Horko pod střechou?

Extrémní počasí upozornilo na to, že kvalitu střešního pláště prověří více léto než zima. V letošních vedrech se leckteré podkroví proměnilo v téměř neobývatelný prostor. Ale ne každé.

Ukazuje se například, že i když jsme střechu před pár lety zateplili, většinou vložením izolace mezi krokve, toto zateplení nestačí. V létě to pociťujeme zřetelněji než v zimě, kdy prostě jen intenzivněji topíme. Vždyť na účtech není znát, co jejich výši způsobilo. Proč ale není horko pod každou střechou? Příčin může být více, jednou z hlavních je již zmíněná nedostatečná tepelná izolace, další je třeba hledat ve špatném odvětrávání střešního pláště a často mohou být na vině špatně izolující a nestíněná střešní okna. Napravit některé chyby je obtížné a vyžadující víceméně celkovou rekonstrukci střechy, naštěstí se však nabízejí alespoň dílčí cesty k tomu, abychom se v podkroví cítili i v parnech lépe.

TEPELNÁ IZOLACE JE ZÁKLAD

Střecha je vystavena slunečnímu záření, které zahřívá střešní krytinu a postupně vše, co je pod ní. Je proto nutné pronikajícímu teplu vytvořit překážku. Tepelnou izolaci střechy obvykle vnímáme jako ochranu před chladem, která v zimě brání teplu unikat konstrukcí střechy ven. Méně si uvědomujeme, že v létě naopak brání teplu pronikat dovnitř. A že s tím má více práce, už jen proto, že se jedná o podstatně větší rozdíly teplot. Střešní krytina se dokáže rozpálit třeba na 90 oC, a my přitom chceme přímo pod střechou příjemný chládek, určitě ne více než 25 oC. Není proto divu, že nám může být pod střechou, pod níž se cítíme v zimě dobře, v létě nesnesitelné vedro. Teplu do cesty se proto musí postavit kvalitní materiál, to znamená izolace s velmi nízkým součinitelem tepelné vodivosti lambda (λ). Takovým materiálem se teplo velmi špatně vede, a tedy se jen pomalu šíří. Čím je λ nižší, tím lépe materiál izoluje, tím později pronikne teplo do chladnějšího prostoru. Kvalitní izolace nás tedy dokáže ochránit celý den, a v noci pak krytina přirozeně ochladne. U materiálů s vyšším součinitelem λ se dosahuje potřebného tepelného odporu zvyšováním jejich tloušťky. U střech nemůžeme tloušťku materiálu příliš navyšovat, i proto na samotné kvalitě materiálu tolik záleží. Pro zateplování střech se běžně používají minerální vaty nebo polystyren, většinou šedý (EPS), se součinitelem tepelné vodivosti od 0,032 W/mK. Novinkou poslední doby jsou izolace PIR, z polyizakianurátové hmoty, která se vyznačuje mnohem nižší hodnotou λ (0,022 W/mK) při velmi nízké objemové hmotnosti. K efektivní tepelné izolaci střechy tak stačí mnohem menší vrstva izolace. Tepelněizolační vlastnosti deskových materiálů je možné zvýšit jejich kombinací s reflexní folií, která odráží teplo.

ZÁLEŽÍ NA PROVEDENÍ

Důležité je i uložení izolace, uvědomme si, že se teplo akumuluje do konstrukce, zejména do trámů. Z těch pak sálá ještě dlouho poté, když se venku ochladí. Podkroví, která jsme si dodatečně upravili pro bydlení, jsou však většinou zateplena vložením izolace mezi trámy. Tím je jednak omezena možná tloušťka izolačního materiálu, jednak dřevěné trámy vytvářejí tepelný most – tudy v zimě uniká teplo, sem se v létě teplo akumuluje. Tomu odpomůže uložení izolace pod střešní konstrukci, nebo nad ni, mluvíme o podkrokevní a nadkrokevní izolaci. Nadkrokevní izolace chrání celou konstrukci shora, vytvoří celistvý ochranný plášť, nevýhodou je, že ji můžeme dodatečně instalovat jen se současným sejmutím střešní krytiny. Pokud se k výměně krytiny a k rekonstrukci nechystáte, nezoufejte, je možné zateplit podkroví dodatečně bez velkých stavebních úprav. K tomu se výborně hodí právě zmíněné PIR izolace, které díky svým výjimečným tepelněizolačním vlastnostem nemusejí mít příliš velkou tloušťku, a uberou tak minimum z výšky místnosti. Obvykle stačí 6 cm podkrokevní PIR izolace, aby se z podkroví stala i v létě příjemná místnost. Podkrokevní izolace vytvoří ze strany interiéru jednotnou neprodyšnou vrstvu a slouží tak jako parobrzda, tedy nedovoluje vnitřní vlhkosti pronikat do konstrukce střechy. Další možností jak dodatečně zateplit podkroví je foukaná izolace, obvykle z minerální vaty nebo celulózy. Její předností je, že se dostane i do nepřístupných prostor střešního pláště.

MÁ VETRAT, ALE NEVĚTRÁ

Střechy jsou v současné době nejčastěji konstruované jako odvětrávané, to znamená, že mají pod krycí vrstvou větranou mezeru, díky níž se při správně fungujícím pohybu vzduchu odvádí vlhkost, která pronikla do konstrukce střechy z vnějšího prostředí či interiéru. Kromě odvádění vlhkosti má obrovský význam právě v létě při ochlazování střechy. Prouděním vzduchu se snižuje teplota pod rozpálenou krytinou, rozdíl může činit i desítky stupňů Celsia. Tím se usnadňuje izolaci její práce, a prodlužuje i její životnost. Pokud by byla vystavena stejným teplotám jako krytina, pojistná hydroizolační folie i tepelná izolace by velmi rychle degradovaly. Funkčnost odvětrávací mezery se proto vyplatí čas od času prověřit. Musí umožňovat nepřerušené proudění vzduchu od otvoru v dolní části střechy chráněného mřížkou až k ventilačním taškám, hřebenáčům či jiným větracím prvkům. Pokud není chyba již v samotnému návrhu konstrukce, může být náprava snadná, především je třeba zkontrolovat průchodnost větrací mezery, odstranit případné nečistoty, upevnit uvolněnou pojistnou hydroizolaci… Pokud vzduch dostatečně neproudí, je poměrně snadné přidat větrací prvky.

POZOR NA STŘEŠNÍ OKNA

Střešní okna zajistí podkroví dostatek světla, v létě však mohou být příčinou i nežádoucího přebytku tepla, vždyť jsou vystavena stejnému náporu slunce jako střešní krytina. Bránit nežádoucímu vstupu tepla do interiéru můžeme kvalitou prosklení a stíněním oken. Střešní okno by proto mělo mít co nejlepší tepelněizolační vlastnosti, což oceníme jak v létě, tak v zimě. Zkušenosti ukazují, že výměna střešních oken za kvalitnější s nízkým součinitelem prostupu tepla sklem i rámem, ovlivní teplotní poměry v podkroví velmi pozitivně. Účinným způsobem, jak zabránit přehřívání interiéru je stínění oken, což je možné ze strany interiéru nebo z vnějšku. Lépe nás ochrání vnější stínicí prvky – rolety a žaluzie jednoduše proto, že zadržují tepelné paprsky dříve, než do interiéru proniknou. Venkovní markýzy se vyrábějí z různě husté síťoviny, čím hustější, tím více slunečního záření zachytí, samozřejmě na úkor výhledu. Teplotu v interiéru dokáže markýza snížit až o šest stupňů. Ještě účinněji chrání před přehříváním vnější roleta, která zároveň v zimě výrazně snižuje tepelné ztráty oknem.

Na snížení teploty v letních dnech má vliv i řada jiných faktorů, například barva střešní krytiny, čím tmavší, tím více paprsků zachytí, lesklejší úprava odrazí více paprsků, než matná… Důležité je správné větrání, nevětrat v největším parnu, ale večer a v noci. Až na posledním místě by měla stát klimatizace.

 

Odborná spolupráce Vítězslav Joura, IKO

Datum vydání: 27. 9. 2015

Edit: Miloslava Perglová