Dřevo v exteriéru
Dřevo, ten krásný, tvárný a přívětivý přírodní materiál, nás provází věky a zdá se, že zůstane naším věrným společníkem trvale. Jeho popularita v poslední době stoupá i vně zdí našich domů, hojně se vrací na fasády, dáváme mu přednost před chladnými materiály na terasách či v okolí bazénů.
Vychvalovat dřevo určitě nemusíme, co mu tedy můžeme vytknout? Nejspíš namítnete, že se o ně musíme starat, aby vydrželo pěkné a odolné. Podívejme se však na staré horské chalupy, jak dlouho slouží a jak krásně umějí stárnout. A navíc se to s údržbou vůbec přehánět nemusí, když použijeme správné dřevo správným způsobem na správném místě.
POZOR NA VODU
Dřevo je ohrožováno především vlhkostí. Opět namítnete, že dřevo je v exteriéru nutně vodě vystaveno. To je pravda, důležité však je, aby mělo po dešti vždy možnost vyschnout, aby voda nezatékala a nedržela se v konstrukčních detailech či trhlinách dřeva, aby se do něj nedostávala vzlínáním ze země, ze zdiva či z jiné části stavby. Na trvanlivost dřeva má tedy zásadní vliv stavebně-konstrukční řešení s vyřešením všech detailů a pečlivá realizace. Destruktivní proces může totiž začít již od takové maličkosti, jako je trhlina způsobená příliš utaženým vrutem, do níž vniká voda. A pokud se do dřeva dostane vlhkost, působí zde nepříznivě při silné změně teplot, za mrazu a za přímého slunečného záření, vytváří živnou půdu pro dřevokazné organismy, dalšího nepřítele dřeva. Třetím činitelem, které dřevo ohrožuje, je UV záření, které má však účinek především estetický – dřevo ztrácí barvu, šedne. Tam, kde by bylo dřevo neúměrně namáháno povětrnostními vlivy, mu můžeme pomoci zastíněním, například u fasády přesahem střechy.
DOMÁCÍ I CIZINCI
Jak dobře a jak dlouho bude povětrnostním vlivům odolávat, záleží i na dřevu samotném. Nejdostupnější a nejlevnější dřevo – náš domácí smrk a borovice – patří mezi měkká málo odolná dřeva. Pro venkovní použití se lépe hodí tvrdší dřeva s vyšším obsahem pryskyřic jako modřín evropský, douglaska, buk či dub. Ještě odolnější jsou však dřeva dovážená z končin, ve kterých je již za jejich života otužila sama příroda – severský smrk či modřín a červený cedr. Přírodou nejprověřenější jsou dřeva vyrostlá v tropech a subtropech, kde musejí odolávat vysoké vzdušné vlhkosti. Proto se dnes na našem trhu setkáme s mnoha druhy exotických dřev, o kterých jsme donedávna vůbec neslyšeli a která se k nám dovážejí ze všech světadílů. Vedle známého neobyčejně odolného teaku se setkáme například s garapou, která si díky vysokému obsahu přírodních olejů a tříslovin vysloužila skvělou pověst při stavbě lodí, tvrdým ipe nebo massarandurou, neobyčejně dekorativním bukitem, houževnatým bangkirai, diamantovou třešní – jatobou, a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Exotická dřeva používaná v exteriéru jsou vesměs tvrdší, a zejména odolnější i bez chemického ošetření, protože obsahují hodně pryskyřic a tříslovin. U některých dochází k vymývání barevných látek ze dřeva, proto by měly být okolní stavební prvky chráněny před zabarvením.
UPRAVENÁ DŘEVA
Měkká, méně odolná dřeva musíme před povětrnostními vlivy a vlhkostí chránit natíráním ochrannými prostředky. Mnohem účinnější než pouhé natírání je tlaková nebo tepelná impregnace. Pak i naše domácí nejdostupnější dřeva jako smrk a borovice získají odolnost dostatečnou pro venkovní použití. Při tlakové impregnaci pronikají ochranné prostředky pomocí speciálních tlakových a vakuových postupů dovnitř průřezu dřeva, výsledná kvalita záleží na hloubce a množství průniku i použitém prostředku. Tlakově impregnované dřevěné prvky jsou velmi trvanlivé, s nízkými nároky na údržbu. Zvýšit odolnost dřeva lze i bez chemie pomocí speciální tepelné úpravy, která pozitivně ovlivňuje a zlepšuje nejen trvanlivost, ale i další fyzikální a mechanické vlastnosti. Z běžných dřevin se pak stává thermowood, tedy thermosmrk, thermoborovice, thermojasan. Vyrábí se ve speciálních sušicích komorách při vysokých teplotách. Vlivem tepelného zpracování dochází k více či méně výrazným změnám barvy; tepelně upravené dřevo získá až hnědý odstín připomínající tvrdé dřeviny. Výsledná intenzita odstínu závisí na teplotě, kterou se na dřevo působí. Tepelnou úpravou dochází ke změně buněčné struktury dřeva. Získá tak větší stabilitu než neupravené dřevo, doba trvanlivosti se prodlužuje na více než 30 let bez použití chemické ochrany. Tepelná úprava však nezvyšuje odolnost dřeva proti působení slunečních paprsků. Thermowood, stejně jako ostatní druhy dřev, ztrácí na slunci barvu a šedne.
KŘÍŽENCI DŘEVA A PLASTU
Zachovat krásu dřeva a přitom eliminovat jeho nežádoucí vlastnosti, o to se snaží tak zvané kompozitní materiály. Kombinací dřeva a polymerů se získává na pohled krásný a na dotek příjemný materiál obdobně jako dřevo, který je však díky obsahu plastu stálý a bezúdržbový. Tento materiál je označován jako WPC (Wood Polymer Com- posites). Vzniká z dřevěné moučky, drcených pilin či celulózové kaše smíchané s polymerujícím plastem. O jeho vlastnostech rozhoduje podíl dřevěné složky a druh použitého plastu. Poměr dřevní hmoty a polymeru je nejčastěji 60 % dřeva a 40 % polymeru, avšak tento poměr se pohybuje až k 70 ku 30. Čím vyšší je procento polymeru, tím je materiál odolnější, avšak ztrácí na dojmu dřeva. Kromě teras a fasád se z kompozitních materiálů mohou vyrábět i ploty, zahradní nábytek a mnoho jiného.
NATÍRAT, ČI NIKOLIV?
Záleží především na vašich preferencích. Někomu se líbí, když dřevo získá patinu, a navíc si ušetří práci s natíráním. Pokud dřevo nenatřete lazurou nebo olejem, musíte počítat s tím, že zešedne, ať byla jeho původní barva jakákoliv. Nenatřít však můžete jen dřevo, které není náchylné k poškození dřevokaznými houbami a hmyzem, což jsou především dřeva exotická, z tuzemských modřín, dub či akát nebo některé druhy tepelně upravených dřev. A mnohem důsledněji musíte dbát o konstrukční ochranu dřeva, tedy na to, aby nikde nezůstávala vlhkost, jak jsme vysvětlili v úvodu. Obvykle však dřevo chráníme fungicidními prostředky proti napadení škůdci. Těmito prostředky můžeme ošetřit dřevo samostatně nebo mohou být obsaženy v nátěrových hmotách.
LAZURA, NEBO OLEJ?
Opět záleží na tom, čemu sami dáváte přednost, dřevu samotném a způsobu jeho užití. Oleje i tenkovrstvé lazury mají tu výhodu, že jemůžeme použít opakovaně bez odstraňování starého nátěru a nechávají vyniknout přirozené struktuře dřeva. Oleje jsou přirozenou ochranou dřeva, chrání ho obdobným způsobem jako v přírodě. Povrch zůstává „otevřený“ – reguluje průchod vlhkosti, přirozeně reaguje na změny okolí, přitom je vodoodpudivý a odolný vůči povětrnostním vlivům. To ho předurčuje zejména pro ošetření venkovních teras. Lazurou můžete zajistit dřevu barevnost podle vlastního přání. Princip lazurovacích laků na dřevo vychází z tradiční ochrany dřeva napouštěním pigmentovanými rostlinnými oleji, fermeží. Jako pojivo pigmentu se používají syntetické a vodou ředitelné látky. Tenkovrstvé lazury zvýrazňují kresbu dřeva a zvyšují jeho odolnost proti vodě a povětrnostním vlivům včetně UV záření. Čím více je lazura pigmentovaná, tím vyšší je ochrana proti degradaci světlem a stálost barvy. Používají se proto velmi často na dřevěné fasády. Silnovrstvé lazury již vytvářejí na povrchu dřeva ochranný film, který je pevnější než u tenkovrstvých lazur. Chráníme jimi proto rozměrově stálé prvky jako dveře, okna či pergoly. Naše rada na závěr zní: Vybíráte-li dřevo, vybírejte především spolehlivého a zkušeného odborníka, který dokáže doporučit vhodné dřevo pro konkrétní účel, bude vědět jak s ním zacházet a jak ho ošetřovat. Dokáže posoudit vztah mezi cenou, užitnou kvalitou i trvanlivostí.
Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 28. 3. 2016