Jak bydlet pod střechou?

Zdá se vám tato otázka banální? Vždyť pod střechou bydlíme všichni. To je sice pravda, ale obytné místnosti těsně pod střechou mají své zvláštnosti. Ať se jedná o zrekonstruovanou půdu v rodinném či bytovém domě nebo o novostavbu. Na co všechno je třeba myslet, chceme-li bydlet v podkroví?

Bydlení těsně pod střechou je v současné době zcela běžné, novostavby s neobydleným podkrovím se téměř nestaví, naopak půdy ve starších domech se postupně zabydlují. Tím se změnily požadavky jak na střechu, která dříve kryla nevytápěnou půdu plnou netěsností, tak na prostor pod ní. Tyto požadavky mohou být mnohdy i protichůdné. Například silná vrstva tepelné izolace nás může připravit o cenný prostor, podkroví je třeba zateplit, ale musí i větrat. Proto je v každém případě potřeba přistoupit k řešení podkroví komplexně, od statiky přes tepelnou izolaci, větrání či protipožární ochranu až po samotné řešení prostoru. U novostavby je to samozřejmé, ale nezapomínejme na projekt, který řeší všechny vztahy, ani při rekonstrukci.

BYDLENÍ PŘINÁŠÍ VLHKOST 
Je nesporné, že střechu nad obytným podkrovím je třeba zateplit. Tím se však přestane vysoušet přirozeným prouděním vzduchu, jak to bylo běžné po celá staletí. Přitom užíváním prostoru k bydlení produkujeme velké množství vlhkosti – vařením, praním, sprchováním i samotným dýcháním. Vodní páry, jimiž je nasycen vzduch v bytě, mají na cestě do venkovního prostředí tendenci prostupovat do chladnějších vrstev konstrukce, kde mohou zkondenzovat. Trvalá vlhkost pak ohrožuje krovy, tepelnou izolaci i střešní krytinu. Není proto možné střechu zateplit pouze přidáním tepelné izolace a vybudováním podhledů, jak by se mohlo stát nepoučenému amatérovi. Při zateplování střechy proto musíme myslet nejen na samotnou izolaci, ale i na to, jak ji ochránit proti vlhkosti. V zásadě existují dvě strategie řešení. V prvním případě vlhkosti zabráníme, aby do konstrukce vnikla, takzvanou parozábranou – pro vodní páry nepropustnou fólií. Tomuto řešení dáme přednost zejména při rekonstrukcích, u nichž zároveň nedochází k výměně střešní krytiny. Jeho nevýhodou je, že parozábrana musí být instalována precizně a nesmí se během realizace ani později poškodit. I malé poškození, například propíchnutí fólie nebo nepevný spoj, způsobuje, že se zde hromadí vlhkost bez možnosti vyschnout. Proto pokud je to možné, je vhodnější složit střešní plášť jako odvětrávaný, kdy vodní páry procházejí konstrukcí do odvětrávací mezery pod střešní krytinou. Pronikání vlhkosti se omezí tak zvanou parobrzdou, opět ve formě fólií nebo například dřevovláknitých desek. Výhodou tohoto řešení je, že střecha vysychá nejen při běžném provozu, ale dokáže se vypořádat i s větším množstvím vlhkosti v případě havárie střechy. Existují i takzvané inteligentní fólie, jejich prodyšnost se mění podle aktuální vlhkosti.

NAD, POD, NEBO MEZI KROKVE? 
Ještě před několika lety stačila ke splnění normovaných požadavků tepelná izolace uložená mezi krokvemi. Jak víme, nároky na zateplení se však neustále zvyšují a výška, kterou nabízejí krokve, je již nedostatečná. Tloušťku izolace je možné navýšit přidáním vrstvy izolace i pod krokve. Výhodou je, že se odstraní tepelné mosty vytvářené krokvemi, nevýhodou je, že se tak snižuje výška místností. Další zvyšování tloušťky izolace pod krokvemi proto není většinou možné. Stavební zvyklosti se proto musely změnit a izolace se začala umísťovat netradičně – nad krokve. Není to však řešení nouzové, naopak nabízí řadu výhod. Z hlediska tepelné izolace je předností, že izolační vrstva může mít libovolnou tloušťku a lze ji zkombinovat s tradičním uložením izolace mezi a pod krokve. Vrstva izolace je celistvá, a nevznikají tudíž tepelné mosty způsobené vlastní konstrukcí – krokvemi, instalacemi apod. Z hlediska uživatelského je nespornou výhodou, že nadkrokevní izolace nesnižuje strop v interiéru, navíc je možné ho nechat přiznaný a místnost tak zatraktivnit. Krokve díky tomu, že nejsou uzavřeny uvnitř střešního pláště, neohrožuje vlhkost či dřevokazné houby. A stav této nosné části krovu je možné snadno kontrolovat. Pro nadkrokevní izolaci se používají materiály s vynikající tepelněizolační účinností, aby při malé tloušťce poskytly potřebný tepelný odpor. Používají se jak staří známí – minerální vlna či polystyren, tak novější materiály – polyuretan (PUR) a polyisokyanurát (PIR). Jsou pochozí s vysokou odolností proti tlaku a s dobrou odolností proti ohni, což jsou vlastnosti právě pro nadkrokevní systémy velmi vítané. Stejnou rozmanitost jako v materiálech najdeme i ve způsobech řešení – od vícevrstvých systémů obdobných jako u klasického zateplení po prefabrikované prvky, které komplexně řeší celou skladbu střešního pláště. Mají zabudované laťování a jsou rovnou připraveny pro instalaci střešní krytiny. Izolační díly většiny systémů se spojují na pero a drážku nebo jiným zámkovým způsobem, takže vytvářejí těsný plášť bez tepelných mostů.

MYSLETE I NA HORKO 
Ač mluvíme o zateplení, nejde pouze o to, aby střechou neunikalo teplo ven, ale je třeba zajistit i příjemné prostředí v létě. Druhý úkol je dokonce náročnější. Není-li střecha dostatečně zateplená, nemusíme tím v zimě příliš trpět, jen nás to bude o něco více stát, budeme prostě více topit. Ale můžeme si být jisti, že pod špatně zateplenou střechou nám bude nepříjemně v létě, kdy se bude podkrovní prostor přehřívat. Letní slunce hravě rozpálí povrch střechy na 60 až 75 °C, tmavou asfaltovou krytinu dokonce na 100 °C. Tepelná izolace by měla být proto dimenzována právě vzhledem k podmínkám v létě. Tepelný spád (rozdíl teplot) mezi vnitřním a vnějším povrchem střešní konstrukce totiž málokdy přesáhne v zimě hodnotu 40 °C, zatímco v létě v opačném směru dosahuje 50 °C i více. Chránit se před horkem je třeba i pomocí stínění oken, hlavně střešních, která bychom si měli rovnou pořizovat s vnějšími žaluziemi či roletami. A samozřejmě pomohou i v zimě chránit před úniky tepla. Pokud se nepodaří podkroví dostatečně ochránit, je třeba instalovat vhodnou klimatizaci.

NALEHKO A NASUCHO 
Zvláště při rekonstrukci podkroví ve starším domě musíme dbát na to, abychom provedenými úpravami nepřetížili stávající konstrukci domu. Nezbytná je proto konzultace se statikem, který navrhované úpravy posoudí z hlediska únosnosti nosných zdí. V každém případě je vhodné při rekonstrukci volit lehké stavební materiály, ze zdicích proto dejme přednost pórobetonu před cihlami. Pokud je to možné, je lepší vůbec se vyhnout mokrým procesům. Výborným pomocníkem nám tu budou stavební desky a z nich nejpoužívanější sádrokarton. Je především lehký, přitom odolný, dostatečně pevný. Výborně se s ním manipuluje a tvar desek se snadno přizpůsobí nepravidelným tvarům zešikmeného podkroví. Sádrokartonové desky využijeme při tvarování podkroví, s jejich pomocí vybudujeme příčky, obložíme šikmé stěny a stropy. Pomohou při budování vestavného nábytku i při zakrytí nevzhledných instalací, světlíků i sloupů. Výhod sádrokartonu se nemusíme vzdávat ani v místech se zvýšenou vzdušnou vlhkostí, koupelnách či kuchyních. Sem však musíme vybrat desky impregnované, většinou bývají zelené. V místech, kde to vyžadují protipožární předpisy, je třeba použít speciální desky s vyšší odolností vůči ohni, obvykle růžové nebo červené. Nemusíme však zůstat jen u sádrokartonu, při úpravách podkroví se uplatní i desky sádrovláknité tam, kde vyžadujeme vyšší tuhost materiálu a tvrdost povrchu. Mají oproti sádrokartonovým deskám lepší akustické parametry a snadněji unesou zavěšené předměty. Jsou však dražší a hůře opracovatelné. Jejich odolnost vůči vlhkosti je srovnatelná s impregnovaným sádrokartonem, můžeme je proto využít i ve vlhčím prostředí. Velmi vhodné jsou pro realizaci suchých podlah. V podkrovích, kde nehrozí zvýšená vlhkost vzlínající od země, je možné na podlahy použít i sádrokartonové podlahové systémy. Obdobně užitečné mohou být v podkroví i další deskové materiály, jako OSB desky či cementotřískové desky.

Datum vydání: 17. 7. 2015

Edit: Miloslava Perglová