Druhá kapitola života domu

Co se týče stárnutí, jsou na tom domy podobně jako lidé. Rodinný dům v Silůvkách u Brna v průběhu osmi desítek let zub času řádně ohlodal! Domy ale s pomocí člověka a na rozdíl od něj mohou prožít i několik životů. Jako v tomto případě.

Na začátku byl podobný příběh jako v devadesáti případech ze sta. Rodině Ing. arch. Karla Spáčila v souvislosti s tím, jak se rozrůstala, začalo být v brněnském bytě 2 + 1 poněkud těsno, a nejen to: „Manželka by v bytě i zůstala, ale já, snad proto, že jsem vyrůstal v rodinném domě, nejsem bytový typ,“ vysvětluje architekt a pokračuje: „Nejvíce by se mi líbila stodola, obdivuji ten typ objektu. Dolů bych si dal veterány, ty jsou taky můj koníček, a nahoře by se bydlelo.“ To ale byl pouze nereálný sen, protože přestavět stodolu je finančně i časově náročné a mladá rodina neměla ani jednoho nazbyt. Domek v Silůvkách, vesničce střediskové kousek od Brna, byl asi třicátý, který mladí manželé při hledání nového domova navštívili. „Paradoxně se tam líbilo manželce. Já jsem tehdy říkal: Co budeme dělat v takové díře? Varovali nás i známí, že život na vsi a ve městě se značně liší,“ vzpomíná architekt. Nakonec rozhodl samotný rodinný dům, měl své kouzlo spočívající v eleganci a vyhlášenou prvorepublikovou preciznost. Dvojice v původní dispozici odhalila i velký potenciál pro zajímavou rekonstrukci.

S OHLEDEM NA DUCHA DOMU 
Manželé se rozhodli, že dům z roku 1933 zmodernizují tak, aby vyhovoval nárokům čtyřčlenné rodiny. Zároveň však nechtěli ublížit ničemu, co mělo svoji hodnotu, snažili se zachovat ducha, atmosféru starého objektu. „Někdo konkrétní přece dům před časem postavil, někdo v něm žil. To jsme nechtěli negovat, pouze oprášit a připravit pro novou, současnou kapitolu života,“ vysvětluje architekt. To se podařilo – části domu, které zvládaly svoji funkci či byly výrazným architektonickým rysem domu, se ponechaly v původním stavu nebo citlivě opravily. Stávající obytné prostory pak byly rozšířeny formou přístavby a vestavby, které nekopírují staré, nezapírají, že spadají do zcela jiné věkové kategorie. Každá část má svůj vlastní osobitý architektonický styl, ale vzájemně si neubližují, naopak se doplňují. „Koexistence starého a nového je jedním ze základních principů rekonstrukce,“ prozrazuje své krédo architekt.

ARCHITEKT V MONTÉRKÁCH
Rekonstrukce představovala všestranně náročnou záležitost. Naštěstí majitel – autor projektu – zvládl i roli dodavatele. Přestavbu provedl svépomocí, a tak výrazně snížil celkové náklady. Po čtyři roky věnoval veškerý svůj volný čas vytváření nového domova. Ještěže se v montérkách dobře cítí, práce rukama ho baví, a tak tento čas nepovažuje za ztracený. Na otázku, co se v průběhu rekonstrukce ukázalo být jako největší problém, odpovídá, že to byly především omezené finance a že se všechno dělalo za pochodu, a tak poměrně dlouhý čas rodina vlastně žila na stavbě. „Aby se něco takového dalo zvládnout, musí člověk hodně chtít,“ říká architekt a s úsměvem dodává: „Problémem byly ještě některé nestandardní věci, úchylnosti, které jsem si sám vymyslel, a pak je musel sám i realizovat.“

NEBYLO TO SNADNÉ 
Už samotná příprava rekonstrukce dala zabrat. V domě žili staří lidé, kteří se nepotřebných a vysloužilých věcí nezbavovali, ale pečlivě si je schovávali. Jen tak pro zajímavost – z domu bylo třeba vyklidit metráky vlašských ořechů a nejrůznějších letitých textilií. Než se vyprázdnil, naplnilo se hodně kontejnerů. Následovala dlouhá řada stavebních prací. Obvodové zdivo bylo zbaveno vlhkosti podřezáním. V obytných místnostech byly původní podlahy vytrhány a nahrazeny dubovými parketami. Dům dostal novou střešní krytinu. Zachována zůstala kastlová okna, která prošla repasí. Původní jsou i masivní zárubně v chodbě historická dlažba. První republiku pamatuje i schodiště a další prvky. V podkroví představovalo největší stavební úpravu zvednutí úrovně podlahy nad vazné trámy.

„Vzájemná koexistence starého a nového je jedním ze základních principů rekonstrukce,“ říká Ing. arch. Karel Spáčil.

CITLIVÉ ZMĚNY DISPOZICE 
Co se týče dispozice, ve staré části nedošlo k razantnějším změnám. „Věděl jsem, že ji můžeme zachovat. Nemělo smysl drbat se na pravém uchu levou rukou,“ říká Karel Spáčil. Podle jeho slov hlavní dispoziční řešení přízemí bylo dáno rozmístěním nosných stěn. Podstatná část původního zdiva se využila pro novou dispozici. Pouze z původní kuchyně se stala pracovna, která byla ubouráním příčky propojena s obývacím pokojem. Tomu přibyly další metry čtvereční rozšířením otvoru po původních dveřích mezi obývákem a další místností s oknem do dvora. Chodba pro přístup do pokojů v podkroví vznikla zkrácením původního pokoje ve středu domu. Místnosti jsou zde situovány tak, že většina střešních oken směřuje pouze do dvora, v ulici by nevhodně konkurovala dominantnímu vikýři. Výjimku představuje pouze ložnice, do které proudí denní světlo právě zmíněným vikýřem. Místnost je otevřena do štítu, bylo zde nutné vzhledem k navýšení podlahy původní stropní trámy mírně zvednout stejně jako překlad nad oknem i samotné okno. Se stropními trámy se v ostatních místnostech na patře nehýbalo. Jinak v podkroví, kde původně byla pouze jedna obytná místnost a ostatní prostory sloužily jako klasická půda, je dnes kromě ložnice se šatnou také dětský pokoj, pracovna a prostorná koupelna s WC.

NOVÉ METRY ČTVEREČNÍ
Nové metry čtvereční se získaly vestavbou a přístavbou. V prvním případě šlo o využití průjezdu domu, který byl příliš úzký na to, aby plnil své původní poslání. Vstup do domu v místě průjezdu zůstal zachován, průjezd byl ale zrušen a využit pro umístění zádveří, šatny, WC, komory a spíže. Původní vrata nahradily jednokřídlé dveře doplněné o pevnou výplň využitou pro umístění elektroměru. Přístavba má podobu přízemního traktu o šířce přibližně tři metry, který byl přistaven směrem do dvora. Je v něm situována kuchyň a jídelna. Ubouráním parapetu okna v šikmé části dvorní zdi vznikl průchozí otvor a docílilo se kontinuálního prostoru kolem schodiště, které se tak stalo středem dispozice. Z jídelny je přístupná dvorní část s technickou místností, prádelnou a dílnou. U této provozní části domu se zachovala zaklenutá okýnka, korespondující s původním cihelným zdivem, ponechaným v originální podobě včetně části stávající elektroinstalace. Střecha je plochá zelená a je na ni přístup z dvorku. Tato venkovní část domu je dokonale ukryta před zraky sousedů, a tak zajišťuje dnes tolik cenné soukromí. Mají na ni přístup sluneční paprsky a zároveň nabízí často tolik žádoucí stín.

V ČEM SE LIŠÍ 
Vestavba v průjezdu a nová přístavba jídelny a kuchyně mají soudobé tvarosloví, které lze definovat principem „od podlahy až po strop“ – dveře a okna vyrůstají z podlahy a končí ve stropě. Stará a nová část se v řadě případů liší použitými materiály. Zatímco ve staré části, jak již bylo zmíněno, jsou kromě zachované dlažby i parkety, v přístavbě a vestavbě bylo do role podlahové krytiny obsazeno marmoleum. Najdeme zde i značně netradiční materiály. Například jedna stěna chodby v někdejším průchodu je obložena cementotřískovými deskami Cetris. „Známí se ptali, jakou jim dám povrchovou úpravu, já je však šokoval záměrem ponechat je v surovém stavu. Líbil se mi jejich cementový povrch, hrany jsem olemoval hliníkovými lištami. Působí to jako moderní prvek, který zajímavě kontrastuje s přiznanou cihlou na původní stěně,“ říká architekt.

PŘIROZENÁ ORIGINALITA 
Nábytek v původní části domu je sice nový, navrhl ho sám Karel Spáčil, ale sálá z něj respekt vůči původnímu duchu domu. Připomíná dobu, kdy dům přišel na svět, stejně jako vzor tapet na stěnách, místy přiznané režné zdivo či rozpraskané trámy… K atmosféře přispívají i litinová kamínka a radiátory ze stejného materiálu bez jakékoliv povrchové úpravy. V domě se nerušily niky, naopak se využily k nejrůznějším účelům. Originalitu interiéru nové části zase zajišťují na první pohled třeba i nenápadná řešení a vychytávky. Jedná se například o skleněné obklady na toaletě. „Je to opaxit – 6 mm tlusté sklo, které se používalo v sedmdesátých letech na fasády. Objevil jsem sklenářství, kde měli jeho zbytky,“ vzpomíná architekt. Zajímavě působí i liniové světlo schované na chodbě v podhledech. Netradiční je i umístění mikrovlnky v zádech pracovní desky, k čemuž byla využita dutina vniklá dozděním úkosu původního zdiva.

PŘÍŠTÍ BUDE JEŠTĚ HEZČÍ 
Pokud si myslíte, že mladá rodina s definitivní platností vyřešila problém bydlení, není tomu tak. V době naší návštěvy se stěhovala do nového. Tentokrát do rodinného domu z 80. let v Brně, který si opět vyžádá důkladnou rekonstrukci. Dojíždění do zaměstnání nevadilo. „To bylo to nejmenší! Pouto k milovanému velkoměstu bylo především pro manželku příliš silné, život na vesnici je opravdu zcela rozdílný,“ vysvětluje Karel Spáčil. Samozřejmě, že se domek v Silůvkách, kterému zajistil další život, neopouštěl s lehkým srdcem, ale: „Člověk si musí srovnat hodnoty. Žena bude spokojená a já se nebudu nudit,“ říká s úsměvem autor projektu, stavitel, dodavatel a majitel v jednom s tím, že druhý dům bude určitě ještě mnohem hezčí!

Ing. arch. Karel Spáčil (*1975) 
Absolvoval Střední školu uměleckých řemesel v Brně a poté zdejší Fakultu architektury VUT. Je autorizovaným architektem České komory architektů. Pracoval v brněnské architektonické kanceláři Architekti DRNH, od roku 2008 má vlastní praxi. Nejlépe se mu přemýšlí s tužkou v ruce a čímkoli, na co lze kreslit. 
Kontakt: Nádražní 196, 664 46 Silůvky tel.: 605 588 298 karel.spacil@email.cz

Datum vydání: 19. 8. 2015

Edit: Alena Vondráková