Moravská zahrada s japonskou příchutí

Zahrada, která vybízí k procházce i meditaci. Zahrada, která poskytne vše na makrobiotický talíř. Zahrada, kterou milují lidé i ptáci. Zahrada, kterou si ani mlha nedovolí skrýt a uctivě se zastaví za plotem.

Není to nadsázka, zahrada v malebném koutě severní Moravy má skutečně tu zvláštnost, že se mlha, která se ráno valí přes louku z blízkého lesa, nepřehoupne přes plot z keřů a habrů. Jistě bychom pro tento úkaz nalezli vysvětlení pomocí přírodních zákonů či specifického klimatu daného polohou na pozvolném svahu s bezprostředním sousedstvím potoka. Nechme se však unášet představou, že i mlha má respekt před klidem této zahrady.

POSTUPNÁ PROMĚNA LOUKY

Před pětadvaceti lety se manželé, bioložka a kameraman, rozhodli zbourat stodolu po rodičích a postavit si chalupu na důchod. Jen co byl dům schopný obývání, přikoupili ještě pruh přilehlé louky a vrhli se s nadšením do budování zahrady. Slovo budování je v tomto případě nutné vzít doslova – jednalo se o dlouhý proces vedoucí k výrazné proměně terénu. Jen co proměnili pozemek v okrasnou a užitkovou zahradu, zatoužil majitel po zahradě japonské, inspirován knihami svého přítele Zdeňka Thomy. Přikoupil další kus louky, později ještě další, když povodně pozemek zatopily a bylo nutné vybudovat odvodňovací příkop. Nakonec bylo k dispozici zhruba 2000 m².

Představa klasické zahrady s miniaturami, potůčkem, můstky atd. nakonec ve spolupráci se zahradním architektem Lubomírem Rychtarem a sochařem Kurtem Gebauerem postupně překrystalizovala v procházkovou okrasnou zahradu, kde Japonsko připomínají jen solitéry lávových kamenů a japonské javory, jinak ji zdobí domácí rostlinstvo. Velké lávové kameny z nedalekého zdroje byly určující pro tvarování zahrady. K jejich osazení bylo potřeba navézt obrovské množství zeminy, a svažitá louka tak postupně ztrácela sklon a zároveň se začala vlnit terénními nerovnostmi, kopečky i dolíky. Lávové kameny doplňuje místní břidlice, ze které jsou vybudovány zídky či sloupky. Užitková zahrada je skrytá za keříky rybízů a angreštů a základní koncept vůbec neruší.

OKEM KAMERAMANA

Za touto proměnou jsou týdny, měsíce, roky práce. Co šlo, dělali majitelé vlastníma rukama, případně s pomocí přátel. Najít kamenům správné umístění se nepodařilo vždy na první pokus. Když oko kameramana usoudilo, že to není přesně ono, bylo nutné přesunout kámen na to pravé místo. Cílem bylo vybudovat procházkovou zahradu, rozmístěním kamenů a výsadbou vytvořit průhledy tak, že z každého místa zahrady je vidět jen část a procházejícímu se po pár krocích nabídne nový pohled na další kousek tohoto království. Jako kameraman vyznával pravidlo, že fotografie, záběry kamery, musejí mít nejméně tři plány, aby nebyly ploché: něco, co je přímo u objektivu, něco ve středu a něco, co obraz ukončuje. Stejné pravidlo uplatňoval i v zahradě. Na vytváření více linií si proto dávali tvůrci zahrady velmi záležet. Zahradou prochází nenápadná cestička vyznačená jen nižším pokosením trávy. Vlní se ke vrátkům směrem k lesu. Původně měla dovést poutníka až ke kapličce, kterou zde chtěl pán domu a zahrady vybudovat. Bohužel splnění tohoto záměru mu překazila zákeřná choroba. Již pět let se proto o zahradu stará sama majitelka za pomoci rodiny a přátel. Dejme jí nyní slovo.

Co pro mne zahrada znamená

„Každou minutou se zahrada mění, zkracují se stíny, otvírají se květy a zbytky rosy září jako skleněné perličky. Každé ráno projdu zahradou, vše pohladím očima, popovídám si s některými rostlinkami a sem tam utrhnu rybíz, jahůdku, ostružinu, petrželkovou nať nebo rukolu… Někdy, zejména na podzim, se za plotem vše halí do neproniknutelné mlhy, sluníčko se rozpačitě klube, a když se mlha zvedne, co na louce nevidím? Srnky, v létě i čápy. Každé roční období má své kouzlo. Na podzim, když sklidím veškerou úrodu, ostříhám víno a keře, pohrabu listí, a vše přikryji chvojím, se už těším na zimu. Bílá peřina, která schová vše živé a nechá přírodu odpočívat, vypadá jako šlehačka. V létě, hlavně po pokosení trávy, mi tu poskakují zvonci, vrabčáci, sýkorky, brhlíci, konipasové, rehkové, kosi, červenky, někdy i strakapoud. Stejně živo je v zimě kolem krmítka. Na obloze krouží káňata, v létě občas přeletí volavky nebo čápi. Na užitkové zahradě pěstuji vše, co potřebuji pro svou makrobiotickou stravu. Když se dotýkám rukama půdy, sázím mladičké rostlinky nebo pleji, broukám si, cítím sepětí s přírodou a je mi báječně. Neustále žasnu, jak je příroda moudrá, chytrá, krásná! A jsem moc šťastná, že ten malý kousek země na severní Moravě, v kraji břidlicových lomů a čistých přehrad, nekonečných lesů a pastvin plných krav, mohu opečovávat. Je mou láskou a chloubou.“

Text: Miloslava Perglová
Foto: majitelka zahrady

Datum vydání: 24. 3. 2024

Edit: Andrea Moudrá