Londýnská záležitost

Byt v severní části města majitele okouzlil především propojením se zahradou za domem, neobvykle osázenou jižními dřevinami, a oblou rozšířenou zónou, která v sobě pojímá kuchyň i krásnou světlou jídelnu.

Koupi nového bytu a následné stěhování mnozí z nás často pociťují jako velmi náročnou situaci. Naše hostitele, Ritu a Rogera Mortonovy, ale běžné strachy, že je někdo vezme na hůl, že nebudou schopni splácet hypotéku, nebo že se prodávající na poslední chvíli rozmyslí, zase tolik netrápily. V jejich případě bylo nejtěžší rozhodnout se mezi dvěma krásnými nemovitostmi – každá z nich měla své kouzlo, jenže obě vlastnit nemohli. „Už jsme téměř koupili půvabný byt v Dartmouth Park blízko Hampsteadu, když nám od realitního agenta nečekaně přistál plánek, který nás zaujal,“ vypráví Ritu. „Něco na něm zkrátka bylo, co nás donutilo, abychom se na byt šli podívat.“ Byl zrovna šedý deštivý den a mnoho lidí mělo bohužel stejný nápad, dům byl plný potenciálních kupců. Náš pár vyčkával, až se davy vytratí, schovali se vzadu v zahradě pod banánovníkem a najednou jim došlo, že to není obyčejný londýnský trávníček lemovaný několika odrbanými křovisky. Někdo tu vytvořil ráj z kapradin, bambusů, lnů a dřevin z čeledi aralkovitých kolem asymetrické dřevem opláštěné terasy a zastřešené rozsáhlé kuchyně s jídelnou. „Teda, tak to je fakt něco, pomysleli jsme si,“ líčí Ritu první setkání.

Ritu pracuje jako hudební publicistka, zde nahlížíme přímo do její pracovny. Roger, manager dvou hudebních uskupení, hraje na kytaru a poměrně složitou čínskou loutnu. Vestavné police a skříňky ve světle tyrkysovém odstínu lemují zdi po celé délce bytu.

Svou zónu si Ritu vybavila pohodlným semišovým ušákem a kovovou lampou z poloviny dvacátého století. Skrze malý centrálně orientovaný vstup se nabízí průhled do protějšího obývacího pokoje.

MĚLO TO TAK BÝT
Když se konečně dostali dovnitř, manžele uvítali sympatičtí majitelé Liz Calder a Louis Baum. Liz vyrůstala na Novém Zélandu a byla jednou ze zakládajících členů nakladatelství Bloomsbury, které se chopilo vydávání slavné potterovské ságy J. K. Rowlingové. Po mnoha šťastných letech prožitých v tomto bytě se chtěla Liz na důchod přestěhovat blíže své dceři ke Cambridge. „My čtyři jsme si rychle padli do oka. Zůstali jsme na prohlídce mnohem déle, než jsme plánovali, poseděli jsme a nechali na sebe působit unikátní interiér. Zjistili jsme také, že zakladatelem neobvyklé zahrady byl další Novozélanďan, známý zahradník James Fraser, který tu vysázel hlavně rostliny a dřeviny jižní polokoule.“

Obývací pokoj s krbem – původní okna velkoryse přivádějí denní světlo do elegantně zařízené místnosti. Křišťálový lustr věnoval své ženě milující manžel Roger. Velká zrcadla instalovaná nad krbem a naproti na stěně nad sedačkou opticky rozšiřují prostor.

Ritu je indického původu, miluje cestování, přírodu, mořské pobřeží – což se odráží na výběru doplňků i způsobu, jakým kombinuje starožitnosti, retroobjekty i modernu, nenutí se striktně následovat barevná schémata typická pro jediné období či oblast. „Oslovily mě staré arabské příbytky na keňském pobřeží – snažila jsem se tuto atmosféru vytvořit použitím kostní bílé na zdi, což zdůraznilo hlubokou sytou červeň voskovaných parket a převážně tmavého nábytku. Knihovny jsme rádi ponechali natřené odstínem světlejší tyrkysové, kterou vybírala Liz – pro mě spíš než anglická je to mexická nebo africká barva. Jinými slovy: následuj své pocity a nedělej si starosti, jestli všechno ladí jako v hotelu.“

A nyní vzniklo vážné dilema, oba byty měly něco do sebe a ani po sepsání všech pro a proti se manželé nemohli dobrat konečného rozhodnutí. Zlomový okamžik, vysvětluje Ritu, nastal, když si představili, že jim patří obě nemovitosti a měli se rozhodnout, kde se více cítí jako doma, ačkoli jeden z bytů leží v lokalitě, kterou dříve vůbec nebrali v potaz. A Dartmouth Park skončil jasně na druhém místě. Přestože dostali Liz a Louis čtyři výhodnější fi nanční nabídky, prodali svůj očividně z hloubi srdce milovaný byt Mortonovým, kteří se jim jako noví obyvatelé velmi zamlouvali. „Všechno šlo hladce a v roce 2005 jsme se nastěhovali. Velmi rychle jsem si zvykla a užívám si energickou náladu zdejšího sousedství a různorodou směs lidí z Turecka, Íránu, Somálska či Irska,“ poznamenává Ritu. Byt byl ve výborném stavu, jak ve svém rozšířeném přízemí, tak v části suterénu, která k nemovitosti náležela. Množství denního světla pronikajícího skrze vysoká okna bylo největsím bonusem nového domova. Ritu říká, že oblé zdi uvolňují pozitivní energii. „Věřím, že lidé po sobě zanechávají duchovní stopy, které mohou být velmi příjemné.“ Směrem od vstupu je celá levá strana bytu lemována policemi a vestavnými skříněmi, které Mortonovým zanechali Liz a Louis. „Roger má tuny elpíček a knih, sdílí úložné prostory v největší místnosti s dětmi, můj je menší prostůrek směrem k zahradě.“

RODINA SE ROZRŮSTÁ…
Poté, co se roku 2007 narodil Mortonovým starší syn Calyan, začali uvažovat o dalším možném rozšíření prostoru. „Měli jsme obrovské štěstí, zrovna byla na prodej druhá část suterénu, byt 1+1, takže jsme ho v roce 2009 přikoupili.“ Nechali provést rozsáhlé odvlhčovací práce a byty propojili. Místo aby vytvořili množství nových pokojíků, vybudovali tu rozlehlý pokoj pro hosty směrem k uliční fasádě a směrem k zahradě vznikl dětský pokoj. Nyní již slouží dvěma synkům, mladšímu Rafaelovi jsou čtyři roky. Promyšlené zacházení s prostorem dalo vzniknout samostatné sprše, velké komoře, šatnám a luxusní koupelně s centrálně postavenou vanou. Pohodlná ložnice rodičů se nalézá pod kuchyní. Kuchyň nechal někdy v průběhu sedmdesátých let postavit tehdejší majitel, architekt. Přestože není přímo propojena s hlavním obytným prostorem, přece jen zajišťuje bytu určitý pocit vzdušnosti a působivý výhled do zahrady. Rozhodující pro finální náladu bytu byl výběr podlahoviny, Ritu zvolila parkety z rhodéského týku. „Mám ráda styl Vzpomínky na Afriku, to koloniální ladění, kde jste obklopeni věcmi z okolní přírody (sbírám drobné vycpaninky), starými textiliemi, etno nábytkem, kůží a předměty z rákosí, mojí posedlostí jsou různé nálezy z bazarů.“ Záběr toho, co v bytě najdete, je fascinující. Stojí tu křesílko z Keni, stolky ze západní Afriky, jsou tu různé škebličky, indiánské ozdoby, několik lavic, vykládané truhličky a mnoho dalších kousků, které přitáhnou oko. Ritu říká, že se odsud už nikdy nechce stěhovat. „Rozhodli jsme se správně, byt je dost velký a tak přizpůsobivý… Myslím, že tu budeme spokojeně žít ještě opravdu dlouhou dobu, no vždyť jen jak často najdete takovou zahradu jako je ta naše…“

Původem novozélandský zahradník James Fraser vybudoval zahradu rozloženou na několika výškových úrovních, jejichž hranice rozostřují skrytá tajemná zarostlá zákoutí. Jak se později ukázalo, jsou naprosto ideální pro malé děti s bohatou fantazií.