Dům po provensálsku

Dědictví po babičce bylo dobře investováno, babička by na svou vnučku byla určitě hrdá. Útulná domácnost ve starém domě v Telči je velmi ženská, pohodlná, bohatě zdobená, plná textilií, krásných květin a hořících svíček. Dokonalé ztělesnění dívčího snu…

Do Telče paní Šárku, původem z Vysočiny, přivedl pes – její ohařka Corinka tady úspěšně složila zkoušky. A jako každého, kdo do města jednou zavítá, nenechaly půvaby unikátní památkové zóny chladnou ani naši budoucí investorku. Náměstí, které nemá ve světě obdoby, blízkost renesančního zámku, dlouhé procházky podél břehů rybníka… Když se objevil dům na prodej, nebylo proč otálet, jsou v životě okamžiky, kdy do sebe všechno krásně zapadne.

ZAČALO TO SLOUPEM

Jako první vybavení si paní Šárka do domácnosti „vyaukrovala“ kamenný sloup. Ještě ani nevěděla, kde bude stát, poprosila majitele, ať jí ho na nějakou dobu uskladní, že se ozve později. Po několika letech se sloup opravdu hodil, teď stojí vedle kuchyně, která vznikla v přízemí na místě bývalého dřevěného chlívku. Ale ještě než došlo na vítěznou instalaci pevného sloupu, počkala si Šárka pět let. Dva roky zabrala příprava, plánování a jednání kolem rekonstrukce, následné tři roky byly pohlceny stavebními pracemi a řešením nečekaných situací a komplikací, které s sebou přestavba starého domu vždycky přinese. Z původního dvoupodlažního objektu postaveného z vepřovic šlo nakonec použít jen čelní zeď směrem do ulice, a to ještě pouze do výše prvního patra, a kus nosné zdi v centru hlavního obytného prostoru. Tady se vybouraly spojovací otvory. Sklípek lze také v podstatě považovat za původní, klenba zůstala, ale bylo třeba prostor o metr a půl prohloubit, dříve totiž sloužil ke skladování uhlí. Shodou mnoha okolností došlo třikrát ke změně architekta, řadu rozhodnutí musela majitelka provést sama a na dálku, po telefonu. Prostě cenná zkušenost do života. Jak uvádí Šárka čistou měkkou moravštinou: „Dům byl moc škaredý, doufala jsem, že stačí částečně opravit. Měla jsem jen představy, ale řemeslníci samozřejmě chtěli znát přesná čísla, způsob vyřešení nerovností, dvora, vedení elektřiny a vody a mnoho dalších údajů.“ Kam se koplo, tam dům překvapil, tuhle starou písničku znají všichni, kdo někdy něco rekonstruovali. Manžel investorky je naštěstí tolerantní a trpělivý člověk, svou ženu chápe a podporuje její zaujetí, s důvěrou jí ponechal volnou ruku při realizaci stavby, navrhování a zařizování interiéru. Odměnou za nevměšování se je pro něj, vlastně pro celou čtyřčlennou rodinu a příbuzenstvo – široce rozvětvené po celé republice – velký dům. I o Vánocích (druhých, které slaví v novém domě) a dalších rodinných setkáních se sem všichni bez kolizí vejdou.

Útulná nálada? Přírodní materiály, jemné barvy, měkký textil…

FINÁLE: TŘI PODLAŽÍ

Cihlová stavba má nyní tři podlaží. V přízemí je velkorysý hlavní obytný prostor s návaznou kuchyní a samostatnou toaletou, na podlaze je položena italská dlažba v béžovém odstínu, místnosti vyhřívá podlahové topení. Letos kamnář dokončil také kachlová kamna. Francouzskými okny se přízemí otevírá do ulice i do dvora. Místnost s kamny a kuchyň vytvářejí propojená křídla, která v pravém úhlu lemují jihovýchodně situovaný dvůr – pro letní období další oblíbené místo. V patře jsou tři ložnice, každá s vlastním hygienickým zázemím, rodina i hosté tak mají pohodlí a soukromí. Dům může do budoucna změnit funkci, mohl by z něj být útulný rodinný penzion, ale to už Šárka nechá na uvážení svým dětem. Na třetím podlaží místo bývalé půdy vzniklo světlé obytné podkroví. Patro a podkroví vytápí plynový kotel napojený na radiátory, tato podlaží jsou propojena samonosným dřevěným schodištěm. Zábradlí a mnoho dalších kovových prvků v domě pochází z dílny šikovného kováře z Vlkova u Moravské Třebové. Šárka si chválí také talentované truhláře a výrobce patinovaného nábytku působící blízko Litomyšle, mají na svědomí většinu nábytku v domě, novou kuchyň, skříně, komody i třeba lavice nápaditě sestavené ze starých čel postelí.

Deska stolu v obývacím pokoji sloužila dříve jako pracovní plocha v truhlářské dílně, roky práce se do ní vepsaly. Svícny a mnoho dalších dekorací pocházejí z e-shopu uleontynky.cz, polštářky a závěsy v celém domě šila Šárka sama.

Ochotný kovář dokázal bezezbytku splnit majitelčiny představy. Na kovářských prvcích se pracovalo tak dlouho, až byly například pruty dostatečně subtilní.

INTERIÉR S LÁSKOU

Výmalbu volila majitelka v pěti odstínech béžové, nechtěla se pouštět do barevných provokací, jsou jí bližší klidné odstíny, které rozsvítí barevnými doplňky. Prapůvodní inspiraci pro svůj domov čerpala Šárka ve francouzské oblasti Provence. Impulsem jí byl hlavně pobyt na Chateau de Montaigne, jehož nálada jí učarovala navždy. „Jedli jsme v černé kuchyni, byl to nádherně zabydlený zámek, kolem vinice, moc na mě zapůsobil, byla to krása, všechny ty komnaty… Od té doby jsem měla tuhle představu pořád přítomnou v hlavě.“ Zážitek z Francie ji přivedl až k založení e-shopu uleontynky.cz. V domě v Telči uplatnila vše, co se jí líbí a co nabízí pro zkrášlení života ostatním lidem. Zařídila místnosti nábytkem z masivního dřeva, textilem nešetřila. Rozvěsila dekorace, naaranžovala živé i umělé květiny, provoněla dům levandulí, pomerančem a hřebíčkem. A všude rozsvítila svíčky, pro které má obzvláštní slabost.