Klimatizace: letos se hodí

Snad ke každému už se ten vtip donesl: pokud nám to červenec a srpen nezkazí, budeme mít letos krásnou a dlouhou zimu! Děsí vás, že se opravdu v létě neohřejete? Naše rada zní: pořiďte si klimatizaci! A to není vtip.

Řekne-li se klimatizace, každý si představí zařízení sloužící k ochlazování vzduchu, a tím i interiéru v horkých letních dnech. A hned si pomyslí, že letos tedy určitě nebude třeba. Ale opak je pravdou! Bude-li léto co do počasí stejně nevlídné jako začátek jara, pro mnohé domácnosti napojené na centrální kotelny může být klimatizace nepostradatelnou. Toto zařízení totiž nejen chladí, ale naopak i levně topí a některé typy také poměrně účinně čistí vzduch a nahrazují tak čističky.

 

KLIMATIZACE, KTERÁ VÁM ZATOPÍ

Hned na začátku je třeba upozornit, že klimati- zace vám zatopí pouze co do teploty v místnostech, nikoli při placení účtu za spotřebovanou energii. Klimatizační jednotky – pokud se jejich chod „obrátí“ – totiž fungují na principu tepelné- ho čerpadla vzduch – vzduch. A vzhledem k velké oblibě a propagaci tepelných čerpadel už dnes každý zřejmě ví, že jde o jeden z nejekologičtějších a na provoz nejlevnějších způsobů topení. Platí totiž, že z jedné kilowatty dodané energie tepelné čerpadlo, a tedy i klimatizace, vyrobí až tři kilowatty tepelné energie. Zatímco při chlazení jednotka odebírá teplo z místnosti a odvádí ho ven, při přepnutí na topení vnější jednotka odebírá teplo z okolního vzduchu, čímž se ochlazuje, zatímco vnitřní jednotka topí. A to okamžitě, proto klimatizace je vhodnější na přitápění i do domácností, které vlastní ústřední topení třeba s plynovým kotlem. Při jeho roztopení to určitou dobu trvá, než systém začne topit, u klimatizace získáváte teplo hned po spuštění. Po třiceti i šedesáti minutách ji tak můžete klidně vypnout, pokoj máte vyhřátý, dokonce velmi levně. Zaskočit by vás neměly třeba ani ranní mrazíky na jaře či na podzim, neboť venkovní jednotky fungují klidně i při teplotách až minus deset stupňů. Navíc, když třeba porovnáte klimatizaci s krbovými kamny, které také bývají levným zdrojem tepla mimo topnou sezonu, u klimatizace není třeba komín ani jiné stavební úpravy, a tak ji lze umístit opravdu kamkoli. Kvalitní klimatizace však dokážou nejen topit, ale protože jsou vybavené i systémem účinných filtrů, zachytí a ve vzduchu omezí množství prachu, virů a alergenů přicházejících zvenku a tak nahradí i čističku vzduchu. K mání pak jsou i dokonalejší typy, vybavené ionizátorem, který vypouští do vzduchu záporné ionty, a tím ho ještě lépe dočišťuje. Ovšem pozor, jak se shodují mnozí odborníci, množství filtrů může částečně omezit výkonnost klimatizace, proto se doporučuje tyto typy vybírat s o něco vyšším výkonem než je skutečný objem místnosti, který se bude ochlazovat.

ŘEŠENÍ PRO DOBRÝ POCIT

Máte horko celkem rádi a vadí vám spíš než vysoké teploty dusno? V takovém případě vám dokáže pomoci i obyčejný větrák. Ten vzduch v místnosti neochlazuje, ale pouze rozpohybuje. A jak vzduch proudí, tělo má pocit, že se ochlazuje. V současnosti koupíte nejlevnější větráky už za několik stokorun. Prakticky u všech si můžete nastavit několik rychlostí, u některých dokonce pomocí dálkového ovládání. Zpravidla si lze i natáčet vrtuli, podle toho, jak potřebujete. Při výběru však dbejte na dva parametry – bezpečnost a hlučnost. Skrz mřížku chránící vrtuli by se neměly dostat dětské prsty. A hlučnost by i při chodu na nejvyšší stupeň neměla rušit. Pozor, větráky by si neměli pořizovat ti, komu nedělá dobře průvan a hned trpí na bolesti hlavy, krku a podobně. Zcela nevhodné jsou větráky do domácností s alergiky. Jak víří vzduch, víří i prach se všemi alergeny, které jsou v něm obsažené.

KTERÝ TYP SI VYBRAT?

Zvládnout všechny tři funkce – chlazení, topení a čištění vzduchu – však umí jen některé typy přístrojů. Jde vždy o takzvané splity, tedy pevné jednotky, které se skládají ze dvou částí – vnitřní a venkovní, přičemž na jednu venkovní může být napojeno až několik vnitřních. Venku se nachází kompresor, kondenzátor a další komponenty, tedy části, které při „práci“ vydávají určitý hluk. V návodu na umístění klimatizace se dočtete, že tuto jednotku je třeba dát na fasádu, balkon nebo střechu co nejdále od místností, kde je umístěná ložnice, což platí jak pro tu vaši, tak sousedovu. Je však třeba podotknout, že hlučnost klimatizace se v posledních letech hodně snížila a dnes už pracuje při hodnotách dvacet až třicet decibelů, kterých si třeba v denním provozu vůbec nevšimnete. V noci, kdy bývá větší klid, by to však někomu mohlo vadit. Vnitřní jednotka se skládá z ventilátoru a výparníku. Pod těmito slovy si však nepředstavujte nic s „továrním“ vzhledem. Ve skutečnosti jde o stylové a designové panely, které působí jako příjemná dekorace interiéru. Nebo naopak vnitřní jednotky dostávají neutrální bílou barvu, aby maximálně splynuly s okolní stěnou a stropem a nebyly moc na očích. Už dávno neplatí, že by se vnitřní jednotky dávaly pouze do vrchní části stěny pod strop či na dveře. Podle způsobu umístění se dnes rozlišují i jednotky okenní, které jsou přímo zabudované v oknech klimatizovaných místností. Dále pak třeba podokenní, umístěné na zemi v takovém místě, aby přece jen maximálně chladily, nebo kanálové, které se osazují do mezistropního prostoru. Způsob umístění vnitřní jednotky by měl být vždy takový, aby studený vzduch přímo nefoukal na člověka, protože tak by mu mohl přivodit místo pohody zdravotní potíže. Hodně v tomto pomohou i typy s pohyblivými lamelami, které si lze nastavit tak, aby směr studeného vzduchu foukal jinam, než se právě nacházíte vy. Chcete-li si dopřát komfort, který klimatizace nabízí, je třeba mít připraveno minimálně padesát tisíc korun. I přesto, že v mnohých obchodech najdete cenu za toto zařízení zhruba poloviční. Zhruba na stejnou částku co samotné zařízení totiž zpravidla přijde i samotná instalace včetně měděného potrubí, kterým proudí chladicí kapalina. Osazení klimatizace by přitom měla vždy provádět odborná firma.

KLIMATIZACE A ZDRAVÍ

Zvlášť ti, kdo pracují v moderních prosklených kancelářích, kde je klimatizace nezbytností, často tvrdí, že jim akorát ubližuje a způsobuje nemoci. Proto se klimatizaci vyhýbají i doma. Jak to tedy je? Klimatizace lidskému zdraví neškodí, to dělá zpravidla člověk sám nesprávným používáním. V každém návodu se totiž dočtete, že by rozdíl mezi teplotou v místnosti a exteriéru neměl být větší než pět, maximálně osm stupňů Celsia. To znamená, že když venku vládnou teploty kolem 35 stupňů, měli bychom mít doma nastavenou klimatizaci maximálně na 28 stupňů. A to se mnohým zdá moc a tak uberou na chladivých dvacet. Rozdíl pak poznají na vlastní kůži – náhlá změna teploty způsobuje bolesti hlavy, šíje, rýmu či nachlazení. Citliví jedinci mohou špatně snášet i proudící vzduch a průvan, který zapnutá klimatizace vyfukuje. Problému se však už snaží zabránit i samotní výrobci klimatizačních jednotek, a tak dovolují snížit si teplotu pouze o pět stupňů oproti té, která je právě v místnosti. Samozřejmě pokud budete mít klimatizaci puštěnou několik dnů v kuse, tak se na dvacet stupňů také dostanete, ale už hazardujete se svým zdravím.

S MOBILNÍ JE TŘEBA UMĚT ZACHÁZET

Máte pocit, že na vyšší pořizovací cenu splitu vyzrajete, protože jste v obchodě objevili jednotku mobilní, který stojí jen pár tisícikorun? Pak byste měli vědět, že vlastnosti a hlavně výsledky práce obou těchto zařízení jsou různé. A ty mobilní nedokážou tolik jako pevné. Dvě výhodu mají – jednou klimatizací klidně zchladíte celý dům, protože ji na rozdíl od splitů můžete stěhovat z místa na místo. Za plus se dá považovat i cena. Tím však seznam kladů končí. Jako minusy lze označit především vyšší hlučnost, i když podle informací výrobce může být srovnatelná se splitem. Ovšem mobilní klimatizaci máte stále v místnosti, zatímco split venku mimo dům. Proto ta první je nutně mnohem více slyšet. Budete si připadat, že vám kousek od hlavy ždímá stará pračka, což rozhodně není příjemné ve dne, a zkuste u to- ho večer usínat. Mnozí za velkou nevýhodu označovali odvod vzduchu – tvrdili, že hadice se vystrčí do otevřeného okna, tím však dovnitř proudí více teplého vzduchu, než stačí klimatizace ochladit. Není to ale zcela pravda. Odvod skrz otevřené okno sice stále patří k nejrozšířenějším variantám, ovšem firmy k němu nabízejí hadici se zúženou násadkou, takže se dovnitř tolik horka nedostane. Další a mnohem efektivnější řešení představuje od- vod do digestoře či odtahové šachty. Samozřejmě lze vyříznout i otvor ve skle a dát hadici sem. Po skončení „klimatizované“ sezony je pochopitelně nutné otvory zaslepit.

 

 

Uložit

Datum vydání: 23. 9. 2015

Edit: Magdaléna Krajmerová