Dům postavený na míru

Během let měli majitelé možnost bydlet v mnoha bytech i rodinných domech. Nabyté zkušenosti využili při koncipování domu, který jsme navštívili. Jejich spokojenost s novým obydlím je maximální.

Naši hostitelé se svými dvěma dcerami často a rádi opouštěli město a jezdívali na chalupu v Brdech, kterou důkladně zrekonstruovali. Jak děti dospívaly, nechtěly už víkendy trávit společně, rodiče jezdili ven sami. Rozhodli se postavit dům a na chalupu jezdili také čím dál méně. „Tehdejší nový dvojdům neměl dobré izolační vlastnosti, takže jsme se uvnitř slyšeli se sousedy,“ přiznává náš hostitel. „Objekt měl čtyři podlaží, sklep, přízemí a dvě patra, to bylo věčné chození po schodech. Já pracuju hodně doma, se svými blízkými chci být pohromadě. Tam jsem měl ale pracovnu v patře, byl jsem mimo veškeré dění. Tady mám pracovnu hned vedle obývacího pokoje, tak mi to vyhovuje, při práci mě to neruší.“ Dům je plně neuspokojoval, chalupu nakonec prodali a začali se ohlížet po nějakém pozemku.

Stěnu do zahrady a okolní přírody si majitelé přáli hodně prosklenou. Schody v pozadí vedou k pokojům umístěným o půl patra výš.

Vysněný pozemek u potoka

Investoři rozhodně nemínili přesídlit někam daleko od města, přitom jim záleželo na klidném prostředí a blízké přírodě v okolí bydliště. Vysněná oáza měla být v dosahu městské hromadné dopravy. Nabídky z internetu si jezdili prohlédnout a tak našli tuto parcelu. „Jak jsme sem přijeli, místo nám učarovalo,“ radostně vzpomíná majitel. „Myslím, že to je jeden z nejúžasnějších pozemků, které jsem kolem města viděl.“ Od cesty na jižní straně se mírně svažuje k potoku tekoucímu rovnoběžně s jeho severní stranou. Vysoké stromy lemující břehy potoka tvoří novým obyvatelům živou a stále proměnlivou kulisu: „Příroda nás tu hned okouzlila,“ vyznává majitelka domu. „Když jsme sešli k brůdku, viděli jsme potok podobný tomu, jaký jsme měli u chalupy.“ Pán doplňuje: „A ke stanici městského autobusu je to pět minut, ten je za šest minut u metra. Tenkrát tu byla cedule, hned z auta jsme telefonovali, ještě ten den jsme pozemek objednali.“

S obývacím pokojem sousedí kuchyň a pracovna, nad nimiž proudí nízkými okny sluneční svit.

Vlastní plány

Na zasíťované parcele noví majitelé nejprve zařídili studnu na užitkovou vodu k zavlažování zahrady. O stavbě nového domu rozmýšleli dost dlouho. Víc než rok sami kreslili svoje nápady a představy, a teprve potom se obrátili na architekta. Budoucí dům koncipovali pro sebe, tedy dva rodiče dvou dospělých dcer. „Už jsme věděli, že se brzy osamostatní, v horním podlaží jsme jim udělali dva pokoje s koupelnou, kam se mohou kdykoli vrátit. Ty pokoje mají význam i pro dobrou prodejnost domu někdy v budoucnosti. O dům pro rodinu má zájem víc kupců, než o dům jen pro dvě osoby,“ vysvětluje majitel. „Náš byt jsme chtěli mít celý v jednom podlaží. Představovali jsme si obývací pokoj, kuchyni a terasu propojené v jeden kompaktní celek. Rádi pobýváme venku a pobyt na terase spojený s grilováním je pro nás radostí. Plánovali jsme si velkou kuchyni se stolem, jako měl děda, tam se vždycky odehrával rodinný život. Takovou my jsme nikdy ve svém neměli, vždycky byla malá kuchyňka a stůl stál někde jinde. Další požadavek byl, že z kuchyně musí být vidět ke vchodu, a pracovna blízko, abychom žili spolu.“ V domě měla být dvojitá garáž, protože s úzkou garáží v minulém domě neměli dobré zkušenosti. „Chtěli jsme moderní dům, který bude pěkný, vzdušný, dostatečně velký, ale zároveň útulný. Když jsme měli vyjasněné, co chceme, předali jsme požadavky architektu Freudlovi.“

Kuchyni v šedém laku si majitel rozvrhl z modulového nábytku sám. Uprostřed místnosti stojí jídelní stůl, jak bývalo zvykem.

Z ložnice je výhled přes vlastní zahradu k vegetaci na břehu potoka.

Vstřícný a invenční architekt

„Při zadání projektu jsme zásadně neuvažovali, jak bude dům vypadat, ale záleželo nám hlavně na tom, jak bude fungovat. To bylo pro nás to nejdůležitější kritérium, protože jsme měli nějaké zkušenosti z vlastního domu, z chalupy a z pracovních pobytů. Některé věci jsme také konzultovali s našimi přáteli, kteří mají rodinné domy. Architekt Ondřej Freudl nám byl doporučen, našemu projektu se maximálně věnoval, akceptoval naše požadavky a jejich zdůvodnění.“ Dům se musel vejít na zastavěnou plochu maximálně 170 m2. Do přízemí umístil celý byt majitelů, část společenskou i klidovou, kde ložnice s koupelnou a šatnou tvoří jeden uzavřený soubor. O půl patra výš situoval dva dětské pokoje s koupelnou, naopak o půl patra níž umístil garáž, fitness, sklad a technickou místnost. Architekt se výtečně vypořádal s vlastnostmi parcely, jejíž jižní hranice přiléhá k přístupové komunikaci a nejcennější přírodní partie je na severu. Stavbu umístil poblíž ulice na jihu, terasa a zahrada jsou na severní straně. Vnitřní prostor je prosklenou stěnou otevřený k severu, majitelé si však současně přáli, aby byl hodně prosvětlený, což architekt vyřešil nízkými okny umístěnými nahoře pod stropem. V horkém létě je terasa ve stínu, ale v chladnější polovině roku nízké slunce prosvětluje dům až na terasu, jak se točí od východu k západu. Nízký bíle omítnutý dům vytváří dojem letní pohody někde u moře, jeho tvarová osobitost je výsledkem skvěle splněných podmínek místa a požadavků investorů.

Všechny obklady v koupelně jsou ze šedočerné žuly. Umyvadla měla být zasazena v dřevěné desce, možná se to ještě změní.

V pokoji dcery vyniká podlaha z amerického ořechu, nábytek je v bílém laku.

Blízko přírodě

Dojem z okolní přírody se odráží ve vnitřním vybavení. „Mám ráda dřevo, sklo, kámen,“ svěřuje se majitelka. „Chtěli jsme spíš jednodušší zařízení, moderní, snadno udržovatelné, žádnou zbytečnou zdobnost. Všechno jsme ladili k podlaze, oknům a trámům, aby to nebylo příliš nápadné. V domě podle našich představ a na úžasném místě jsme moc spokojení. Celý život jsme hodně cestovali, mockrát jsme se stěhovali. Vystřídali jsme mnoho různých domů a bytů. Toto je první dům, kde miluju všechno.“