Jak kvete babiččina zahrádka?
Babiččina či lépe praprababiččina zahrádka byla barevná, voňavá a chutná. Mísily se tu okrasné květiny, zelenina, ovocné stromy a trsy bylinek. Byla trochu neuspořádaná a někdy i malinko zdivočelá, ale útulná. A dnes je opět výsadba „a la babička“ v kursu.
Podél ústřední pěšiny měly babičky rabata (záhony lemující cestu) se směsicí květin, zeleniny, vonných bylinek. Nechyběly cibuloviny – hlavně modřence a tulipány. Květiny sloužily často k řezu, jako výzdoba domácnosti, ale i kostela nebo božích muk v poli.
Babiččiny trvalky
Do trvalkové sestavy venkovské zahrady patří třemdava bílá (hořící keř), lilie zlatohlavá, chejr vonný a topolovky. Atmosféru babiččiny zahrádky a předzahrádky barevně doplňují mohutné zahradní máky, voňavé hvozdíky a také rozchodníky, zdobící zahrádku na konci roku.
Do předzahrádky čili výkladní skříně domu a zahrady se sázely pivoňky, romantické růžovobílé srdcovky (původem z čínských císařských zahrad) a nízké prvosenky nebo violky. Pochopitelně nikdo by si nedokázal představit tradiční zahradu bez keře růží.
Babiččiny letničky
Prvním přivítáním hostů byla předzahrádka, založená z pestrobarevných skupin květin, částečně trvalek, doplněných samovýsevnými letničkami.
Do říše starodávných letniček se záplavou květů lákajících k utržení patří třapatky, černucha damašská, zahradní zvonky a okrasné máky. Po plotu se může vinout svlačec, lichořeřišnice a hrachor vonný, za ním rozkvétá slunečnice a laskavec. Dříve se pěstovaly i volně rostoucí druhy, které už v zahradách nenajdeme, třeba mařinka vonná nebo drchnička.
Ideálním stanovištěm pro tyto květiny jsou obruby, záhony, stinná místa kolem paty stromů v rabatech nebo mezery v trvalkovém záhoně.
Něco do kuchyně
Půvab starobylých zahrádek spočíval v tom, že hospodyně nerozlišovala mezi rostlinami užitkovými a okrasnými. Tak se mezi růžemi klidně objevil kopr nebo fenykl – a ono to vypadalo dobře. Také libeček, pažitka nebo kadeřavá petrželka se dobře vyjímají vedle třapatek a zvonků.
A naopak: tam, kde se za domem našlo místo pro záhon cibule, mrkve nebo pár řádek brambor, objevily se mezi zeleninou měsíčky nebo afrikány. Naši předkové dobře věděli, že v pestrosti výsadby je ochrana před škůdci.
Historie venkovské zahrádky
Sortiment v teplejších oblastech býval bohatší než v oblastech s drsnějšími klimatickými podmínkami. Nejběžnějším způsobem bylo rozšiřování jednotlivých druhů předáváním mezi přáteli a sousedy. Vzácnější druhy, třeba „klasické“ muškáty a fuchsie, připutovaly ze skleníků a zahrad zámeckých sídel. U babičky ale vesele kvetly i kopretiny nebo zvonky z okolní přírody. V pozadí zahrady rostly ovocné stromy, mezi nimiž byly záhony se zeleninou anebo jen louka sečená na píci.
Tradiční selská zahrada za dvorem měla podobu smíšených záhonů zeleniny, léčivých bylin a květin. Tento typ zahrady jako kombinace užitkovosti a okrasné funkce předzahrádky je stále živý na Jižní Moravě. Zeleninové záhony jsou zde lemovány trvalkami a letničkami. Na jaře zahrádku krášlí cibuloviny, zejména jejich staré odrůdy.
Přirozenost bez ostrých kontur
Pro vesnické zahrádky je typická přirozenost, nenašly byste tu tvarované dřeviny ani jehličnany s ostrou konturou. Cesty na zahradě byly až na výjimky nezpevněné – pouze na místech intenzivního provozu bývaly kamenné šlapáky. Ohraničení bylo spíše jen symbolické – dřevěnými nízkými a jednoduchými plůtky.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 17. 7. 2018