Kabát musí domu padnout

Jakou bude mít fasáda barvu, jakou strukturu? Může se zdát, že výběr správné vnější omítky či fasádního nátěru pro nový či rekonstruovaný dům je pouze estetickou záležitostí. Vždyť určuje jeho budoucí vzhled. Avšak omítky se neliší jen vzhledem, ale především svými vlastnostmi.

Omítku, která bude krásná i po letech, nebudou na ní trhliny ani skvrny, nebude se odlupovat, zkrátka bude sloužit po dlouhá léta k vaší spokojenosti, je potřeba správně vybrat a dobře realizovat.

CO MÁME NA VÝBĚR? 
Spíše než o omítkách bychom měli mluvit o omítkových systémech, protože omítku tvoří většinou více vrstev maltoviny – cementový postřik, jádrová omítka a finální tenká (štuková) vrstva. Součástí systému jsou i podkladní a penetrační nátěry, které zajišťují zpevnění podkladu a lepší přilnavost omítky. V současné době jsou omítky často součástí zateplovacích systémů, aplikují se na tepelný izolant. Pak se místo postřiku a jádra používá armovací stěrka a výztužná síťovina. Samotná omítka je složena z pojiva, plniva, přísad a vody. U fasádních omítek je pojivem vápno, cement, organické pryskyřice a disperze na bázi plastů, podle něho rozlišujeme omítky minerální a různé druhy tenkovrstvých pastovitých omítek – akrylátové, silikátové, silikonové… Plnivem jsou pak ponejvíce písky různé zrnitosti, případně kamenné drtě, moučky či perlitové hmoty. Tyto komponenty, popřípadě další přísady určují konkrétní vlastnosti omítek.

ODPUZOVAT VODU, PROPOUŠTĚT PÁRU 
Základním úkolem omítek je chránit dům před rozmary počasí. Důležitá je proto schopnost zabránit vodě, aby pronikala omítkou do podkladu a aby se držela na jejím povrchu. Omítky méně nasákavé nejenže rychleji osychají po dešti, ale jsou odolnější proti ušpinění. Z pohledu vodoodpudivosti jsou na tom nejhůře omítky minerální, lépe akrylátové a nejlépe silikonové. Vodoodpudivost minerálních omítek je možné zvýšit speciálním nátěrem. Další významnou vlastností omítek je paropropustnost. Omítka je posledním článkem řetězu ve skladbě obvodového pláště a nesmí ho narušit. Dříve vodní páry obsažené ve vzduchu běžně unikaly z domu netěsnostmi i plochou prodyšných obvodových zdí, používané minerální omítky byly dostatečně paropropustné. U současných důkladně zateplených a utěsněných domů hrozí, že z interiéru proniknou do konstrukce vodní páry a zkondenzují zde. Omítka proto musí mít nižší difuzní odpor než stěna, kterou kryje. Paropropustnost omítek je nezbytné sledovat i u rekonstrukcí. Pokud opatříme starší zeď novou omítkou s větším difuzním odporem, která propustí méně vodních par, nejspíš se brzy začne v důsledku tlaku par odfukovat a hromadící se vlhkost v konstrukci způsobí i další nepříjemnosti. Obecně jsou nejlépe prodyšné minerální omítky, z moderních pastovitých silikátové, dobře propustné jsou i silikonové. Nejhůře propouštějí vodní páry omítky akrylátové.

ČÍM SE JEŠTĚ LIŠÍ? 
Dalšími potřebnými vlastnostmi omítek jsou pružnost a objemová stálost. Pružná omítka nevytváří při zvýšeném teplotním namáhání vlasové trhliny. Omítkovina by měla být pružnější, elastičtější než materiál obvodové stěny. Všeobecně jsou pružnější pastovité omítky, málo pružné jsou omítky minerální. Dalším parametrem, který nás bude zajímat při výběru omítky, je odolnost vůči mikroorganismům, protože se omítka může stát prostředím pro růst plísní, řas a mechů, zvláště ve vlhkém a stinném prostředí s nedostatkem slunečního svitu, kdy vlhkost na fasádě nemůže dlouhodobě vyschnout. Některé omítky jsou přirozeně odolné, u jiných se odolnost zvyšuje přísadou biocidních prostředků. Větší přirozenou odolnost mají omítky silikátové a minerální, menší akrylátové. A v neposlední řadě od omítek vyžadujeme odolnost vůči znečištění. Znečištění odolávají lépe hladší a méně porézní povrchy, extrémní odolnost vykazují omítky upravené nanotechnologií, jejichž povrch je mikroskopicky hladký a vykazuje nízký elektrostatický náboj. Materiálovým složením může být některá z funkcí omítky podpořena, najdeme proto i vysoce specializované omítkové směsi, další vlastnosti jim mohou být dodány, jako například tepelně izolačním či sanačním omítkám. Důležitá je i snadnost zpracování omítky. Výrobci se snaží zjednodušit přípravu omítky před použitím. Malty se dodávají zpravidla jako suché směsi, které se na stavbě jen rozmíchají v předepsaném množství vody, pastovité směsi stačí jen promíchat.

OMÍTKA, PODKLAD, APLIKACE 
Každý výrobce deklaruje u konkrétního výrobku jeho vlastnosti a zároveň na jaký podklad ho lze použít. Podle těchto údajů je třeba zvolit omítku tak, aby její vlastnosti byly v souladu s vlastnostmi podkladu. Před omítáním je třeba podklad správně připravit. Tato příprava je pro konečný výsledek stejně důležitá jako správná volba omítkového systému. Podklad musí být suchý a dostatečně rovný, savé podklady vyžadují podkladní nátěr. Třetím faktorem, který rozhoduje o zdařilém výsledku, je správná aplikace omítky. To znamená především přesné dodržení technologických předpisů a provádění prací při doporučených venkovních teplotách. Přestože výrobci všechny potřebné údaje uvádějí, rozhodnout, která omítka je vhodná pro novostavbu či rekonstrukci vašeho domu, by měl odborník, projektant, který zná konkrétní situaci. V každém případě je třeba volit omítkový systém od jednoho výrobce, jen tak je zajištěno, že spolu budou jednotlivé vrstvy správně spolupracovat.

JE LIBO BARVU? 
Konečnou barevnou úpravu fasády může obstarat probarvená omítka nebo fasádní nátěr. I ten vybíráme především podle druhu podkladu, na který bude použit, a ani zde nesmíme zapomenout na jeho prodyšnost. Moderní fasádní nátěry jsou obdobně jako omítky vápenné, akrylátové, silikonové a silikátové a obdobné je i jejich použití. Vápenné použijeme především k rekonstrukcím starších fasád, akrylátové jsou vhodné jen na nevápenné a dobře odizolované podklady proti vlhkosti. Silikonové a silikátové si díky dobré prodyšnosti můžeme dovolit na téměř všechny druhy podkladů. Nátěry mohou také zvýšit odolnost fasády proti zanášení špínou či množením řas. Široká škála barev umožňuje kreativitu při úpravě fasády. Pozor však na to, abyste to s barevným oživováním nepřehnali. Stejně tak je třeba být opatrní s tmavými barvami. Tmavší fasáda pohlcuje více tepla ze slunečního záření, což způsobuje přehřívání a následně zvýšené pnutí v povrchových materiálech. Obzvláště v zimě po nočních mrazech dochází na slunci k rychlému zahřátí tmavé barvy fasády. Vlivem teplotních výkyvů tak mohou vzniknout vlasové trhliny, které umožní vlhkosti proniknout do jednotlivých vrstev zateplovacího systému a poškodit ho. Doporučuje se proto tmavé odstíny volit jen na menší plochy fasády.

Datum vydání: 22. 8. 2015

Edit: Miloslava Perglová