Jak vytápět dům?

Správná odpověď zní: Tak, aby byla v domě vytvořena tepelná pohoda při co nejnižších nákladech a maximálním komfortu. Odpověď na to, čím a jak konkrétně, již tak jednoznačná není. To proto, že s výstavbou energeticky úsporných domů se změnil i přístup ke způsobu jejich vytápění. Důležitější než konkrétní druh paliva, tedy čím budeme topit, je návrh otopné soustavy.

Ještě donedávna spočíval návrh topného systému v poměrně jednoduchém propočtu vycházejícím z velikosti vytápěného prostoru, protože se domy ze stavebního hlediska příliš nelišily, na rozdíl od domů dnešních. Dnes můžeme postavit dům v kategorii C – vyhovující normám, nebo dům mimořádně úsporný, který bude mít potřebu tepla na vytápění třeba i desetkrát nižší. Můžeme postavit lehkou montovanou dřevostavbu, nebo dům zděný. Ty se zase budou diametrálně lišit ve schopnosti akumulace tepla. Dům s velkými prosklenými plochami směrem na jih se bude částečně vytápět i pomocí slunce… A mnoho odlišností je i v možných způsobech vytápění – od teplovodního vytápění pomocí centrálního kotle, přes elektrické až po teplovzdušné. A také ve zdrojích – od kamen a kotlů na tuhá paliva, přes plynové kotle a elektrické přímotopy až po tepelná čerpadla či solární kolektory.

Domu na míru

Všechny tyto i mnoho dalších odlišností současných staveb jsou důvodem, proč je třeba k návrhu topného systému rodinného domu přistupovat individuálně. Jak už jsme několikrát na předchozích stránkách zdůrazňovali, vše se odvíjí od projektu. A výjimkou není ani způsob vytápění. Ten musí být navržen s ohledem na stavební řešení domu, v prvé řadě na jeho tepelnou ztrátu. Nespokojte se proto s tím, že bude v projektu uvedeno například jen to, že vytápění bude zajišťovat teplovodní otopný systém s plynovým kotlem, a topenářská firma se přizve až ve fázi hrubé stavby a podobně. Projektant domu by měl konkrétní způsob vytápění řešit současně s architektonickým návrhem, obvykle se specialistou v tomto oboru. V této fázi lze provést i cenovou optimalizaci návrhu.

Co je optimální?

Optimalizovat návrh otopné soustavy znamená vybrat takový, kde jsou ve výhodném poměru provozní a pořizovací náklady. Jaký poměr je však správný? Takový, kdy se vložená investice vrátí co nejdříve v úsporách na platbách za spotřebovanou energii? Nebo jsou pro nás dlouhodobou prioritou nízké provozní náklady, i za cenu vyšší investice? Vzhledem k tomu, že prvním krokem k úsporám je dům, který má malé nároky na potřebu energie, dostáváme se do poněkud rozporuplné situace. Čím nižší je potřeba energie na vytápění, tedy čím je dům úspornější, tím klesá váha nákladů provozních a prodlužuje se návratnost finančních prostředků vložených do zařízení, které sice topí levněji, ale jeho pořízení bylo poměrně drahé. Proto může vycházet výhodněji vytápění sice nejdražším palivem, ale s nejnižšími investičními náklady.

Pak může volba padnout například na elektřinu. Neměli bychom však brát v úvahu jen vytápění, ale zároveň i ohřev vody. Na ten nemá konstrukce domu žádný vliv, a jeho podíl na spotřebě energie úsporného domu na rozdíl od vytápění stoupá. Pokud bude otopný systém ohřívat úsporně i užitkovou vodu, porovnání nákladů to velmi ovlivní. Obdobně je třeba vzít v úvahu i náklady na větrání domu či chlazení, a další související náklady, jako pořízení plynové přípojky či komínu. Důležitým kritériem je i to, jak je energie, kterou spotřebováváme, šetrná k životnímu prostředí. To vše hovoří pro to, abychom způsob vytápění řešili již v době projektové přípravy domu, s odborníky.

Vyhřát, ale nepřehřát

Vzhledem k tomu, že se dnes staví jen domy energeticky úsporné, a stále více domů mimořádně úsporných – nízkoenergetických a pasivních, není kladen důraz na vysoký výkon, ale spíše na regulovatelnost a schopnost i malých výkonů. V úsporných domech se počítá i s teplem ze slunečního záření, procházejícího prosklenými plochami, svou roli může hrát i teplo elektrických domácích spotřebičů, pračky, ledničky, žehličky…
Proto musí dobře navržená topná soustava být schopna přizpůsobovat výkon okamžité situaci. Tedy dodávat tepla jen tolik, kolik právě potřebujeme k vytvoření pocitu tepelné pohody, snížit výkon na noc či v době naší nepřítomnosti, za slunných dnů… Způsobů regulace je celá řada. Regulátory mohou být přímo na kotlích, v jednotlivých větvích soustavy nebo na topných tělesech, instalují se prostorové termostaty a různé typy čidel. Nejúčinnější je ekvitermní regulace, kdy je teplota média automaticky uzpůsobována venkovní teplotě se zpětnou vazbou na vnitřní teplotu. Tam, kde se zdroj obtížněji reguluje, je výhodné zařadit akumulační nádrž. Jen systém, který je v souladu s celkovou koncepcí domu a dokáže pružně reagovat na změny v potřebě tepla, přinese kýžené výsledky, tedy nízké náklady na vytápění a komfort v podobě trvalé tepelné pohody.

S vodou, nebo bez?

Domy s velmi nízkou tepelnou ztrátou, domy pasivní, je možné efektivně vytápět i bez teplovodního systému, ale zcela bez vytápění se neobejdeme ani v nich, byť dnů, kdy budeme muset topit, bude za sezonu poměrně málo. Můžeme zde zvolit teplovzdušný systém, či častěji elektrické vytápění. Určitě se takové domy neobejdou bez řízeného větrání, obvykle s rekuperací, tedy se zpětným získáváním tepla odváděného z domu k ohřátí vzduchu příchozího.

Přesto je stále nejčastějším i efektivním způsobem vytápění rodinných domů centrální teplovodní vytápění. I ono se však muselo přizpůsobit tomu, že domy nepotřebují tolik tepla na vytápění jako dříve. Moderní systémy pracují s nižší teplotou vody a potřebují ji ke svému provozu méně, jsou tedy úspornější, dynamičtější a snadněji se regulují. To otevřelo cestu k využití nových typů zdrojů, zejména tepelných čerpadel. Díky teplovodní soustavě s akumulační nádrží se může do systému zapojit více zdrojů – solární kolektory, krb či krbová kamna. Výhodou teplovodních systémů je, že dokáží ekonomicky ohřívat i užitkovou vodu.

Text: Mirka Vernerová
Foto: archiv firem

 

Datum vydání: 17. 5. 2018

Edit: Andrea Moudrá