Komunikace pro dešťovou vodu

Poškozená fasáda, podmáčené základy domu – to je obvykle důsledek špatně fungujícího střešního okapového systému, jehož posláním je odvést vodu ze střechy do dostatečné vzdálenosti mimo objekt.

Vzhledem k tomu, že na střechu středně velkého obytného objektu ročně spadne přibližně 60 m3 srážek, není to snadné. Konečný výsledek záleží na správném rozmístění, kapacitě, materiálu a provádění potřebné údržby okapového systému.

Z ČEHO SE SKLÁDÁ

Okapový systém představuje stavebnici, kterou tvoří celá řada nejrůznějších prvků. Jsou to horizontální okapové žlaby s takzvanými kotlíky, svislé svodové roury, kolena a celá škála dalších doplňků sloužících k instalaci a funkčnosti okapů a svodů. Na co brát zřetel při výběru vhodného okapového systému? Stejně jako v případě střešní krytiny bychom při výběru neměli pouštět ze zřetele lokalitu, kde bude sloužit. V oblastech s častými sněhovými srážkami je důležitější pevnost okapové- ho systému a garantovaná životnost materiálů než v nížině, kde střechy se silnou vrstvou sněhu a následně okapy ověšené těžkotonážními rampouchy jsou výjimkou. Do konečného rozhodnutí se však musí rovněž promítnout architektonický styl domu. Přestože ze zřetele nemůžeme pustit ani cenu, na okapech bychom neměli příliš šetřit, ale raději dát přednost kvalitě. Rodinný dům dnes představuje několikamilionovou investici, na které se i dražší okapový systém podílí minimálně.

RŮZNÁ CENA, ŽIVOTNOST I ÚDRŽBA

Současný trh nabízí okapové systémy vyrobené z různých materiálů, liší se nejen cenou, ale také způsobem údržby a životností. Do kategorie cenově přijatelné klasiky patří pozinkované okapové systémy. Nízkou cenu na druhé straně vyvažuje nevýhoda, že vyžadují jednou za několik let obnovení nátěru, který zabraňuje jejich zkorodování, a tak prodlužuje jejich životnost. Pozinkované okapy a svody se rovněž vyrábějí z vypalovaného plechu, který má delší životnost. Ke klasice patří i okapové systémy z hliníku. Jejich předností je nízká hmotnost a vysoká odolnost vůči korozi. V případě hliníkových okapů můžete vybírat z široké palety barev, což je výhoda, protože je tak můžete sladit se střešní krytinou nebo barvou fasády. K výrobě střešních systémů se používá také plast. Výhodou plastových okapů a svodů jsou minimální nároky na údržbu, předpokládaná dlouhá životnost (zatím nejsou zkušenosti), snadná montáž a zároveň i zajímavý vzhled. Předností plastových okapů také je, že jsou stálobarevné. Velmi vhodnou kombinaci, co se týče výrobního materiálu okapů a svodů, představuje kov a plast, který je používán k povrchové úpravě. Přednost- mi jsou v tomto případě vysoká pevnost, odolnost proti korozi a kolísání teplot, dlouhá životnost i široká paleta barev, v níž se systém vyrábí. Náročnější investoři se mohou rozhodnout pro okapový systém z mědi. Jeho výhodou je, že nevyžaduje žádnou údržbu, ale je třeba počítat s tím, že časem změní barvu. Je to způsobeno tím, že měď reaguje na vnější vlivy prostředí a vytvoří si vlastní ochrannou vrstvu, která plech zbarví nejprve dohněda a následně dozelena. Na mědi se nedaří mechům ani lišejníkům. Jsou zde ale i důvody, které mnohé investory odrazují od pořízení měděných okapů. V prvé řadě je to cena (měděný plech je například třikrát dražší než pozinkovaný) a velký zájem zlodějů o měď a vše, co je z ní vyrobeno. Odvodňovací střešní systémy se dnes vyrábějí i z titanzinku. Jedná se o slitinu tří hlavních materiálů – zinku, titanu a mědi. Za okapy a svody vyrobené z tohoto materiálu si sice také připlatíte, ale zase vás zbaví starostí s údržbou a zloději. Disponují stejnou životností jako měď a rovněž nevyžadují žádnou údržbu. Nevýhodou titanzinku je pouze nutnost dodržování technologických postupů. Titanzinek také špatně reaguje na kontakt s betonem a asfaltovými pásy změnou jednolitosti povrchu.

KDE SE ČASTO CHYBUJE

Střešním odvodňovacím systémem se nezabýváme až ve stadiu, kdy je dům dokončen. To je již pozdě. Na rozmístění a kapacitu okapových žlabů by se mělo pamatovat již v samotném projektu. Pokud by byla jeho kapacita nedostatečná, může zvláště vlivem častých přívalových dešťů dojít k již zmíněnému nežádoucímu podmáčení základů domu či poškození fasády. Při navrhování systému je třeba dodržet pravidlo, že na každých deset metrů délky podokapového žlabu by měla být jedna svodová roura. K řadě dalších chyb často dochází při samotné instalaci odvodňovacího systému. Jednou z nich je špatné vyspádování. Pokud se nedodrží minimální předepsaný spád (0,5 % = 2 cm na 100 cm okapu), není zajištěn žádoucí odtok vody. Okapy by měly být namontovány tak, aby při jejich naplnění srážkami přetekly vždy na stranu od objektu, ne k objektu. To znamená, že přední hrana žlabu je níže než hrana zadní. Stejně tak je třeba pamatovat i na takzvanou dilataci – vyztužení žlabu speciální hmotou eliminující tepelnou roztažnost. U žlabů, jejichž spoje se neprovádějí spájením, ale speciálními vložkami, se nesmí zapomenout na to, že je třeba je jednou za čas, přibližně 15 let, vyměnit. V neposlední řadě je třeba sledovat průchodnost okapů, pravidelně je čistit, zbavovat nečistot v podobě napadaného listí apod., zabraňující okapům plnit jejich poslání.

VNĚJŠÍ, NEBO VNITŘNÍ?

Svislé části okapového systému se podle umístění dělí na vnější (vedené vně objektu po fasádě) a vnitřní (vedené uvnitř objektu), které někteří lidé upřednostní především z estetických důvodů. Aby však nedocházelo k obtěžování hlukem tekoucí vody, vnitřní potrubí se vede co nejdále od stěn obytných místností. Trh dnes nabízí i systémy pro řešení odhlučněné vnitřní kanalizace, které díky speciálnímu systému tlumí hluk vznikající provozem okapového systému. Je třeba pamatovat na to, že v nejvyšším podlaží je z důvodu eliminace tepelných mostů vnitřní odpadní potrubí vhodné tepelně izolovat a v nejnižším podlaží a v blízkosti zalomení se pak ve výšce 1 m nad podlahou osazují čisticí tvarovky s dvířky. Mnohem vhodnější je vést okapové svody pod fasádou, zvláště dřevěnou. Estetické požadavky jsou tak splněny a svody jsou v případě potřeby snadno přístupné.

 

 

Datum vydání: 3. 10. 2016

Edit: Alena Vondráková