Jak stárne Plecháč
Dům architekta Luďka Rýznera, který si díky nevšední fasádě vysloužil přezdívku Plecháč, se zařadil mezi nejpozoruhodnější rodinné domy posledních dvaceti let. A jak to u výjimečných staveb bývá, vedle uznání a ocenění se setkával i s odmítáním. Po dvanácti letech se interiér dočkal úprav, které zjemnily jeho původní surový, až asketický charakter.
V době svého vzniku zaujala novostavba jak svým vzhledem, tak dispozičním řešením. Velmi zdařile se vyrovnala s velmi úzkým, mírně svažitým a navíc rohovým pozemkem vertikálním umístěním místností ve čtyřech podlažích podél otevřeného schodiště. Architekt zde uplatnil nejpodstatnější principy své tvorby, které formuloval v Manifestu individuálního, moderního, udržitelného bydlení. Z nich je zde nejpatrnější otevřená flexibilní dispozice s důrazem na funkčnost a využitelnost všech ploch, která minimalizuje chodby a hluchá místa, dále propojení interiéru s exteriérem a použití recyklovatelných a rozebíratelných materiálů vyžadujících minimální nároky na údržbu.
Použité materiály byly v interiéru přiznány v jejich surovém stavu. Viditelná je ocelová konstrukce tvořící základní osnovu domu i stropní konstrukce z vlnitých plechů zalitých betonem. Podlahy jsou dřevěné a betonové, betonová stěrka zakrývá sádrokartonové stěny. Interiér architekt zařídil atypickým nábytkem vyrobeným z MDF desek a opatřeným bílou polomatnou barvou a doplnil jej typovým sedacím mobiliářem od renomovaných firem.
Nejvýraznějším zásahem do vzhledu interiéru je dubový obklad odhalených stropů a jedné ze stěn hlavní obytné místnosti. Toto opatření významně přispělo i ke zlepšení akustiky.
Nové vrstvy
Po dvanácti letech se tento strohý interiér dočkal proměny: „Teoreticky je možné říci, že v každém člověku se v rámci let upravuje a koriguje vnímání prostoru a architektury. Vše potřebuje údržbu a občas i změnu. Usoudil jsem, že by bylo fajn interiér trochu pozměnit, zútulnit,“ vysvětluje Luděk Rýzner. „Do interiéru se přidaly další vrstvy, které řeší nejen vizuální stránku, ale mají i funkční opodstatnění, především vylepšení akustické pohody úpravou tvrdých a odrazivých ploch.“
Vizuálně je nejvýraznějším zásahem dubový obklad původně odhalených stropů, který se prosazuje i na dominantní stěně hlavní obytné místnosti. V souladu s původní surovostí domu je dřevo upraveno katrováním, tedy záměrným narušením jeho hladkého povrchu.
Ke zvýšení akustické pohody a navození větší intimity prostoru přispěly závěsy, které zakrývají nejen okna, původně chráněná jen průsvitnou fólií, ale splývají i před čelní stěnou obytného prostoru přes celá dvě podlaží.
Funkčně zastaralou kuchyňskou linku nahradila nová, pohodlnější, s horními skříňkami. Při obměně sedacího nábytku vsadili majitelé opět na výjimečný nábytkový design, například křesla od firmy Vitra, která navrhli manželé Charles a Ray Eamesovi.
Světlo a teplo
Úpravami prošlo i osvětlení a vytápění domu, opět ruku v ruce s vizuální stránkou a funkčností. Halogenové zdroje, které nevyhovovaly jak z hlediska svítivosti, tak energetické náročnosti, byly vyměněny za úsporná LED svítidla, designově zajímavá. Upoutají především dva velké tvarované lustry od firmy Flos, které se vznášejí v otevřeném prostoru nad bílou sedací soupravou značky Brick.
Elektrické vytápění bylo vybaveno novou řídicí jednotkou, která reguluje topný systém podstatně úsporněji. Topná tělesa jsou zahřívána na nižší povrchovou teplotu, vytápění je tak plynulejší, nedochází ke skokovým změnám teploty či přepalování prachu. Efektivněji pracuje i nový akumulační krb. Kromě přívětivé atmosféry přispívá k úsporám tepla, především v přechodových obdobích.
Funkčně zastaralou kuchyň nahradila nová, minimalistická, která lépe vyhovuje současným potřebám rodiny.
„Nejde ani tak o úpravu či přestavbu jako spíš o doplnění funkční vrstvy aplikované na původní surovou konstrukci, která se s nově vloženými prvky vhodně doplňuje a tvoří harmonický celek.“
Plech stárne podle plánu
Na rozdíl od interiéru se zevnějšek domu nijak nezměnil, fasáda z předzrezlého plechu – cortenu – jen o něco ztmavla a před zraky kolemjdoucích ji dnes zakrývají již vzrostlé stromy. „Exteriér se mi pořád líbí, na mě je hodně v pohodě, tam nemám potřebu nic měnit,“ říká architekt. „Lehkou korekci si vyžádala zahrada, ale základní koncepce zůstává.“ Pochvaluje si, že dům dokáže přirozeně reagovat na nové požadavky a dospívá spolu se svými majiteli.
Naskýtá se však otázka, zda nebude někdy v budoucnu, s přibývajícím věkem, překážkou jeho vertikální koncepce. Na ni Luděk Rýzner odpovídá: „Uznávám, že tento dům vyžaduje pohybovou zdatnost uživatelů, což může být ve stáří omezující. V naší zemi je obvyklé, že stavíme dům s tím, že v něm zestárneme, že ho zdědí děti. Já ten pohled tak vyhraněný nemám, možná proto, že se tím živím. Beru dům jako spotřební věc, kterou užívám, když se mi líbí a vyhovuje mi. A když přestane, tak ho přenechám dětem, prodám… Třeba bude ideální jako start up pro lidi loftového typu. Já mám tu zkušenost, že jsem zde příjemně strávil dobu s malými dětmi, kdy jsme si užívali především spojení se zahradou, bazén, v horních patrech výhledy. Samozřejmě, že se do schodů vždycky nechce, ale je to i docela vítaný trénink.“
Ing. Luděk Rýzner, *1969
majitel a autor projektu
Vystudoval SPŠ stavební v Havlíčkově Brodě, poté Modul architektury na Fakultě stavební ČVUT v Praze. V květnu 1999 založil vlastní firmu OK Plan Architects, která má v současné době pobočky v Humpolci, Praze a Jihlavě. „Otevřený prostor přináší své výhody, ale má také své stinné stránky co do zajištění intimity a klidu pro jednotlivé členy rodiny. Z toho vyplývá, že je nutné detailně zvážit míru otevřenosti prostoru podle toho, co jsou obyvatelé schopni unést.“
OK PLAN ARCHITECTS s. r. o.
Text: Miloslava Perglová
Foto: BoysPlayNice
Datum vydání: 30. 3. 2018
