Dřevěná schodiště – klasika i moderna

 

Schodiště představují lávku zajišťující spojení mezi jednotlivými podlažími. Vyrábějí se z různých materiálů, ale největší oblibě se stále těší schodiště dřevěná. Jsou vhodná do moderních i rekonstruovaných interiérů.

Důvodů, proč dřevěná schodiště představují nestárnoucí evergreen, je hned několik. Jejich vzhled neublíží žádnému stylu interiéru a dokáže prostor zateplit. Dřevo si získává příznivce i dlouhou životností. Pokud dojde k poškození povrchu, dá se renovovat obroušením. V menších rodinných domech a mezonetových bytech pak oceníme i prostorovou úspornost dřevěného schodiště. Výhodou dřeva v roli základního schodišťového materiálu je i možnost kombinovat ho s jinými materiály, a to především s kovem a sklem.

CO JE DŮLEŽITÉ
Všechna dřevěná schodiště nejsou stejná. Důležité je, jakou roli mu v interiéru dáme, zda bude představovat dominantu nebo naopak funkční, ale prostorově skromnou a vzhledově nenápadnou spojnici mezi podlažími. Skutečně vydařené schodiště by však mělo být ozdobou každého interiéru. Zajímavý design není jediným požadavkem, který by dřevěné schodiště mělo splňovat. Hlavní schodiště v domě či mezonetu musí být v první řadě pohodlné a bezpečné. Schody jsou místem častých úrazů, chůze po nich je asi sedmkrát náročnější než po rovině. Rozměry proto nezáleží pouze na našich představách, ale je třeba respektovat normy, jejichž dodržení je podmínkou úspěšné kolaudace. Šířka schodiště musí být minimálně 90 cm, pomocného schodiště 75 cm. Protože schodiště občas slouží i k přesunu například nábytku, je vhodnější volit větší šířku schodů i odpočívadla (podesty). Výška nášlapů má být 16–19 cm, šířka 25–30 cm. Doporučená hloubka nášlapu je 30 až 31 cm. Splnit předepsané rozměry však nestačí. Úspěšné kolaudaci mohou stát v cestě například i ostré hrany stupnic nebo hřebíky či šrouby vyčnívající z podstupnic.

 

Anatomie schodiště
Každé schodiště se skládá z nosné konstrukce, schodišťových stupňů a zábradlí, případně ještě podstupnic. Jeden schod (neboli stupeň) tvoří stupnice – to, na co našlapujeme, a podstupnice (svislá, ale i šikmá část pod každým stupněm). Bez podstupnice se však některé typy schodišť obejdou. Jednotlivé stupně schodiště tvoří dohromady rameno. Jedno rameno mohou tvořit nejméně tři a nejvíce osmnáct schodů. Každý schod v rameni musí být stejně vysoký, v přímém rameni také stejně široký. Když ale výška podlaží (při vysokých stropech) vyžaduje více než 18 stupňů, musí výrobce do ramene vložit podestu. Délka podesty musí tvořit násobek délky kroku (63 cm + šířku stupně). Dokonce existují výpočty pro ideální profil stupně vycházející z ergonomie lidského kroku a pohybu po schodech vůbec. Šířka ideálního stupně je 29 cm a výška 17 cm, ideální délka podesty schodiště je 92 centimetrů.

 

 

 

ZÁBRADLÍ A OSVĚTLENÍ
Normy se vztahují i na zábradlí. Schodiště o volné výšce do tří metrů musí být vybaveno zábradlím s madlem alespoň 90 cm nad hranou každého schodu, v odborné teorii stupně. Je-li volná hloubka tři až 12 metrů, musíme madlo umístit do výšky jeden metr nad hranu každého schodu. Zábradlí není pouhou bezpečnostní komponentou schodiště, je jeho organickou součástí, podílí se na celkovém vyznění. Má mít i ergonomický tvar a být příjemné na dotek. Důležité je i dostatečné zásobení schodiště denním světlem – to znamená orientace schodiště vůči oknům a elektrické osvětlení schodiště. Ideální je světlo zabudované do podstupnic tak, aby vždy osvětlovalo nižší stupeň. Pokud schodiště podstupnice nemá, světlo umístíme buď shora, nebo z boku; záleží na orientaci schodiště ke stěnám.

 

RŮZNÉ TVARY A KONSTRUKCE
Nejpohodlnější jsou schodiště přímočará nebo jedno- či dvouramenná, u kterých je stejná šířka stupnice, a proto je možné při chůzi využívat celou šíři schodu. Na křivočarých (například kruhových), a zejména různočarých schodištích je chůze namáhavější, avšak jejich výhodou je velká variabilita, která umožňuje architektovi lépe využít prostor. Z tohoto důvodu se v obytných prostorech často setkáváme s těmito typy schodišť. Přímoramenné schodiště je velmi bezpečné, a také praktické pro stěhování nábytku. Rameno takového schodiště může být nejen rovné, ale i zakřivené, lomené do tvarů písmen L, U či J. Často se umísťuje do vstupních prostor, ale velmi dobře vypadá i v obytné části domu. Schodiště vřetenové: jeho stupně se kotví do vřetene procházejícího jeho středem. Přestože se velmi často instaluje do obytných prostor, do role hlavní komunikační páteře se nedoporučuje. V každém případě nám však pomůže řešit nedostatek prostoru. Schodiště bočnicové působí lehce a vzdušně, a tak si obvykle získá investory, kteří nefandí těžkopádně působícím schodištím. Přestože stupně lze kotvit do bočnic či schodnic umístěných po obou stranách ramene, většinou se dnes kotví k nosné zdi. Schodiště segmentové, jak už napovídá jeho název, se skládá z jednotlivých dílů umožňujících značnou variabilitu. Velmi často se užívá jako centrální. U zavěšeného schodiště jsou stupně z jedné strany kotveny do stěny, z druhé pak zavěšeny ke stropu. Toto schodiště se nevyrábí výhradně ze dřeva, ale třeba i z kovu, hezky vypadá i sklo. Cenově podstatně přijatelnější investici představují typová schodiště, která se většinou vyrábějí z měkkého dřeva – smrku či borovice. Prodávají se většinou nesmontovaná a nenalakovaná. Jejich cena se obvykle pohybuje v rozmezí od čtyř do třiceti tisíc korun – záleží na složitosti. Jedním z typových schodišť jsou i takzvané mlynářské schody. Přestože mají nezřídka velmi vydařený design, doporučují se spíše do rekreačních než trvale obývaných objektů, protože neposkytují potřebné pohodlí a bezpečí. Nejsou vhodná tam, kde je musí zdolávat senioři nebo naopak malé děti. V poslední době se značně rozšířila i nabídka sklopných nebo stahovacích žebříkových schodů, které se hodí především do prostor, kam nechodíme příliš často, například na půdu. Tento typ dřevěných schodišť pořídíme již za cenu od tří do sedmi tisíc korun.

 

VHODNÝ MATERIÁL
Odborníci doporučují volit k výrobě schodišť především tvrdé dřevo dubu, buku, jasanu, akátu, ořechu či exotických dřevin, které lépe odolává mechanickému poškození a opotřebení. Většina investorů je však při volbě omezena finančními možnostmi, takže se nejčastěji setkáváme se smrkem či borovicí, případně stále ještě cenově přijatelným modřínem. Schodiště z měkkého dřeva se mohou ošetřit krycími barvami; nejčastěji se však měkké i tvrdé dřevo zpracuje speciálními technologiemi. Požadovaný odstín získáme namořením a následným nátěrem bezbarvým lakem. Můžeme se ale rozhodnout i pro olejování – po voskování, bělení a kartáčování se schodiště následně ošetří voskem nebo olejem.

 

NEJVHODNĚJŠÍ UMÍSTĚNÍ
Schodiště se situují buď do vstupní části domu, nebo přímo do obytného prostoru, kde často tvoří dominantu. Na jednu věc však nesmíme zapomenout: Dřevo je živý materiál, který pracuje – podle vlhkosti vzduchu a v přímé závislosti na teplotě prostředí může měnit svůj objem. Spolehlivým avízem tohoto procesu jsou praskliny, v následné fázi zkroucení a vyboulení schodiště. Znamená to, že dřevo příliš rychle vysychá, což se může podepsat i na jeho funkčnosti a životnosti. Proto bychom neměli umísťovat zdroje tepla přímo pod schody. Abychom se nemuseli spokojit s kompromisy, je třeba o konstrukci schodiště i jeho umístění rozhodnout již v projektu.

Datum vydání: 7. 4. 2015

Edit: Alena Vondráková