Když od nohou nestudí

Snad každému je příjemné teplo od nohou. Proto si získává stále větší oblibu podlahové topení. Přesto se kolem něj stále vznáší řada otazníků. Je zdravé? Není to zbytečný luxus? Dokáže vytopit celý dům? Máme si vybrat teplovodní, nebo elektrické? A neomezí nás to při výběru krytiny?

Začněme hned prvním otazníkem. Neškodí zdraví? Kdysi velmi rozšířený názor, kdy se podlaha zahřívala na nevhodně vysoké teploty a nebyla zvládnuta regulace, je dnes snad i zkušenostmi z praxe vyvrácen. Při dodržení normou stanovených maximálních teplot nášlapné vrstvy nemůže dojít k žádnému zdravotnímu problému. Naopak ze zdravotního hlediska je podlahové topení ve srovnání s radiátory příznivější. Dochází k menšímu proudění vzduchu v místnosti, tedy se zdaleka tolik nevíří prach, většina tepla se totiž předává sáláním, nikoli prouděním. Při podlahovém vytápění dosahujeme velmi příznivého rozvrstvení tepla v místnosti. Díky tomu se cítíme v tepelné pohodě při skutečné teplotě zhruba o 2 °C nižší, než je tomu u jiných způsobů vytápění.

ELEKTRICKÉ PODLAHOVÉ TOPENÍ 
Elektrické podlahové topení ohřívá podlahu díky odporovým kabelům vedeným v podlaze. Nepotřebuje tedy jiný zdroj tepla než připojení k elektrické síti. Můžeme ho snadno instalovat jen v některých místnostech, často bývá použito třeba jenom v koupelně nebo před kuchyňskou linkou. Pro svou nízkou instalační výšku je velmi vhodné pro rekonstrukce. Elektrické podlahové topení nachází uplatnění dokonce i mimo dům, je možné ho instalovat před vjezdem do garáže, na příchodové cestě, na vstupních schodech a vyhnout se tak odklízení sněhu či uklouznutí při námraze.

TEPLOVODNÍ PODLAHOVÉ TOPENÍ 
Voda se obdobně jako u centrálního vytápění s radiátory ohřívá v centrálním zdroji tepla, odkud je rozváděna soustavou trubek do jednotlivých místností. Je možné ho kombinovat s radiátory. Zdrojem tepla může být plynový či jiný kotel, tepelné čerpadlo, solární panely nebo kombinace těchto zdrojů. Avšak oproti klasickému ústřednímu topení vyžaduje mnohem nižší teplotu topné vody a také výrazně menší teplotní spád – tedy rozdíl mezi teplotou topné a vratné vody. Díky tomu jsou tyto tak zvané nízkoteplotní systémy hospodárnější a umožňují zapojení alternativních zdrojů.

NENÍ TO ZBYTEČNÝ LUXUS? 
Otázkou je, co je luxus a co je zbytečné. Domy musíme nějakým způsobem vytápět, jde jen o to vybrat si, jaký způsob je pro náš dům a způsob života vhodný. A jakou míru komfortu si chceme dopřát. Už vzhledem k předchozím řádkům není zbytečné rozhodnout se pro řešení, které je příznivější zdraví. Luxus pak znamená, že si pořizujeme něco nemístně drahého. Pořizovací cena je u teplovodního topení o něco vyšší než u topení s radiátory, to však srovnáváme s běžnými, nikoliv s někdy velmi nákladnými designovými kousky. U elektrického topení je pořizovací cena naopak nižší. Druhým měřítkem jsou provozní náklady, ty se odvíjejí především od celkové energetické náročnosti domu, podlahové topení však díky velkým otopným plochám a již zmíněnou tepelnou pohodou při nižších dosahovaných teplotách úspory ve spotřebě energie přináší. A luxusem může být třeba i to, že získáváme více prostoru, bez radiátorů či přímotopných konvektorů. Tak proč si ho nedopřát?

DO JAKÉHO DOMU? 
Tuto otázku jsme v úvodu neuvedli, protože kupodivu nebývá příliš častá. Přitom je zásadní pro výběr jakéhokoliv otopného systému, tedy i pro podlahové vytápění. A pro ně platí, že správně a úsporně funguje jen v domech s malou tepelnou ztrátou. Proč? Mluvíme-li o podlahovém vytápění, máme na mysli dva odlišné systémy, shodné však v tom, že otopnou plochou je podlaha. V jednom zahřívají podlahu trubky s teplou vodou, ve druhém elektrické topné kabely či rohože. Pro oba platí, že podlahu v obytných místnostech nesmíme zahřívat na více než 28 °C. V nezatepleném domě by takto nízká teplota i při velké otopné ploše nestačila na vytápění celého domu, zvyšování by bylo na úkor zdraví i trvanlivosti podlahové krytiny. V nezateplených domech může podlahové topení plnit pouze funkci doplňkovou, nejčastěji u podlah v koupelně.

TEPLOVODNÍ, NEBO ELEKTRICKÉ? 
Odpověď na tuto otázku je závislá na celkové koncepci domu, zejména na tom, jaký zdroj tepla chceme využívat, a na již zmíněné energetické náročnosti. Teplovodní topení díky tomu, že pracuje s nízkou teplotou vody, je vhodné pro kombinaci s nízkoteplotními zdroji tepla, kondenzačními plynovými kotli, tepelnými čerpadly, do systému je možné zapojit i solární kolektory. Výhodou je velmi úsporný provoz i to, že tato zařízení mohou úsporně ohřívat také užitkovou vodu. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady, náročnost na instalaci či vyšší tloušťka podlahové vrstvy. Výhodou elektrického podlahového topení jsou jeho velmi nízké pořizovací náklady. Náklady na provoz jsou více než v prvním případě závislé na tepelné ztrátě domu, protože elektřina rozhodně nepatří mezi nejlevnější topná média. Proto je elektrické podlahové topení vhodné tam, kde jí spotřebujeme co nejméně, v domech nízkoenergetických a pasivních. Při nízké spotřebě hraje cena energie menší roli. A nízké pořizovací náklady elektrického topení mohou hrát prim. Při porovnávání nákladů na pořízení a provoz těchto dvou systémů musíme brát v úvahu všechny související výdaje, jako je pořízení zdroje tepla pro teplovodní topení, řešení ohřevu teplé vody, případně vybudování plynové přípojky a podobně. U provozních nákladů pak hovoří ku prospěchu elektrického topení fakt, že se na něj poskytuje zvýhodněná sazba, která platí i pro všechny ostatní elektrické spotřebiče v domě. Ale nejsou to jen náklady, které rozhodují o tom, kterému ze systémů dáme přednost. Důležitá může být tloušťka podlahy, především při rekonstrukcích, kdy je většinou snadnější volit elektřinu. Záleží i na typu domu, v energeticky úsporných dřevostavbách dáváme častěji přednost elektrickému na rozdíl od zděných domů, kde neodradí mokrý proces instalace. V každém případě bychom měli mít jasno před zahájením stavby. Tloušťka podlahy pro teplovodní topení, tedy izolace, trubek, roznášecí vrstvy a nášlapné vrstvy podlahy, je zhruba 20 cm silná a s tím musíme počítat už v projektové dokumentaci.

PODLAHOVÉ KONVEKTORY 
V kombinaci s teplovodním podlahovým vytápěním je možné použít i podlahové konvektory, které můžeme zjednodušeně přirovnat k radiátorům zabudovaným v podlaze. Na rozdíl od plošného podlahového topení fungují na konvekčním způsobu přenosu tepla, tedy teplo se od nich šíří prouděním. To se projevuje jako výhoda zvláště v místnostech s velkými prosklenými plochami, které jsou většinou chladnější než dobře izolované stěny. Konvektory před nimi vytvoří tepelnou clonu, která zabrání pocitu sálání chladu z těchto ploch. Pracují však účinněji s vyšší teplotou vody, proto je pro kombinaci s podlahovým topením nutné správně navrhnout velikost těles nebo konvektory připojit na samostatný okruh.

A PODLAHOVÉ KRYTINY? 
Nemusíte se bát, že byste se kvůli vytápění podlahou museli vzdát své oblíbené krytiny a mít všude dlažbu, která je pro ně nadmíru vhodná. Na podlahové topení je možné pokládat de facto všechny typy krytin, jen je nutné vybrat si konkrétně tu, kterou výrobce povoluje, u některých může stanovit určitá omezení. Důležitou vlastností je, aby jimi dobře prostupovalo teplo, tedy aby měly nízký tepelný odpor, obvykle by neměl přesáhnout výši R = 0,16 m2K/W. Druhou vlastností důležitou pro výběr krytin na podlahové topení je schopnost materiálu vést teplo, tedy jak rychle se šíří teplo z jedné části materiálu do jeho chladnější části, který je popisován součinitelem tepelné vodivosti lambda (λ), který by měl být co nejvyšší. Typ krytiny je vhodné zvolit současně ve fázi návrhu topného systému. Projektant s ohledem na její tepelný odpor připraví projekt a doporučí vhodné řešení. Usnadní se tím i realizace, kdy se mazanina může vylít v takových tloušťkách, aby po pokládce různých typů krytin nevznikaly v jednotlivých místnostech výškové rozdíly. Pokládá-li se podlaha s podložkami, musí se sečíst i hodnoty tepelných odporů podložek a tepelných mostů (vzduchu mezi vrstvami). Výsledná hodnota je tedy vyšší než při celoplošném lepení.

JENOM DLAŽBA? 
Jak jsme řekli, vybrat můžete podle svého vkusu a potřeb. Podívejme se na jednotlivé krytiny z hlediska jejich výhod a nevýhod pro podlahové topení. Nejvíce doporučovanou krytinou je keramická dlažba, protože její vlastnosti jsou pro tento účel takřka ideální. Má vysoký součinitel tepelné vodivosti a nízký tepelný odpor. Ideální pro topení, avšak mimo tepelnou sezonu je naopak chladnější než jiné krytiny. Praxe ukazuje, že v domech s převahou keramické dlažby v obytných místnostech začínáme dříve topit a končíme později. Výhodou může být, že ji můžeme vyhřát na vyšší teploty, zvláště v koupelně, má rychlejší náběh teplot, ale oproti jiným krytinám rychleji vychládá. Hodnotou tepelného odporu keramické dlažbě konkurují vinylové a PVC podlahy, které jsou navíc pružné.

PODLAHOVÉ KONVEKTORY 
Podlahový konvektor tvoří ocelový nebo nerezový žlab, uvnitř kterého je výměník, případně i ventilátor, uzavřený pochozí mřížkou z hliníku, nerezu nebo dřeva. Konvektor topí na principu proudícího vzduchu. Studený vzduch klesá do vnitřní části konvektoru, ohřeje se ve výměníku a stoupá vzhůru do prostoru buď přirozeně, nebo pomocí ventilátoru. Cirkulující vzduch se ochladí a vrací se do konvektoru, kde se opět ohřeje. Některé typy konvektorů je možné využít i k chlazení. Jejich provoz je tedy mnohem úspornější než provoz radiátorů, jsou snadněji regulovatelné, rychle reagují na kolísání teplot okolí způsobené náhodnými tepelnými zisky. Konvektory jsou konstrukčně velmi tvárné a mohou být vyrobeny doslova na míru, do rohu, do oblouku či jiného tvaru. Nejsou zcela skryté zrakům jako podlahové topení, krycí mřížky je však možné vybírat v různých materiálech a designech, které vhodně doplní interiér.

 

S POKLÁDKOU NESPĚCHAT 
Krytina nesmí být položena dříve, než je cementový nebo anhydritový podklad dostatečně proschlý. Proto se po zhotovení podlahy provádí topný náběh, u cementu 21. den po zhotovení, u anhydritu již po sedmi dnech. Teplota se pomalu zvyšuje, pak pozvolna klesá podle daných pravidel. Po provedení topné zkoušky podle tak zvaného náběhového diagramu se provede měření, a teprve je-li podklad správně připraven, může se krytina položit. Nespěchejte, i když tato zkouška trvá poměrně dlouho, je závislý na tom, jak silná je vrstva mazaniny. U anhydritů o tloušťce 5,5 cm musí systém běžet šest dní na plný výkon a každý další centimetr znamená jeden den navíc. Pokud se podlahová krytina nepokládá do sedmi dnů od posledního zvýšení teploty vody na maximum, je nezbytné toto navýšení před pokládkou zopakovat. Spěch se však opravdu nevyplatí, zbytková vlhkost v podkladu by se později projevila v závadách krytiny, která nadbytečnou vlhkost absorbuje.

LAMINÁT A DŘEVO? 
I většina laminátových podlah je vhodná na podlahové topení, jen u různých výrobců se mohou odlišovat provozní předpoklady – někteří výrobci nedoporučují pokládku na elektrické systémy podlahového topení. Jejich hlavní předností je relativně nízký tepelný odpor. Pokládka se většinou doporučuje plovoucím způsobem, někteří výrobci však povolují i celoplošné přilepení, ovšem obvykle za splnění specifických podmínek. Dřevěné podlahy lze pro podlahové topení doporučit. Jejich konstrukční výška je zpravidla dimenzována na nízký tepelný odpor. Dřevo výborně akumuluje teplo, krytina si tak uchovává přijatou teplotu i dlouho po vypnutí topení. Navíc mají tyto krytiny příjemnou teplotu i v období před začátkem či po ukončení topné sezony. Třívrstvé krytiny je možné položit plovoucím způsobem nebo celoplošně přilepit, dvouvrstvé a masivní je možné pokládat pouze celoplošným přilepením.

KOREK A KOBERCE? 
Čekáte, že alespoň tyto krytiny odmítneme? Slibovali jsme přece, že si můžete vybrat ze všech druhů. Korek s poměrně vysokým tepelným odporem je sice možné označit jako izolant, přesto je ho možné na podlahové topení využít. Pochopitelně je nutné počítat s efektem pomalejšího náběhu teplot, ale výhodou je schopnost akumulace tepla, po vypnutí systému tak dochází k jejich pomalejšímu ochlazení než například u laminátových podlah. A ani koberce se nemusíte vzdávat. Vhodný nebude s dlouhým chlupem, ale na trhu najdeme poměrně široký výběr koberců vhodných i na podlahové topení. Proto se zajímejte o technický list s hodnotou tepelného odporu, popřípadě potvrzení o vhodnosti koberce na podlahové topení.

Odborná spolupráce: Milan Mrkáček z firmy KPP

Datum vydání: 27. 6. 2015

Edit: Miloslava Perglová