Elektřina – drahý komfort?

Vyplatí se vytápět dům elektřinou? Na takto položenou otázku neexistuje jednoznačná odpověď, scházejí v ní další důležité údaje. Rozhodujeme-li se o využití elektřiny k vytápění domácnosti či ohřevu vody, musíme posoudit jak její spotřebu a cenu, tak investiční náklady, oboje s ohledem na dosažený komfort.

Víme, že elektřina patří k nejdražším palivům, zato však nabízí maximální pohodlí. Je bezesporu vynikajícím pomocníkem pro rychlé a pohotové přitápění. Může však stejně dobře sloužit i jako hlavní zdroj tepla, ovšem pokud jí nepotřebujeme k vytápění domu mnoho.

 

PROVOZNÍ VERSUS INVESTIČNÍ NÁKLADY 

Rozhodujeme-li se o způsobu, jak vytápět dům, bude nás zajímat dostupnost paliva, snadnost obsluhy, a samozřejmě fi nanční náklady. První dva body elektřině jednoznačně nahrávají. Z hlediska nákladů odpověď již jednoznačná není. Roli nehraje jen cena paliva, ale také jeho spotřeba a vztah k pořizovacím nákladům. S výstavbou energeticky úsporných domů, tedy s malou potřebou tepla na vytápění, se snižuje podíl nákladů na vytápění vůči ostatním provozním výdajům domácnosti. Tím se snižuje i význam samotné ceny paliva a zvyšuje se význam pořizovacích nákladů. Při malé spotřebě energie není absolutní úspora mezi dražším a levnějším druhem paliva vysoká, a nemusí pokrýt rozdíl mezi vyšší investicí do jiného zdroje, využívajícího levnější palivo, ani za celou dobu jeho životnosti. Nízké investiční náklady jsou totiž významným plusem elektrických topných systémů. Obecně můžeme tvrdit, že čím lépe je izolovaný dům, a nejspíš i čím je menší, tím delší je návratnost investice do dražšího a úspornějšího topného systému. Z tohoto důvodu jsme v úvodu otázku, zda se vyplatí vytápět dům pomocí elektřiny, podmínili tím, že je třeba znát další fakta. Především právě energetickou náročnost domu, která je rozhodující pro výši provozních nákladů. Při porovnávání nákladů na pořízení musíme brát v úvahu všechny související výdaje, jako je vybudování rozvodů teplovodních systémů vytápění, vybudování plynové přípojky a podobně.

 

ELEKTŘINA, HLAVNÍ ZDROJ TEPLA? 

Znovu zopakujme, že využívat elektřinu jako hlavní zdroj tepla je efektivní pouze v domech s malou tepelnou ztrátou. Jedinou výjimkou jsou tepelná čerpadla, která vzhledem ke své několikanásobně nižší spotřebě energie, možnosti ohřívat užitkovou vodu a v létě sloužit i k chlazení výrazně snižují provozní náklady, a mohou být tudíž zajímavá i pro energeticky náročnější domy. Do rozhodování však opět promluví vstupní investice, tepelná čerpadla jsou ze zdrojů využívajících elektřinu investičně nejnáročnější. Pro vytápění domu elektřinou máme na výběr zmíněné tepelné čerpadlo, klasické přímotopy, akumulační kamna, sálavé topné panely, elektrické podlahové, případně stěnové či stropní systémy anebo elektrokotel, který ohřívá vodu pro centrální teplovodní vytápění. Pokud využíváme elektřinu jako hlavní zdroj tepla, můžeme získat výhodnější dvoutarifní sazbu. Pak je v průběhu dne účtována nižší cena za spotřebovanou elektřinu. Podle typu používaného zařízení platí 16 – 22 hodin denně. Existuje také speciální sazba pro chaty a chalupy, kdy platí nižší tarif o víkendu. Podstatnou výhodou je, že nízký tarif platí pro všechny elektrické spotřebiče, což znamená výraznou úsporu v celkových provozních nákladech. Rozhodnutí, který z jednotlivých zdrojů vybrat, záleží na mnoha faktorech. Především na tepelné ztrátě místností, porovnání jednotlivých nákladů včetně poskytované sazby, způsobu fungování domácnosti či potřebné pružnosti reakce na změny teploty. Například investičně nejméně náročné jsou klasické přímotopy, jejich nevýhodou je nulová tepelná setrvačnost, přepalování prachu z důvodu vysoké teploty topné spirály a nežádoucí proudění vzduchu způsobené konvekčním ohřevem. Naopak vysokou tepelnou setrvačnost mají akumulační kamna, jejichž současná provedení jsou subtilnější než před lety a lépe regulovatelná. Můžeme je kombinovat s přímotopy a eliminovat tak některé nevýhody. V současné době se do popředí zájmu dostávají sálavé topné systémy.

 

 

PROČ SÁLAVÉ TEPLO? 

Při vytápění se teplo přenáší dvěma způsoby, konvekcí – prouděním vzduchu – a sáláním – tepelnými vlnami, infračervenými paprsky. Každé otopné těleso má svou složku konvekční a sálavou, záleží na tom, která převažuje. Při konvekčním způsobu se ohřívá vzduch, který se prouděním postupně ohřeje v celé místnosti a předá teplo stavební konstrukci a předmětům. Oproti tomu sálavé teplo, tepelné vlny, obdobně jako infračervené sluneční paprsky prochází vzduchem, aniž by se zahříval. Teplo je předáváno přímo stěnám, podlaze, stropu a předmětům, vzduch se od nich ohřívá až následně. Dopad sálavého tepla pociťujeme ihned i na vlastním těle, a vnímáme ho proto velmi pozitivně. Sálavé teplo známe kromě slunce například u kachlových kamen či otevřeného krbu. Díky sálavým paprskům se dosáhne dobré tepelné pohody při nižší teplotě vzduchu než u konvekčního vytápění, což přispívá k úsporám za topení. Studený vzduch se nehromadí u podlahy a teplý u stropu, jako je tomu u konvekčního šíření tepla, vzduch necirkuluje, nevzniká průvan. Infračervené teplo se šíří prostorem stejně jako světlo, narazí-li tedy na překážku, bude za ní chladněji podobně jako ve stínu. Na to je nutno pamatovat při rozmísťování otopných těles.

SÁLAVÉ PANELY 

Elektrickým zdrojem sálavého tepla jsou sálavé panely – infrapanely. Můžeme je použít jako hlavní i doplňkový zdroj tepla. Jejich příjemné sálavé teplo oceníme obzvláště v koupelně, kde se výrazně projeví i další příznivá vlastnost sálavých topidel – schopnost rychlého vysoušení zdiva. Oproti klasickým přímotopům vyžadují vyšší vstupní investici, ale výrazně ušetříme na provozních nákladech. Akumulační jádro infrapanelů prodlužuje dobu sálání a umožňuje překlenutí hodin s vyšší sazbou.

 

PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ 

Dalším zdrojem, u něhož převažuje sálavá složka, jsou velkoplošné systémy, kde je otopným tělesem podlaha, strop nebo stěna. Díky sálání tepla z velké plochy se u podlahového, stropního nebo stěnového vytápění dosahuje podstatně rovnoměrnějšího rozložení teplot v prostoru a vzhledem k velikosti zahřívané plochy ji stačí ohřát na nižší teplotu než jednotlivá menší tělesa. Přesto pociťujeme stejnou tepelnou pohodu, i když je teplota v místnosti o dva tři stupně nižší než u konvekčního způsobu vytápění. Díky tomu nás potěší nižší účty za vytápění. Elektrické podlahové vytápění můžeme snadno instalovat jen v některých místnostech, často v koupelně nebo třeba jen před kuchyňskou linkou. Jako hlavní zdroj tepla je vhodné pro domy s malou tepelnou ztrátou, jak jsme již zmínili. Funguje na principu zahřívání topných kabelů, rohoží nebo velmi tenkých fólií, které jsou uloženy v podlaze. Elektrické vytápění se nejčastěji řeší jako přímotopné či smíšené. U přímotopných systémů jsou topné prvky umístěny bezprostředně pod podlahovou krytinou, u smíšeného ve vrstvě betonu silné 4–5 cm. Takto silná akumulační vrstva dokáže překlenout období přerušení dodávky elektřiny v době vysokého tarifu, která obvykle trvá souvisle maximálně jednu hodinu.

DOPLŇKOVÉ ZDROJE 

Elektřina je významným pomocníkem jako doplňkový zdroj tepla, slouží k dodatečnému ohřevu vody u jiných centrálních zdrojů tepla. Kromě toho existuje řada přenosných spotřebičů, kterými si v případě potřeby můžeme rychle a snadno přitopit: konvektory, teplovzdušné ventilátory, halogenové, infračervené či quartzové zářiče… Jejich výhodou je mobilnost, rychlý náběh teploty, regulovatelnost, jednoduchost obsluhy. Žádný z nich však nemá tepelnou setrvačnost. Tou se vyznačuje olejový radiátor, sice ne tak pohotový, na jeho rozehřátí si chvíli počkáme, zato však příjemně hřeje i dlouhou dobu po vypnutí.

EFEKTIVNÍ OHŘEV TEPLÉ VODY 

Výdaje domácností na vytápění klesají v důsledku nízkoenergetické výstavby a dodatečného zateplování. Zato spotřeba vody, a to i teplé, stoupá nejen absolutně, ale tvoří stále vyšší procento z celkových výdajů. Ohřívat vodu ve starém bojleru a rozvádět ji po celém domě je mimořádně neúsporné. Staré ohřívače nejsou dobře izolované, voda zde rychle vychládá a musí se neustále dohřívat. Než nám začne téct z kohoutku teplá voda ze vzdáleného bojleru, odteče zbytečně spousta vody bez užitku. V bojleru ohříváme vodu na vysokou teplotu a potom tuto draze ohřátou vodu mícháme se studenou. Proto bychom měli hospodaření s teplou vodou změnit. Od letošního roku musejí i ohřívače vody prokazovat stejně jako jiné domácí spotřebiče prokazovat svou úspornost energetickým štítkem. Díky tomu se rozšířila nabídka energeticky úsporných ohřívačů. Výrobci museli pro splnění náročných kritérií štítkování přistoupit ke zvýšení tepelné izolace ohřívačů a u komfortních modelů též k využití elektronické regulace, která omezuje tepelné ztráty ohřívače. Další možností, jak ušetřit na ohřevu vody, je odstoupit od centrálního ohřevu, a přiblížit zdroj blíže k místu spotřeby. K tomu mohou sloužit jak malé zásobníkové ohřívače u dřezu, v koupelně apod., tak průtokové ohřívače. Ty ohřívají přesně tolik vody, kolik je jí v daném okamžiku třeba. Jsou řešeny tak, že se nemusíme bát kolísání teploty ani u většího odběru, třeba u sprchy. Výhodné jsou zejména tam, kde není pravidelný odběr, ale nárazový, což je případ většiny domácností. Maximálně úsporného provozu dosahují elektronicky řízené průtokové ohřívače, u kterých se nastaví požadovaná teplota, čímž se minimalizuje míchání studené vody s teplou. Nevýhodou je, že rychlého ohřevu je dosaženo vysokým příkonem, a v okamžiku spotřeby se proto výrazně zvýší odběr elektřiny. V domácnostech, kde je spotřeba teplé vody vysoká, je dobré uvažovat o alternativním ohřevu – pomocí solárních kolektorů či tepelných čerpadel.

Uložit

Datum vydání: 18. 6. 2015

Edit: Miloslava Perglová