Indonésie ve středních Čechách

Roztoky u Prahy byly již v 19. století atraktivním výletním a rekreačním místem a v té době zde vyrůstaly reprezentační vily, jejichž funkce byla spíše oddechová než obytná. Osud mnohých z nich byl po druhé světové válce žalostný, v současnosti se však dočkávají renesance a v rukou osvícených investorů nabývají svého bývalého lesku.

Jedna z těch nejstarších, postavená v roce 1850, byla v letech totality rozparcelována na obecní byty a zůstávala v majetku města. Naštěstí její vnější vzhled zůstal zachován a před zhruba deseti lety byla odkoupena soukromými investory, kteří si troufli na její celkovou rekonstrukci, ale po několika letech užívání ji prodali rodině s pěti dětmi. Co nové majitele nejvíce lákalo? „Otevřené bydlení, které nabízí, aby byla rodina hodně pospolu,“ vysvětluje paní domu.

Otevřený prostor s galerií Historizující klasicistní vila zaujme zdobným vchodovým průčelím, jak bylo v té době u výletních vil v módě. Vyřezávané dřevěné zábradlí a zastřešení chrání terasu umístěnou v patře nad vchodem. Vchod je i uvnitř zdoben vyřezávaným sloupovím, jímž projdeme a vydechneme. K užaslému výdechu nás nutí jak prostor, který se před námi rozevře, tak jeho zařízení vonící dálkami. Přímo před námi se tyčí mohutný krb s komínem obloženým režnými cihlami, zvedající se až do prvního patra. Tam zaujme otevřená galerie s efektně řešeným dřevěným zábradlím. O další působivý vjem se stará velké okno nad vchodem, které tuto scenérii měkce nasvětluje. Obytná hala přechází v otevřenou chodbu s knihovnou v hloubi místnosti a do stran se rozbíhá do jídelny a kuchyně, naproti pak do intimnějšího obývacího pokoje a pracovny. Místnosti jsou propojeny dvoukřídlými dveřmi a dvěma vysokými členěnými okny. Z chodby se vystupuje do patra na galerii, kde jsou umístěny ložnice, dětské pokoje, studovna a koupelny. Noví majitelé do rekonstruovaného domu již příliš stavebně nezasahovali, jen museli uzpůsobit počet a zařízení koupelen početné rodině. V domě jsou nyní koupelny tři a přibyl i bazén, který je nenápadně připojen k zadnímu traktu domu.

EXOTIKA, SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST 
O zařízení domu se postarala sama paní domu, která svou zálibu v exotice spojila se zaměstnáním. Je majitelkou firmy, která dováží především ratanový nábytek z Indonésie, Asie či tropických zemí. „Vytvořila jsem si tak kontakty téměř rodinné, a proto si toto prostředí přitahuji i sem,“ vypráví. Do zařizování a úprav interiéru se pustila sama, protože měla zkušenosti již z předchozího bydliště a občas pomáhá v tomto směru i přátelům a známým. „Tento prostor je natolik specifický, že jsem se nemusela dlouho rozhodovat, jak ho zařídit. Přestože ráda kombinuji moderní zařízení s etno nábytkem, v tomto případě jsem použila moderního jen minimum. Převažuje těžké etno, které mi s duší tohoto domu nejvíce souznělo.“ Většinu zařízení tvoří kusy nábytku z recyklovaného tropického dřeva, které se používalo například na stavbu koloniálních domů, stavbu lodí a podobně. Každý kus nábytku je proto originál. Kromě tohoto tak zvaného antického nábytku zde najdeme zajímavé kousky nábytku ratanového či z banánového listí, sem tam oživené soudobým designovým solitérem či obrazem. Nábytek stylově doplňuje množství doplňků, uměleckých předmětů, polštářů či kožešin. Velkému množství knih, které si majitelé přivezli z předchozího domova, musela být vyrobena na míru velká knihovna, která zútulnila chodbu přízemního prostoru. Po předchozích majitelích zde zůstala kuchyňská linka, kterou se podařilo s novým zařízením vhodně skloubit. Zaujme umístění sporáku v původním zděném výklenku, do stylu ostatních místností ji vtahují doplňky, jako třeba závěs na pánvičky a cedníky.

SVĚTLO A BARVY 
Ač jsou místnosti v domě dostatečně zásobeny denním světlem, velkou pozornost věnovala majitelka i umělému osvětlení. Lampy, lustry a svítidla jsou její další zálibou. „Líbí se mi přijít domů a rozsvítit si přesně podle potřeby, ne jediný centrální lustr. Proto jsou všude stmívače, hodně lamp a lampiček.“ Vybírá je různě, kupuje, když ji nějaká chytí za srdce, jako třeba na první pohled „zeměkoule“ v obytné hale. Nad jídelním stolem zase zaujmou lampy zdobené mušlemi, které ladí s těžkým stolem z recyklovaného teakového dřeva. Stejnou pozornost, i když na první pohled ne tak patrnou, věnovala paní domu výmalbě. V obytném prostoru je použita převážně šedohnědá barva kombinovaná s tělovou. „Tělová barva má tu zvláštnost, že se proměňuje podle osvětlení i zařízení. Nikdy není v jednotlivých místnostech ani v jednotlivých denních dobách stejná. V pokojích v patře je barev více, v ložnici dva odstíny fialové, v dětském pokoji okrová s červenou. Okrovou zeď zdobí červená postava. Obdobně nenápadně, leč rafinovaně jsou barevně řešeny i koupelny. Stejná rustikální dlažba je použita i jako obklad na stěně, vtip je však v tom, že bylo zakoupeno pět různých odstínů od bílé přes béžovou až po hnědou. V každé koupelně jsou tyto odstíny namixovány různě a doplněny jinými dekorativními dlaždičkami.

STYLOVĚ I NA ZAHRADĚ 
Nejvíce změn doznala zahrada, která prošla pod vedením současných majitelů celkovou úpravou. Přibylo zde malebné jezírko, a především se stala jakousi galerií pod širým nebem. Zdobí ji kamenné umělecké artefakty, bambusová zvonkohra i dřevěné pergoly. Motiv režných cihel zahradní zdi použili již předchozí majitelé v interiéru domu, na krbu, některých zdech i stropu kuchyně. Pro obyvatele domu je však důležité, že skýtá i hodně soukromí, třeba i chvilkový únik ze společného prostoru. „Otevřený prostor v interiéru je pro soužití rodiny vynikající, nabízí příležitost k setkávání, na druhé straně vychovává k určité toleranci jednoho k druhému,“ dodává paní domu.

 

Datum vydání: 16. 7. 2015

Edit: Miloslava Perglová