Divoká zahrada anebo lesík, mýtinka i chýše

Manželům s třemi malými dětmi a čtvrtým na cestě se splnil jejich sen – pořídit si domek a k němu krásnou zahradu, kde by mohli všichni společně trávit celé dny. V bezpečí, soukromí, obklopeni nádhernými stromy, vonícími rostlinami a travami.

Majitelé toužili po zahradě, která by jim zajišťovala především příjemné místo pro odpočinek, byla dostatečně schovaná před zraky kolemjdoucích, ale zároveň plynule navazovala na okolní přírodu a nedaleký listnatý les, který k domu přiléhá z východní strany. Na severní a západní straně pozemek sousedí se zahradami okolních domů. Původní rekreační objekt, který na pozemku stál, architekti zbourali, zbylo z něho jen pár zídek v zahradě a na jeho místě vznikl nový dům.

Lesík a mýtinka

Hlavním přáním manželů bylo, aby zahrada působila přirozeně až divoce, a přitom vyžadovala minimum potřebné péče i finančních prostředků. Naopak maximálně chtěli zachovat stávající zeleň a zároveň vytvořit pohodlnou cestu od branky k domu, stejně tak i parkovací místo u vstupu. Architekti z ateliéru Flera všechny požadavky majitelů vyslyšeli a pustili se do práce.
Vytvořili koncept, který pracuje s dvěma odlišnými pocity v zahradě – světlem a stínem. Jižní část má intimní atmosféru, kterou představuje „lesík“. Lesíkem vede hlavní cesta k domu, kudy se otvírá pohled do slunečné centrální části s domem. Ta má navozovat pocit mýtinky obklopené porosty. Návrh se co nejvíce snažil napojit zahradu na okolí. Jak říká architekt Ferdinand Leffler: „Pracuje s konceptem tzv. vypůjčených pohledů, které rozšiřují zahradu do okolí, především do sousedního lesa. Styl zahrady podporuje stávající potenciál místa, vychází z přírodního pojetí výsadeb a je doplněn jednoduchým vybavením.“

Zahradní cestičky a bylinkové záhonky jako by do sebe vzájemně vrůstaly…

Zahrada je řešena v přírodním stylu, který vychází z umístění pozemku na okraji lesa.

Bohulibý počin

V jižní části pozemku stála skupina vzrostlých stromů, kterou se majitelé společně s architekty rozhodli zachovat. Šlo o modřín (Larix decidua), břízu (Betula pendula), dva smrky (Picea) a lípu (Tilia). I když si tím zkomplikovali postup při stavebních pracích na domě (museli vyloučit pojezdy mechanizace, eliminovat výkopy i skladování výkopového materiálu v kořenovém prostoru dřevin), u srdce je hřeje pocit, že staré stromy nechali naživu.
Výsadby jsou stinného charakteru s velkým množstvím lesních rostlin, které pokryjí půdní povrch. Ve výsadbách jsou vytvořena dvě zákoutí – první je určeno především dětem na hraní, mají tu malý domeček (podle nich chýši) postavený z místního materiálu z pokácených dřevin a malé pískoviště. Je tu i místo pro ptačí pítko a krmítko, které dětem umožňuje pozorovat ptáčky z blízka, což je věc k nezaplacení…
Druhému zákoutí dominuje kamenné koryto na dešťovou vodu s vodovodním kohoutkem, které se využívá k zálivce, ale příjemně se u něho i jen tak sedí, pozoruje a odpočívá. O kousek dál je mobilní ohniště – skvělá a praktická věc, která jednak dobře vypadá, do divoké zahrady se hodí a případně je i možné ji kamkoliv snadno přenést. Navíc okolo tohoto ohniště nevzniká obvyklý nepořádek. Rodina ráda tráví letní večery právě venku u ohně, děti poletují po zahradě, a když se ušpiní, hned jdou pod kohoutek…

Jako v džungli

Podél vstupní cesty vytvořili architekti gabionové zdi, které osadili rostlinami, vyřešili i osvětlení podél vstupu na pozemek a na jižní straně domu navrhli prostornou terasu, která nenásilně vrůstá do zeleně kolem. Všechna řešení byla pečlivě promyšlena, podstatné bylo, aby zahrada vypadala zcela přirozeně a jakoby neplánovaně, skoro jako džungle. Ale taková, v které se neztratíte a je vám v ní dobře.
Na přání majitelů architekti vysázeli ovocné stromy a keře, v západní části za domem vytvořili zeleninovou a bylinkovou zahrádku v podobě čtyř vyvýšených záhonků, mezi nimiž je mlatový povrch a samozřejmě nechybí ani kompost. Chybí už jen zastínit terasu plachtou, což mají manželé v plánu každým dnem…

Ing. Ferdinand Leffler (*1978)
zakladatel atelieru Flera
www.flera.cz

Co pro vás bylo na realizaci u této zahrady nejzajímavější, nejlákavější?

Lákavá byla důvěra, kterou jsme dostali, zajímavé bylo napojení nové zahrady na stávající vzrostlé dřeviny, zapojení velké terasy v nižší úrovni než je zbytek zahrady a práce s maltovým povrchem.

Jaké zahradní prvky jste do návrhu zařadili s ohledem na děti, které ji také využívají?

Především spoustu jedlých bobulovin. A pak princip obchozí zahrady, která je dokonce objízdná na odrážedle. Pak ohniště, kohoutek s vodou, nenápadné pískoviště, co víc si můžete pro dítě přát?