Když v zimní zahradě začíná být zima

Žhavé léto skončilo. Už se neschováváme před sluncem, už naplno nevětráme ani neklimatizujeme. Začínáme si vážit hladících paprsků babího léta a střádat teplo.

Nejprve vám představíme krásu zimních zahrad, abyste věděli, proč zimní zahradu chtít. A pak vám poradíme, jak v ní na podzim a brzy zjara nezmrznout…

 

Výstavba s odborníkem

Kdy začít plánovat výstavbu? Nejlépe hned, jak se rozhodnete pro stavbu rodinného domu. Je to ta nejlevnější a nejjednodušší varianta. Ale pokud jste ji už zmeškali, nevadí: Přístavba zimní zahrady je možná kdykoli. V každém případě se do práce nepouštějte svépomocí, abyste se vyvarovali zbytečných chyb, které celou realizaci zkomplikují a prodraží. Odbornou realizaci nejlépe docení ten, kdo už si tu laickou vyzkoušel na vlastní kůži a zjistil, že v letním období zimní zahrada řádně nevětrá, zatímco v zimě její konstrukce promrzá… Je třeba zajistit komínový efekt proudění vzduchu i pevný konstrukční základ, spolehlivě izolující a přinejmenším částečně otevíravé prosklení, protisluneční izolační skla nebo účinné venkovní zastínění, správné navázání zimní zahrady na střešní konstrukci domu i bezpečné dodatečné ukotvení do izolace zateplené fasády. Projektant za vás vyřídí také stavební povolení. A pokud chcete opravdu celoročně obytnou zimní zahradu, navrhne vám rovněž kvalitní zdroj tepla.

 

Orientace

Většina obytných zimních zahrad pro celoroční provoz mívá orientaci k jihu, což vám nabídne maximum denního světla i slunečních paprsků. Ale může to být ošidné: Počítejte s tím, že ve vyšším věku se bude vaše tolerance vůči horku snižovat… Pootočení zimní zahrady (více či méně) na východ nebo západ souvisí úzce s vaším denním rytmem: Chcete-li slunce k pohodové snídani, volte východ. Chcete-li vychutnat dlouhé letní večery, zvítězí západ. Severní orientace zimní zahrady je sice zatím jasně v menšině, ale má svá pozitiva: Bude ideální pro pěstování rostlin, i bez zastínění vás ochrání před tropickými vedry a nabídne vám příjemné, přirozeně rozptýlené světlo.

 

Konstrukce

Konstrukční základ zimní zahrady může tvořit plast, hliník, ocel nebo dřevo. Každý z materiálů má svá pro i proti.
Dřevo (vrstvené lepené hranoly ze smrku, borovice či dubu se speciální povrchovou úpravou) se uplatní hlavně u větších zimních zahrad klasického stylu: Profil je elegantní a má dobrou nosnost, ale nedokáže potlačit masivní nosný základ ve prospěch velkorysého prosklení.
Plast u vás zaboduje nízkou cenou, dobrou tvarovatelností a téměř bezúdržbovým provozem. Zároveň je však tvarově nestálý v závislosti na teplotě, takže musíte vytvořit dilatační spáry.
Ocel je sice pevná a elegantní, ale může podléhat korozi a je tepelně vodivá. Předejít těmto nedostatkům lze speciální úpravou – pak ovšem bude konstrukce dražší.
Hliník jako nosný základ je nejdražší, nabízí však tvarovou stálost i bezúdržbový provoz. A jestli se vám zdá elegance hliníku příliš chladná, lze na vnitřní stranu konstrukce použít dřevo.

 

Zasklení

Pro tepelnou pohodu v zimní zahradě je klíčové kvalitní zasklení. Sklem uniká z interiéru nejvíce tepla v zimě, ale také ho tudy nejvíc vstupuje během horkého letního období. Zpravidla se používá izolační dvojsklo, které může být protisluneční, může mít zesílenou tepelnou izolaci, zvukovou izolaci nebo bezpečnostní parametry. Mezera mezi skly může být vakuovaná či vyplněná izolačním vzácným plynem (levnější je argon, účinnější krypton). Izolační účinek výplně mezi skly velmi pomalu klesá, ale při správném provedení by mohl vydržet až 40 let. V případě, že se rozhodnete pro celoročně obyvatelnou zimní zahradu, případně dokonce propojenou s interiérem, přichází v úvahu investice do ještě kvalitnějšího zasklení (meziskelní fólie Heat Mirror, izolační trojsklo).

 

Pro pocit tepla

Pro váš příjemný pocit v zimní zahradě je důležitý rovněž povrch podlahy. Za slunného počasí vám největší komfort nabídne přírodní kámen či keramická dlažba, protože tyto materiály výborně akumulují teplo. Ale v deštivém období vám přijde vhod dřevěná podlaha, která je přirozeně teplá po celý rok. A jak si v zimní zahradě zatopit, když přijdou podzimní plískanice? Základní možnosti jsou dvě: Buď vytvořit ucelený systém externí vzduchotechniky pro celoroční využití, nebo instalovat pro přechodnou sezonu sálavé zářiče.

 

Odvětrání zimní zahrady

Větrání, stínění a vytápění zimní zahrady spolu úzce souvisejí. Velmi důležitou součást už ve fázi plánování samotné realizace proto představuje vytvoření podmínek pro dostatečné odvětrání interiéru zimní zahrady. V letním období totiž akutně hrozí její přehřívání, které by značně snížilo uživatelský komfort. V zimě je tu zase hrozba zvýšené vlhkosti v uzavřeném prostoru s vodní plochou či velkou koncentrací zeleně. Jednou z cest je instalace externí vzduchotechniky s rekuperací, případně i s odvlhčením vzduchu (uplatní se zejména tehdy, když je v zimní zahradě bazén), kterou lze kombinovat jak s klimatizací, tak s vytápěním.

 

Zasklení a zastínění

Návrh kapacity ventilace přímo souvisí i s užitým typem zasklení. Ten může – zvláště během letních měsíců – výrazně eliminovat nežádoucí přehřívání interiéru zimní zahrady. Moderní typy zasklení vám zároveň zajistí výrazně lepší parametry tepelné izolace i v zimním období. Místo standardně užívaného ditermického zasklení se vyplatí investovat do speciálního zasklení Heat Mirror, které nabízí různé konfigurace. Podstatnou roli hraje také stínicí technika, která se u některých konstrukčních systémů pro zimní zahrady dá instalovat i dodatečně. Zákazník si díky tomu může vyzkoušet v reálném provozu skutečnou potřebu a nutnou intenzitu zastínění jednotlivých prosklených ploch. Potřeba zastínění se zpravidla liší u prosklené střešní konstrukce a u jednotlivých svislých stěn, často i v závislosti na orientaci zimní zahrady ke světovým stranám.

 

Ventilační systém

Správně navržená a realizovaná ventilace pak docílí bezproblémový celoroční provoz zimní zahrady (v létě se nepřehřívá, v zimě nemá problémy se vzdušnou vlhkostí). Vzdušné vlhkosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost nejen tehdy, když je uvnitř zimní zahrady umístěn bazén či vířivka, ale také v případě, že se zde nachází velké množství rostlin. Vhodně užitá rekuperace vám dokáže výrazně snížit provozní náklady na vytápění zimní zahrady a současně zajistí po celý rok její plně automatizovaný režim. O celkovém řešení rekuperace a větrání v rodinném domě píšeme v samostatném článku.

 

Proč to dělat složitě…

Říkáte, že netoužíte po instalaci čidel, měřičů, ovladačů a systémových řešení? Chcete si prostě jen užít teplo a pohodu v zeleni také v době, kdy venkovní teploty klesnou k 10° Celsia? V pořádku! Pak zvažte instalaci vhodného venkovního topidla. Jedním z efektivních a komfortních řešení pro vytápění zimních zahrad nebo částečně krytých teras jsou sálavé panely. Princip a výhody sálavého vytápění totiž fungují stejně spolehlivě uvnitř i venku.

 

Sláva sálání!

Sálavé vytápění má jednu velkou přednost: Záření neohřívá vzduch (volně jím prochází), nýbrž předměty. Zářivý tok se po dopadu na předměty (stěny, podlaha, nábytek) částečně odrazí (cca 15 %), ale jeho převážná většina (cca 85 %) je pohlcována předměty, na které dopadá. Sálavá energie takto přímo ohřívá předměty, stěny i lidi v blízkosti sálavého panelu. Intenzitu sálání ovlivňuje především povrchová teplota a umístění sálavého panelu. S rostoucí teplotou panelu nestačí proudící vzduch plochu ochlazovat a zvyšuje se sálavá složka. Dobrou zprávou je, že zasklením teplo neuniká. Vhodně zvolené sálavé topné panely jsou navíc bezúdržbové.

 

Světlé a tmavé zářiče

Obecně může mít venkovní sálavý systém dvě podoby – buď tzv. světlých zářičů, nebo tmavých zářičů. Světlé zářiče, obvykle s halogenovými trubicemi, mají vysokou povrchovou teplotu 1 500 až 2 000 °C. Proto jsou relativně malé a i při teplotách pod bodem mrazu poskytují dostatečný tepelný komfort až na vzdálenost cca 5 metrů. Nevýhodou je ovšem jejich světelný efekt – tmavě červené až oranžové světlo, které může působit rušivě. Tmavé zářiče pracují s výrazně nižšími teplotami 300 až 400 °C, jejich používání je proto efektivní zejména při teplotách neklesajících pod 10 °C a vzdálenosti do cca 3 metrů. Výhodou je absence světelného záření, naopak slabinou například vítr, který ochlazuje povrchovou teplotu topných lamel a tím snižuje jejich sálání. Ochladí-li totiž proudění vzduchu topné trubice světlého zářiče z 1 800 °C na 1 600 °C, téměř to nepoznáte. U tmavého zářiče je ovšem pokles teploty z 350 °C na 200 °C velmi znatelný.

 

Na podzim tmavý, na zimu světlý

Jestliže vám jde o prodloužení sezony zimní zahrady jen do přechodných období roku (podzim, jaro), budou efektivnější a příjemnější tmavé zářiče. Jsou elegantní, ve srovnání s běžnými halogenovými zářiči mají výrazně nižší povrchovou teplotu, spotřebují méně energie a jejich provoz není doprovázen nežádoucím světelným zářením. Pokud vám ovšem půjde o plnohodnotné vytápění zimní zahrady i v době třeskutých mrazů, nejspíš vám nezbude nic jiného, než sáhnout po zářičích světlých. Jen si pak možná budete připadat jako ruští oligarchové…

 

 

text Vít Straňák foto archiv firem

Datum vydání: 5. 11. 2022

Edit: Andrea Moudrá