Dům musí být v suchu

Voda je sice životadárnou tekutinou, bez které nelze žít, avšak dokáže napáchat i nepříjemné škody. A tím nemáme na mysli zrovna povodeň či průtrž mračen, ale mnohem nenápadnější, přesto destruktivní působení vody uvnitř domu. Nežádoucí vlhkost poškozuje jak dům, tak naše zdraví. Při rekonstrukci domu bývá právě vlhkost nejčastější příčinou následných potíží.

Vlhkost ohrožuje dům od paty až po střechu – vzlíná stěnami, proniká poškozenou střechou i třeba poškozenými rozvody. Pokud se do konstrukce dostává více vlhkosti, než se kterou je schopná se vypořádat, znehodnocuje konstrukční materiály – zdivo, dřevo, tepelnou izolaci… Škodí však i zvýšená vzdušná vlhkost, která vzniká po výměně oken či rekonstrukci podkroví. Od vysoké vzdušné vlhkosti vede přímá cesta ke vzniku plísní, a od nich k poškození zdraví – vzniku alergií, astmatu, poruchám dýchacích cest.

Začít od paty

U staršího domu je nutné prověřit stav hydroizolací, které bývají často poškozené, nedokonalé, či zcela chybí. Závady v hydroizolaci mohou být patrné na pohled – provlhlé zdi, mapy, výkvěty na omítkách, vlhká podlaha ve sklepě…, ale pouhé vizuální posouzení nestačí. Starší dům se totiž dokáže vypořádat i s poměrně vysokým procentem vlhkosti. Zdi zůstávají zdánlivě suché díky tomu, že se voda přirozeně celoplošně odpařuje a vodní páry mohou unikat netěsnostmi staršího domu. Tento stav však rekonstrukce s největší pravděpodobností změní a naruší tak dosud fungující organismus. Pokud nezabráníme tomu, aby voda do konstrukce vzlínala, najde si cestu ven jinudy, v horším případě bude pronikat hlouběji do konstrukce, kde může dlouho nepozorovaně škodit.
Nejdůležitější a také nejobtížnější je diagnostikovat stav a lokalizovat závadu, od toho se odvíjí způsob řešení. Někdy stačí odvodnění okolního terénu, obvykle je potřeba zvolit některou z přímých metod. Zabránit vodě vzlínat ze základů vzhůru můžeme buď mechanicky – podřezáním zdiva a vložením plastové fólie do vzniklé spáry či vrážením nerezových desek do zdiva, nebo chemicky – injektáží látek, které vyplní kapiláry zdiva, anebo fyzikálně – elektroosmózou, kdy je pomocí anod a katod instalovaných ve zdivu permanentně vytvářeno elektromagnetické pole, které zabraňuje vzlínání vody. Další možností je odkopat zeminu okolo domu a provést novou svislou izolaci.

Zateplit jen suchou zeď

Prověřit, zda do stěn nevzlíná vlhkost, je naprosto nezbytné tehdy, chystáme-li se dům zateplit. Zateplením se v některých případech snižuje prodyšnost stěny, vlhkost tak přestane mít možnost se přirozeně odpařovat a může začít ve stěně kondenzovat. Může postupně dojít k provlhnutí izolace, která bude ztrácet své tepelně izolační schopnosti, postupně se sníží i pevnost zdiva, v interiéru mohou na vlhké zdi vznikat plísně, na vnější fasádě se začnou projevovat nejrůznější vady… Toto nebezpečí hrozí především kontaktním systémům zateplení. U starších domů, kde zdivo nemusí být dostatečně suché, je lepší dát přednost prodyšnějším izolacím – minerální vatě před polystyrenem. Vhodným řešením může být realizace odvětrávané fasády, která je však finančně náročnější. Její výhodou je, že mezi izolací a vnější vrstvou fasády zůstává vzduchová mezera, ve které proudí na základě komínového efektu vzduch, a vlhkost je tak odváděna z konstrukce.

Nestačí jen vyměnit krytinu

Vodě musíme samozřejmě zabránit, aby neohrožovala dům shora, tedy aby do domu nezatékalo střechou. Pokud se tak děje, je oprava nezbytná, někdy nestačí jen lokální zásah, ale celková výměna střešní krytiny. Při výměně je potřeba prověřit stav krovu a původního bednění. I když je bednění poměrně v pořádku, nemělo by plnit funkci nosné podkladní vrstvy pro novou střešní krytinu, lepší je nově vytvořit odvětrávanou mezeru tak, že se stávající bednění položí na kontaktní difuzní fólii, na tu kontralatě a nový záklop. A vždy je při výměně krytiny potřeba doplnit novou pojistnou hydroizolaci.
Často však rekonstruujeme střechu z důvodu, abychom z prostoru pod ní vytvořili nové obytné místnosti. V tom případě musíme navíc počítat s působením vlhkosti, která bude vznikat provozem domácnosti. Střechu nad nově vznikajícím obytným podkrovím bude nutné zateplit a současně řešit, aby izolaci ani konstrukci střechy nepoškozovala vlhkost shora ani z interiéru. Nezbytnými součástmi nově zatepleného střešního pláště jsou proto hydroizolační fólie, které brání proniknutí vody do konstrukce shora, a parozábrany či parobrzdy, které chrání střešní plášť od vnitřní vlhkosti. Nově zateplená střecha by měla být navržena jako odvětrávaná, aby její konstrukce umožnila proudění vzduchu, který zároveň odvádí i vlhkost mimo střešní plášť. Obvykle se realizuje střecha dvouplášťová s otevřenou vzduchovou mezerou mezi krytinou a hydroizolací.

Bez výměny?

Zateplení prostoru pod střechou je možné provádět i bez výměny střešní krytiny. Pak je potřeba tepelnou izolaci ukládat mezi krokve, což však obvykle nestačí současným nárokům na kvalitu zateplení, proto se ukládá i pod krokve. Tím se zároveň eliminují tepelné mosty vytvářené konstrukcí krovu. Pokud se zároveň provádí i výměna krytiny, je výhodné použít takzvanou nadkrokevní izolaci. Ta jednak vytvoří souvislý plášť bez tepelných mostů, není limitována výškou krokví a navíc umožní odhalit často velice atraktivní staré trámoví a učinit ho ozdobou interiéru.

Pozor na výměnu oken

Jedním z nejčastějších rekonstrukčních zásahů je výměna oken. Starší okna již nestačí současným nárokům na tepelnou izolaci a těsnost, uniká jimi mnohem více tepla než obvodovými zdmi. Ať zvolíme jakákoliv okna, vždy budou mnohem lépe těsnit, nebude tedy docházet k nekontrolovaným únikům tepla, respektive teplého vzduchu z domu, ale zároveň ani nebude dovnitř vnikat čerstvý vzduch, a naopak, s teplým vzduchem nebudou odcházet vodní páry vznikající uvnitř domu. To má dalekosáhlé následky jak na samotný dům, tak na jeho obyvatele.
V domě se hromadí vlhkost a schází čerstvý vzduch, respektive hromadí se zde oxid uhličitý, který vydechujeme. Čtyřčlenná domácnost denně vyprodukuje kolem patnácti litrů vody, nejen vařením, praním, koupáním, ale i pouhým dýcháním. Jedna osoba spotřebuje každou hodinu 25 m3 čerstvého vzduchu. Pokud jsme s touto situací nepočítali před výměnou oken a neučinili potřebná opatření, místo radosti z nového přichází únava z nedostatku čerstvého vzduchu, na oknech a na stěnách kondenzuje vlhkost, tvoří se plísně – a přicházejí zdravotní problémy. K tomu navíc přestanou táhnout kamna, protože také nutně potřebují svou dávku kyslíku.

Jak tomu zabránit?

Musíme se o výměnu vzduchu postarat sami a naučit se více a efektivněji větrat. Nejlépe vytvořit průvan, pak stačí pět minut k tomu, aby se vzduch obměnil, a přitom nevychladly stěny. Ideální je větrat každé dvě až tři hodiny, tedy vstát a vyvětrat i v noci. Pohodlnějším a jistějším řešením je postarat se o dostatečnou výměnu vzduchu v domě jinak. Alespoň částečně mohou pomoci samotná okna díky různým, více či méně účinným větracím systémům. Ani ony však nezmohou vše, proto je nutné na rychlé a intenzivní vyvětrání nezapomínat. Nejpohodlnější a nejspolehlivější je nespoléhat na okna a zabezpečit trvalou výměnu vzduchu pomocí vzduchotechniky. Jen při rozsáhlé rekonstrukci budeme mít možnost instalovat v domě centrální systém, kdy je vzduch rozváděn pomocí centrální jednotky, obvykle vybavené rekuperačním výměníkem, který odcházejícímu vzduchu odebere teplo a využije ho k ohřátí vzduchu příchozího, čerstvého. Minimalizují se tak ztráty vzniklé větráním. Pokud není instalace centrálního větracího systému možná, pomohou lokální větrací jednotky umístěné v jednotlivých místnostech.

Jakou krytinu na starší dům?

Při rozhodování záleží na tom, zda chceme co nejvíce zachovat původní vzhled domu, či ho naopak měnit, modernizovat. Oboje je možné, a oboje může být správné. Volba střešní krytiny je však omezena stavem krovu, tedy zda dokáže unést krytinu i s novými vrstvami obvodového pláště. Byť třeba původně nesl pálené tašky, bude třeba sáhnout po lehčí krytině. Naštěstí existují možnosti, jak i v tom případě zachovat téměř původní vzhled střechy, například plechovou imitací tašek. Pokud se mění krov celý, jsou možnosti obdobné jako u novostavby.

Ptáme se odborníků…

Ing. Lucie Šnajdrová, technická poradkyně společnosti Xella

Při rekonstrukcích často narážíme na nemožnost zateplit fasádu zvnějšku, avšak před použitím vnitřní izolace odborníci obvykle varují a to z důvodu ztíženého odvodu vlhkosti z vnitřního prostředí. Přesto Ytong nabízí vnitřní izolaci Multipor.
Doposud používané systémy vnitřního zateplení bývají zdrojem vlhkostních problémů, protože neumožňují difuzní otevřenost původních konstrukcí. Multipor pro vnitřní zateplení ale nepoužívá parozábranu a s vlhkostí cíleně pracuje.
Zateplení pomocí Multipor tepelněizolačních minerálních desek se často používá například u historických budov, protože zachovává původní vzhled fasády a zároveň vytváří takové vnitřní prostředí a tepelný komfort, jaké nabízejí moderní stavby.

Je možné ho použít i pro vnější dodatečné zateplení třeba staré cihlové zdi?

Ano, díky tomu, že se jedná o paropropustný materiál. Přispívá tak ke zdravému klimatu v budově, neusazují se v něm plísně ani škůdci. Navíc je jeho výhodou tvarová stálost a větší odolnost proti mechanickému poškození.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Datum vydání: 10. 7. 2018

Edit: Andrea Moudrá