Dřevěná okna

Jaká máte okna? Málokdo na tuto otázku odpoví, že skleněná. Sklo je přece samozřejmostí každého okna, specifický charakter mu dodává až rám. A na sklo zarámované přírodou, dřevem, je moc pěkný pohled. A nemusí ho pokazit ani zub času.

Dřevo bylo tradičním materiálem pro výrobu oken po dlouhá staletí, dokud jeho pozici na trhu nezměnily plastové profily. Dřevěná okna sice ztratila své výsadní postavení, přesto pro mnohé zůstávají tou nejlepší variantou. Pro ty, kteří preferují krásu přírodního materiálu, vnímají jeho příznivý vliv na životní prostředí, a kteří se neobávají potřebné údržby. Ta však zdaleka není tak náročná, jako u starých oken, která je třeba obtížně zbavovat starých nátěrů, brousit, tmelit…

Víte, že…

dřevěné okno odolá požáru déle než plastové? Víte, že ani plastové okno není zcela bezúdržbové? Dokonce je náročnější na seřizování vzhledem k reakci plastu na změny teplot v průběhu roku? Že povrch plastového okna také stárne a na rozdíl od oken dřevěných ho nelze obnovit? Víte, že dřevěné rámy oken se vyrábějí z lepených hranolů, a proto není třeba mít obavy z tvarové nestálosti dřeva? A možná nevíte, že při zpracování dřevěného okna se spotřebuje až šestkrát méně energie než pro obdobné stavební díly z plastu a až dvacetkrát méně než pro srovnatelné množství hliníku. Asi tušíte, že je, na rozdíl od ostatních materiálů, energeticky nenáročná i jeho likvidace. Víte, že strom, ze kterého je nové okno vyrobeno, spotřeboval při svém růstu velké množství oxidu uhličitého, plynu, který největší měrou přispívá k prohlubování skleníkového efektu? Že ho vzrostlý strom spotřebuje více než deset kilogramů za jedinou hodinu? Tedy tolik, kolik ho za stejnou dobu vydýchá deset lidí? A jistě víte, že je dřevo obnovitelný materiál a jak příznivý vliv mají lesy na zadržování vody v krajině, zabraňování eroze půdy… Zkrátka, že je o dřevěném okně proč uvažovat.

Jak je to tedy s tou údržbou?

Obavy z toho, že péče o dřevěná okna je příliš náročná, je velkým, a dnes již zbytečným strašákem. Dřevěné rámy se ošetřují moderními postupy, takže pracné opalování a škrábání starého nátěru a časté natírání už nám nehrozí. Neznamená to však, že bychom se o rámy oken nemuseli pravidelně starat. Kromě běžného mytí bychom měli pravidelně ošetřit rámy speciálním udržovacím přípravkem. Nanese se celoplošně na dřevěný povrch oken, nechá se zaschnout a jemnou bavlněnou tkaninou se přeleští. Zvýší se tak elektrostatický náboj povrchu, a tím jeho schopnost odpuzovat prach a vlhkost, zacelí se případné mikrotrhlinky. Stačí jednou za rok, anebo v případě, že je povrch mechanicky poškozen. Při odpovědném provádění takové údržby je možné prodloužit životnost laku o několik let. Za jak dlouho bude potřeba provést nový nátěr záleží i na orientaci okna, těžší to mají okna vystavená intenzivnímu slunci či na návětrných stranách domů.

Při každém mytí je dobré zkontrolovat stav laku a zachytit poruchy co nejdříve. Jak poznáme, že původní nátěr již není v pořádku? Stárnutím začne ztrácet lesk, šedne a postupně přestává být povrch hladký, což je způsobeno úbytkem tloušťky laku. To je doba, kdy je nutné nátěr obnovit, jinak hrozí, že dojde k jeho lokálním poruchám a do struktury dřeva začne vnikat vlhkost, která může způsobit již těžko odstranitelné poruchy. Kvalitní okno je obvykle potřeba znovu natřít za osm let, často i mnohem později. Výhodou je, že se starý nátěr nemusí odstraňovat, jen se jemně zbrousí a potom očistí. Broušení usnadní speciální brusné houbičky, které zajistí i ošetření koutů a drážek. Na takto připravený povrch se nanáší lazurovací nebo krycí lak, popřípadě olej, podle toho, jaká povrchová úprava je původně provedena. Při správné údržbě se mohou dřevěná okna dožít i stovky let.

Jak poznat kvalitu?

Za kvalitou a budoucí životností dřevěného okna stojí povrchová úprava, použité dřevo, konstrukce okna i správná montáž.

Kvalitní povrchová úprava spočívá v několika krocích, a je prováděna ve výrobně, nikoliv na staveništi jako dříve. Nejprve jsou okna hloubkově impregnována proti houbám a škůdcům, pak je nanesen barevný základ a nakonec ochranná vrstva, lazura nebo lak. Ideální je, když se první dvě fáze aplikují na jednotlivé díly okna, aby se ochranné prostředky dostaly i do čelních řezných ploch. Poslední vrstva se pak nanáší na hotové okno vysokotlakým stříkáním ve dvou či třech vrstvách. Kvalitní povrchová úprava by měla bez výraznějších změn vydržet minimálně pět let na jakémkoli místě okna. Samozřejmě za předpokladu, že nedojde k násilnému mechanickému porušení celistvosti povrchu. Okno, u něhož se před uplynutím této doby projeví změny jako je zmatnění povrchu, zešednutí, zdrsnění, případně se začnou vytvářet jemné šupinky, je možné se obrátit na zhotovitele s reklamací. Při pochybnostech není problém nechat si změřit tloušťku nanesené vrstvy laku. Potřebným zařízením disponuje každý solidní dodavatel barev.

Konstrukce oken

O tom, jak náročné bude okno na údržbu, rozhoduje i jeho konstrukce. Zaoblené hrany lépe umožní rovnoměrný nános laku, mírný sklon vodorovných vnějších ploch zajistí, aby se na nich nedržela voda, spodní stranu chrání hliníková lišta. Kvalitní výrobci se pravděpodobně nedopustí zásadních chyb v konstrukci okna, bohužel můžete narazit i na ty, jejichž konstrukce dovolí, aby pronikla vlhkost do struktury dřeva, například jejím hromaděním v zasklívací spáře. Proto vsaďte na prověřené výrobci s dobrými referencemi. A záleží také stavebních detailech, například na hloubce ostění , tedy na tom, jak dalece budou chráněna před slunečním zářením a deštěm.

Kvalita dřeva

O vlastnostech okna samozřejmě rozhoduje samotný materiál, ze kterého je vyrobeno. Přirozenou vlastností dřeva je tvarová nestabilita, roztažnost materiálu, v důsledku čehož dochází u starých oken k netěsnostem, trhlinkám v rámech a podobně. Proto se dnes dřevěná okna s výjimkou historických replik nevyrábějí z masivního dřeva, ale z vrstvených lepených hranolů, eurohranolů, které vyrovnávají přirozené pnutí dřeva a také zvyšují pevnost v tlaku a tahu. Vzniká tak velmi kvalitní materiál i z levnějších měkkých dřevin. Hranoly používané pro výrobu okenních rámů mají lamely ve třech či čtyřech vrstvách. Vzniká tak velmi kvalitní materiál i z levnějších měkkých dřevin. Lamely jsou napojované tak zvaným cinkovaným spojem nebo jsou fixní, to znamená bez viditelného napojení. Rozdíl nemá vliv na kvalitu, jedná se jen o estetickou záležitost, ale má pochopitelně vliv na cenu.

Smrk, modřín, hliník?

Nejpoužívanějším materiálem je smrk, sice nejměkčí, nejméně odolný proti oděrkám a jinému mechanickému poškození, ale zároveň lehký, pružný, pevný a v suchém prostředí trvanlivý. A nejlevnější. Jeho výhodou je světlá barva a jednotná kresba, proto se snadno upravuje do mnoha odstínů. Neobsahuje tolik pryskyřice jako například borovice, proto nehrozí její výron. Borovice však má díky většímu obsahu pryskyřic delší životnost. Vynikající vlastnosti pro výrobu oken má modřínové dřevo. Je polotvrdé, tvrdší než smrkové nebo borové, pevné a trvanlivé, zaujme výraznou kresbou. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Z listnáčů je nejpoužívanějším dub. Je odolný, tvrdý, těžký, pružný, ale okna z něj vyrobená jsou drahá a vzhledem k vyšší hustotě materiálu i hůře tepelně izolují. Z exotických dřev se u nás nejvíce zabydlel malajský dub – meranti. Jeho dřevo je červenohnědé barvy od světlejších až po tmavé tóny, odolné proti povětrnostním vlivům, houbám a plísním. Podobá se našemu dubu, je však cenově výhodnější.

A nově je tu thermowood, dřevo, které prošlo řízenou úpravou v horkém a vlhkém prostředí při teplotách vyšších než dvě stě stupňů, aby se zlepšily jeho fyzikální a mechanické vlastnosti. Takové dřevo je trvanlivější, odolnější, napuštěné zpravidla olejem, takže jeho údržba je ještě snadnější.

A jako chytrá horákyně se chovají okna dřevohliníková, z interiéru si zachovávají krásu přírodního materiálu, zevně jsou chráněna hliníkovým pláštěm, který je takřka bezúdržbový.

Jaká máte okna? Málokdo na tuto otázku odpoví, že skleněná. Sklo je přece samozřejmostí každého okna, specifický charakter mu dodává až rám. A na sklo zarámované přírodou, dřevem, je moc pěkný pohled. A nemusí ho pokazit ani zub času.

Dřevo bylo tradičním materiálem pro výrobu oken po dlouhá staletí, dokud jeho pozici na trhu nezměnily plastové profily. Dřevěná okna sice ztratila své výsadní postavení, přesto pro mnohé zůstávají tou nejlepší variantou. Pro ty, kteří preferují krásu přírodního materiálu, vnímají jeho příznivý vliv na životní prostředí, a kteří se neobávají potřebné údržby. Ta však zdaleka není tak náročná, jako u starých oken, která je třeba obtížně zbavovat starých nátěrů, brousit, tmelit…

Víte, že…

dřevěné okno odolá požáru déle než plastové? Víte, že ani plastové okno není zcela bezúdržbové? Dokonce je náročnější na seřizování vzhledem k reakci plastu na změny teplot v průběhu roku? Že povrch plastového okna také stárne a na rozdíl od oken dřevěných ho nelze obnovit? Víte, že dřevěné rámy oken se vyrábějí z lepených hranolů, a proto není třeba mít obavy z tvarové nestálosti dřeva? A možná nevíte, že při zpracování dřevěného okna se spotřebuje až šestkrát méně energie než pro obdobné stavební díly z plastu a až dvacetkrát méně než pro srovnatelné množství hliníku. Asi tušíte, že je, na rozdíl od ostatních materiálů, energeticky nenáročná i jeho likvidace. Víte, že strom, ze kterého je nové okno vyrobeno, spotřeboval při svém růstu velké množství oxidu uhličitého, plynu, který největší měrou přispívá k prohlubování skleníkového efektu? Že ho vzrostlý strom spotřebuje více než deset kilogramů za jedinou hodinu? Tedy tolik, kolik ho za stejnou dobu vydýchá deset lidí? A jistě víte, že je dřevo obnovitelný materiál a jak příznivý vliv mají lesy na zadržování vody v krajině, zabraňování eroze půdy… Zkrátka, že je o dřevěném okně proč uvažovat.

Jak je to tedy s tou údržbou?

Obavy z toho, že péče o dřevěná okna je příliš náročná, je velkým, a dnes již zbytečným strašákem. Dřevěné rámy se ošetřují moderními postupy, takže pracné opalování a škrábání starého nátěru a časté natírání už nám nehrozí. Neznamená to však, že bychom se o rámy oken nemuseli pravidelně starat. Kromě běžného mytí bychom měli pravidelně ošetřit rámy speciálním udržovacím přípravkem. Nanese se celoplošně na dřevěný povrch oken, nechá se zaschnout a jemnou bavlněnou tkaninou se přeleští. Zvýší se tak elektrostatický náboj povrchu, a tím jeho schopnost odpuzovat prach a vlhkost, zacelí se případné mikrotrhlinky. Stačí jednou za rok, anebo v případě, že je povrch mechanicky poškozen. Při odpovědném provádění takové údržby je možné prodloužit životnost laku o několik let. Za jak dlouho bude potřeba provést nový nátěr záleží i na orientaci okna, těžší to mají okna vystavená intenzivnímu slunci či na návětrných stranách domů.

Při každém mytí je dobré zkontrolovat stav laku a zachytit poruchy co nejdříve. Jak poznáme, že původní nátěr již není v pořádku? Stárnutím začne ztrácet lesk, šedne a postupně přestává být povrch hladký, což je způsobeno úbytkem tloušťky laku. To je doba, kdy je nutné nátěr obnovit, jinak hrozí, že dojde k jeho lokálním poruchám a do struktury dřeva začne vnikat vlhkost, která může způsobit již těžko odstranitelné poruchy. Kvalitní okno je obvykle potřeba znovu natřít za osm let, často i mnohem později. Výhodou je, že se starý nátěr nemusí odstraňovat, jen se jemně zbrousí a potom očistí. Broušení usnadní speciální brusné houbičky, které zajistí i ošetření koutů a drážek. Na takto připravený povrch se nanáší lazurovací nebo krycí lak, popřípadě olej, podle toho, jaká povrchová úprava je původně provedena. Při správné údržbě se mohou dřevěná okna dožít i stovky let.

Jak poznat kvalitu?

Za kvalitou a budoucí životností dřevěného okna stojí povrchová úprava, použité dřevo, konstrukce okna i správná montáž.

Kvalitní povrchová úprava spočívá v několika krocích, a je prováděna ve výrobně, nikoliv na staveništi jako dříve. Nejprve jsou okna hloubkově impregnována proti houbám a škůdcům, pak je nanesen barevný základ a nakonec ochranná vrstva, lazura nebo lak. Ideální je, když se první dvě fáze aplikují na jednotlivé díly okna, aby se ochranné prostředky dostaly i do čelních řezných ploch. Poslední vrstva se pak nanáší na hotové okno vysokotlakým stříkáním ve dvou či třech vrstvách. Kvalitní povrchová úprava by měla bez výraznějších změn vydržet minimálně pět let na jakémkoli místě okna. Samozřejmě za předpokladu, že nedojde k násilnému mechanickému porušení celistvosti povrchu. Okno, u něhož se před uplynutím této doby projeví změny jako je zmatnění povrchu, zešednutí, zdrsnění, případně se začnou vytvářet jemné šupinky, je možné se obrátit na zhotovitele s reklamací. Při pochybnostech není problém nechat si změřit tloušťku nanesené vrstvy laku. Potřebným zařízením disponuje každý solidní dodavatel barev.

Konstrukce oken

O tom, jak náročné bude okno na údržbu, rozhoduje i jeho konstrukce. Zaoblené hrany lépe umožní rovnoměrný nános laku, mírný sklon vodorovných vnějších ploch zajistí, aby se na nich nedržela voda, spodní stranu chrání hliníková lišta. Kvalitní výrobci se pravděpodobně nedopustí zásadních chyb v konstrukci okna, bohužel můžete narazit i na ty, jejichž konstrukce dovolí, aby pronikla vlhkost do struktury dřeva, například jejím hromaděním v zasklívací spáře. Proto vsaďte na prověřené výrobci s dobrými referencemi. A záleží také stavebních detailech, například na hloubce ostění , tedy na tom, jak dalece budou chráněna před slunečním zářením a deštěm.

Kvalita dřeva

O vlastnostech okna samozřejmě rozhoduje samotný materiál, ze kterého je vyrobeno. Přirozenou vlastností dřeva je tvarová nestabilita, roztažnost materiálu, v důsledku čehož dochází u starých oken k netěsnostem, trhlinkám v rámech a podobně. Proto se dnes dřevěná okna s výjimkou historických replik nevyrábějí z masivního dřeva, ale z vrstvených lepených hranolů, eurohranolů, které vyrovnávají přirozené pnutí dřeva a také zvyšují pevnost v tlaku a tahu. Vzniká tak velmi kvalitní materiál i z levnějších měkkých dřevin. Hranoly používané pro výrobu okenních rámů mají lamely ve třech či čtyřech vrstvách. Vzniká tak velmi kvalitní materiál i z levnějších měkkých dřevin. Lamely jsou napojované tak zvaným cinkovaným spojem nebo jsou fixní, to znamená bez viditelného napojení. Rozdíl nemá vliv na kvalitu, jedná se jen o estetickou záležitost, ale má pochopitelně vliv na cenu.

Smrk, modřín, hliník?

Nejpoužívanějším materiálem je smrk, sice nejměkčí, nejméně odolný proti oděrkám a jinému mechanickému poškození, ale zároveň lehký, pružný, pevný a v suchém prostředí trvanlivý. A nejlevnější. Jeho výhodou je světlá barva a jednotná kresba, proto se snadno upravuje do mnoha odstínů. Neobsahuje tolik pryskyřice jako například borovice, proto nehrozí její výron. Borovice však má díky většímu obsahu pryskyřic delší životnost. Vynikající vlastnosti pro výrobu oken má modřínové dřevo. Je polotvrdé, tvrdší než smrkové nebo borové, pevné a trvanlivé, zaujme výraznou kresbou. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Z listnáčů je nejpoužívanějším dub. Je odolný, tvrdý, těžký, pružný, ale okna z něj vyrobená jsou drahá a vzhledem k vyšší hustotě materiálu i hůře tepelně izolují. Z exotických dřev se u nás nejvíce zabydlel malajský dub – meranti. Jeho dřevo je červenohnědé barvy od světlejších až po tmavé tóny, odolné proti povětrnostním vlivům, houbám a plísním. Podobá se našemu dubu, je však cenově výhodnější.

A nově je tu thermowood, dřevo, které prošlo řízenou úpravou v horkém a vlhkém prostředí při teplotách vyšších než dvě stě stupňů, aby se zlepšily jeho fyzikální a mechanické vlastnosti. Takové dřevo je trvanlivější, odolnější, napuštěné zpravidla olejem, takže jeho údržba je ještě snadnější.

A jako chytrá horákyně se chovají okna dřevohliníková, z interiéru si zachovávají krásu přírodního materiálu, zevně jsou chráněna hliníkovým pláštěm, který je takřka bezúdržbový.

Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Foto: archiv firem

Datum vydání: 16. 4. 2017

Edit: Miloslava Perglová