Kinetický pavilon na zámku

Foto: HAMR

„Šance prošlapat cestu kinetických staveb a jejich konstrukční magie o trochu dál k obzoru mě naprosto nadchla,“ vyznává se Martin Rajniš, zakladatel a vůdčí osobnost ateliéru Huť architektury Martin Rajniš (HAMR). „Díky osvícenému investorovi se nám k tomu naskytla geniální příležitost na zámku Radíč.“

Má váš kinetický pavilon nějaký předobraz?

Pro předobraz jsme bez zaváhání sáhli do klasickýho římskýho stavebního repertoáru. Osmiboký základ sloupové konstrukce je reminiscencí na chrám Vesty, který kdysi stával na Forum Romanum. Jenže my jsme od mramoru přešli ke dřevu. Ale nejen to. Nesnažili jsme se jen slepě držet vzoru. Naopak. Místo nevyhnutelný posvátnosti jsme přešli k hravý kinetičnosti a pavilonu jsme tak dali možnost proměny do řady poloh. K základní osmiboké formě jsme přidali vrstvu pohyblivých panelů, které kryjí jak stavbu, tak i diváky před nepřízní počasí a zároveň nabízejí příležitosti moderovat vnitřní klima i atmosféru pavilonu; od vysokého a bohatě prosluněného až do stavu uzavřenosti a vydělení se v prostoru.

Ta stavba působí jednoduše, ale magicky…

Základní konstrukci tvoří síť prvků, která v sobě váže to, čemu říkáme „božská jiskra“. Vnímám to jako určitej impulz, kterej formuje magický ovzduší intenzivní architektury. Tenhle impulz se mihl kolem nás, ulpěl na našich plachtách a dovolil nám něco ze své podstaty zaklít i do toho pavilonu.

Foto: HAMR

V poslední době jde vaše tvorba tak trochu „proti proudu“. Záměrně?

Myslím, že většina diváků z vývoje soudobé evropské architektury pozvolna propadá zoufalství. Tak častá nebetyčná nuda vývojového proudu je totiž až zarážející. Vědomí, že architektura de facto dopadla na dno mnohatisíciletého vývoje a nedaří se jí se od něj odlepit, nás vede k intenzivní snaze uvolnit pro architekturu právě tuhle božskou jiskru. Pevně doufáme, že se nám povedlo vyslat signál, který dává naději v magickou budoucnost architektury, kde se skloubí klasické prvky s odvážným a inovativním přístupem ke konstrukci.