Dejme plochým střechám zelenou

Domy s plochou střechou někdo jednoznačně odmítá jako nevzhledné „krabice“, jiný proto, že jimi bude dříve nebo později zatékat. První názor je věc estetického vnímání, druhý pramení z negativních zkušeností z výstavby v minulém století. Naštěstí podle názorů mnohých jiných plochá střecha modernímu domu sluší a technickou stránku věci je možné pomocí současných stavebních technologií úspěšně zvládnout.

Smyslem architektury je postavit budovu odpovídající její funkci. Pro obytné domy tedy platí, aby vytvořily co nejúčelnější a nejkomfortnější prostor pro bydlení. Šikmé střechy, které jsou typické pro naši venkovskou krajinu, vytvářely nad obývanou a hospodářskou částí domu provětrávaný suchý prostor. Nejjednodušeji, jak to naši předkové uměli, aby do domu nepršelo, aby krov nepodléhal hnilobě, aby bylo kam uskladnit seno… Situace se změnila, bydlí se přímo pod střechou. Neobydlený půdní prostor zmizel v nenávratnu. Je tedy šikmá střecha ještě nutná? Na tuto otázku odpověděla jasně funkcionalistická architektura, která ze své podstaty kladla funkci na první místo. Tedy pro obytný dům je prvotním účelem vytvořit co nejvíce komfortního místa pro bydlení. A to nejlépe splní právě rovná střecha.

PROČ PLOCHOU STŘECHU? 
Plochá střecha je definována jako střecha o sklonu maximálně 10°. Voda je z ní odváděna do okapů za atikou, tedy na okraji střechy, nebo do vnitřních odpadů umístěných uprostřed střechy. Její jednoznačnou výhodou oproti šikmé je, že neubírá sešikmenými stropy prostor a celá plocha místnosti je plně využitelná. A nejen plocha pod ní, ale i prostor na střeše může být využit – jako terasa či střešní zahrada. I z hlediska energetického je plochá střecha výhodná. Víme, že střechou uniká nejvíce tepla, a proto musí být nejdůkladněji zateplena. Nad stejným půdorysem je plocha rovné střechy mnohem menší než u střechy šikmé. Podstatně menší je i ochlazovaná plocha pláště domu v poměru k zastřešenému obestavěnému prostoru. Kromě toho jsou ploché střechy pohodlnější pro údržbu, opravy komína či antény, čištění odvodňovacích prvků… Ač jsme se dosud soustředili na výhody plochých střech, není to proto, abychom zatratili střechy šikmé. Zkrátka oboje mají svá pro i proti, na což se někdy právě u těch rovných zapomíná. Rovná střecha jistě nebude vhodná do horských oblastí, kde je naopak třeba střechu s větším sklonem, aby sníh ze střechy sjel. Nejde jen o únosnost střechy, ale mohlo by se například stát, že odtoky pod vrstvou sněhu zamrznou a způsobí problém při oblevě. Tím jsme narazili na zásadní problém plochých střech – a to je právě odvod vody ze střechy a hydroizolace. Tedy to, co bylo řečeno v úvodu – u ploché střechy hrozí, že jí bude zatékat.

PLOCHOU STŘECHOU NEZATÉKÁ 
O tomto tvrzení by mnozí rádi vedli spor, někteří z vlastní zkušenosti. My říkáme již v úvodu, že dnes existují takové výrobky a technologie, s jejichž pomocí lze zkonstruovat střechu, která se životností vyrovná svým nakloněným kolegyním. Materiály používané v minulosti k hydroizolaci střech nedokázaly reagovat na náročné změny teplot, kterým byly vystaveny. Dnes je nahradily mnohem odolnější a trvanlivější výrobky. Modifikované asfalty, které navazují na původní asfaltové lepenky a gumoasfalt, jsou na rozdíl od nich odolné proti praskání za mrazu a roztékání za vyšších teplot. Ještě pokrokovějším materiálem jsou syntetické hydroizolační fólie, které jsou tenčí a lehčí než asfaltové pásy, jsou vysoce elastické, dobře tvarovatelné a odolné proti UV záření, kyselým dešťům a prorůstání kořenů. Nejčastěji se vyrábějí z měkčeného PVC. Liší se i způsobem pokládky, některé je možné natavovat, jiné lepit či jinak mechanicky kotvit. V každém případě však všechny tyto materiály umožňují vytvořit souvislou vrstvu, vytaženou k atice, vlastně jakousi vodu nepropouštějící vanu. A tady je další kámen možného úrazu. Je nezbytné, aby provedení této hydroizolační vrstvy bylo naprosto bezchybné. Samozřejmě s dalšími prvky při splnění dalších opatření – především správně umístěnými a dimenzovanými odtoky a pečlivým utěsněním všech prostupů střechy. Jen tak bude tvrzení z úvodu této kapitoly pravdivé.

NA PLOCHÉ STŘEŠE NEŠETŘIT 
V rovné střeše se obtížně hledá místo poruchy, protože voda v téměř vodorovné vícevrstvé konstrukci dokáže skrytě protéci i několik metrů od poškození. Voda se na vrchní vrstvě krytiny či hydroizolace zdržuje déle než u šikmých střech, může zde i zmrznout. Musí unést vyšší váhu sněhu. Základem rovné střechy musí být velmi stabilní pevná konstrukce, aby nedocházelo ke zbytečnému namáhání izolačních vrstev, které jsou citlivé i na nepatrné pohyby a deformace. To všechno jsou důvody, které by nás měly vést k tomu, abychom na ploché střeše v žádném případě nešetřili. A to nejen na konstrukci a použitých materiálech, ale především na lidech, kterým návrh a realizaci střechy svěříme. Chyby mohou být již v samotném návrhu konstrukce střechy, vybírejme proto zkušeného projektanta, který navrhne jak skladbu střechy, tak přesné provedení všech konstrukčních detailů, zejména technologických prostupů. Doporučuje se raději vše trochu nadhodnotit, předimenzovat. Jak únosnost střechy, tak kvalitu materiálů, počet vpustí a podobně.

PEČLIVĚ A POD DOZOREM
Mnohem častěji než v návrhu dochází k chybám při provádění prací. Ať již úmyslným, tedy například výměnou kvalitního materiálu za levnější, ale častěji neúmyslným, vznikajícím spíše z lajdáctví. Pro hydroizolační fólii může být fatální, položí-li se na neočištěnou spodní plochu či se po ní projde nedbalý řemeslník v nevhodné obuvi. Stačí malá dírka, trhlinka, povolený spoj, nedokonalý svar, a vaše střecha se zařadí do jednoho ze dvou typů plochých střech: mezi ty, kterými zatéká, nebo ty, kterými bude zatékat, jak praví známý vtip. Aby byla zařazena do třetí kategorie, těch, kterými nezatéká, doporučujeme řemeslníky pečlivě kontrolovat, odborný stavební dozor je v tomto případě nutný. Nešetřete a najděte spolehlivého zkušeného člověka, který zkontroluje všechny důležité technologické fáze. Dokonalost provedení každé střechy, a zejména ploché, často prověří až dlouhotrvající vydatný déšť. Bohužel, i při nedávných lijácích vyšly najevo mnohé dosud neobjevené závady.

PLOCHÁ A ZELENÁ
Ozelenit střechu vegetací přináší mnohé výhody. Nejen ty, že tímto způsobem vracíme přírodě část plochy, kterou jsme jí stavbou domu odebrali. To, že přírodě scházejí plochy, na nichž se může voda vsakovat a postupně odpařovat, dokazují i mimo jiné stále častější povodně. Zeleň na střeše je však výhodná i z čistě praktického pohledu. Vytvoří ochranu hydroizolačního systému před přímým účinkem UV záření, teplotními výkyvy i účinky větru, deště a sněhu. Díky této ochraně se snižuje riziko materiálového rozpínání použitého hydroizolačního systému a prodlužuje se jeho životnost. Vegetační vrstva navíc působí jako přídavná tepelná izolace střechy, což pocítíme jak v zimě, tak i v létě, kdy ochrání proti letnímu přehřívání. K základní skladbě ploché střechy – parozábrana, tepelná izolace a hydroizolace – je třeba přidat další vrstvy, které umožní růst rostlin, zamezí prorůstání kořenů a zajistí vlhkostní rovnováhu. Jejich konkrétní řešení závisí na tom, zda se bude jednat o tak zvanou střechu extenzivní, porostlou rostlinami, kterým stačí menší vrstva zeminy a které snesou klimatické výkyvy bez velké údržby – trvalky, skalničky a suchomilné rostliny. Ty jsou na obytných budovách nejčastější. Vybudovat intenzivní zelenou střechu klade vyšší nároky na únosnost střechy, finance i údržbu.

Datum vydání: 3. 9. 2015

Edit: Miloslava Perglová