Když staví i náhoda

Přízemí rodinného domu má rovnou střechu a je oblečené do bílé omítky. Na jeho prostřední části je usazeno předsunuté patro obložené surovými modřínovými prkny. Nemusíte vstoupit, stačí pohled zvenčí a poznáte, že interiér domu je v maximální míře zalitý denním světlem, které do něho vstupuje velkými prosklenými plochami.

 

Náhoda v našich životech často hraje velkou roli. Na životopisu a konečné podobě tohoto domu se však podepsala v obzvláště velké míře. Nejmenší podíl měla na objevení vhodného pozemku – manželé ho našli pomocí internetu. „Měl podobu velké louky bez inženýrských sítí, ale stál ve staré zástavbě a blízko lesa,“ přibližuje původní stav stavební parcely investorka. Výhodou bylo i rychlé spojení MHD s Prahou. Největší podíl měla náhoda na výběru autora projektu: „Jednou v sobotu jsem poslouchala v plzeňském rádiu pořad o architektuře a zaujaly mě názory architekta, který v něm vystupoval. Hned jsem volala manželovi, že jsem objevila architekta stejné krevní skupiny, jakou máme my.“ Architekt Martin Šťastný souhru tehdejších náhod ještě upřesňuje: „Zavolal mi kamarád, že je pozvaný do rádia, ale že nemá čas a náladu, jestli bych ho nezastoupil. Souhlasil jsem.“ Redakce pak poskytla investorům kontakt na architekta a historie jednoho rodinného domu se začala odvíjet.

ZAUJALA JIŽ PRVNÍ SKICA 
Za několik dní se investoři sešli s architektem, přiblížili mu svoji představu o novém domově a představili samotný pozemek. „Samozřejmě, že jsme již před tím listovali časopisy. Dům jsme si s manželem i kreslili, vždycky nám ale vycházel moc velký. Chtěli jsme, aby měl rovnou střechu a velkou garáž,“ přibližuje investorka prioritní požadavky na nový domov. Architekt dal představám investorů žádoucí podobu i rozměry již první skicou rodinného domu, a to přesto, že přání týkající se rovné střechy nebylo snadné splnit, neboť v lokalitě jsou předepsané sedlové. Tento požadavek se podařilo splnit tak, že první podlaží má sice rovnou střechu, ale patro vyrůstající z jeho prostřední sekce svou sedlovou střechou vyhovuje daným předpisům. Nezastavěná plocha rovné střechy prvního podlaží je registrována jako terasa. Přestože vznik projektu neprovázely problémy, přicházel na svět půldruhého roku. „Pro dům je ale lepší, když ke změnám dochází ve fázi projektu než během samotné stavby,“ konstatuje architekt.

„Pro rodinný dům je lepší, když ke změnám dochází ve fázi projektu, ne až při samotné stavbě,“ říká autor projektu.

MYSLÍ SE I NA STÁŘÍ
„Za klíčovou považuji orientaci domu. Lidé by měli mít z každého dne co nejvíc, a proto je dům orientovaný na jihozápad. Do kuchyně a obýváku tak jde po celý den sluníčko,“ přibližuje architekt práci na projektu domu, v jehož případě zaujme i dispozice, která je poněkud nestandardní. Druhé podlaží neslouží jako klidová zóna, jak to obvykle bývá, ale patří celé dětem. Rodičovská ložnice je situovaná o patro níž. „Nemám rád přízemí rodinného domu bez ložnice. Dům by měl fungovat se svými obyvateli ve všech cyklech a měl by umět dobře sloužit pořád, nejen když jsou všichni mladí, krásní, plní energie a překypují zdravím. Je potřeba myslet i na situace, kdy bude mít někdo z obyvatel nohu v sádře, bude sešlý věkem či bude, nedej bože, připoután na vozík. Myslím, že tady se to podařilo vyřešit dobře,“ spokojeně bilancuje architekt. Vstup do domu je ze severovýchodní strany. Na zádveří navazuje chodba, z níž je přístup do technického zázemí, rodičovské ložnice a společenské části. Přízemí je propojeno s terasou u jihozápadní fasády domu. Lze na ni vstoupit z koupelny rodičů a jídelny. „Ve všem jsme se s architektem naprosto shodli. V projektu se hýbalo pouze schodištěm, které původně mělo ústit do chodby, ale já jsem si ho přála v kuchyni, abych měla lepší přehled o dětech,“ vzpomíná investorka. Svým životem žije dispozice patra. Donedávna zde byla pouze jedna velká polyfunkční místnost, kde si děti hrály i odpočívaly. Původně se zde počítalo se dvěma pokojíky, hernou, koupelnou a záchodem. V době, kdy projekt přicházel na svět, měli investoři dvě děti. Změnu plánů způsobilo narození třetího dítěte. Aby v budoucnosti mělo také svůj vlastní pokojíček, odstoupilo se od společné herny. V současnosti probíhají práce na finálním dokončení této části domu. Rozčleněním prostoru vzniknou tři pokoje, koupelna, WC a komora. „Ten dům roste s dětmi, v obrovské místnosti v patře si hrály všechny děti z okolí, ale všechno má svůj čas, teď ji musíme rozpolíčkovat,“ ohlíží se s úsměvem investorka. Až děti povyrostou, rozšíří se prostory, které mají k dispozici, ještě zpřístupněním střešních teras.

Vizitka domu
Realizace: Rodinný dům Ládví Hlavní dodavatel: Stavební firma IPM Building, spol. s r. o.
Stavební materiál: porotherm zateplený polystyrenem, ocelová konstrukce + modřínová prkna zateplená minerální vatou, OSB desky
Podlahové krytiny: probarvený anhydrit, keramická dlažba

TO SE NESTAVÍ KAŽDÝ DEN
Jednotlivé části domu se neliší pouze tvarem střechy, ale i použitými materiály. Zatímco přízemní část je postavena z klasiky v podobě pálené keramiky – porothermu zatepleného polystyrenem, poschodí tvoří lehká ocelová konstrukce zasazená přímo do železobetonového stropu. Zvenčí je obložena surovými modřínovými prkny, zevnitř OSB deskami bez povrchové úpravy. K zateplení v tomto případě byla použita minerální vata. Nástavba však plní ještě jednu roli: svým přesahem zastřešuje terasu v přízemí. Když byl pozemek vybavený inženýrskými sítěmi a projekt domu na světě, zbývalo vyřešit ještě zásadní otázku, a to kdo ho postaví. „Sehnat před sedmi lety firmu, která dokáže postavit tak náročný dům, nebylo snadné. Opět však pomohla náhoda: Jela jsem s dcerou s kočárkem a všimla jsem si firmy, která stavěla dům s mnoha složitými detaily. Oslovili jsme ji a domluvili jsme se. Byli jsme v té době rádi, že jsme našli zkušenou firmu,“ vzpomíná investorka a majitel stavební firmy IPMB Ing. Pavel Matyáš dodává: „Jednalo se o dům netradiční jak tvarem a konstrukčním řešením, tak použitými materiály. Byla to pro nás výzva, takový dům se nestaví každý den.“ Neobvyklými materiály měl hlavní dodavatel na mysli například pohledové betonové stropy a podlahy, které jsou vylity probarveným anhydritem a přelakované, aby se z nich neprášilo a daly se snadno udržovat. Dům byl hotov za jedenáct měsíců. „Hodně nám pomohl i stavební dozor, pan inženýr Karel Hegenbart, kterého nám doporučil Martin Šťastný. Pobýval na stavbě každý den a pochytal všechny myšky, které jsme my neviděli,“ chválí investorka.

SPOKOJENÉ OHLÉDNUTÍ 
Martin Šťastný rád vzpomíná na dům v Kamenici a spolupráci s jeho majiteli. „Byla fantastická. Užíval jsem si ji, protože šlo o klienty otevřené netradičním řešením.“ Na otázku, zda se podílel i na vybavování interiéru, odpovídá: „Investoři si dům již zařizovali sami. Ale rozuměli jsme si i zde. Nikdy jsem si nepomyslel: To snad nemyslíte vážně!“ Nejdůležitější ale je, jak se v domě, který již má za sebou dostatečnou zkušební dobu, bydlí mladé rodině se třemi dětmi a dvěma psy. Paní domácí je spokojená: „Kdybychom se podívali nazpátek, nic bychom neměnili. Dům stojí a nepocítili jsme žádné bolesti. Jen bych si přála ještě samostatnou prádelnu a sušárnu, ale to až v některém příštím životě. Jinak dům je útulný, bydlí se v něm moc dobře. Co se týče zahrady, v budoucnu bychom chtěli ještě postavit bazén, ale jinak zahradě necháme přírodní ráz.“

Ing. arch. Martin Šťastný (*1978) 
Absolvoval FA VUT v Brně. Pracoval v ateliéru Tsunami (Náchod, Brno) a společnosti TAKENAKA GmbH. Během své praxe měl příležitost pracovat na návrzích a realizacích interiérů, rodinných domů i průmyslových budov. V současnosti žije a pracuje v Praze. 
Kontakt: stastny.martin@email.cz

Datum vydání: 1. 8. 2015

Edit: Alena Vondráková