Energeticky úsporné domy
Smyslem toho, že stavíme energeticky úsporné domy, není jen snaha snížit účty za vytápění domu. Odhlédneme-li od širšího ekologického pohledu, že tak vyprodukujeme minimum skleníkových plynů, je pro nás nejdůležitější žít v domě, kde se budeme cítit příjemně.
Nestačí dům co nejvíce zateplit a utěsnit, aby byl energeticky nenáročný, ale je nutné skloubit všechny prvky, které se podílejí na fungování domu. Základem je proto promyšlený návrh domu, jak jsme si vysvětlili na předchozích stranách. Přesto se nyní podívejme na jednotlivé prvky.
Udržet teplo v domě
Možná si to neuvědomujeme, ale k tomu, abychom se cítili příjemně v nezatepleném domě, potřebujeme vyhřát místnost na vyšší teplotu, než v domě s kvalitní vnější obálkou.
V tom nezatepleném domě na nás ze stěn sálá chlad, od oken táhne… Pocit tepelné pohody totiž nezáleží jen na naměřené teplotě v místnosti, ale na vlhkosti, teplotě stěn a podlah či proudění vzduchu. Obvodová konstrukce, která nedovoluje teplu unikat do vnějšího prostředí, je tedy pro energeticky úsporný dům nezbytností, stejně jako dobře zateplená střecha, kterou má teplo největší tendenci unikat – přirozeně proto, že teplý vzduch stoupá vzhůru. Nesmí se opomenout ani zateplení základů domu a celé spodní stavby kudy může unikat až 10 % tepla. Jinými slovy, je třeba pamatovat na celou vnější obálku budovy.
Schopnost materiálů a konstrukcí z hlediska toho, jak brání úniku tepla, hodnotíme pomocí součinitele prostupu tepla U. To se týká i oken, která jsou vždy nejslabším článkem v tepelné izolaci budovy. Teplo obyčejně uniká také spárami a místy hůře izolovanými. Odtud plyne další požadavek na úsporné domy – jejich téměř dokonalá vzduchotěsnost a minimalizace tepelných mostů. Dům proto musí být navržen podrobně s vyřešením všech detailů a realizován tak, aby k nežádoucím tepelným ztrátám nedocházelo.
Z čeho stavět?
Materiálů, ze kterých můžeme postavit obvodový plášť domu je celá řada. Všechny na trhu dostupné materiály musejí umožnit postavit dům, který splní kritéria pro stavbu domu spadajícího do kategorie C. Pro stavbu domu s lepšími tepelně izolačními vlastnostmi je třeba volit takové, které mají hodnotu zmíněného součitnite prostupu tepla nižší než doporučuje norma, tedy méně než U = 0,25 W/m2K, pokud chceme postavit úspornější dům, je třeba dosáhnout nižší hodnoty prostupu tepla, například u pasivního domu je to 0,18 až 0,12 W/m2K.
Zásadní otázkou však bude, zda hledat materiál, který naplní potřebné parametry sám o sobě, nebo se bude na tepelné izolaci stěny podílet materiálů více. Pak hovoříme o sendvičové konstrukci, kdy nosnou část obvodové stěny tvoří pevný a levný materiál a tepelné vlastnosti jí dodá vrstva izolace.
Kterou z těchto variant zvolit? Výhodou jednovrstvé konstrukce je homogenní stěna, poměrně snadná a jednoduchá realizace, trvanlivost a bezproblémovost, i možnost použití tradiční technologie – zdění. Na trhu dnes najdeme materiály, které umožňují tímto způsobem, bez přidané vrstvy izolace, stavět i pasivní domy.
Výhodou sendvičové konstrukce je možnost skladbou vrstev „vytvořit“ přesně požadované vlastnosti stěny, nevýhodou je, že různé materiály, ze kterých je stěna složena, mají různé vlastnosti, různě stárnou, jsou různě prodyšné. Velkou pozornost je proto potřeba věnovat správnému návrhu skladby stěny. Při srovnávání je třeba hledět nejen na tepelně izolační vlastnosti, ale i na to, při jaké tloušťce stěn jich dosahují. Útlejší stěny znamenají i několik metrů čtverečních obytné plochy navíc.
Musí dům dýchat?
Skladba stěny se hodnotí i z hlediska průvzdušnosti. Dobrá průvzdušnost však neznamená, že dům skrze obvodové zdi větrá, ale že je schopen propouštět vodní páry z interiéru ven, aby ve stěně nekondenzovala vlhkost a nepůsobila v ní destruktivně. Průvzdušnost však není pro stěnu podmínkou nutnou, skladba stěny může být difuzně otevřená, tedy prodyšná, či uzavřená, kdy je pomocí tak zvané parobrzdy zabráněno vlhkosti do konstrukce pronikat. Žádná skladba stěny však nezajistí, aby v domě nebylo třeba větrat, naopak větrání je v současných pečlivě utěsněných domech naprostou nezbytností, protože nedochází k průběžné výměně vzduchu netěsnostmi budovy.
Fasádní desky s podélným vláknem Isover TF PROFI jsou vhodné do kontaktních zateplovacích systémů, kde se lepí a mechanicky kotví na dostatečně soudržný a pevný podklad stěny. Na desky se nanáší další vrstvy systému: tmel, výztužná mřížka, penetrace, omítkovina, nátěr. www.isover.cz
Nejslabší článek?
Ano, okna jsou z pohledu tepelně izolačních vlastností budovy nejslabším článkem, proto bychom na nich určitě neměli šetřit a měli bychom vybírat ta, která za vlastnostmi stěn zaostávají co nejméně. I okna hodnotíme pomocí součinitele prostupu tepla, v tomto případě Uw, který záleží na tepelně izolačních vlastnostech prosklení (Ug) i rámu (Uf). Prosklení samo mívá lepší parametry než rám, je proto třeba hodnotit okno právě pomocí celkového součitele Uw. Doporučená maximální hodnota součinitele prostupu tepla celého okna Uw je 1,2 W/m2K, pro pasivní domy 0,8W/m2K.
A nejde jen o kvalitu samotných oken, stejně důležitá je i správná montáž oken tak, aby okolí okna nebylo tepelným mostem. Podmínkou pro správné osazení okna je, aby byl prostor mezi okenním rámem a zdí domu, tak zvaná připojovací spára, proveden parotěsně. Spára musí být vyplněna tepelným izolantem, nejčastěji montážní pěnou a zvenku i zevnitř uzavřena speciálními parotěsnými a paropropustnými fóliemi. Tento způsob instalace oken může být ve smlouvě označen jako parotěsné provedení spáry nebo jako RAL montáž či systém i3.
Počítat i se sluncem
Okno však není jen místem tepelných ztrát, ale může být i významným zdrojem tepelných zisků, a to jak těch žádoucích i nežádoucích. Zatímco v zimě je vítáno, aby sluneční paprsky pronikly do interiéru a prohřály ho, v létě potřebujeme průniku slunce do interiéru spíše zabránit. Prosklení je proto třeba hodnotit i pomocí solárního faktoru g, který udává kolik procent sluneční energie v podobě tepla projde do místnosti.
Je tedy otázkou, zda zvolit trojskla, která lépe tepelně izolují, či dvojskla, která propustí více tepla do interiéru. Řešením může být kombinace obojího, nikde není psáno, že všechna okna v domě musí mít stejné vlastnosti. Na severní stranu dáme přednost sklům dobře izolujícím, ale směrem na jih zvolíme okna s vyšším solárním faktorem. V létě je třeba taková okna zastínit, aby se zamezilo přehřívání interiéru. Účinnější je vnější stínění, které může být součástí budovy, třeba pevná markýza či přesah střechy, nebo různé ovladatelné stínicí prvky jako markýzy, žaluzie a rolety.
A samozřejmě prvotní funkcí oken je zajistit v interiéru dostatek denního světla, které, jak víme, má velmi příznivý vliv na naši psychickou pohodu a zdraví. Vhodné kombinaci oken, jejich vlastností, velikosti, orientaci a umístění je tedy potřeba věnovat obzvláštní pozornosti již v projektu.
Jak vytápět úsporný dům?
Tepla na vytápění potřebují úsporné domy potřeba sice méně, ale správně vybrat a navrhnout topný systém je velmi náročný úkol. Je totiž třeba brát v úvahu nejen tepelnou ztrátu domu a jeho velikost, ale důležitou roli hrají i pasivní zisky ze slunce i z provozu domácích spotřebičů, teplo vyzařují i osoby. Proto je třeba volit pružné systémy s dobrou možností regulace.
O pasivních domech se říká, že nepotřebují téměř vytápět, ale i ony nějaký zdroj tepla potřebují, i když se využije jen pár dní v roce. I v úsporném domě však potřebujeme ohřívat vodu, často proto řešíme otopný systém spolu se způsobem ohřevu vody. Proto není vyloučeno, že i v pasivním domě bude vhodné instalovat teplovodní systém vytápění. Jeho výhodou je, že může využít obnovitelných zdrojů energie, jako tepelná čerpadla, solární kolektory, díky němu je možné naplnit i touhu po krbu v úsporném domě bez toho, aby se interiér přehřál.
V domech s malou tepelnou ztrátou se dobře uplatňují i elektrické otopné systémy, protože s malou potřebou paliva klesá význam jeho ceny, a vychází výhodně poměr provozních nákladů k investičním. Často se uplatňují velkoplošné sálavé systémy – podlahové, stěnové i stropní vytápění. A v domech s opravdu nízkou tepelnou ztrátou může být výhodné vytápění teplovzdušné.
Vzduch, vzduch!
Naprostou nezbytností úsporných domů je otázka větrání, protože jsou důkladně utěsněné, aby nedocházelo ke ztrátám energie. Skuliny, škvíry, průvan – nic takového tu nenajdeme, tudíž nedochází k přirozené výměně vzduchu. Velmi vhodná je instalace vzduchotechnických rozvodů napojených na centrální větrací jednotku, případně rozmístění decentralizovaných jednotek. U všech je téměř samozřejmostí rekuperace tepla, tedy opětovné využití tepla z odcházejícího vzduchu k ohřátí vzduchu příchozího.
Pokud není dům takto vybaven, je potřeba zajistit dostatečnou výměnu vzduchu častým větráním, které je však nespolehlivé vzhledem k lidskému faktoru. Na pomoc mohou přijít různé systémy zabudované přímo v okenních rámech, které se starají alespoň o minimální výměnu vzduchu, vhodný je automatický systém otevírání oken a podobně. K efektivnímu větrání přispívá i vhodné rozmístění oken a využití komínového efektu.
Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem
Datum vydání: 12. 5. 2017