Když nám vodu čistí bakterie
Domácí čistírny odpadních vod jsou výborným řešením všude tam, kde není zavedena kanalizace. Umějí vyčistit splaškovou vodu tak, že ji můžeme vypouštět do potoka či dešťové kanalizace, nechat ji vsakovat na pozemku, anebo ji využívat k zálivce zahrady.
Jednotlivé typy čistíren odpadních vod
- Nejrozšířenější čistírny odpadních vod (ČOV) jsou založeny na biologickém čištění. V biologické aerobní čistírně za stálého provzdušňování čistí vodu bakterie.
- V čistírnách pracujících na principu anaerobního čištění dochází k hnilobným a dalším procesům bez přístupu kyslíku. Taková čistička se vyplatí na malé chatě obývané jedním člověkem, kde není zavedena elektřina. Příkladem jednoduché anaerobní čističky je septik.
- Na principu přírodních mokřadů pracují čističky kořenové. Probíhají v nich samočisticí procesy, když předčištěná odpadní voda protéká takzvaným kořenovým filtrem vysazených rostlin. Vodu čistí primárně bakterie usazené na kamíncích, přes které proudí voda. Vysazené rostliny čištění pomáhají – dodávají kyslík a odnímají živiny.
Biologická čistírna s aerobním čištěním
Čistírna je umístěna na konci celé kanalizační sítě svádějící odpad z domu. Splaškové vody do ní přicházejí podzemním potrubím. Čistírnu tvoří plastová válcová vodotěsná nádoba rozdělená většinou do čtyř částí, v nichž probíhají biologické procesy čistící vodu. Je tady i regulátor kalu a elektrický rozvaděč. Důležité je externí elektrické dmychadlo vhánějící do čistírny vzduch; ten je zásadní pro život bakterií uvnitř. Množství vháněného vzduchu se reguluje pomocí provzdušňovacích prvků (hadiček s páčkami).
Čtyřkomorový systém
V úvodní takzvané nátokové sekci se nejprve oddělí případné nebiologické, nerozložitelné odpady (třeba kousek igelitu). Odpady biologické jsou tady rozmělněny proudem vody, načež procházejí dále do biologického reaktoru, který má většinou tři komory.
Komora první, kde začínají řízené čisticí procesy, má nízký obsah rozpuštěného kyslíku (pod 1 miligram na litr). To proto, aby kyslík nepřekážel odstraňování dusičnanového znečištění (v této komoře se výrazně snižuje obsah dusičnanů ve vodě).
V druhé komoře je naopak vysoký obsah rozpuštěného kyslíku (asi 3 miligramy na litr). Jemné bublinky vzduchu promíchávají obsah komory, kde provzdušňováním dochází k aerobnímu rozkladu organického znečistění až na CO2 + vodu.
Směs vzniklého aktivního kalu a vyčištěné vody teče ke dnu poslední (separační) komory. Kal se usazuje u dna, odkud se přečerpává zpět na začátek čisticího procesu, voda trubkami na úrovni hladiny odtéká ven do kanálu, potoka nebo nádrže, kde se shromažďuje k dalšímu použití.
Hlavní ukazatele znečištění likviduje čistírna až z 92-98%, vyčištěná voda má parametry vody užitkové. Denně se vyrobí asi 90 až 110 litrů vody na osobu (podle velikosti čistírny a množství vyprodukovaného odpadu v domě). Při čtyřech osobách je to kolem 400 litrů, což stačí na zálivku středně velké zahrady.
Vodu nečistí čistírna, ale aerobní bakterie
V čistírně s řízeným procesem čištění vody za pomoci vzduchu vytváříme vhodné prostředí bakteriím, které vodu čistí. A nejsou to jenom bakterie: samotným čisticím médiem je takzvaný aktivovaný kal; směs mikroorganismů (bakterie, améby, nálevníci a podobně) které využívají odpad ke své výživě i množení.
Je dobré vědět…
– Čistírna (anaerobní) je vhodná tam, kde není kanalizace. Potřebuje přívod elektřiny.
– Plastová konstrukce nepotřebuje dlouhou a drahou stavební přípravu.
– Čistírnu je možné umístit v blízkosti domu, nepotřebuje ochranné pásmo.
– Čistírna s aerobním systémem nikdy nepáchne díky procesu okysličování.
– Vyčištěná voda se může vsakovat na pozemku nebo se shromažďovat v zásobní nádrži a sloužit k zalévání zahrady
– Čistírna pracuje i při výpadku elektřiny.
Co pohání čistírnu
Chod čistírny zajišťuje membránové vzduchové dmychadlo. Dává se do ochranného boxu, který najde trvalé umístění v zemi anebo pod střechou – v garáži, kůlně nebo sklepě, ideálně do vzdálenosti 10 metrů od čistírny. Dmychadlo je s čistírnou, do které vhání vzduch, spojeno vzduchovou hadicí vedoucí pod terénem.
Údržba: zkušenosti uživatele
Také v jedné chalupě u Sázavy odvádí už desátým rokem bezchybnou práci domácí čistírna. „Je to typ, který zvládne čistit vodu pro domácnost o pěti až osmi členech“, vypráví její majitel pan Petr. „Její údržba není náročná; spočívá jenom v tom, že čas od času zkontroluji, jestli se uvnitř nezachytily větší nečistoty. Pokud ano, odstraním je pomocí síta na dlouhé rukojeti. Vnější část čistírny stačí ostříkat proudem vody.“
Co bakteriím v čistírně vadí a nevadí
Bakteriím škodí tuky, ale jenom ve velkém množství; do odpadu napojeného na domácí čistírnu by se například neměl vylévat obsah fritézy. Omytí několika mastných talířů čistírně nevadí, stejně jako saponáty, prací prášky, aviváže ani menší množství chlorových čisticích prostředků.
Při provozu postupujeme podle manuálu
Když v domě očekáváme vyšší přítok znečištění (například před příjezdem většího počtu návštěvníků), je zapotřebí předem v čistírně zvýšit dodávku vzduchu. Například nastavit pracovní režim čistírny na „nepřetržitý provoz“. Jinak by se čistírna mohla přetížit, živý aktivní kal v ní by ztratil své čisticí schopnosti.
Kvalita, životnost, cena…
Pokud jde o kvalitu pláště čistírny, je rozdíl mezi UV stabilizovaných plastem (výrobci dávají garanci asi 10 let na vodotěsnost) a mezi méně kvalitním plastem recyklovaným, v kterém může vzniknout ze vzduchové bubliny prasklinka. Tlak na snižování cen čistíren ze zhruba 50 tisíc k 30 tisícům korun vede k tomu, že kvalita pláště čistíren může být rozličná.
Kratší výpadek proudu nevadí
Čistírna je závislá na přívodu elektrické energie, konkrétně na chodu dmychadla, které vhání do čistírny vzduch. Pokud elektřina několik hodin až dnů nejde, nic se neděje. Bakterie se zaspórují a počkají si na další „dodávku kyslíku“. Zařízení může mít jen podle délky výpadku snížený výkon.
Alena Gembalová
Foto: archiv autorky a firem, Shutterstock
Datum vydání: 26. 8. 2015