Zařízení dětského pokoje pro více dětí
Jeden pokojík a dvě děti? Tři děti? To, že každé z nich chce být občas samo, neznamená, že je něco v nepořádku nebo že se nemají rády. Jen potřebují být čas od času pány svého území, s nikým se o nic nedělit a užívat si své.
V této situaci je zásadní vyřešit pomyslné i faktické rozdělení dětského pokoje na jednotlivé zóny, které budou praktické, funkční, dětem v nich bude dobře a nepolezou si navzájem do zelí. A naopak – pokud budou chtít být spolu, mělo by to jít snadno zařídit. Určující je, jak jsou sourozenci od sebe věkově vzdáleni a jakého jsou pohlaví. Striktnějšímu rozdělení pokoje na samostatné zóny se nevyhnete především u sourozenců s velkým věkovým rozdílem.
Kdo mi to zase počmáral?
Dětští psychologové doporučují, aby sourozenci obývali společný pokoj do věku kolem 10 let. Jako důvod uvádějí především upevňování silné citové vazby jednoho k druhému, učení se sociální komunikaci i lepší zvládnutí strachu ze tmy a nočních můr. Řešení je individuální a samozřejmě závisí také na bytových možnostech rodiny. Pokud tedy máte v rodině například staršího sourozence školáka a mladší dítě předškoláka, je na vás, abyste citlivě vyslyšeli jejich touhu po samostatnosti, soukromí i vzájemných dobrodružstvích. Každý z nich by se měl naučit respektovat pocity a potřeby toho druhého; sdílení společné místnosti je může naučit vzájemnému respektu, toleranci a trpělivosti. Na druhou stranu potřebují každý svůj soukromý koutek, kde by neměly chybět základní věci, jako jsou postel, stůl se židlí a kvalitní osvětlení.
Hlavami k sobě
Největší prostor v pokoji zaberou jednoznačně postele, ale i tenhle problém je možné vyřešit šalamounsky. Pokud bojujete s nedostatkem místa, je dobrým řešením zvolit variantu uspořádání lůžek do tvaru písmene L, která se částečně překrývají – jde k nim snadno přistoupit a prostor vzniklý pod horním lůžkem lze využít třeba na hraní (improvizovaná chýše), kreslení nebo k ukládání hraček a knih. Horní lůžko by mělo mít vždy bezpečnostní zábranu a od stropu by mělo být vzdáleno kvůli cirkulaci vzduchu a pohodlnému pohybu na posteli alespoň metr. Současná nabídka těchto sourozeneckých sestav nabízí mnoho typů, jež bývají doplněny ještě o navazující šatní skříně, komody, psací stůl či schodišťové stupně vedoucí k horní posteli, které slouží zároveň jako další úložné prostory.
Kdo neměl palandu…
Jiným řešením jsou patrové postele, oblíbené palandy, které děti stále zbožňují a všechny po nich touží. Odborníci na zdravý spánek je sice příliš nedoporučují – na horním lůžku se hromadí vydýchaný vzduch, je tam nadměrné teplo, dítě je omezováno v pohybu a v případě nemoci mají rodiče k malému pacientovi složitý přístup – výrobci ale přesto stále přicházejí s novými nápaditými řešeními, a často velmi povedenými. Spodní lůžko palandy by mělo být zhruba ve výšce 40 cm, horní pak minimálně 155 cm od země. Pokud o patrové posteli uvažujete, promyslete si, jestli se vám tato investice vyplatí a na jak dlouho. Nezapomeňte, že postel dětem neslouží pouze na spaní, ale také na hraní, přes den na sezení a na čtení, a čím budou starší, tím víc času v ní budou trávit, předělají si ji na malý obytný karavan. Obyvatel horního lůžka se soukromí dočká, sourozenec na spodní posteli jen stěží…
Kvalitní alternativa
Ještě jiným řešením jsou takzvané rostoucí postele, u kterých je dána šířka a s přibývající výškou dítěte se délka lůžka prodlužuje. Začínáte například na 120 cm a končíte na dvou metrech, což je standardní délka lůžka pro dospělého. Postele aktuálně přizpůsobené věku a výšce sourozenců se lépe do místnosti poskládají, jsou variabilnější. Můžete se poohlédnout také po postelích rozkládacích nebo výsuvných, kdy se z jednoho lůžka stanou dvě vedle sebe; v tomto případě se ale snažte zvolit opravdu kvalitu, která by dětem zajistila dokonalý a zdravý spánek. Stejně tak nepodceňte mechanismus rozkládání či vysouvání, aby se z každodenní přípravy postele nestalo utrpení – vše by mělo jít hladce, rychle a jednoduše. A nezapomeňte na kvalitní matraci – z přírodních materiálů a se snímatelným pracím potahem.
Dělení pokoje
Samozřejmě je vždy jednodušší dělení pouze optické než stavební. To je možné snadno provést například pomocí nízkých skříněk, knihovny nebo originálního závěsu, tvořivosti se meze nekladou – děti s dělením pokojíku jistě rády pomohou. Nemusíme asi zdůrazňovat, že se pokoj vždy rozčleňuje tak, aby každý ze sourozenců měl dostatek denního světla, respektive přístup k oknu. Příjemnou variantou je například pořídit již zmíněný rostoucí nábytek, který snadněji rozmístíte – podle situace vždy dispozici pokoje upravíte a obměníte, což může být i zábavné a osvěžující. Například rostoucí stůl poslouží dítěti od pěti let až do maturity – výšku pracovní desky lze totiž posouvat od základních 55 cm až do 82 cm, přičemž její rozměr bývá většinou 70 x 120 cm. Podobné je to i u pracovní židle – promyšlené kousky mívají nastavitelnou výšku sedáku, zadního opěradla i upravitelnou hloubku sedu. K pohodlnému sezení jsou rozhodně dobré i opěrky rukou. Takovou židli využije jak malý školák, tak ostřílený teenager – jen to chce zvolit raději univerzální čalounění bez berušek a krtečka. Při každé obměně pokoje byste se měli řídit pravidlem, že každé z dětí musí mít svůj koutek na odpočinek, spánek a přípravu do školy, společně se pak mohou scházet v prostoru určeném na hraní nebo tolik oblíbenému válení po zemi. S tím souvisí i výběr podlahové krytiny – pro děti předškolního věku je například plovoucí laminátová podlaha (stejně tak i dlažba) nevhodná, protože je příliš tvrdá a studená a je nutné ji přikrýt kusovým kobercem – samozřejmě antialergenním s nízkým vlasem, který se dá dobře čistit. Dospívajícím obyvatelům dětského pokoje rozhodně koberec nevybírejte, nikdy byste se netrefili, nechte to zásadně na nich a smiřte se s volbou.
Společně s dětmi
Nechte děti, aby vám při výběru mobiliáře a zařizování pokoje pomohly, vsaďte na jejich intuici, cit pro barvy a imaginaci. Zároveň se je snažte trochu nasměrovat k tomu, co je důležité a na co by neměly zapomenout – společně se nadchněte pro barevné úložné boxy, které dětem pomohou s úklidem, vyberte „hustou“, ale bezpečnou lampu na psací stůl a vyzkoušejte si třeba sedací vaky, které jsou na denní relaxaci ideální, a hlavně snadno přenosné. Průběžně se také dětí ptejte, jestli jim dispozice pokoje stále vyhovuje, jestli by nechtěly něco změnit nebo předělat. Co jim mohlo připadat skvělé loni, může být letos už naprosto mimo hru.
Více informací se nachází v únorovém vydání z roku 2012
Foto: archiv firem
Datum vydání: 22. 6. 2016