Minibyt v srdci Prahy

Pouhých 33 metrů čtverečních, zato v těsné blízkosti pražského Staroměstského náměstí, v domě, který dýchá historií. Kouzelné… Těžko věřit, že ještě před několika měsíci to byla zapáchající kobka, která měla k pohodlnému bydlení hodně daleko. Úpravy ale nejen zvelebily tento prostor, pomohly i domu jakožto pražské památce. Při rekonstrukci se totiž podařilo objevit dávno ztracené okno.

Dům, v němž se tento byt nachází, je národní kulturní památkou známou jako Dům u žluté růže. Jeho historie sahá hluboko do minulosti. „První zmínky o domě na této parcele pocházejí již z roku 1364. Od té doby se na domě podepsal každý sloh nějakou přestavbou. Přibližně současnou podobu dům dostal renesanční přestavbou z původně gotického slohu někdy před rokem 1616, kdy bylo přistavěno i křidélko nad Vejvodovou ulicí. Později byl přestavěn barokně i klasicistně. Poslední výraznější stavební úprava proběhla v roce 1927,“ vypráví o dějinách domu architekt Andrej Páleš, který se zhostil projektu přestavby tohoto malého, ale zajímavého prostoru. Podle jeho slov byla jejím cílem moderní citlivá vestavba do historického domu a zároveň snaha poukázat na kontrast několikasetleté historie a moderní současnosti.

V ZOUFALÉM STAVU

Před započetím rekonstrukce byl byt v opravdu neutěšeném stavu. Podle všeho se v něm nic nezměnilo od zmíněných posledních úprav na konci dvacátých let minulého století. Představovaly jej pouhé dvě místnosti, chyběla koupelna, toaleta byla přístupná ze společné chodby. Vstupní dveře někdo patrně několikrát vylomil, část kolem zámku zcela chyběla… Na dojmu z prostoru se neblaze podepisoval také fakt, že v něm předchozí obyvatelé po mnoho let kouřili, a v bytě se tak usadil nezaměnitelný zápach.

ŽÁDNÉ PRAVÉ ÚHLY

Nedostatkem a současně výhodou prostoru byl jeho nezvyklý tvar. „Prostor je velice úzký, v bytě nebyl ani jeden pravý úhel. Nespornou výhodou je množství oken a okének, z nichž každé nabízí zajímavý výhled a jinou orientaci na světové strany. Dalším specifikem byly průhledy bytem. Jedna osa průhledu vede nad Vejvodovou ulicí přes obývací pokoj a druhý průhled se nabízí podél celého bytu od okna ložnice vedoucího do Michalské ulice přes kuchyň a obývací pokoj až k oknu směřujícímu do Vejvodovy. Dispozici jsme proto navrhli tak, aby zůstaly zachovány průhledy bytem. Tím se zároveň podařilo potlačit pocit z malého prostoru. První pravý úhel se pak podařilo vytvořit mezi dvěma novými příčkami.

SOUZNĚNÍ S PAMÁTKÁŘI

Ačkoli na jakýkoli zásah v domě v této lokalitě přirozeně pečlivě dohlížejí památkáři, autoři přestavby si na spolupráci s nimi na rozdíl od mnohých jiných nestěžují, naopak: „Jednání jsme se zprvu obávali, ale na první schůzce jsme zjistili, že máme stejné cíle. Byt už totiž měl starší projekt na přestavbu, který byl povolen… My jsme ale zvolili složitější cestu. Nakonec se ukázaly naše zásahy jako vhodnější, právě i z hlediska památkové ochrany,“ podotýká Andrej Páleš a své tvrzení dokládá na konkrétních případech: „Například v křidélku nad Vejvodovou ulicí jsme místo plánované koupelny zachovali průhled oběma směry, respektovali původní výšku stropu i s fragmenty náběhů někdejších kleneb. Nebo původní barokní nika na sochu, která vždy v historii mívala duchovní poslání, byla v již schváleném plánu zabudovaná do šatníku. V našem návrhu se stala jednou z dominant interiéru.“

OBJEVENÉ OKNO

Rekonstrukce dokonce vrátila domu kdysi zazděné okno v jeho někdejší podobě. „Původní okno jsme nejdříve našli na Langweilově modelu Prahy, následně jsme jeho polohu určili stavebním průzkumem a nakonec jsme jej vybourali v původní poloze a osadili replikou jiného okna z domu,“ popisuje druhý z autorů rekonstrukce, projektant Daniel Lavička, a pokračuje ve výčtu zásadních změn: „Dále jsme propojili WC s předsíní bytu, obnovili jsme původní klenuté otvory ve zdech a do prostoru bývalého pokoje jsme vestavěli koupelnu ze sádrokartonových příček.“

NAFUKOVACÍ PROSTOR?

Byt byl navržen pro dvaatřicetiletou Taťánu, úspěšnou manažerku, která od svého nového bydlení očekávala víc než standardní pohodlí, mimo jiné komfortní kuchyň i koupelnu a oddělenou ložnici. To se nakonec na zmíněných třiatřicet metrů čtverečních podařilo vměstnat. Mnohá řešení samozřejmě vyžadovala neotřelá řešení. „Například velké kusy nábytku šly tam, kde byla stěna rovná,“ vysvětluje s pousmáním architekt. „V podstatě se jednalo jen o jednu novodobou mezibytovou stěnu. K ní jsme umístili šatní skříň a celou kuchyň. Ostatní prvky interiéru jsou již mnohem menší a buď solitérní kusy, jako například stůl a židle, nebo pevně zabudované a přizpůsobené místu, což je případ psacího stolku v ložnici,“ upozorňuje Andrej Páleš.

DŘEVO, BÍLÁ A ŠEDÁ

Stěny bytu pokrývá ocelově šedá a bílá malba. V prostoru jsou pak kombinovány čtyři materiály: Dub na podlahách a pohledově exponovaných částech nábytku, bílý lesklý lak na doplňkových plochách nábytku, pískované sklo na dveřích a příčce mezi koupelnou a ložnicí a šedé epoxidové stěrky na „mokrých“ plochách (koupelna, podlaha WC a předsíň).
Výjimečnost prostoru podtrhují historické detaily, jako je odhalená část kamenné zdi nebo přiznaná stoletá omítka. „Po odstranění novodobého rákosového podhledu, který byl ve výšce dva metry, jsme nalezli ještě o metr výš původní klenbu s několika vrstvami malovky. Malovka na těchto původních prvcích se šetrně ošetřila a zafixovala. Podobně jsme v místnosti s toaletou odhalili zaoblenou část původní zdi. Oba prvky jsme použili v interiéru, za jejich nalezení jsme rádi,“ říká architekt.

PRO POSLECH HUDBY

Malý prostor sice dýchá historií snad na každém centimetru, zároveň v něm ale mají své pevné místo moderní technologie a prvky. Tepelnou pohodu zajišťuje podlahové topení i atypické designové radiátory vyrobené na míru. Do podhledu v ložnici jsou vestavěné reproduktory, které lze ovládat také pomocí bluetooth. Na centrální systém ozvučení je připraven celý prostor bytu, veškeré zásuvky na zvuk jsou v navzájem propojené.
Důležitou roli hraje také promyšlený systém osvětlení. „Jsme příznivci reflektorového typu osvětlení a používáme jej v maximální možné míře, což je patrné v obývacím pokoji nebo na bodových světlech v podhledech. Na WC, v pokoji, kuchyni i ložnici jsou použita designová italská halogenová svítidla. Ovšem jako doplněk jsme zvolili i LED pásky v kuchyni nebo takzvaná porcelánová kopyta v koupelně jako věčné retro. Korespondují s některými prvky v bytě z doby první poloviny 20. století,“ dodává Daniel Lavička.

LOGISTIKA JAKO OŘÍŠEK

Rekonstrukce bytu trvala tři čtvrtě roku. Podle autorů ji doprovázely jen běžné komplikace, které se objeví při každé stavbě. Práce na tomto bytě byly ale přece jen výjimečné a o poznání složitější, a to díky velikosti bytu: „Doposud jsme neřešili stavbu na tak malém prostoru v samotném centru Prahy. Takže promyšlené plánování vyžadoval hlavně přesun materiálu a koordinace profesí. Na stavbě mohli totiž pracovat nanejvýš tři až čtyři lidé, aby si navzájem nepřekáželi,“ zakončuje Daniel Lavička.

„Byt byl skutečně malinký. S Andrejem a Danem jsme si nejdříve sedli a nad skleničkou bílého jsme prošli vše, co jsem od prostoru očekávala. Když jsme se rozloučili, byla jsem přesvědčená, že všechno se tam nevejde. Garsonky v novostavbách mají podobnou plochu, ale já jsem chtěla oddělenou ložnici, komfortní koupelnu i kuchyň.“
Taťána M., majitelka

Andrej Páleš *1975

Autorizovaný architekt ČKA

Autor a spoluautor bytových a polyfunkčních staveb:
♦ Nové Měcholupy I., Praha, ČR 2009
♦ Weinkellersiedlung, Štýrský Hradec, Rakousko 2012
♦ Residenz am Zwinger, Drážďany, Německo 2016
♦ Marina Apartments, Řezno, Německo 2017
♦ Rezidencia pri radnici, Košice, Slovensko 2017
♦ Atrium Kobylisy, Praha, ČR 2016

Ocenění:
Stavba roku 2009, Cena ředitele Státního
fondu rozvoje bydlení za bytový komplex Nové
Měcholupy

Daniel Lavička *1979

Autorizovaný inženýr ČKAIT
Projektový manažer, autor a spoluautor rekonstrukcí bytových a nebytových prostor, realitní arbiter. S Andrejem Pálešem spolupracuje od roku 2005.

Text: Kateřina Nová
Foto: Richard Dvořák

 

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Datum vydání: 22. 1. 2018

Edit: Andrea Moudrá