Montované domy

S otevřením hranic jsme pohotově převzali řadu dobrých (někdy ovšem i špatných) zkušeností – co se týče stavebních technologií, jsme však značně konzervativní. Zatímco v Americe i ve vyspělých evropských státech investoři běžně volí montované domy, u nás si tento způsob výstavby důvěru stavebníků získával pomalu.

Montované domy narážely na bariéru předsudků a neochvějnou tradici domů zděných, která se formovala po dlouhá staletí. V důsledku rychlé výstavby byly považovány pouze za provizorní stavby, což v našich podmínkách, kde v jednom domě prožije své životy hned několik generací, nevzbuzovalo sympatie. Navíc pojem montovaný dům byl těsně spojen s představou panelákové výstavby, jejíž technologii se dalo mnohé vytknout. Nedůvěra v montované domy ale pramenila také z toho, že byly považovány za objekty s nedostatečnými tepelně a zvukově izolačními i akumulačními vlastnostmi, a navíc uniformního architektonického stylu.

TYPY MONTOVANÝCH DOMŮ

Rozeznáváme dva základní typy montovaných domů – s lehkou konstrukcí na bázi dřeva nebo s masivní konstrukcí na bázi betonu, například vláknocementových panelů. V rámci těchto skupin se pak montované domy ještě dále dělí podle složení konstrukce a použitých materiálů. První typ montovaných staveb – dřevostavby – tvoří dřevěný nosný rám, v němž jsou osazeny tepelné izolace. Rám z obou stran oplášťují desky – z vnější strany velkorozměrové sádrovláknité, z vnitřní strany případně sádrokartonové. Moderní dřevostavby přicházejí na svět dvěma způsoby. Prvním je výstavba z hotových velkoplošných stavebních dílů, které se zhotovují již ve výrobně. Tendence směřuje k co největším prefabrikátům, a tedy i k co nejmenšímu počtu těchto prvků. Běžně se ve výrobním závodě připraví třeba celá podélná stěna domu! Hotové díly se dovezou na místo stavby, kde se pomocí jeřábu instalují na již připravenou základovou desku. K dokončení hrubé stavby domu pak stačí pouze několik dní. Přímo ve výrobně se vnější strana obvodové stěny zateplí fasádním polystyrenem a zhotoví se základní omítky. Poslední vrstva omítky se může nanášet buď ve výrobní hale, nebo až na staveništi. Druhý způsob výstavby představuje sendvičová konstrukce, která se od předchozí metody liší tím, že se montuje z jednotlivých materiálů přímo na staveništi. Tento způsob výstavby umožňuje nápravu případných nepřesností spodní stavby; ve srovnání s metodou kompletace z prefabrikátů je však třeba počítat s delší dobou montáže a s tím související potřebou ochrany stavby proti povětrnostním vlivům. Dalším typem montovaných staveb – v tomto případě masivních – jsou objekty postavené ze železobetonových panelů. Jejich těžší konstrukce spojuje výhody zděné a montované stavby. Nejde o neznámou technologii – známe ji z panelových sídlišť. Současné panely však mají výrazně lepší tepelně izolační parametry, akumulaci tepla, širokou škálu možných povrchových úprav a v neposlední řadě i přijatelnou cenu. Co se týče samotné technologie, izolační vrstva konstrukčního prvku je sevřena mezi dvěma železobetonovými des- kami. Styčné plochy panelů ve spárách jsou zality betonovou zálivkou, spáry utěsněny tmelem. Pracnost na staveništi samém je v tomto případě minimální. Železobetonové panely se však hodí pouze k výstavbě obytných a typových rodinných domů. Ve srovnání s dřevostavbami mají vyšší nároky na realizaci stavby.

BOJ S PŘEDSUDKY

Jednou z výtek, které směřovaly na adresu montovaných domů, byly ve srovnání se zděnou klasikou údajně jejich horší tepelně izolační vlastnosti. Toto tvrzení však popírá skutečnost, že v současnosti se již téměř nestaví jiné montované domy než nízkoenergetické, spadající do kategorie objektů, jejichž roční spotřeba tepla na čtvereční metr podlahové plochy nepřekračuje 50 kWh. Řada firem již dokonce nabízí pasivní montované domy! Zdokonaluje se rovněž způsob zateplení a vytápění. I v montovaných domech jsou samozřejmostí tepelná čerpadla a řízená výměna vzduchu – rekuperace. Dalším nedostatkem, který se montovaným stavbám přičítá, jsou horší zvukově izolační vlastnosti. V tomto případě hodně záleží na objemové hmotnosti konstrukce: je rozdíl mezi lehkou a masivní konstrukcí. Některé dřevostavby mohou mít o něco horší zvukově izolační vlastnosti, ale ne ve vztahu k venkovnímu prostředí, spíše z hlediska šíření zvuku konstrukcí v samotném objektu. Konkrétně se dřevostavbám vyčítá nízká akumulační schopnost – malá tepelná setrvačnost – to, že se sice rychle vyhřejí, ale stejně rychle se vychladnou, jakmile se přestane teplo dodávat. Tato vlastnost způsobuje problémy zvláště v létě, kdy se dům nepříjemně přehřívá. Odborníci v tomto případě doporučují doplnit stavbu například o vnitřní cihlovou vyzdívku nebo betonovou konstrukci, které zvýší akumulační schopnosti domu. Další výtka směřující na adresu montovaných staveb se týká difuze vodních par obvodovou konstrukcí, laicky dýchání konstrukce. Čím je materiál pórovitější, tím vyšší má schopnost propouštět vodní páry, které mohou způsobovat problémy v interiéru stejně jako v konstrukci stěn (vznik plísní, snížení tepelně izolačních vlastností některých stěn). Vlhkosti, která se v domovech vyprodukuje, lze ve vstupování do konstrukcí kromě důsledného větrání zabránit dvěma způsoby: Je ji možno nechat vstoupit do konstrukce a projít až do exteriéru (difuzně otevřené konstrukce), nebo jí ve vstupu do konstrukce zabránit neporézním materiálem, jako je beton či paronepropustná fólie. Montované stavby jsou také mnohem citlivější na dokonalost technického provedení. Chyby v izolaci (tepelné mosty) nebo v instalaci parotěsných zábran mohou přivést do konstrukce vlhkost, jež může znamenat její vážné poškození. Neobstojí ani argument uniformity montovaných domů. Zvláště dřevostavby montované přímo na stavbě nabízejí použití širokého spektra warchitektonických prvků.

ČÍM BODUJÍ

Cennou předností montovaných staveb je již zmíněná rychlost výstavby. Podstatná úspora času vzniká tím, že se při stavbě nepoužívají mokré procesy vyžadující stanovenou dobu schnutí a lze ji na rozdíl od klasického zdění provádět i za mrazivého počasí. Objekty se postaví během jedné sezony, stavba obvykle trvá tři až šest měsíců. Montované domy se nemusejí ani nechávat přezimovat v zájmu lepšího sedání a žádoucího vyschnutí. Konečná časová úspora pak představuje přibližně půl roku. S tím souvisejí značné úspory finanční – za nájem, za rychlé čerpání hypotéky a podobně. Jsou zde ale i další přednosti. Ve srovnání se zděnými stavbami mají totiž montované domy téměř o polovinu tenčí stěny (při zachování porovnatelných tepelně a zvukově izolačních parametrů), díky čemuž získáte o 10 až 15 % více užitné plochy, což ve standardním rodinném domě představuje jeden pokoj navíc.

Více informací se nachází v srpnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Datum vydání: 20. 2. 2016

Edit: Alena Vondráková