – 24 až 30 cm, vysoké od 15 do 18 cm, i když norma povoluje až 21 cm. Důležitá je i šířka schodiště, ideální je 120 cm, kdy se pohodlně minou osoby jdoucí proti sobě. Takový komfort si však vzhledem k nárokům na prostor obvykle nemůžeme dovolit, proto je vhodným kompromisem 90 cm, kde se dvě osoby vyhnou, postaví-li se jedna bokem. Pozornost je třeba věnovat i podchodné výšce mezi jednotlivými rameny nad sebou, minimem je 200 cm. O bezpečnosti rozhoduje i tvar schodiště a zábradlí, jehož bezpečnost také upravují normy.

Jaký zvolit tvar?

Přestože jsou schodiště s přímými rameny nejbezpečnější i nejpohodlnější, tvar schodiště se odvíjí i od možností prostoru, který bude obsluhovat. Nejvíce nároků na prostor si klade schodiště přímé, je však nejpohodlnější, umožňuje využít prostor pod ním a díky jednoduchosti konstrukce zaručuje i finanční úsporu. Méně náročná na prostor jsou schodiště lomená, do tvaru L nebo U, která dokáží zdolat větší výškový rozdíl.
Efektní, avšak vzhledem k nestejné šířce stupňů méně pohodlná jsou schodiště kruhová. Pro dodržení pravidel bezpečné chůze by šířka stupně v nejužším místě měla být aspoň 13 cm. Opatrní bychom měli být při volbě točitých, vřetenových schodišť, která sice mají nejmenší nároky na prostor, avšak nenabízejí dostatečné bezpečí. Taková schodiště s malým poloměrem zakřivení by neměla sloužit jako hlavní vysoce frekventovaná cesta.

Jako součást stavby?

Schodiště může být pevnou součástí hrubé stavby, nebo montované, které se instaluje až po jejím dokončení. Klasickým představitelem první z možností jsou monolitická železobetonová schodiště, která se přímo na stavbě tvarují pomocí bednění. Jejich výhodou je jejich pevnost, odolnost i to, že mohou být využívána k pohybu dělníků již v průběhu stavby. Nevýhodou je závislost na zručnosti řemeslníků. Tuto nevýhodu mohou odstranit prefabrikovaná schodiště, která se odlijí v továrně podle projektu na míru a instalují se pomocí jeřábu, nebo schodiště skládající se na stavbě z prefabrikovaných prvků.

Subtilní krásky

Lehké montované konstrukce jsou v současné době velmi oblíbené a můžeme si vybrat z nesčetných tvarových i materiálových možností. O tom, jaký typ schodiště to bude, by mělo být rozhodnuto včas, v projektu, který by měl řešit pro toto konkrétní schodiště potřebnou stavební připravenost. Na druhou stranu však není dobře nechat si vyrobit schodiště předem – podle projektu, ale až po dokončení hrubé stavby, aby mohlo být provedeno konkrétní zaměření. Hotová stavba se může od projektu značně lišit.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Datum vydání: 12. 11. 2019

Edit: Andrea Moudrá