Když se přání nevejdou do půdorysu domu

Kolonie rodinných domů obdobného konceptu jako typické baťovské domky nespatříte pouze v samotném Zlíně, ale i v některých dalších městech naší republiky, včetně Prahy. Tvoří ji klasické patrové domky s rovnou střechou, z nichž jeden jsme navštívili. Než získal svoji současnou podobu a dispozici, absolvoval několik rekonstrukcí.

Pohled ze zahrady. Souměrnost a jednoduchost původní stavby byla podtržena přístavbou hranolu zimní zahrady. foto Robert Žákovič

Dům v průběhu dlouhých desetiletí plnil své původní poslání – v roli domova sloužil dvěma generacím. Přízemí patřilo rodičům, patro obývala mladší generace. Jenže nároky na bydlení stejně jako na ostatní sféry lidského života neustále stoupají. Zatímco za první republiky poskytovaly domy tohoto typu dostatečně kvalitní bydlení, s postupem času jeho obyvatelé začali pociťovat nedostatek prostoru. Začalo se přistavovat – nejprve garáž a v 70. letech se poprvé přistoupilo i k rozšíření samotné obytné plochy. Další rekonstrukce proběhla na počátku 90. let a k poslední přestavbě se majitelé rozhodli před několika lety, když dům poprvé ve své historii mohl sloužit jako jednogenerační.

 

ARCHITEKT SE NEHLEDAL

Jeden problém měli majitelé domu vyřešený. Odpadlo jim v některých případech i značně časově náročné hledání architekta, který by vypracoval projekt rekonstrukce a přístavby. Tuto roli měli od prvopočátku obsazenou. Když přibližně před desetiletím sháněli architekta, který navrhne způsob rekonstrukce rekreačního objektu, vsadili na tu nejlepší reklamu – doporučení přátel. Ti jim tehdy doporučili Atelier A ČR, konkrétně Mgr. Ing. arch. Jindřicha Sadílka. „Byl to tenkrát hodně mladý architekt, ale vstřícný a měl spoustu dobrých nápadů. Byla to velmi příjemná spolu práce – on řekl, ‘to by se tam hodilo’ a my věděli, že to tam skutečně patří,“ vzpomínají investoři. Spokojenost s chalupou byla důvodem, proč nebylo třeba hledat architekta. Jindřich Sadílek, tentokrát se svým kolegou Filipem Ditrichem, se ujali projektu rekonstrukce.

 

NOVÉ SE NETVÁŘÍ STAŘE

Úkolem architektů bylo z dvougeneračního domu, v němž se dosud tísnily dvě rodiny, udělat pohodlné bydlení pro klasickou čtyřčlennou rodinu. Architekt Ditrich vzpomíná: „Investoři původně neměli v úmyslu přistavovat, domnívali se, že postačí přestavba. Nakonec jsme ale zjistili, že všechna jejich přání se nemohou do stávajícího půdorysu vejít.“ Co se týče architektonické podoby přistavěných částí, nabízely se dvě možnosti: Snažit se o to, aby v maximální míře splynuly s původním objektem, nebo naopak nezakrývaly, že pocházejí z jiné doby. Zvítězila druhá alternativa. Filip Ditrich říká: „Chtěli jsme dům vyčistit od náplavy času a zároveň přidat něco, na čem si klient může stát a být spokojený. Udělat z minima maximum. Vydali jsme se cestou totálního kontrastu – přístavba má podobu kvádrů vyrůstajících z původního domu. Nesnaží se ale o splynutí, věkový rozdíl dávají jasně najevo.“ Přistavěné části se liší fasádou. Zatímco původní stavba i dřívější přístavby jsou oblečeny do hladké omítky, fasádu přístavby tvoří tropické dřevo gabon. „Rozsah přístavby byl omezen uliční čárou a odstupy od sousedních pozemků. Nakonec se ale podařilo vytvořit komfortní vstup a dostatečně rozšířit hlavní obytný prostor do zahrady,“ vyjadřuje se Jindřich Sadílek.

 

ZMĚNA DISPOZICE

Jak už bylo zmíněno, přistavěné části mají podobu kvádrů vybíhajících z původního půdorysu. K čemu jsou využity, vysvětluje architekt Filip Ditrich: „V první z nich se dnes nachází dostatečně prostorné zádveří, kde se obleče a svleče několik lidí, aniž by do sebe šťouchali. V patře pak má přistavěná plocha podobu opět samostatného WC, koupelny s toaletou a velké šatny. Další přistavěný hranol je využit jako zimní zahrada, jejíž venkovní obložení zasahuje i do jejího interiéru a sjednocuje tak vnitřek a exteriér domu. V patře přistavěná plocha zvětšila prostor obývacího pokoje sloužícího nyní především jako klidná knihovna a čítárna.

Jinak se přízemí oproti původnímu stavu změnilo k nepoznání, a to nejen v důsledku přistavěných prostor, ale i pohybu příček. Centrum obytného prostoru tvoří obývací pokoj zvětšený o zimní zahradu a propojený s kuchyní. Z pokoje je na jedné straně přístup do pokoje pro hosty, na druhé do pracovny.

V patře se příčkami nehýbalo, ale tím, že zde byla zrušena kuchyň, přibyla jedna obytná místnost. Díky tomu může mít každá dcera svůj vlastní pokojík. Na svém místě zůstala rodičovská ložnice a původní obývací pokoj – nyní knihovna, což bylo požadavkem majitelů. Přibyly také již zmíněné hygienické místnosti a šatna.

 

STAVEBNÍ ÚPRAVY

Nové části domu se stavěly z cihelných tvárnic zateplených fasádním polystyrenem. V celém domě proběhla výměna oken – staré rámy nahradi la dřevěná eurookna. Co se týče střechy, na přistavené části se jako střešní krytina použil titanzinkový plech, původní střecha se potáhla novou fólií. Je zajímavé, že v lepším stavu byla střecha z prvorepublikového období než střecha přístavby ze 70. let. V přízemí domu – v obývacím pokoji a pracovně – se položila nová podlaha z bambusu, kterým se v pracovně opláštila i část jedné zdi. V patře došlo ke zbroušení podlahy z masivních smrkových prken. Dveře se nechaly vyrobit na zakázku z jasanu, který je vzhledově hodně blízký zmíněnému bambusu. V celém domě mají stejný jmenovatel – jsou plné, dělené na kazety, pouze dveře mezi obývacím pokojem a pokojem pro hosty jsou prosklené a posuvné. Schodiště, spojnice mezi podlažími, je zachováno původní, neboť jeho konstrukce zabíhá do nosných zdí domu, ale bylo obloženo dubovým dřevem.

Co se týče způsobu vytápění – zůstalo stejné topné médium – plyn, ale vyměnil se kotel a veškeré rozvody. Původní článkové radiátory byly repasovány, protože se hodí k vybavení a celkové mu stylu domu.

 

DŮM, KTERÝ ŽIJE

Rodinný dům neslouží svým obyvatelům pouze jako střecha nad hlavou, ale maximálně vychází vstříc i jejich zálibám. Ve sklepě nejsou vyrovnány marmelády, ale je zde keramická pec – paní domu je původním povoláním keramička. Důstojné místo je v domě vyhrazeno knihám, kterým v něm patří jedna veliká místnost. Dům má svoji atmosféru, na které se do značné míry podílí jeho vybavení. Nejde o nábytek italských designérů, ale o pečlivě ošetřená křesla, skříně, poličky a další vybavení, které již něco pamatuje. „Jsem renovátorka starého nábytku, který najdu na skládkách nebo v bazarech,“ říká o sobě investorka.

V domě je dostatek místa i na další koníčky. V odpočinkové místnosti se nachází gigantické akvárium s objemem okolo 1000 litrů. Jeho hmotnost si vyžádala stanoviště vyrobené na zakázku s kovovou konstrukcí opláštěnou bambusovým obkladem. Pokojíky dcer jsou rovněž zařízeny starším nábytkem natřeným podle slov investorky mladě anarchistickou kombinací barev – červenou, černou a bílou. Zaznamenáte zde zájem starší dcery o japonskou kulturu a akvárium v pokoji mladší dcery zase vypovídá, která z dcer byla ovlivněná otcovým koníčkem.

Pečlivou ruku cítíte i na zahradě. Navzdory tomu, že přístavba ji připravila o nějaké ty metry čtvereční, poskytuje nejen příjemné posezení, ale zároveň jako zelená bariéra střeží soukromí rodiny. „Je to malá zahrada. Vzrostlé jehličnany a nějaké ty cibuloviny sice vyžadují minimum péče, ale když chcete, aby to vypadalo k světu, musíte si přece jen někdy kleknout,“ přiznávají majitelé. Na otázku, co by dnes, pět let po rekonstrukci, udělali jinak, kdyby to šlo, odpovídají: „Jen bychom volili hlubší umyvadla. To by ale nebyl problém. Jinak jsme maximálně spokojeni. Spolupráce s architektem Ditrichem byla pro nás inspirativní a jeho přístup vycházel z pochopení našich potřeb i možností. V rámci těch jsme se zase my nechali ochotně inspirovat jeho navrženými řešeními a snad jsme tak dosáhli pro obě strany uspokojivého výsledku. V jím navržených a kvalitně zrealizovaných prostorách se nám příjemně a komfortně bydlí. Rádi jsme jeho architektonický ateliér doporučovali dalším přátelům, kteří rekonstruovali anebo stavěli své příbytky.“


Autoři projektu

Ing. arch. Filip Ditrich
(1970)
Autorizovaný architekt, absolvent FA ČVUT Praha. Odborná praxe v ateliérech JKA, Horizont, MMense Architects (Anchorage, Alaska). V současnosti stálý spolupracovník společnosti Atelier A ČR, kde se podílí na autorství a vedení projektů rodinných a bytových domů, hotelů a interiérů, včetně designu nábytku.

Mgr. Ing. Arch. Jindřich Sadílek
(1968)
Autorizovaný architekt, absolvent FA ČVUT Praha a Fakulty scénografi e DAMU. V současnosti majitel společnosti Atelier A ČR. Ateliér zajišťuje komplexní služby architekta a kooperujících projektantů profesí od návrhu stavby až po odborný dozor při realizaci.

Kontakt:
Atelier A ČR, s. r. o.
Pod Děkankou 1694/4, Praha 4
tel.: 261 214 550
www.ateliera.cz

 

 

text Alena Vondráková, foto Robert Žákovič

 

Datum vydání: 17. 7. 2021

Edit: