Když člověk chvátá domů

Tady můžete mít pocit, že jste se ocitli na konci světa: malá vesnice, v níž končí silnice… A ve stráni pod lesem stojí nepřehlédnutelný dům. Blízkost civilizace tu ohlašují jen věže kostelů vyčnívající k obloze nad nedalekou Jihlavou a zastávka autobusů zajišťujících spojení s metropolí Vysočiny.

Majitel tohoto nedávno postaveného domu si před lety pořídil byt v Jihlavě. „Byl příjemný a útulný. Dodnes v něm žije můj kamarád Francouz a je moc spokojený,“ říká na adresu svého předchozího bydliště. Jenže přibývající zkušenosti měnily hodnoty a potřeby, a to i ty související s bydlením. Domov se mu začal pojit především s možností utéct po práci před městem do přírody. A to mohl splnit pouze rodinný dům.

NETKNUTÁ PŘÍRODA

Vhodný pozemek našel v malé vesničce v těsné blízkosti Jihlavy. Díky tomu, že se
rozkládá v někdejším vojenském pásmu, zachovala se v jejím okolí téměř panenská příroda. Roli projektanta svěřil architektu Vladimíru Nikiforovi, který mu připravil několik návrhů. Nakonec se ale vrátili k prvnímu. „Vyhovoval mi jeho moderní, ale nikterak extravagantní styl i nenásilné usazení do terénu,“ vysvětluje dnes spokojený majitel domu.
Rodinný dům tvoří po architektonické stránce dvě rozdílné části, lišící se vzhledem i posláním. V té s pultovou střechou, obložené sibiřským modřínem, se nachází obytné místnosti, ve spojovacím krčku je situována pracovna. V části s rovnou střechou oděné do šedé omítky je ložnice se šatnou, pokoj pro hosty, dva dětské pokoje a patřičné hygienické zázemí.
Důležitou roli hraje i vybavení interiéru. Když došlo na jeho zařizování, snažil se majitel najít někoho, kdo má podobný vkus jako on a navíc dobré nápady. Čirou náhodou narazil na Lukáše Holuba, tehdy ještě studenta liberecké Fakulty umění a architektury, dnes již člena ateliéru Mjölk architekti, kterému svěřil druhou etapu prací na
svém novém domově.

NÁPADŮ NA ROZDÁVÁNÍ

Na celkovém rázu domu se podílí řada klasických i mo-derních materiálů, ale především spousta dobrých neokoukaných nápadů. Kromě špičkových designových kousků se zde uplatnilo zařízení vyrobené podle Lukášových návrhů
na zakázku nebo za pár korun ze starého nábytku. Originálně a esteticky efektivně je řešeno osvětlení. Dva druhy z použitých svítidel nenabízí žádná prodejna: První – velká průmyslová svítidla, pocházejí z likvidované továrny. Druhý tvoří dva druhy plechovek – velká a malá. „Ty větší jsou až ze Slovenska, v druhých se prodává sterilovaný hrášek. Nikdy jsme ho doma nesnědli tolik jako tenkrát,“ směje se Lukáš. Zaujme i sestava mobilních stolků pod televizi a její příslušenství. Jde vlastně o takovou stavebnici Merkur pro velké kluky.
Nový dům je pro svého majitele vyhledávaným útočištěm. „Čím víc cestuji, tím raději se sem vracím. Na tom mají samozřejmě největší zásluhu manželka a děti, ale je to i důkaz, že dům zvládá roli skutečného domova,“ potvrzuje.

Ing. arch. Vladimír Nikiforov,
autor projektu

„Rodinný dům představuje pro většinu architektů nejtvrdší oříšek. Nejde pouze o to, aby objekt byl hezký, ale především aby se v něm dobře bydlelo. V tomto směru by bylo ideální, kdyby se architekt mohl na čas nastěhovat do rodiny a pozorovat, co její členové potřebují. To samozřejmě není možné, a tak je třeba si alespoň hodně povídat a leccos i předvídat.“