Rekonstrukce rodinného domku aneb Mnohem větší, než se zdá

Rodinný domek v jedné z okrajových částí Prahy, který nedávno prošel rekonstrukcí, je zářným příkladem, jak chytrý přístup a promyšlené změny dokážou vytěžit i ze zdánlivě nevýhodných podmínek naprosté maximum. Na pozemku, jehož rozloha se vyrovná výměře velkého bytu, dnes stojí nejen zrekonstruovaný rodinný dům nabízející veškerý komfort bydlení, ale také malý vejminek. Útulná a přívětivě intimní zahrada je už jen příjemným bonusem. A opticky je všechno mnohem větší, než se zdá.

Bezmála stoletý rodinný domek koupil mladý manželský pár před sedmi lety. Pozemek, na němž stál, představoval přibližně 200 metrů čtverečních, což je rozloha velkého bytu… První myšlenkou bylo původní stavbu strhnout a vystavět zcela nový dům. Plán ale zhatily zákony, které na pozemku vyžadovaly zbudovat také dvě stání pro auta. Plán B tedy zněl: rekonstrukce. Ovšem i její průběh omezovala nařízení – jednak nemohlo být zbouráno více než 50 procent původního objektu, a za druhé se nová podoba musela přizpůsobit sousednímu domu, s nímž objekt tvořil historický celek.
Rok a půl vyřizovali investoři stavební povolení. „Pro vzhled staveb v lokalitě neexistovala jasná nařízení, územní plán pro tuto oblast neplatil žádný,“ vypočítává investor Petr. Jemu i jeho paní bylo za těchto okolností jasné, že svěřit podobu nového domova „pouhému“ projektantovi nestačí. Že to chce architekty. Cesta k těm, kteří se projektu zhostili a díky nimž rekonstrukce konečně dostala jasný směr, byla až osudově jednoduchá.

ČTYŘI Z PĚTI

S úsměvem dnes investoři vzpomínají, jak dospěli k tomu, že kontaktovali architektonický ateliér Borchardt & Partner: „Vyhledali jsme si články o rekonstrukcích starých domů, vybrali realizace, které nám byly vizuálně něčím blízké, a když jsme je studovali podrobněji, zjistili jsme, že čtyři z pěti finálových pocházejí právě z dílny ateliéru Borchardt & Partner. Nebylo o čem přemýšlet,“ popisuje Petr.
Výběr byl vskutku trefou do černého, architekti Jürgen Wisniewski a Edith Borchardt se specializují právě na rekonstrukce starých domů, do nichž dokážou netušenými cestami dostat množství světla, dojem prostornosti a poklidné atmosféry, stejně jako všechny funkce, které moderní doba od bydlení očekává. Ctí přitom historický ráz objektů i jejich ducha, nikoli však za každou cenu – promyšleně posouvají možnosti starých objektů dál do budoucnosti a mění jen to, co si současnost žádá.

DALŠÍ POČTY

V době, kdy investoři dům zakoupili, byli rodinou s tříměsíčním dítětem, počítali ale s tím, že na svět přijde ještě alespoň jeden jeho sourozenec. Velikost rodiny tak byla jednou ze skutečností, která podobu nového domu formovala. Dalšími byly standardní nároky investorů. „Byl tu samozřejmě požadavek na co nejnižší možnou energetickou náročnost a také ohleduplnost k životnímu prostředí, stejně jako to, aby komfort bydlení splňoval současné potřeby moderní doby. A byli jsme limitovaní i určitou částkou, kterou jsme měli na úsporách. V kostce – chtěli jsme, aby dům nebyl drahý, aby byl účelný, aby se nám v něm dobře žilo a abychom v něm byli spokojení,“ komentuje investor.

ÚŘADY JAKO OŘÍŠEK

Nasoukat toto vše do objemově malého domu, na malý pozemek v poměrně husté zástavbě nebylo jednoduché. I zkušení architekti se museli při navrhování projektu potýkat s tím, že úředníci sami často přesně nevěděli, jak panující „nařízení“ přesně aplikovat na tento konkrétní dům, co je dogma a co je možné přizpůsobit. „Původní návrh architektů byl zcela určitě krásnější, dynamičtější a zajímavější, bojovali jsme, hádali se, ale v některých prvcích jsme museli slevit,“ přiznává Petr.
Příliš vstříc investorům nevycházely ani stavební firmy, které v některých situacích zpochybňovaly zadání. „My jsme byli s návrhem architektů plně ztotožněni, neboť jsme jim důvěřovali, ale v praxi to nebylo jednoduché. Lidé z firmy, která měla projekt realizovat, nás odrazovali, že toto řešení není správné. Ocitli jsme se mezi mlýnskými kameny – něco říkali architekti, nám se to líbilo, ale stavební firma tvrdila, že to nelze nebo že je to nesmysl,“ líčí Petrova manželka Jana. Od architektů ale prý dostali jasnou radu: Musíte se rozhodnout, koho budete následovat. „Stačilo najít odvahu a nenechat se vmanévrovat do jednodušších řešení, která jsou pro stavební firmy proveditelnější,“ říká Jana.

MÍSTO PRO KAŽDÉHO

Pokud jde o řešení vnitřní dispozice domu, i v tomto ohledu investoři formulovali určité představy: „Chtěli jsme obývací pokoj společný s kuchyní, aby to byl prostor, kde rodina bude žít, kde se bude potkávat s návštěvami. Toto místo je pro nás důležité. A požadovali jsme, aby naše, soukromá zóna, kam už návštěvy brát nechceme, byla od tohoto prostoru dostatečně oddělená,“ líčí Petr s Janou. Vše bylo v projektu zohledněno.
V přízemí se nachází společná obytná část s kuchyní a jídelnou, WC a technická místnost, v patře dva dětské pokojíky, rodičovská ložnice, samostatné WC a koupelna. V dětských pokojích i rodičovské ložnici je vše připraveno pro zařízení prostoru „v patře“. „Nad ložnicí bude malá pracovna, která v současnosti dost schází, a děti budou mít v patrech prostor na spaní…“ popisuje Petr a dodává: „Děti jsou ale zatím ve věku, kdy jim ještě stačí plocha a prostor na zemi, takže nespěcháme. Až budou větší, budou mít v patře „zašívárnu“, kde budou mít soukromí a odkud budou moci pozorovat hvězdy.“

ZAHRADA V DOMĚ

„Od počátku jsme také chtěli, aby byl společenský prostor maximálně propojen se zahradou, o níž by se v teplém období roku přirozeně zvětšil,“ říká dále Petr s tím, že „zelená“ plocha má rozměr přibližně jen 70 čtverečních metrů. Tento pokoj pod širým nebem je dnes opravdu další místností domu, a to zdaleka nejen během teplých dnů, kdy lze zotvírat velká okna. Díky velkorysému prosklení je zahrada přirozenou součástí interiéru po celý rok. I když jsou okna zavřená, na pocitu prostornosti a otevřenosti to neubírá. Přestože je plocha zahrady nevelká, služby, které se od ní očekávají, plní dostatečně. Je tu místo pro posezení, poležení, pískoviště i opečovávané okrasné rostliny a keře. To vše i díky vysokým zdím místo plotu působí přívětivě intimně.

VEJMINEK PRO HOSTY

K někdejšímu domku byl na pozemek nově přistaven také objekt, který bude časem sloužit k ubytování hostů, babiček – jakýsi vejminek. I k jeho zbudování majitelé částečně využili materiál z rekonstrukce. Proč na malém pozemku stojí ještě další stavba, která ubírá na ploše zahrady? Ubytování návštěv, které zatím v domě nemají kde pohodlně hlavu složit, je primárním důvodem. Ale je tu také skutečnost, že pohled z domu na další obytný objekt, byť na nevelkém pozemku, podporuje dojem prostornosti.

ČAROVÁNÍ SE SVĚTLEM

Místa měřeného na metry v objektu sice není nazbyt, ale architektům se podařilo vměstnat i na menší plochu veškeré potřebné funkce a především dostali do celého domu maximum světla. Jeho dostatek však není tím jediným, co podporuje dojem prostornosti navzdory nevelkým místnostem. „Důležité jsou cesty, kudy se světlo do interiéru dostává. Nejvýznamnější je v tomto smyslu světlo přicházející shora,“ upozorňuje architekt. Původně proto bylo v projektu navrženo prosklení střechy, to však úřady nepovolily. Architekti tedy navrhli prosklít velkou část fasády orientovanou na jih, plně otevřeli galerii nad schodištěm a využili mnoho střešních oken. Světlo nyní nachází sofistikované cesty, kudy se z jihu dostává do všech místností domu. Různě rozvržené prosklené plochy navíc zajišťují kouzelné průhledy domem…
„Obávali jsme se toho, že obytné místnosti i zahrada jsou orientovány severně, ale řešení architektů se ukázalo jako geniální. Pokoje jsou situovány do klidové zóny – do zahrady, ale světlo, které přichází z jihu, se do nich bez potíží dostane. Využíváme i tepelných zisků z prosklených ploch, v zimě místnosti v horním patře téměř nevytápíme, a v teplém období je tu naopak příjemně chladněji,“ popisuje Petr s tím, že také zahrada orientovaná severním směrem je pro trávení času venku výhodnější.

MODERNÍ POHODA A KLID

Interiér domu dýchá příjemnou atmosférou, na níž se rovnocenně podílejí historické prvky stavby a moderní vybavení. Prostor ozvláštňují cihlové zdi vyspárované jílem – prvek, s nímž architekti z ateliéru Borchardt & Partner pracují často. „Tvoří pomyslný most mezi starým a novým, naznačují, že dům má také nějakou historii,“ komentuje Jürgen Wisniewski.
Vybavení interiéru je kompletně nové. „Říkali jsme si, že tady budeme bydlet do konce života, bývalý byt v panelovém domě jsme tak prodali i s vybavením. Nicméně jsme se rozhodli, že hlavně kvůli dětem budeme zpočátku zařizovat interiér jen jednoduše, nijak draze. Děti tady zatím mohou i něco zničit nebo pomalovat,“ říká s úsměvem investor.

DOBRÉ POCITY

Jak jsou s výsledkem rekonstrukce spokojení majitelé? „Možná to bude znít směšně, ale nejvíce si užíváme ten prostor, díky průhledům nemáme pocit stísněnosti. Může to být i tím, že jsme oba vyrostli v paneláku, kde místa nebylo nikdy nazbyt, ale tady si ho opravdu vychutnáváme. A je to také místo, které je naše, je malé, intimní, a pocity, které tady máme, jsou moc dobré. Všechno je příjemně propojené a otevřené,“ pochvalují si Jana s Petrem a dodávají: „I když dům vypadá moderně, nezmizel určitý genius loci. Že jsme postupovali správně, dokazuje i fakt, že se tu dobře cítili i původní majitelé, kteří nás přijeli navštívit.“
Podle investorů i architektů se ukázalo, že neúspěšný plán s novostavbou, úřední omezení, ale i velikost domu jako takového a jeho orientace i fyzický stav přinesly v důsledku originální nápady, třebaže jejich realizace byla komplikovanější. „Tento problém se týká mnoha domů. Stojí v krásných a příjemných lokalitách, kde již novostavby vznikají jen s velkými obtížemi. Je-li vůle, lze jim však snadno umožnit, aby v 21. století nabídly služby s novostavbou srovnatelné,“ uzavírá Jürgen Wisniewski.

VIZITKA ARCHITEKTŮ

Ateliér Borchardt & Partner

Autoři projektu, architekti Edith-Weiss Borchardt a Jürgen Wisniewski, jsou absolventy fakulty architektury v Mnichově. Od roku 1994 žijí a pracují v severních Čechách. V Německu byla jejich klientem například společnost Sparkasse, projektovali kanceláře, sídliště, v Čechách se podíleli na přípravě Summitu NATO, následně se specializovali na individuální architekturu pro soukromé účely.

„Každý dům má svou historii, kterou nelze opomíjet a popírat. Necháváme se vést respektem ke starým věcem, ale není to bezdůvodná adorace všeho letitého. Staré domy jsou obdivuhodné a práce předků nádherná, ale ne vždy nepřekonatelná. Respekt je třeba zachovávat jen k tomu, co si jej zaslouží.“

VIZITKA DOMU:

Stavba z roku 1921
Projekt: 2010
Realizace: 2012 – 2015
Technologie stavby: zděný systém, od 1. patra dřevostavba
Podlahy: vinyl
Okna: plastová
Dveře: plastové
Vytápění: plynový kotel
Rekuperační jednotka

Text: Kateřina Nová
Foto: Jaroslav Kvíz

Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Uložit

Datum vydání: 28. 9. 2017

Edit: Andrea Moudrá