Minimalistický rodinný dům z betonu, skla a kovu
Minimalistický dům na okraji Prahy upoutá především křížením dvou hmot. Přeložené horní podlaží zastřešuje venkovní sezení a vstup do domu. Přesně podle požadavku majitelů, kteří měli o svém budoucím domově jasnou představu a cílevědomě šli za jejím naplněním.
Na místě domu po rodičích si manželé přáli vybudovat moderní strohý dům s technicistní montovanou fasádou, kde by hlavními stavebními prvky byly beton, sklo a kov. Dům pokud možno bezúdržbový. Dalším důležitým požadavkem bylo co nejméně zatížit zahradu, ve které současný pán domu vyrůstal. Díky tomu se objevil nápad s křížovým přeložením hmot obou podlaží. To umožnilo druhé nadzemní podlaží odlehčit a konzolovitě vynést nad obytnou terasu tak, aby vzniklo zastíněné venkovní sezení. Bez sloupů, bez markýz, bez slunečníků…
Křížem přeložené horní podlaží zastřešuje hlavní vstup do domu a vytváří krytou terasu před obývacím prostorem.
Ujasnit představu
Při návštěvách různých domů si manželé upřesňovali představu o svém vlastním. Majitel, vystudovaný stavební inženýr, říká, že se poučili z některých chyb. Za základní považuje nedostatek úložných prostorů. „K samotnému bydlení je potřeba místa poměrně málo,“ říká, „pokud máte možnost pohodlně ukládat věci v domácnosti, sportovní potřeby, zahradní náčiní…, důležitá je i dobrá ‚logistická‘ návaznost.“ Postupně si ujasnili, kolik místností potřebují, jak asi velkých, k jakému účelu by měly sloužit, které v přízemí a které v patře. Trochu zápasili s přijetím současného trendu obývacího pokoje spojeného s kuchyní, ale nakonec se pro toto řešení rozhodli. S takto jasně formulovanou představou se manželé obrátili na několik architektonických ateliérů.
Žádný sloup, žádné markýzy, žádný slunečník. Takové bylo přání majitelů.
Na horní terasu ústí dveře ložnice i menších pokojů.
Ne pomník architekta
Majitelé se dobře orientovali v současné architektonické scéně, sledovali soutěže, všímali si tvůrců, se kterými by mohli souznít, a ty posléze oslovili. „Hledali jsme takové architekty, kteří se nebudou snažit vytvořit si dílo pro svou vlastní prezentaci, ale takové, ve kterém se nám bude dobře bydlet,“ vysvětluje pán domu. „Vizuální stránka objektu by neměla převyšovat jeho užitnou hodnotu,“ píše se v nabídce ateliérům. S nejvstřícnější reakcí se setkali u ateliéru OK Plan, jehož celý tým v čele s architektem Luďkem Rýznerem se přijel na místo podívat. Ujasnili si očekávání, priority, limity a dohodli se na vypracování studie. Již první se z velké části přiblížila konečné podobě domu. „Křížením hmot se dosáhlo nadlehčení horní části stavby a dům tak dobře zapadne do stávající zástavby,“ říká architekt František Čekal, který se dále projektu nejvíce věnoval. „Velmi cenný je samotný pozemek na okraji Prahy blízko lesa, kde nehrozí další masivní zástavba. K úspěchu řešení pomohlo i to, že investor zde vyrůstal, znal historické návaznosti, věděl, co je pro ně důležité. Dům jsme proto přimkli co nejblíže spodní komunikaci, aby zůstala zachována pro majitele nejcennější část zahrady směrem na jih.“
Do kuchyně je možné vejít přímo ze severní strany domu. Sem také ústí okno nevytápěného skladu na potraviny, který je co nejblíže linky, pěkně po ruce.
Komu svěřit realizaci
Výběru spolehlivé realizační firmy věnoval investor velkou pozornost. Vybral si sedm firem s dobrými referencemi a zajímavým portfoliem, které požádal o cenovou nabídku. Nenechával si nacenit projekt pro stavební povolení, jak tomu obvykle bývá, ale podrobnou realizační dokumentaci včetně výkazu výměr, detailů, konkrétních povrchů, zařizovacích předmětů. Tak podle svých slov dosáhl co největší souměřitelnosti nabídek. Překvapilo ho, že i v době vrcholící krize některé z firem vůbec nereagovaly a že se cenové nabídky dokázaly lišit v rozmezí několika milionů korun. Z tohoto výběrového řízení vyšla vítězně firma IPM Building, navíc ji doporučili i architekti z OK Planu. „Náš dům je atypický, jednoduchý, ale založený na kvalitním provedení detailů. Pro tuto firmu jsem se rozhodl, protože staví pouze rodinné domy, často renomovaným architektům, kteří si své realizace autorsky hlídají,“ zdůvodňuje své rozhodnutí investor. „Momentem, který mne přesvědčil, že svěřím realizaci firmě IPMB, byla návštěva několika objektů, které realizovala. Za velký klad považuji, že má své kmenové zaměstnance, kteří mají zkušenosti a za něž ručí.“ Se svou volbou je maximálně spokojen, za čtrnáct měsíců výstavby nedošlo k žádnému sporu, nebyl překročen rozpočet, práce byly odvedeny ve všech detailech kvalitně. Ani po několika měsících užívání nebylo třeba nic reklamovat.
Černobílá kuchyň se čtvercovými dvířky je vyrobena podle návrhu majitelů.
Prostorná šatna s vestavěnými bílými skříněmi slouží všem pokojům v horním podlaží.
Beton, sklo, kov
Tento požadavek byl v maximální míře naplněn. Dům tvoří železobetonový monolitický skelet s keramickou vyzdívkou. Je zateplen minerální vatou a hliníkový rošt nese obklad ze sklocementových desek Rieder. Původní návrh počítal s obkladem z cortenového plechu, avšak majitel požádal o změnu poté, co ho zaujal sklocementový obklad na administrativní budově – jeho čistý design, velké rozměry desek a vypracování detailů. Navíc nechtěl narušovat hladkou plochu nýty, desky jsou proto na rošt nalepeny. „Na této stavbě jsme měli možnost vyzkoušet si pro nás nový materiál i ne zcela běžnou technologii jeho instalace,“ říká architekt Čekal. Interiéru domu vévodí beton ve formě betonových stropů a cementových stěrek na podlaze i na stěnách. „Pohledový beton je tak trochu alchymie,“ říká architekt, „vždy je trochu napínavé, jak to dopadne. Maximálně důležité je dodržet technologickou kázeň. Firma IMPB zvládla práci na jedničku, znovu jsme si ověřili její kvalitu.“ Pán domu dodává, že nechtěli, aby byla znát na stropech struktura dřeva. „Firma použila systémové bednění s nepoužitými hladkými deskami. To podle mne přispělo ke zdařilému výsledku.“ S betonem v souladu jsou velkoplošná okna v hliníkových rámech. Projekt vznikal v roce 2009, kdy ještě nebyl kladen tak velký důraz na tepelně izolační vlastnosti domu. Přesto stačí k vytápění i ohřevu teplé vody tepelné čerpadlo země-voda se dvěma stometrovými vrty. K případnému dohřevu slouží elektrická spirála, naopak přebytek tepla ohřívá vodu v bazénu. Svou první koupací sezonu si tím rodina prodloužila až do sedmého října.
Jednoduché dveře pokojů díky barvě i výšce až ke stropu opticky neporušují hladkost a souvislost stěn.
Dobrá logistika
Jak jsme již zmínili, majitelé si dali záležet na tom, aby si promysleli, co, kdy a jak budou potřebovat. Jak říkají, „mají vše uspořádáno tak, že nic není přes ruku.“ Hned u vchodu je velká šatna s vestavěnými skříněmi, zádveří proto neruší odložené boty či kabáty, je zároveň spojeno s garáží. Chodba s koupelnou a toaletou ústí do obytného prostoru pod příjemně působící světlík, který prosvětluje jak chodbu, tak prostor jídelny. Ranní slunce přichází do prostoru dlouhým pásem oken na východní straně, jižní strana směrem na terasu a do zahrady je prosklená velkoplošnými posuvnými okny. S obývacím pokojem sousedí pracovna, která v budoucnu může sloužit jako ložnice rodičů. Jak říká pán domu, kdyby mu na „stará kolena nesloužila kolena“. V tomto podlaží najdeme několik úložných místností. Hned u kuchyně spíž – jedinou místnost v obytné části bez podlahového topení, v chodbě je úklidová místnost s hadicí centrálního vysavače, s garáží sousedí sklad na sportovní potřeby a druhý na zahradní, samozřejmě s dveřmi na zahradu. V technické místnosti je umístěno tepelné čerpadlo i bazénová technologie. V patře, v klidové části domu jsou ložnice a prostorná koupelna. Ani zde nechybí úklidová místnost. Vestavěný nábytek, šatny, ložnice jsou dílem firmy majitelova kamaráda – truhlářství Jan Šipka, která naplnila představy majitelů. Vše velmi jednoduché, nenápadné, promyšlené. Kuchyňskou linku vyrobila podle návrhu majitelů firma Čadas, subdodavatelská firma IPMB, díky čemuž byla ke spokojenosti majitelů zajištěna dobrá stavební návaznost.
Černá stěrka na podlaze, bílá na stěnách. Zrcadlo skrývá skříňku zapuštěnou do zdi.
V koupelnách a na WC jsou použity cementové stěrky i na stěnách místo obkladu.
Bílá a černá
Základní barvou interiéru je bílá. Bílé stěny skrývají téměř neviditelné bílé dveře, jejichž zárubně jsou zalícovány se stěnami. Světlá, téměř bílá podlaha. Do bílého klidu je tu a tam vpuštěna černá – nejvýrazněji na kuchyňské lince, sedačce a rámech oken. „Nemáme zkušenosti s barvami a na jinou než černou a bílou jsme si zatím netroufli,“ vysvětluje majitel. Interiér je však zalit světlem, zvlášť působivý je světlík, a barvy sem díky tomu vstupují z exteriéru. Však si také na výhledu dali majitel se stavbyvedoucím velmi záležet. Stavební firma obstarávala i terénní úpravy. Původně poměrně strmý svah se trochu vyrovnal tak, aby se nezvedal příliš prudce proti oknům obytného prostoru. „Sedli jsme si se stavbyvedoucím na židli a měřili, aby měli i sedící dostatečný výhled. Abychom se nedívali jen do trávníku,“ vysvětluje pán domu.
Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: Jaroslav Hejzlar
Datum vydání: 9. 6. 2016
