Když na dlažbě, tak v pohodě

Cestička k domu, prostor před garáží, terasa či balkon, zahradní chodníček, to jsou místa, která potřebujeme z praktických důvodů vydláždit. Díky široké nabídce materiálů, tvarů i barev mohou být tyto plochy i velmi krásné. Avšak ani ta nejkvalitnější dlažba by nemohla dobře sloužit, kdyby nebyla položena na správně připravenou plochu.

Dlažba je jen poslední, svrchní vrstvou zpevněné plochy. To, co se skrývá pod ní, sice nevidíme, ale na konečný výsledek má možná větší vliv než volba samotné dlažby. Na správném podkladu záleží, že se nebudou tvořit louže a dlažba se nezačne časem propadat, praskat či jinak deformovat.

K JAKÉMU ÚČELU?

Tuto otázku si položme jako první, rozhodujeme-li se o vybudování jakékoliv zpevněné venkovní plochy. Nejdůležitějším rozlišením je, jak dalece bude zatížena, tedy zda po ní budeme jen chodit nebo bude určena i pro auta, dokonce zda na ní bude auto či třeba zahradní technika delší dobu parkovat. Dokonce je důležité, zda se zde bude auto i otáčet. To vše má vliv na volbu dlažby i na způsob pokládky. A víte, že nejen auto, ale třeba křehká žena, může být pro dlažbu velmi tvrdým oříškem? Tedy přesněji řečeno dámský jehlový podpatek? Do malého bodu zkoncentrovaný tlak je velmi vysoký a například běžný betonový povrch mu nemusí odolat. Předpokládanému zatížení musí odpovídat pevnost, respektive tloušťka dlažby, i úprava podloží. Dlažbu však zatěžuje nejen tíha a tlak, ale například i častá chůze ve znečištěných botách. Podrážky s nečistotami na ni působí jako smirkový papír. V tomto případě je třeba vybírat z materiálů s povrchem co nejodolnějším proti otěru. Otěruvzdornost keramických venkovních dlažeb by měla být minimálně na stupni 4 kategorie PEI. V mnoha případech může být důležitá i odolnost vůči znečistění nebo chemikáliím. Prostor před garáží se může občas proměnit v příležitostnou autodílnu, dlažba na terase se snadno znečistí při grilování. Některé prostředky na hubení plevelu mohou na dlažbě vytvořit trvalé barevné skvrny. Zkrátka dobře se zamysleme nad tím, co vše se na místě, které hodláme vydláždit, může dít. O tom, že venkovní dlažba musí odolávat rozmarům počasí, být mrazuvzdorná, a tudíž málo nasákavá, se snad ani nemusíme zmiňovat. A samozřejmě by neměla být kluzká. Mrazuvzdorná keramická dlažba by měla odpovídat normě ČSN EN 14411, prostiskluznost se člení do skupin R9 až R13. Čím vyšší hodnota, tím méně je dlažba kluzká. Pokud jsme zvážili všechna úskalí, která na dlažbu čekají, můžeme se dát do výběru konkrétního materiálu a připravit si správně terén.

CO JE POD DLAŽDICEMI?

Jak jsme zmínili, nepodcenit přípravu budoucí dlážděné plochy je základ úspěchu. Začíná již u technologicky správného a kvalitního hutnění podloží, trpělivě po malých vrstvách. Je třeba znát typ podloží – z čeho se skládá, zda se jedná o rostlý terén či násyp, štěrkopísky nebo jíly a podobně. Pro realizaci větší plochy venkovní dlažby se určitě vyplatí obstarat si alespoň jednoduchou projektovou dokumentaci výškového a směrového půdorysného zaměření. Ušetříte tím čas při samotné pokládce, ale nejspíš i peníze, nebudeme-li nuceni na místě řešit nastalé problémy, o pozdějším odstraňování nedostatků ani nemluvě. Projekt vezme v úvahu vlastnosti terénu z hlediska geologie i jeho tvarování a předpokládané zatížení budoucí plochy. Někteří výrobci dlažeb pro své výrobky poskytují doporučené skladby podkladních vrstev pro různé typy ploch – pochůzné i určené pro lehkou či větší zátěž, které mohou správné realizaci napomoci. Je však třeba je přizpůsobit konkrétní situaci.

PROPUSTNÉ PLOCHY

Plocha, na kterou klademe dlažbu, může být propustná nebo nepropustná. Propustný podklad obvykle sestává odspoda nahoru z vrstvy hrubšího štěrku, která roznáší zatížení na větší plochu pláně a zároveň umožňuje dobré prosakování vody směrem k drenážnímu odvodnění, dále z vyrovnávací vrstvy jemnějšího štěrku, z pískového lože a z vlastního tvrdého krytu na povrchu – dlažby. V nejnižších místech, kde se prosakující voda shromažďuje, se spodní vrstvy odvodňují drenáží nebo trativodem. K zachování propustnosti se používají speciální směsi jako drenážní malty a drenážní betony, plastické a přitom vodopropustné spárovací hmoty.

NEPROPUSTNÉ PLOCHY

Dlažbu je však možné klást na nepropustný pevný betonový podklad do maltového lože, případně ji na něj u malých ploch teras či balkonů lepit. Tento způsob pokládky však odstraňuje některé výhody dlaždic, jako je snadná rozebíratelnost, odolnost proti dilatačnímu namáhání a odvádění dešťové vody do podloží, zároveň zvyšuje nebezpečí poškození vlivem působení mrazu v zimním období. U pochůzných ploch, teras a balkonů tuto nevýhodu odstraňuje pokládka pomocí pryžových nebo plastových vymezovacích terčů. Je použitelná jen pro pochůzné plochy, zejména terasy a balkony. Podloží musí tvořit betonová nebo jiná vyspádovaná zpevněná plocha, dlažba se ukládá do terčíků položených přímo na tuto plochu. Jemné spáry se nevysypávají pískem a srážková voda tak může volně odtékat pod dlažbu a dále po vyspádovaném pevném podkladu na okolní terén nebo do odvodňovacích žlabů.

POZOR NA VODU!

Ani u propustné vydlážděné plochy není jisté, že spáry v dlažbě zvládnou propouštět všechnu vodu, mohou se zanést prachem nebo zarůst mechem. Je proto vhodné již v projektu počítat s odvodněním. Vodu z malé vydlážděné plochy sloužící jen k chůzi je možné odvést pomocí bodových vpustí. Při spádování plochy do jednoho místa však hrozí, že se povrch začne vlnit, někdy přímo u vpusti, a bránit tak odtoku vody. Více vpustí může řešení velmi prodražit, protože každá musí být napojena samostatně na trativod či kanalizační potrubí. V mnoha případech je proto vhodnější tak zvané liniové řešení pomocí odvodňovacích žlabů. Rovný povrch spádovaný pouze jedním směrem ke žlabu brání vzniku kaluží, voda je z plochy odvedena velice rychle a je vyloučeno obtečení odvodňovacího systému. Voda je vedena tělem žlabu až k místu napojení na kanalizaci, což minimalizuje délku potřebného potrubí.

KONEČNĚ DLAŽBA!

Vrchní vrstvu zpevněné plochy volíme nejen podle předpokládané zátěže a dalších zmíněných vlastností, ale samozřejmě podle vzhledu, aby ladila s architektonickým ztvárněním domu i zahrady. Na výběr máme nejčastěji používaný beton, který obstojí jak u vysoce namáhaných ploch, tak na elegantních terasách moderních novostaveb stejně jako nestárnoucí přírodní kámen. U betonové dlažby můžeme volit mezi klasickou skladebnou, kdy se dlaždice kladou vedle sebe se spárou minimálně 3-5 mm, nebo zámkovou, kdy do sebe jednotlivé kameny velmi dobře zapadají pomocí „zámků“. Vzniká tak souvislá a velmi soudržná vydlážděná plocha, která se vyznačuje pevností a odolností proti zatížení. Nosnost není dána jen tloušťkou jednotlivých „kamenů“, ale také jejich tvarem; některé typy umožňují odolnější vzájemnou vazbu sousedících kamenů a tím vyšší odolnost ploch. Jiným způsobem jak vytvořit betonovou plochu je tak zvaná ražená dlažba, která není z dílců, ale vytváří se na místě do čerstvé betonové desky speciálně vyrobenou raznicí. Na méně namáhanou pojezdovou plochu můžeme zvolit také pálené cihly. Keramická dlažba či dřevo se uplatní nejspíš na terasách, balkonech a v okolí bazénů. Setkáme se i s plastem, nejčastěji v podobě zatravňovacích dlaždic nebo jako součást kompozitních materiálů, kde doplňuje dřevo.

Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Datum vydání: 12. 4. 2016

Edit: Miloslava Perglová