Lze zachránit vlhký dům?

Pokud má váš dům vlhké zdivo v základové části, trpí tím jeho konstrukce i vaše zdraví. K nápravě vám ovšem nepomůže běžný boj proti plísni. Musíte sáhnout po radikálním stavebním řešení: vytvořit nebo obnovit izolaci proti zemní vlhkosti, která stoupá zdivem vzhůru.

Do sanace zdiva silně narušeného vlhkostí se ovšem rozhodně nepouštějte sami – svěřte ji odborné sanační firmě. Trvale snížit vlhkost ve zdivu je totiž náročný úkol, který občas vyžaduje kombinaci několika metod vodorovné (dodatečné) sanace vlhkého zdiva.

Přehled metod pro sanaci zdiva

Když dům začne vlhnout zdola, bývá to zpravidla jasný signál, že při stavbě domu byly zanedbány plošné hydroizolace podlah a svislé izolace. Na řadu pak přichází vodorovná sanace. Čím dříve k ní přikročíte, tím lépe! Na výběr máte v zásadě pět skupin sanačních metod:

• mechanické (vytvoření prostoru ve spodní konstrukci, do něhož se vloží hydroizolace),
• chemické (vodorovná injektáž zdiva chemickým roztokem – pod různě velkým tlakem),
• vzduchové (vysoušení a průběžné odvádění vlhkosti ze zdiva proudem vzduchu),
• elektrofyzikální (odvod vlhkosti pomocí stejnosměrného elektrického proudu),
• sanace povrchu (doplňková ochrana zdiva sanační omítkou).

Mechanické metody sanace zdiva

Jde o poměrně drastický, ale osvědčený způsob. Spodní konstrukce zdiva se obnaží, očistí a vytvoří se v ní volný prostor. Tento radikální mechanický zásah lze provádět řetězovou či lanovou pilou (podřezávání zdiva), vrážením ocelových plechů nebo podsekáváním zdiva. Jestliže pro mechanický sanační zásah do zdiva angažujete profesionální firmu vybavenou speciálním zařízením, mělo by vám být odměnou dlouhodobě fungující řešení. Do volného prostoru ve zdivu se pak vloží hydroizolační vrstva, která mechanicky zabraňuje průniku vlhkosti do zdiva. Životnost vkládaných hydroizolačních materiálů je dnes opravdu vysoká. Zásadním způsobem ji může zkrátit jedině opomenutí některého podstatného detailu při realizaci. Jednou z chyb při provádění mechanické sanace svépomocí bývá, že spára proříznutá ve zdivu není následně vyplněna maltou. Injektáž spáry maltou má ovšem zásadní význam: Bez ní začne zdivo sesedat, což se projeví nejprve trhlinami v omítkách, ale často následují výraznější deformace stavby, které se mohou projevit zkřížením dveří a oken v celém domě.

Chemické metody sanace zdiva

Efektivním prostředkem boje proti vlhkosti stavební konstrukce se dnes stává rovněž speciální chemický roztok, který se napouští do zdiva. Hydroizolační vrstva se vytváří tím, že do zavlhlého zdiva navrtáte vodorovnou síť otvorů, jimiž postupně napouštíte účinnou látku, která proniká hluboko do pórů, kapilár a trhlin stavební konstrukce. Tuto látku můžete napouštět s různou intenzitou – buď tzv. beztlakově (jen za působení hydrostatického tlaku), nebo pod zvýšeným tlakem. V obou variantách jde o chemickou injektáž, jejímž výsledkem je zaplnění určité zóny ve zdivu kapalnou či krémovou hmotou na bázi silikonů. Tato zóna pak vytvoří clonu (hydroizolační membránu), která brání vzlínání vlhkosti ve zdivu, při zvýšeném tlaku injektáže dokáže účinně eliminovat i tlakovou vodu. Předností chemické injektáže je možnost řešení detailů přesně podle potřeb (vrty v rozích, koutech, v různých výškových úrovních) a také skutečnost, že ji zpravidla lze průběžně obnovovat. Nová injektáž se přitom provádí opět do původních otvorů ve zdivu, takže ji zpravidla bez potíží zvládnete svépomocí, aniž byste riskovali narušení statiky domu.

Vzduchové metody sanace zdiva

V případě vzduchových metod jde o šetrný, mírný a přirozený zásah do stavební konstrukce, jehož účinnost ovšem může být omezená. Podstatou je vysoušení a průběžné odvádění vlhkosti ze zdiva proudem vzduchu. Sanace spočívá ve vytvoření prostoru, který u konstrukcí zasažených vlhkostí umožní dostatečnou cirkulaci vzduchu. Proudící vzduch odvádí vlhkost z konstrukce do ovzduší. Tato metoda se hojně využívá zejména u starších staveb, kde již byly metody odvětrávání vlhkosti z konstrukce použity dříve. V podstatě jde o obnovení porušených, zazděných či ucpaných vzduchových kanálů, které ve stavební konstrukci původně byly nebo měly být. V rámci této obnovy může jít i o vytváření tzv. vzduchových dutin – například v konstrukci podlahy. Použitím vzduchových metod neriskujete vůbec nic a můžete je kdykoli zopakovat. Zásah je maximálně šetrný vůči stavební konstrukci domu. Pokud je však konstrukce již dlouhodobě nebo výrazně narušena vlhkostí, bývá zpravidla nutné kombinovat toto mírné řešení s některou další metodou sanace.

Elektrofyzikální metody sanace zdiva

Moderní využití principu elektroosmózy přináší skupinu sanačních metod, na kterou se názory odborníků různí. Za působení stejnosměrného elektrického proudu dochází k cílenému pohybu vody v porézním prostředí. Osmóza je pohyb kapaliny polopropustnou membránou. Přesně na tomto principu průchodu kapaliny fungují elektrofyzikální metody sanace vlhkého zdiva. Voda, která má být odvedena, resp. držena mimo kapilární systém zdiva, se vlivem elektrického napětí pohybuje určitým směrem. Celý systém využívá skutečnosti, že se voda při průtoku elektrického proudu pohybuje vždy od kladného pólu k zápornému. Řídicí jednotka napájí soustavu kladných a záporných elektrod, čímž dojde k vysoušení stavební konstrukce s pórovitou strukturou na hodnoty stanovené normou. Dále je zdivo po několik desetiletí udržováno v suchém stavu. Metody elektroosmózy mohou být aktivní nebo pasivní, drátové nebo bezdrátové. Odborníci je aplikují většinou tam, kde již není možný žádný jiný (přímý) zásah do stavební konstrukce. Jsou však také firmy, které se na sanaci vlhkého zdiva elektroosmózou specializují a mají vlastní patentované systémy. Co vám rozhodně nedoporučujeme, je zkoušet elektroosmózu svépomocí! Potíže zde totiž mohou působit elektricky neizolované kovové prvky, jež byly v minulosti vkládány do zdiva (rozvod vody či vytápění, ocelové výztuhy konstrukce apod.). Při nevhodné aplikaci můžete dokonce kovové součásti stavby ohrozit korozí. Škoda by pak mohla být značná a nevratná.

Sanační omítka

Hodí se předeslat, že tady nejde o plnohodnotnou metodu sanace, která by sama o sobě přinesla trvalý efekt. Sanační omítky totiž znamenají zásah pouze do povrchu zdiva. Jde tedy především o finální estetické řešení. Jedině v případě, že hned v zárodku podchytíte mírně zavlhlé zdivo, může jít o jediné sanační opatření. U výrazněji zavlhlého a již zasoleného zdiva však sanací povrchu neodstraníte příčiny vlhkosti, nýbrž jen oddálíte důsledky jejího působení o 15 až 30 let. Na druhou stranu právě kvalitní úprava povrchu zdiva (po uplatnění některé z výše uvedených sanačních metod) výrazně napomůže jak zdraví konstrukce, tak i dlouhodobému pěknému vzhledu domu.

V čem pomůže sanační omítka

• Za sanační se označuje taková omítka, která obsahuje více než 25 % vzduchových pórů v čerstvé maltě. Ty po vyzrání omítky umožňují transport přebytečné vlhkosti ze zdiva ve formě vodní páry.
• Vzduchové póry v omítce plní ještě jednu důležitou funkci: Slouží k ukládání stavebně škodlivých solí při jejich krystalizaci (brání zasolování zdiva). Krystalizace solí totiž vytváří tlak, který poškozuje pevnost omítky a její celkový vzhled.
• Sanační omítku byste měli aplikovat jako závěrečnou úpravu vždy, když realizujete některou z metod sanace vlhkého zdiva. Zároveň však platí, že jako samostatná metoda sanace problém ve zdivu nevyřeší, nýbrž jen oddálí.

Text: Vít Straňák
Foto: archiv firem

Datum vydání: 25. 6. 2024

Edit: Andrea Moudrá