Domy z betonových tvárnic

V podkrkonošské obci, kde mimo jiné najdeme nejstarší roubenku v Čechách a pozdně gotickou dřevěnou zvonici, bychom možná nečekali novostavbu z betonu. A přesto zde vyrostly dva domy z betonových tvárnic, obyčejně neobyčejné.

Dvojdomí, které vyrostlo na místě starého částečně roubeného a částečně zděného stavení, bylo neobvyklým zadáním pro architekty ze studia Raketoplán. Neobvyklým především proto, že se jednalo o dvě stavby, které spolu měly na pozemku komunikovat, a přesto zůstat odděleny.

Betonová poetika

Na počátku bylo rozhodnutí dvou přátel postavit dva malé domky na jedné parcele. Pátrali, komu daný úkol svěřit, a zaujaly je práce mladých architektů ze studia Mjölk. „A to nejen architekturou, ale i texty, kterými své práce provázeli,“ vzpomíná majitel parcely a jednoho z domů, povoláním středoškolský učitel češtiny a výtvarník. „A také tím, že se s nasazením věnovali i malým, finančně nenáročným projektům.“ V té době se však studio Mjölk rozdělilo, a toto zadání přešlo spolu s architekty Pavlem Nalezeným a Jakubem Adamcem do nově vzniklého studia Raketoplán.

Dva domy navrhované na jeden pozemek jsou na severu propojené společnou zdí odrážející hluk od přiléhající rušné silnice.

Vsazené do zdi

Bezprostřední okolí pozemku nebylo pro výstavbu domů příznivé – z jedné strany domu je rušná silnice, z druhé potok, který sice může působit romanticky, ale část parcely je díky jeho přítomnosti v záplavovém území. Chtě nechtě bylo proto nutné postavit domy blíže k silnici. Kvůli ochraně proti hluku jsou domy spojené zdí z betonových tvárnic, která do nich jakoby vrůstá. „Zeď jako součást obou domů z nich tvoří jeden celek. Díváte-li se na ně zdálky, nevíte, zda se díváte na jeden dům nebo dva,“ vysvětluje Pavel Nalezený. „Chtěli jsme tím vyjádřit vztah a také rozšířit měřítko.“

Jednolitý prostor rozbíjí pouze betonové schodiště vedoucí do podkroví. Z obdélníkového půdorysu vystupuje prosklená jídelna.

Malý, a betonový

„Vzhled i volbu materiálu jsme nechali na architektech, jen jsem si nepřál dřevostavbu,“ popisuje majitel menšího domu. „Zadáním byl dům pro dva lidi, spíš menší, hodně prosklený, protože největší pokoj domu je pro mne zahrada. Navíc jsem spořivý, nerad vytápím a nemám rád uklízení. Mám zkušenosti s velkými prostory, bydlel jsem s rodiči ve velkém domě tady ve městě, i sestra zde má dům… Chtěl jsem proto něco opravdu malého, nenáročného.“
Proč se architekti rozhodli pro beton? „Prošli jsme životy majitelů, jejich přání a představy, vytvořili jsme si takzvané bubliny potřeb… A ukázalo se, že splnit veškerý stavební program při tak malé velikosti domu bude velmi složité na detail. A vyšlo nám, že nejsnáze to dokážeme z betonu, i vzhledem k nízkonákladovému rozpočtu,“ vypráví architekt Nalezený. „Původně jsme chtěli obložit domy dřevem – tmavým a světlým, vytvořit kontrast. Ale majitelé se do myšlenky domů z betonu naštěstí zamilovali, tak jsme zůstali u režného zdiva. Záměrně jsme usilovali o to, aby domy byly obyčejné, aby se ze zdejšího typicky venkovského prostředí nevymykaly. Sem zkrátka patří něco normálního, jednoduchého, jasného. Inspirací nám byl dům myslivce z Večerníčku o maxipsu Fíkovi. Jiří Šalamoun nekreslil nic složitého, ale držel se základních obyčejných tvarů. A to byl i náš cíl.“

Tekoucí prostor

Přízemí menšího domu a štítové zdi jsou postaveny z režných betonových tvárnic plněných polystyrenem, zvenčí přiznaných, zevnitř omítnutých. Podkroví je vytvořeno ze železobetonu obdobně jako mostní konstrukce. Majitel domu vypráví, že návštěvy obvykle očekávají, že vstoupí do betonového bunkru. Ale opak je pravdou, vstoupí do světlého otevřeného prostoru. Rozbíjí ho pouze betonové schodiště vedoucí do podkroví, které je vlastně galerií otevřenou až do krovu. „Zvolili jsme kombinaci zdění a litého betonu, abychom dosáhli otevřeného tekoucího prostoru, bez příček či podpěr. Jediné, co je uzavřené, je koupelna s toaletou.“ I interiéru vévodí beton, především zmíněné schodiště a stropy, v některých místech je ponecháno pohledové režné zdivo stejně, litý beton je přiznán u bočních stěn v podkroví.
„Mladí architekti měli spoustu nápadů, u mnohých z nich jsme se přeli, ale většinou mne přesvědčili, a bylo to dobře. Například jsem si nedovedl představit beton na stropech – strop má být přeci bílý. Nakonec jsem rád, vypadá exkluzivně a navíc se dokáže krásně proměňovat v různém světle,“ vysvětluje majitel jednoho z domů.
Jídelna nakročená do zahrady
Z kompaktní hmoty domu vystupuje prosklená jídelna. „Do dispozice se nám prostě nevešla,“ přiznává architekt. „Na druhou stranu se nám tato myšlenka zalíbila, připomíná mi můj snad největší architektonický zážitek, kdy jsem byl ve Švýcarsku ve skleněné jídelně doslova levitující nad vodou.“ Přestože je ze tří stran prosklená, světlo sem prostupuje i velkou plastovou kupolí. „Přivádí sem světlo shora, to je jiný pocit, a samozřejmě i tehdy, když se zatáhnou japonské stěny, náladu dodává i v noci. Já mám světlíky moc rád,“ dodává architekt.

Beton má rád

„Vím, že se říká, že až ten třetí dům, který člověk postaví, je ten pravý. Já jsem však věděl, že stavím poprvé a naposled, a myslím, že se to podařilo,“ shrnuje majitel domu. „Betonu jsem se nejdřív bál, ale nakonec mne přesvědčilo, že je to vlastně kámen. A kámen mám rád. Tady je kraj, kde se těží pískovec, ale ten jsem na domě použít nechtěl, aby nevzniklo nějaké pseudobaroko. Takhle je to zajímavější, moderní, nechtěl jsem, aby si dům hrál na něco, co není.“

Text: Miloslava Perglová
Foto: Lukáš Pelech

Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.