Možnosti podlahového topení

Co je to podlahové topení? Zdá se vám tato otázka prostoduchá? Přece, když se topí podlahou, říkáte. Ale „topit podlahou“ se dá různě, a ne každý způsob je vhodný pro daný případ. Je proto dobré vědět, jaké máme možnosti.

T epla od podlahy můžeme docílit dvěma v  zásadě velmi odlišnými způsoby. Pomocí celoplošného podlahového vytápění nebo pomocí podlahových konvektorů. Zjednodušeně můžeme říci, že podlahové konvektory jsou vlastně radiátory ukryté v podlaze, označení podlahové topení přísluší velkoplošným systémům. Zásadní rozdíl Tyto dva způsoby se od sebe liší způsobem přenosu tepla. U velkoplošných systémů se teplo šíří především sáláním neboli radiací, u konvektorových převažuje proudění. Říkáte si, že je vám to jedno, hlavně když je teplo? Nemělo by být. Vlastnosti jednotlivých způsobů mají vliv na  celou koncepci vytápění vašeho domu, a tedy i na volbu zdroje tepla. Rozdíl u obou způsobů předávání tepla spočívá v průběhu ohřevu stěn a vzduchu. U konvekčního vytápění se nejprve ohřeje vzduch v místnosti a od něj teprve stěny, podlaha a další stavební konstrukce. Konvekční topení je pohotovější, u podlahového se dosahuje nejlepšího rozložení teplot v místnosti – tedy minimálního rozdílu teplot při zemi, uprostřed a u stropu. I podlahové konvektory se díky svému umístění mohou pochlubit touto výhodou. Rozdíl teplot mezi podlahou a stropem u nich bývá jen asi 2 °C, u radiátorů nejméně dvojnásobek. Výhodou rovnoměrného rozložení teplot je nejen lepší pocit tepelné pohody, ale i energetické úspory, protože můžeme místnost vytápět o dva tři stupně méně.

Druhy podlahového topení

Teď již víme, že mluvíme o velkoplošných sálavých systémech, které mají topnou část zabudovánu v podlaze. Mohou být teplovodní nebo elektrické – v podlaze jsou zabetonovány buď trubky s teplou vodou, nebo elektrické topné kabely či rohože. V teplovodním se obdobně jako u centrálního vytápění s radiátory ohřívá voda a je rozváděna soustavou trubek do jednotlivých místností. Zdrojem tepla může být plynový či jiný kotel, tepelné čerpadlo, solární panely nebo kombinace těchto zdrojů. Avšak oproti klasickému ústřednímu topení vyžaduje mnohem nižší teplotu topné vody a  také výrazně menší teplotní spád – tedy rozdíl mezi teplotou topné a vratné vody. Zatímco radiátorové systémy pracují v  teplotním spádu 80/60 °C nebo na  75/50 °C, teplovodní podlahové vytápění vystačí s  hodnotami okolo 38/35 °C. Díky tomu, že voda nemusí být ohřívána na vysokou teplotu, jsou tyto tak zvané nízkoteplotní systémy hospodárnější a umožňují zapojení alternativních zdrojů, jako právě tepelných čerpadel a solárních panelů.

Požadavkům na kvalitu a bezpečnost nejlépe vyhovují polybutenové trubky, ideálně uložené na systémovou desku. Jsou spolehlivé a pevné, zároveň pružné a ohebné, jejich stěny jsou odolné proti usazování nečistot a vodního kamene, snadno se instalují a mají životnost nejméně 50 let. Jsou vyvinuty speciálně pro podlahové topení, na rozdíl od jiných, levnějších, které se používají i ke klasickým rozvodům vody. Elektrické podlahové topení ohřívá podlahu díky odporovým kabelům vedeným v podlaze. Nepotřebuje tedy jiný zdroj tepla než připojení k elektrické síti. Můžeme ho snadno instalovat jen v některých místnostech, často bývá použito třeba jenom v koupelně nebo před kuchyňskou linkou. Pro svou nízkou instalační výšku je velmi vhodné pro rekonstrukce. Výhodou jsou nízké pořizovací náklady. Výše provozních nákladů je závislá na sazbě elektrické energie a na tepelných ztrátách domu. Pro vytápění celého domu je tedy zajímavé zejména u domů nízkoenergetických a pasivních, kde právě díky nízkým tepelným ztrátám je spotřeba elektrické energie na provoz systému nízká a vychází proto příznivě vztah mezi pořizovacími a provozními náklady. Navíc je v těchto případech poskytována výhodná sazba elektrické energie. Elektrické podlahové topení nachází uplatnění dokonce i mimo dům, je možné ho instalovat před vjezdem do garáže, na příchodové cestě, na vstupních schodech a vyhnout se tak odklízení sněhu či uklouznutí při námraze.

Podlahové konvektory

Podlahový konvektor tvoří ocelový nebo nerezový žlab, uvnitř kterého je výměník, případně i ventilátor, uzavřený pochozí mřížkou z hliníku, nerezu nebo dřeva. Konvektor topí na principu proudícího vzduchu. Studený vzduch klesá do vnitřní části konvektoru, ohřeje se ve výměníku a stoupá vzhůru do prostoru buď přirozeně, nebo pomocí ventilátoru. Cirkulující vzduch se ochladí a vrací se do konvektoru, kde se opět ohřeje. Některé typy konvektorů je možné využít i k chlazení. Ke svému provozu potřebují až dvacetkrát méně vody než radiátory, jejich provoz je tedy mnohem úspornější, jsou snadněji regulovatelné, rychle reagují na kolísání teplot okolí způsobené náhodnými tepelnými zisky. Konvekční způsob přenosu tepla se jako výhoda projevuje zvláště v místnostech s velkými prosklenými plochami, které jsou většinou chladnější než dobře izolované stěny. Konvektory před nimi vytvoří tepelnou clonu, která zabrání pocitu sálání chladu z těchto ploch. Tuto jejich přednost je možné využít i v kombinaci s podlahovým topením. „Konvektory však mají rády hodně teplou vodu, čím vyšší teplota, tím jsou účinnější,“ říká Kateřina Knihová ze společnosti Licon Heat. „Pokud je teplota topné vody nižší, je potřeba správně navrhnout velikost těles. Nebo doporučujeme při kombinaci podlahových konvektorů a podlahového topení dva topné okruhy,“ dodává. Konvektory jsou konstrukčně velmi tvárné a mohou být vyrobeny doslova na míru, do rohu, do oblouku či jiného tvaru. Nejsou tak skryté zrakům jako podlahové topení, krycí mřížky je však možné vybírat v různých materiálech a designech, které vhodně doplní interiér.

Co si vybrat?

Klasická otázka na závěr. Nečekejte, že vám teď poradíme, který ze systémů je nejlepší. Každý má své výhody a nevýhody, a to ještě podmíněné konkrétní situací. Výhoda jednoho může být v jiném případě nevýhodou, například to, jak pohotový režim potřebujeme, závisí na způsobu života celé rodiny. Nevíme například, zda budete mít v domě krb, zda chcete chtít využívat alternativních zdrojů energie, jestli právě teď potřebujete ušetřit na pořizovacích nákladech a tak dále a tak dále. Tento článek je jen malým nahlédnutím do  možností, jak si pořídit topení, které je „neviditelné“, nepřekáží, je bezprašné, úsporné a komfortní. Konečné rozhodnutí je potřeba učinit v součinnosti s  odborníkem. Ten se seznámí s  vašimi představami, potřebami a možnostmi, a především spočítá tepelnou ztrátu domu, od které se bude odvíjet výše provozních nákladů toho kterého systému. Pokud stavíte nový dům, je třeba se rozhodnout včas, ještě ve fázi projektu. Každý ze systémů vyžaduje jinou stavební připravenost, podlahové topení musí být pokládáno tak, aby nebylo pod pevným nábytkem. Možná se ještě během plánování otopné soustavy rozhodnete postavit dům ve vyšším energetickém standardu, abyste snížili provozní náklady. Pokud rekonstruujete, možná bude první rada projektanta znít, abyste dům nejdříve zateplili. Naše doporučení tedy zní: najděte si spolehlivé odborníky, kteří vám připraví dobrý projekt, a stejně spolehlivou realizační firmu. Jednou z nevýhod podlahového topení je, že se nesnadno hledá závada a nesnadno se opravuje. Tomu se snažte předejít a na pečlivé realizaci rozhodně nešetřete.

 

 

Foto: archiv firem

Datum vydání: 8. 6. 2016

Edit: Miloslava Perglová