Dřezy a baterie
Byla to velká hvězda, bez dřezu jste před třiceti lety neudělali v kuchyni téměř nic. Mylo se zde nejen nádobí, ale i oplachovala zelenina a maso, slévala se voda z příloh, krájelo se, připravovalo… Pravda, od nástupu myček jim „práce“ ubylo, přesto se bez nich kuchyňský život neobejde.
S nástupem myček se mohly dřezy zmenšit a „ubylo jim práce“. Z předmětu ryze praktického se tak mohla stát i věc krásná. Na trhu se tak objevily nejen dřezy kulaté či hranaté nebo v atypických a méně známých tvarech, ale na výběr máte i lesklé nerezové či barevné z kompozitních materiálů. O různých doplňkových mističkách, prkénkách a dalších doplňcích ani nemluvě. Na koukání a kochání je to krása. Ale když máte učinit rozhodnutí, který z tisíců je pro vás ten pravý, možná zalitujete, že nejsou na trhu čtyři typy jako kdysi. Pokud je tohle přesně vaše situace, poradíme vám, který je pro vás ten pravý!
Bez něj to stále nejde
Jak moc se dřez a jeho okolí promění v místo oblíbené na úklid a čištění, o tom rozhoduje typ a způsob jeho instalace. Mnozí se o tom přesvědčili až na základě ne právě dobrých zkušeností, když zvolili nejčastější způsob osazení – dřez shora vestavěný do pracovní desky. Je to nejjednodušší způsob, který lze aplikovat prakticky na jakoukoli pracovní desku v tloušťce od 2,5 do čtyř centimetrů. Dřez se shora vloží do výřezu v desce a uchytí, přičemž svými okraji o několik milimetrů přesahuje tento otvor, aby nikudy nezatékala voda. A právě onen přesah vytváří nepříjemné spáry, kolem nichž se rády usazují nečistoty, a bývá velmi pracné je odtud odstranit. Proto mnozí raději sáhnou po dřezech, které lze plně vestavět. „Okraj je v takovém případě v jedné rovině s pracovní plochou, proto otvor na něj musí být precizně vyřezán. V kuchyni vznikne souvislá pracovní plocha, kde se nebude zachytávat špína,“ vysvětluje Leonard Mynář zastupující značku Alveus, předního evropského výrobce kuchyňských dřezů. Třetí způsob osazení je zespodu pracovní desky. Výřez v desce je nepatrně menší než dřez samotný, proto voda nemá kam stékat a zatékat. Také se v tomto případě vyhýbáte spojům složitým jak na provedení, tak pozdější údržbu a v kuchyni vám vznikne hladká a designově čistá plocha. „Důvod, proč se dva poslední způsoby instalace příliš nerozšířily, je fakt, že jsou vhodné jen do desek z přírodního kamene nebo kompozitního materiálu. A ten je dražší než klasická a nejrozšířenější MDF deska,“ dodává Leonard Mynář. Ještě méně se pak setkáte s takzvanými nástavnými dřezy, které zcela zakrývají shora jednu i více skříněk. Někdy mají kolem dokola lem, který brání tomu, aby voda stékala za skřínky nebo po jejich dvířkách.
Výběr podle materiálu
Ještě důležitější rozhodnutí, které ovlivní vzhled vaší kuchyně a spokojenost se dřezem, zní: z jakého materiálu má být? I když se někdy zjednodušeně uvádí, že ten, kdo chce pořídit kuchyň levněji, volí nerezový a kdo má více peněz, sáhne po kompozitních materiálech. „Pokud někdo investuje nemalé částky do krásné a sladěné kuchyně, zpravidla si připlatí i dvojnásobnou částku za granitový dřez. Nabízejí se v mnoha barvách a snadno se tak sladí s pracovní deskou, dvířky a podobně,“ popisuje současnou situaci na trhu Kateřina Kávová ze společnosti Franke. Mnozí se ale snaží o kompromis, a tak se do velké obliby dostávají dřezy vypadající jako granitové, za něž platíte jako za nerez. „U nás se ten materiál nazývá tectonite, tvoří ho polyakrylátový základ, na nějž je nanesený speciální povrch s příměsí skelných vláken, díky kterému dřezy vypadají na první pohled jako granitové,“ říká Kateřina Kávová. Je však třeba počítat s tím, že odolnost těchto materiálů není tak vysoká jako u pravého granitu. Proto je třeba s ním zacházet opatrně a lépe se k němu chovat. Vysokým teplotám či chemikáliím a kyselinám obsaženým v potravinách či čisticích prostředcích odolá jen krátkodobě. Také masivnost materiálu a hmotnost není taková jako u granitových výrobků. Nabídka dřezů je však mnohem širší. Vyrábějí se i z probarveného skla, o prosazení se snaží i ty keramické, které se vzdávají svých rustikálních tvarů a kopírují současný minimalistický a jednoduchý trend.
Klasika za rozumnou cenu
V domácnostech stále najdete nejčastěji dřezy nerezové a z takzvaných kompaktních materiálů. Kvalitní nerezový dřez by měl být vyrobený z oceli o tloušťce od půl do jednoho milimetru. Takové výrobky se vyznačují dlouhou životností, odolávají i vysokým teplotám a poradí si i třeba se šťávou z ovoce, která na jiných materiálech zanechává barevné fleky. Samozřejmostí je odolnost vůči korozi. Hladký povrch nerezu pak zabraňuje usazování bakterií a zjednodušuje jeho údržbu. I když právě hladký povrch s sebou může přinášet jeden problém – jsou na něm patrné rýhy. Ocel má totiž jednu nevýhodu, snadno se poškrábe. Tato poškození jsou pak znát hlavně na novém výrobku, kde je patrné, jak jich přibývá, časem už to tolik nevidíte. Je ale pravda, že se firmy snaží tento nepříjemný pocit zmírnit, a tak kromě lesklých hladkých dřezů některé značky nabízejí část své produkce s dekorem či minidekorem. Mají na povrchu matnou texturu, která je méně citlivá na drobné škrábance, nejsou tolik vidět. Na druhé straně ale u takových dřezů odpadá výhoda snadné údržby, přece jen dekor je náchylnější na usazování nečistot, musí se proto věnovat více péče jeho čištění. Toto zdokonalení se prý moc neuchytilo, k mání v takovém provedení vždy bývá jen několik málo typů a velikostí od každé značky. Je však třeba podotknout, že z nerezu se vyrábějí nejen dřezy za přijatelnou cenu, ale také výrobky z opačného cenového spektra. Tedy ty nejdražší.
Jak poznat kvalitní granitový dřez?
Problémy se škrábanci odpadají u takzvaných kompozitních materiálů, z nichž největší skupinu tvoří dřezy granitové. Ty zažívají v posledních letech velký nárůst obliby, což s sebou přináší i jeden nevítaný jev. Na trhu se objevuje řada napodobenin a imitací, které nemají takové vlastnosti jako pravé granitové výrobky. Při nákupu je třeba se ptát na zkušenosti jiných a hledat zavedené a známé značky a firmy. Je totiž těžké přesně určit, co je a co není kvalitní granitový dřez. „Běžně se má za to, že je to dřez vyrobený z materiálu směsného a masivního, který má v celé své tloušťce stejné vlastnosti a je bez povrchové úpravy,“ říká Stanislav Kovařík ze společnosti Suite, která u nás exkluzivně zastupuje německé dřezy Schock. A dodává, že tato definice moc neodhaluje užitné vlastnosti a odolnost těchto dřezů. Na ně mají vliv použité pojivo, kamenivo a technologie. „Například nový patent výrazně vylepšil tuto technologii, když na rozdíl od běžně vyráběných granitových dřezů použil směs křemenných písků, které jsou míchány v přesně určeném poměru různých zrnitostí tak, aby co nejdokonaleji vyplnily prostory materiálu. Díky tomu je povrch tvořen převážně kamenivem s minimem pojiva a je hladší, podstatně odolnější a lépe udržovatelný,“ popisuje Stanislav Kovařík.
Problém je, že laik takové drobnosti pozná jen těžko. Pokud chcete ty nejkvalitnější dřezy, pak hledejte granitové dřezy z prémiové třídy Cristadur-Na- noGranit, Cristalite, Cristastone, Silgranit v úpravě Puradur či Fragranit v úpravě Durakleen od největších světových výrobců. U nich máte jasné, že deklarované vlastnosti, tedy především snadná údržba bez nároku na neustálé leštění, vyšší odolnost proti poškození, ale i dokonalá barevnost a elegantní vzhled, budou zachovány po celou délku jejich životnosti. Naopak pozor na dřezy, které jsou opatřené nástřiky imitujícími granit a na první pohled jsou od něj k nerozeznání. A také cena je stejně vysoká. Místo kvalitního masivního materiálu zde však dostáváte jen tenkou povrchovou vrstvu práškové barvy nanesené na různých plastech či jiných nosných korpusech.
Foto: archiv firem
Datum vydání: 6. 6. 2016