Jaký zvolit způsob vytápění v nízkoenergetickém domě?
S klesajícím množstvím energie, které potřebujeme, abychom si v domě zajistili příjemnou pobytovou teplotu, se mění i přístup k tomu, čím a jak budeme dům vytápět. Rozhodující není co nejvyšší výkon, ale výkon optimální. A tím nemyslíme jen konkrétní číselnou hodnotu, ale i to, jak vhodně zapadá do celkové koncepce domu.
Jaký zvolit způsob vytápění v nízkoenergetickém domě? Záleží na mnoha faktorech a ve velké míře na našich osobních preferencích. Zásadní vliv na naše rozhodování má to, jak velká je jeho tepelná ztráta, tedy kolik energie potřebuje k vytápění. Může to být na samotné hranici, která vymezuje nízkoenergetické domy, 50 kWh za rok, nebo na opačném konci, kde už se bude blížit hodnotám pasivního domu, který potřebuje energie na vytápění tak málo, že již otopný systém v klasickém slova smyslu nevyžaduje.
Čím se tedy řídit?
Vedle výše tepelné ztráty jsou to samozřejmě finance. Zde si musíme všímat jak pořizovacích, tak provozních nákladů. Čím nižší je potřeba energie na vytápění, tedy čím je dům úspornější, tím klesá váha nákladů provozních a prodlužuje se návratnost finančních prostředků vložených do zařízení, které sice topí levněji, ale na jeho pořízení jsme museli vynaložit více peněz. Při výpočtu návratnosti finančních prostředků bychom neměli brát v úvahu jen vytápění, ale zároveň i ohřev vody. Můžeme ho řešit samostatně nebo společně se systémem vytápění. V druhém případě může finančně náročnější systém vytápění přijít relativně levněji. Obdobně je třeba vzít v úvahu i náklady na větrání domu či chlazení. A rozhodně ne v poslední řadě je důležité i ekologické hledisko. Život v energeticky úsporném domě nemusí být jen otázkou peněz, ale může být i vyjádřením životního postoje, který můžeme podpořit volbou alternativních, k přírodě šetrných zdrojů tepla. V každém případě bychom o způsobu vytápění měli přemýšlet již od samého začátku, ovlivňuje totiž samotný architektonický koncept domu. A to nejen tak, že je například třeba počítat se solárními kolektory či prostorem na skladování dřeva, ale návrh otopné soustavy musí počítat s pasivními tepelnými zisky, je tedy důležitý již při samotné orientaci domu či volbě prosklení. Zároveň musí počítat i se způsobem užívání domu, například teplem, které vyprodukují domácí elektrické spotřebiče. V pasivním domě takovéto tepelné zisky ovlivní celkovou energetickou bilanci velmi významně. Z těchto důvodů nabývá na významu možnost pružné regulace topného systému. Bude-li existovat významná tepelná setrvačnost vytápění, může dojít k přehřátí interiéru. Toto nebezpečí je tím větší, čím menší schopnost akumulace tepla mají vnitřní povrchy. Naše rada tedy zní – obrátit se včas na odborníka, který bude spolupracovat na návrhu domu.
Elektřina
Elektrické přímotopné vytápění je příkladem toho, kdy v domě s malou potřebou energie vychází velmi dobře poměr mezi pořizovacími a provozními náklady. A to tím lépe, čím je dům úspornější. K tomu přistupuje i skutečnost, že pro ně bývá poskytován výhodný nízký tarif 20 hodin denně. Po tuto dobu je levnější veškerý odběr elektrického proudu, tedy provoz všech elektrických spotřebičů v domácnosti vyjde levněji. Přitom na vytápění spotřebuje nízkoenergetický dům zhruba jen 40 % z celkové spotřeby elektrické energie. Malá tepelná ztráta nízkoenergetického domu napomáhá tomu, že během vypnutí vytápění ve vysokém tarifu, maximálně na dvě hodiny, by nemělo dojít ke snížení teploty v místnostech více než o jeden stupeň. Přímotopné systémy se v nízkoenergetických domech většinou instalují jako celoplošné systémy podlahového, stěnového nebo stropního vytápění, které ohřívají velké teplosměnné plochy na teploty jen o málo vyšší, než je teplota prostředí, a dosahují příjemného rovnoměrného rozložení teploty v prostoru. Výhodou elektrického vytápění je vedle nízkých pořizovacích nákladů snadná regulace, nízká měrná spotřeba energie, schopnost pružného přizpůsobení topného systému měnícím se podmínkám. Nevýhodou je nutnost řešit samostatně ohřev teplé vody a závislost domu na elektrické energii, což je možné řešit doplňkovým zdrojem tepla, například krbem či krbovou vložkou.
Tepelná čerpadla
Tato zařízení jsou naopak příkladem levného provozu a vysokých pořizovacích nákladů. Budeme-li se tedy dívat na tepelné čerpadlo jen z hlediska návratnosti finančních prostředků vložených do topného systému, nebude se zdát jeho pořízení výhodné. Pokud nezapočteme i jeho výhody. Nespornou výhodou je, že využívají přírodní zdroje energie, odpovídají tedy filozofii nízkoenergetických domů. Elektrickou energii využívají jen z menší části. O tom, jaký podíl která z nich zaujímá, vypovídá takzvaný topný faktor, čím vyšší, tím větší část připadá na vzduch, vodu či zemi, obyčejně za každou spotřebovanou kWh elektrické energie poskytne 128 3 až 5 kWh tepla. Tepelné čerpadlo je vhodným zdrojem pro nízkoteplotní otopné systém používané v nízkoenergetických domech. Využijeme-li čerpadlo i pro ohřev teplé užitkové vody, k chlazení domu v letních měsících či k dohřevu bazénu, vychází konečná bilance mnohem lépe. Některá řešení dokáží navíc rekuperovat teplo z odvětrávaného vzduchu.
Plyn
Nízkoteplotní systém ústředního vytápění, kde hlavním zdrojem tepla je plynový kotel, je stále nejrozšířenějším způsobem vytápění nízkoenergetických domů v našich podmínkách. Výhodou je na většině území snadná dosažitelnost plynu, vysoký komfort a snadná regulace. Vesměs se kombinuje s ohřevem teplé užitkové vody, často v kompaktním provedení kotle i zásobníku na teplou užitkovou vodu. Obstará tak tyto dvě funkce na velmi malém prostoru. Plynové kotle bývají často připraveny pro kombinaci se solárními panely. Pro nízkoenergetické domy je však potřeba instalovat kotle o nižším výkonu, do 10 kW, aby mohly pracovat v optimálním režimu. Nejvhodnější jsou kotle kondenzační, které dosahují vysoké účinnosti díky využití odpadního tepla ze spalin a největší účinnost mají právě při teplotách topné vody vhodných pro nízkoteplotní systémy, tedy nejčastěji používané podlahové topení. Pro zajištění optimálního výkonu a pro možnost zapojení doplňkových zdrojů tepla, jako solárních panelů či krbu, se do otopného systému zapojí akumulační zásobník, kam se ukládá v daném okamžiku nadbytečné teplo a odebírá se průběžně podle potřeby.
Dřevo
Z pohledu ekologie je dřevo velmi vhodné pro vytápění nízkoenergetických domů, a dodejme, že i z hlediska ceny, zvláště máme-li vhodný blízký zdroj. Naráží však na nedostatek kotlů s nízkým výkonem a dobrou regulovatelností. Vhodnější jsou z tohoto pohledu kotle nebo kamna na pelety s regulovatelným výkonem. Nebo může tento problém řešit akumulační zásobník, kam se ukládá v daném okamžiku nadbytečné teplo. Kotel může běžet třeba jen po určitou dobu a potřebné teplo se odebírá ze zásobníku podle potřeby. Mnohem častěji se však setkáváme se dřevem jako s doplňkovým zdrojem tepla, většinou ne kvůli teplu samotnému, ale kvůli živému ohni v krbu. I krbové vložky či kamna mohou být vybaveny teplovodním výměníkem a díky tomu zapojeny do systému ústředního vytápění s akumulačním zásobníkem. Abychom si mohli užívat tepla z krbu bez nebezpečí přehřátí místnosti, je třeba volit vložku s malým výkonem. I vložky s výměníkem předávají i více než polovinu tepla do místnosti.
Větrání
Jak víme, nízkoenergetické domy musí být dobře zatepleny a utěsněny, a je nezbytné se postarat o dostatečnou výměnu vzduchu. Mechanické větrání otevíráním oken nás připravuje o cenné teplo. Do nízkoenergetických domů se proto stále častěji instaluje řízené větrání pomocí vzduchotechnických rozvodů, které se starají o hygienickou výměnu vzduchu v potřebném množství. Většinou dokáží rekuperovat teplo, to znamená využít teplo ze vzduchu, který z domu odchází, k ohřátí vzduchu příchozího. Pro dosažení hranice pasivního domu je větrání s rekuperací tepla nezbytné. Pokud máme v domě instalovány vzduchotechnické rozvody, nabízí se využít jich i k vytápění pomocí vzduchu. Předpokladem pro teplovzdušné cirkulační vytápění je nízká tepelná ztráta domu – do výše, kterou je vzduchotechnická vytápěcí jednotka schopna zajistit.
Ohřev vody
Čím méně energie spotřebuje dům na vytápění, tím větší podíl z celkové spotřeby energie připadne na ohřev vody. Proto bychom ho měli řešit spolu s návrhem způsobu vytápění domu. Ve většině případů se vyplatí do systému zabudovat solární panely, pokud nevyužíváme jiného alternativního zdroje. Solární panely mohou sloužit jen pro ohřev vody nebo i pro podporu vytápění u teplovodních systémů. V létě dokáží solární panely pokrýt veškeré množství teplé vody a umožní tak odpočinek kotli. Ale i v zimě, při teplotách pod nulou, dokáží účinně vodu přihřívat a uspoří tak celoročně až tři čtvrtiny výdajů na ohřev teplé vody.
Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: archiv firem
Datum vydání: 22. 5. 2016