Krásná a moudrá zahrada

V čem se liší asijská zahrada od jiného typu zahrad? V mnoha směrech, ale především tím, že nám má co nabídnout po celý rok. Můžeme si v ní vychutnat nejen atmosféru jednotlivých ročních období, ale i nejrůznějšího počasí. Slunečného dne, ale i deště, sněžení… Asijské zahrady však dokážou dát ještě mnohem víc.

Poprvé jsem se s čínskými a japonskými zahradami blíže setkal na přednášce našich předních odborníků, manželů Hrdličkových, zhruba před dvaceti lety. Přestože mě zaujala, dalších sedm let jsem si na asijské zahrady ani nevzpomněl. Když jsem si ale postavil svoji vlastní tropickou zimní zahradu (představena v loňském říjnovém čísle Pěkného bydlení), přátelé mě upozornili, že jsem v ní použil některé z typických asijských zahradních prvků. Od té doby jsem se začal asijskými zahradami zabývat cíleně. A abych nevycházel pouze z dostupné literatury, fotografií a starých plánků, vydal jsem se vstřebat atmosféru zahrad přímo do kolébky asijské zahradní architektury – do Číny.

Asijská zahrada má své kouzlo i během zimního spánku.

Kruhová brána v zimě

CO PRO MĚ ZNAMENAJÍ
Aby se člověk věnoval něčemu tak exotickému, jako jsou asijské zahrady, musí k tomu mít motiv. Pro mne osobně jsou asijské zahrady úžasným způsobem sebevyjádření, kdy místo tužky, štětce, barevné palety nebo hudebního nástroje vytvářím pomocí stále se proměňující přírody sdělení svým blízkým, přátelům, příležitostným návštěvám nebo těm, pro které jsem zahrady navrhoval. Při tvorbě zahrady používám tři klasické základní vyjadřovací nástroje: kameny, vodu a rostliny. Pomyslným plátnem je sama příroda, prostředí, ve kterém zahrada vzniká. A není důležité, zda máte zahradu velikou jako fotbalové hřiště nebo naopak prostor v misce od rýže. Jde o to, aby vám daný prostor umožnil vyjádřit nebo zachytit to, co chcete. Podstatné je to, že asijské umění nikdy nespočívalo v pouhém napodobení skutečnosti, jde spíše o zaujetí vašich smyslů a vyvolání subjektivních pocitů. Může to být například smyslové zdůraznění toho, že prší, což u evropských zahrad neznáme. Asiaté však pro zachycení zvuku padajících kapek deště často sázejí rostliny s velkými listy (banánovníky, lopuchy apod.) poblíž svých příbytků, zahradních altánů či jiných míst, odkud vnímají a pozorují zahradu. Často také využívají zastřešené cesty, jakési kolonády vinoucí se zahradou, kde je možné pohodlně a v suchu naslouchat šumění deště a cítit jeho vůni. Asijská zahrada dokáže uspokojit i další smysly.

Asijská zahrada umožňuje vychutnat si nejen krásu slunečních dnů, ale i deště.

K obyvatelům asijské zahrady patří divoké kachny. V březnu se spolehlivě vracejí na rybníček k zahnízdění.

Jezírko v zahradě má hloubku 1,5 m, a tak v něm v exotické ryby přežijí i českou zimu.

„Při tvorbě zahrady používám tři klasické základní vyjadřovací nástroje: kameny, vodu a rostliny,“ říká majitel a autor zahrady.

PŘEDKRM V PODOBĚ PŘEDZAHRÁDKY
Původně jsme měli za domem pouze velice malou zahrádku. Vedla podél domu v šířce asi tří metrů a od sousedních staveb ji oddělovala vysoká zeď. Vzpomněl jsem si na jeden obrázek ze zahrady kláštera Daisenin v Kjótu, kde bylo použito na ploše pouhých sto metrů čtverečních několik velkých kamenů, pár stromů a keřů, iluzi vody tu vytvořila široká „řeka“ z hrubého písku. Hranatý pravoúhlý prostor tu byl umně roztříštěn horizontálním zvlněním terénu s využitím skalisek a vertikálním rozčleněním ploch blízké zdi pomocí nádherné borovice a dalších dřevin a dále na výšku usazených kamenů. Především se ale na tak malé ploše podařilo vyjádřit pomocí zenových symbolů základní myšlenky stvoření, lidského života a jeho konce. Ty omezené prostorové podmínky zahrady byly velice podobné těm, které jsem měl k dispozici já, a přece tam vzniklo něco tak nádherného. Naštěstí se nám naskytla možnost získat pár větších zaoblených žulových kamenů. Se vzrostlými stromy to bylo horší. Na trhu jsem tehdy objevil pouze jednu ručně tvarovanou borovici. K vyjádření přítomnosti vody v zahradě jsem využil domovní čističku odpadní vody, kterou jsem obložil kamenem a zakryl dřevěným okovaným deklem tak, aby vypadala jako studna. Tento způsob využití nepravých studen a rumpálů se v malých zahradách v Asii často využívá, stejně jako zen-buddhisty oblíbená suchá koryta, vodopády a imaginární prameny. Z dostupného materiálu a vykopané zeminy pro zasazení rostlin jsem vytvořil nepravidelné kopečky, do kterých jsem hluboko zapustil žulové kameny, které jednak vytvořily přirozený dojem odkrytého povrchu skály a jednak zpevnily navršenou zeminu před sesypáním. Při té příležitosti jsem také dostatečně odizoloval obvodovou zeď, aby nedošlo kvůli nepravidelnému zvýšení terénu k jejímu vlhnutí. Z třímetrové šířky předzahrádky jsem ještě zhruba jeden metr odkrojil na cestu přiléhající k domu. Snažil jsem se, aby chodníček měl zvlněný nepravidelný tvar, ale aby po něm šlo snadno chodit a jezdit. Do předzahrádky jsem zasadil velký svislý kámen na způsob menhiru. Podařilo se mi ho získat z lomového odvalu – vážil asi dvě tuny. K tomu, abychom ho dostali na místo určení, nám nejdříve pomohla kamenická ocelová kárka, pro kterou jsme položili improvizované koleje, a konec své cesty došel menhir „sám“ po vzoru soch Moai.

Očistná studna před vstupem do altánku

Rybář v bonsajové misce

VLASTNÍ ZAHRADA
Budování vlastní zahrady o rozloze 200 m² začalo bouráním starých budov, které na pozemku stály. S pomocí získaného materiálu jsme se dali do modelování stupňovitého členěného terénu. A to zejména z důvodu zamýšlených vodních kaskád a potůčků, které si o vytvoření zvlněného terénu přímo říkají. Dalším krokem bylo vytvoření základní kostry zahrady z kamenů. To bylo technicky nejnáročnější, protože jsme na špatně přístupném a relativně malém prostoru rozmísťovali s pomocí jeřábu i kameny přesahující váhu deseti tun. S předešlými etapami se z technických důvodů prolínalo vytváření jezírek, vodopádů a meandrujících potůčků. Šlo například o to umístit do hlavního jezírka několikatunové kameny tak, aby nepoškodily izolační fólie, a po odjetí těžké techniky bylo možné jezírko o rozměrech 11 x 5 metrů dále hloubit a fólii pod kameny napojit – svařit. Hloubku jezírka jsem zvolil z důvodu celoročního pobytu ryb zhruba jeden a půl metru. Dále jsme instalovali filtrační technologie s UV lampou, čerpadla a další náležitosti k tomu, aby jezírko, které slouží v zimě jako kluziště a v létě také jako přírodní koupací bazén, fungovalo bez chemických přísad a přitom bylo čisté. Následovalo dotváření přirozeného vzhledu jeho dna, stěn a břehů s přípravou zón pro umístění vodních rostlin. Co nejvíce jsme rozšířili břehové zóny pro umístění rostlin s vysokými „čisticími schopnostmi“.