Desky hezké i odolné

Na kuchyňské pracovní desce často pácháme násilí, které lze s trochou nadsázky přirovnat ke středověkému mučení. Zároveň však musí disponovat odolností chemické laboratoře. Samozřejmostí je i snadná údržba a naplnění našich estetických představ.

Současný trh nám nabízí pracovní desky vyrobené z nejrůznějších materiálů. Jak vybrat ten nejvhodnější? Kromě toho, že deska musí nejen ladit s ostatními částmi kuchyňské sestavy, ale i s vybavením celé místnosti, jsou při výběru směrodatné především stravovací návyky rodiny. Zda denně připravujeme alespoň jeden teplý pokrm nebo zda se spokojíme s pizzou z mrazáku a na teplé si raději odskočíme do restaurace. Ve druhém případě nás nemusí tolik zajímat odolnost materiálu. Výběr budou samozřejmě omezovat i naše finanční možnosti, neboť náklady spojené s pořízením různých druhů desek jsou značně rozdílné.

STÁLE OBLÍBENÝ LAMINÁT
Vzhledem k cenové přijatelnosti, ale i nepřeberné škále barev, v níž se vyrábějí, se v kuchyních nejčastěji setkáváme s pracovní plochou z laminované dřevotřísky či MDF desky. K dalším přednostem tohoto materiálu patří odolnost vůči vysokým teplotám – nežádoucí otisk na něm obvykle nezanechá ani krátce odložený hrnec či pekáč o teplotě 180 °C. Laminátu neublíží ani voda, pokud ovšem zůstane na povrchu a nepronikne nekvalitně provedenými spoji okolo dřezu, zad desky, případně stojánkové baterie až k podkladu.
V tomto směru jsou dnes na rozdíl od minulosti již vyřešené i hrany laminátových pracovních desek. Vyrábějí se zaoblené, a tak vlhkost nemá možnost proniknout pod laminátový povrch. Čemu však laminát neodolá, je ostří nože, které na něm, pokud si nevezmeme prkénko, zanechává neodstranitelné řezné rány. Pokud však na možnost mechanického poškození pamatujeme, laminátová pracovní deska nám k naší spokojenosti může sloužit po dlouhá desetiletí a, aniž by nás zatěžovala náročnou údržbou, zachová si pěkný vzhled. Běžný metr laminátové pracovní desky pořídíme od 700 Kč výše Kč.

 

PŘÍRODNÍ MATERIÁLY – DŘEVO A KÁMEN
Do role kuchyňských pracovních desek se často obsazují i čistě přírodní materiály, jako je dřevo a kámen. Dřevo sice sluší každé kuchyni, má svoji jedinečnou schopnost prostor zateplit, je ale třeba počítat s tím, že stále pracuje. Z toho důvodu je vhodné k výrobě pracovní desky používat výhradně kvalitní, dobře vysušené dřevo s povrchovou úpravou. Zde je třeba vědět, že zatímco její provedení pomocí laku, oleje či vosku vyžaduje pravidelnou obnovu, ošetření pomocí tlakově impregnovaných epoxidových pryskyřic zajistí desce nenasákavost natrvalo. K výrobě pracovních desek se nejčastěji používá bukové a dubové dřevo, luxusní materiál představují exotické dřeviny, zvláště teak, jejichž dřevo nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu. Co se týče odolnosti, je třeba dodržovat pravidlo, že voda dřevu neubližuje, pokud nepůsobí dlouhodobě. Pozor proto na zatékání do spár apod. Vhodné je rovněž instalovat nad myčku tzv. difuzní bariéru, která zajistí, aby pára po otevření myčky nepůsobila přímo na samotnou desku. Dřevěné pracovní plochy je třeba chránit před vysokými teplotami, mechanickým poškozením i některými agresivnějšími přípravky. Výhodou však je, že zanechá-li zub času v náročném kuchyňském provozu na dřevěné desce přece jen stopy, není problém ji obrousit. Bude opět vypadat jako nová. Cena běžného metru dřevěné desky začíná na 1000 Kč, ale může být i podstatně vyšší. Záleží především na druhu dřeva.

 

KÁMEN ODOLNÝ, ALE…
Nejodolnější, co se týče vysokých teplot i kyselin – je kámen, především žula. Rozhodnete-li se pro desku z tohoto materiálu, dejte přednost patinovanému povrchu před leštěným. Rozdíl spočívá v tom, že na prvním nezůstávají otisky prstů, a tak je údržba podstatně snazší. Kámen pochopitelně vyhraje i souboj s ostřím nožem. Z dalších druhů kamenů se v kuchyních, i když podstatně méně často, používají ještě dva – a to mramor a vápenec. Mramorové desky lze v kuchyni použít ve dvou provedeních: patinovanou povrchovou úpravou a ochranným vysoce odolným lakem ANTIC CASTEL. Desky jsou naprosto neporézní, kyselinovzdorné. Proti poškrábání mají podobnou odolnost jako postformingové desky. Druhou alternativou je matné broušení s vakuovou impregnací VIVA, zajišťující odolnost desky vůči skvrnám nejrůznějšího původu. Podmínkou je pouze pravidelná obnova impregnace. Splnění této podmínky zajistí, že kámen má nekonečnou životnost, neboť má podobnou tvrdost jako Corian. Drobné škrábance se odstraní jednou za čas bezprašným přebroušením. Cena běžného metru od 6000 Kč výše.

TECHNICKÝ KÁMEN
Rok od roku se v kuchyních v roli pracovních desek stále více uplatňuje technický (umělý) kámen a jiné napodobeniny přírodního kamene. Na trhu je najdeme pod nejrůznějšími názvy (Corian, Kerrock, Silgranit, Hi-macs, a další). Vyznačují se neporézním, tudíž velice snadno udržovatelným a hygienickým povrchem i odolností vůči vysoké teplotě. Je nehořlavý, odolný vůči nárazu i chemikáliím a stejně tak bakteriím a plísním. Snadno se tvaruje a lze jej bezespárově spojovat. Také umělý kámen má však své slabiny. Nemá rád teplotní šoky a postrádá schopnost odrážet světlo. Pokud přece jen dojde k poškození – přebrousí se a přeleští některým z běžných přípravků. Vyrábí se v celé řadě barev a dezénů, čímž dokáže maximálně přispět ke vzhledu každé sestavy i celé kuchyně. Cena běžného metru pracovní desky vyrobené z tohoto materiálu je 8000 Kč a více. Není to málo, ale vlastnostmi a dlouhou životností se nám tato investice vrátí.

STYLOVÁ KERAMIKA
Zajímavou pracovní desku lze vyrobit z keramických obkladů. K tomuto účelu se používají glazované nebo plně slinuté standardní obklady. Dobře odolávají znečištění, jsou vodotěsné a tlumí hluk. Výhodou je nízká pořizovací cena, možnost sladění se zády pracovní desky. Keramika se vyznačuje tvrdostí, ale zároveň i křehkostí, klepat řízky na ploše z tohoto materiálu pochopitelně nemůžeme. Keramika by měla velmi snadnou údržbu, kdyby ji nekomplikovaly spáry. Při spárování se doporučuje dát přednost neutrální šedé barvě. Cenově patří plocha z keramických obkladů k nejdostupnějším materiálům. Běžný metr pořídíme již od 300 Kč.

Záleží na mírách šéfkuchaře
Spokojenost s výběrem pracovní desky nezáleží pouze na samotném materiálu, ale i na správné instalaci. Pracovní deska se většinou umísťuje do výšky 90 cm, ale správně by měla být ve výšce odpovídající vzrůstu rodinného šéfkuchaře. Pracovní deska, na níž připravujeme pokrmy, by měla sahat pět až deset centimetrů pod ohnutý loket. Tato výška je optimální, když pracujeme přímo na pracovní desce. Pro mísení, hnětení, šlehání apod., když pracujeme s nářadím v nádobě nebo se spotřebiči, je vyhovující úroveň o 10 cm nižší. Zadělávání těsta, loupání brambor, čištění zeleniny – to jsou práce, při kterých sedíme, a pracovní deska by měla být v úrovni vyhovující sedící osobě. Tento požadavek je možno vyřešit pomocí vysouvací pracovní desky. Co se týče délky, ta by měla být minimálně 80 cm, v klasické domácnosti 120 cm, šířka minimálně 60 cm.

SKLO A NEREZ
Stále oblíbenějším materiálem v roli pracovní desky je nerezová ocel. Není náročná na údržbu, nemusíme se bát na ni odložit nádobí přímo ze sporáku. Snadno se však poškrábe a jsou na ní vidět stopy prstů i vody a práce na ní je poměrně hlučná. Cena taktéž není zanedbatelná. Oblibě se těší také skleněné pracovní desky, které odlehčí a prosvětlí každý interiér. Vyrábějí se ze skla upravovaného temperováním, které se vyznačuje vysokou pevností (na některém lze klepat i řízky, řezat nožem…) a odolností vůči vysokým teplotám. Sklo je neporézní, zajišťuje snadnou údržbu, nepřeje bakteriím ani plísním. Vyrábí se v nekonečném spektru barev.

DALŠÍ MOŽNOSTI
Ve stylových kuchyních lze k výrobě pracovní desky použít teraco – směs z úlomků žuly, mramoru, kamenů anebo skla v barevné cementové desce. Pracovní desky z terasa jsou vodotěsné a všestranně odolné, většinou se vyrábějí na zakázku. Povrch tohoto materiálu je pak následně leštěn. Po roce je třeba povrchovou úpravu zopakovat. Vyznavače průmyslového stylu často zaujme pracovní deska z betonu. Její výhodou je odolnost a bezespárový povrch, který je však třeba tmelit a leštit. Pokud zatmelení není provedeno odborně, povrch se snadno znečistí. K nevýhodám tohoto materiálu patří štěpivost.

 

 

 

Datum vydání: 21. 9. 2015

Edit: Alena Vondráková