Chvála přirozenosti v zahradě

Při procházce zelenou zahradou s kaskádou jezírek vás ani na chvíli nenapadne, že tu před třinácti lety býval suchý jižní svah, kde vápencové podloží nedokázalo zadržet ani kapku vody. Teď tu poletují vážky, kuňkají žáby, často sem zalétají žízniví ptáci. Nebo i hladová volavka pro rybu. Zahradu se odváží navštěvovat i vydry.

Za zrodem zahrady stála myšlenka vrátit přírodě to, co jí majitelé vzali vybudováním domu. A taky prozaická touha po zahradě, která potřebuje minimální údržbu. A životní filozofie, vyznávající, že nejlépe funguje to, co řídí příroda sama.

Přímku v přírodě nenajdete

Dům si navrhl majitel, stavař, sám. Kam pohlédnete, všude se jeho přístup k životu, a tedy i ke stavění, projevuje. Uvnitř zaujme oblými tvary, pravé úhly se zde hledají obtížně. Prostoru dominuje kruhové komínové těleso, kolem kterého se obtáčí schodiště. „V přírodě najdete jen oblé tvary, přímka je nepřirozená, ani člověk se přirozeně nepohybuje v pravých úhlech,“ vysvětluje majitel. „Přímými tvary se okrádáte o prostor, oblý tvar vás nenutí uhýbat, prostor je měkký. Všude, kde jsou hranaté věci, se musíte přizpůsobovat prostoru vy, v oblých tvarech se prostor přizpůsobuje vám.“ Oblými tvary zaujme například kuchyňská linka z ohýbané masivní olše. Skříňky dole užší než pod pracovní deskou umožňují pohodlný postoj těsně u linky. Chodidla mají dost místa a záda netrpí. Přirozených principů je využito i při řešení vytápění a větrání, kdy vzduch proudí ve vzduchových mezerách mezi sádrokartonem a tepelnou izolací obvodových stěn, i v centrálním komínovém tělese, a podle potřeby se ohřívá nebo chladí. Příkladů přirozeně logického přístupu bychom zde našli mnoho, například ráno vás tu nebudí dotěrné mouchy, protože je od pobytu v domě odrazují přirozeně antiseptické vlastnosti nenalakovaného dřeva.

Navázat na les

A stejně tak jsou přirozené principy uplatněny i pří realizaci zahrady, kterou majitelé svěřili zahradnímu architektovi Janu Kotlářovi. Pozemek sousedí s lesem v chráněné krajinné oblasti Český kras a záměrem bylo ji s tímto lesem propojit. „Zadáním byla zahrada, o kterou bychom se nemuseli příliš starat, a jezírko – ze stejného důvodu: nemusí se sekat jako tráva.“ Nakonec jsou tu jezírka čtyři, a zahrada je koncipována tak, aby časem, až vyrostou kosterní dřeviny, vznikl nový les propojený s původním. Přednost proto dostávají dřeviny typické pro české lesy – borovice, babyky, duby, vrby, habry či tisy. Zachovány zatím zůstaly i zdravé ovocné stromy. O podrost se stará příroda skoro sama – jsou tu hlavně lísky a dříny. S realizací zahrady a jezírek se začalo dříve než s budováním domu. Stavba pak musela probíhat šetrně, aby vegetaci zbytečně neublížila. Je mnohem příjemnější nastěhovat se do domu obklopeného vzrostlou zahradou,“ vysvětluje autor a majitel.

Zadržovat vodu v krajině

Sucha posledních let burcují k tomu, aby se s vodou v krajině lépe hospodařilo, aby se v ní zadržela, vsákla se do půdy, a jen se přívalově nepřehnala z našeho území pryč. Soustava jezírek na tomto původně suchém svahu tuto vlnu předběhla a přirozeně vodu zadržuje, voda se odpařuje, vytváří příjemné mikroklima a v dolní části pozemku se vsakuje do soustavy kanálů a mizí ve spodních vodách. „Retence vody v krajině je přirozený princip, proto dobře funguje i tady,“ vysvětluje Jan Kotlář. „Naštěstí to tak chápali na odboru životního prostředí městské části i krajináři, takže nebylo obtížné získat potřebná povolení.“
Nejdříve vzniklo nejvýše položené jezírko v rohu zahrady nad domem, který však v té době ještě nestál. Je do něj potrubím přiváděna voda z přírodního pramene a funguje jako prameniště. Vytéká z něho potůček do hlavního jezera, které nechal majitel trochu překotně vybagrovat vzápětí poté, co mu Jan Kotlář předložil studii. Vznikla tak jáma větší, než se původně předpokládalo, ale velikost a hloubka tří a půl metru umožňuje majitelům do jezera skákat a zaplavat si. Třetí jezírko si vybudoval domácí pán sám o něco později, je napájeno přepadem z velkého jezera a slouží k chovu ryb. Bohužel tuto zimu je všechny vylovila vydra. Nešetřila nikoho. Co bylo větší, než pár centimetrů, spořádala. Dokonce i patnáctileté koi kapry a jesetery z hlavního jezírka. Všechno zlé je však k něčemu dobré, takže jezero bez ryb bylo možné vypustit a celkem snadno vyčistit.

K vodě patří skály

Když se dnes podíváte na jezera a meandrující potůček, těžko uvěříte, že kameny, které je lemují a ve velkém jezeře vytvářejí mohutnou stěnu, sem byly přivezeny z Jizerských hor a umně do těchto „přirozených“ útvarů sestaveny. Stěna z kamenů je složena na sucho, bez použití malty. Jednotlivé kameny váží i několik tun, k jejich instalaci musel posloužit jeřáb s únosností 100 tun rozkročený přes celou ulici vedle pozemku. Způsob uložení kamenů řídil Jan Kotlář na předem připravený terén. Působením času jsou sestavy kamenů stále přirozenější, protože zarůstají vegetací, která je jen mírně usměrňována. Největší kameny našly své místo poblíž domu a čtvrtého jezírka, které je překvapením pro každého nově příchozího.

Zlí duchové chodí rovně

Každého, kdo sem přichází poprvé, totiž zarazí, že od branky nevede cesta k domu. Pokračovat lze jen po kamenech vystupujících nad hladinu tohoto jezírka a pak zahnout vlevo či vpravo k jednomu ze vchodů. Proč? Již od pana majitele víme, že člověk přirozeně nechodí přímo, a teď se dozvídáme, že podle japonských pověstí chodí rovně zlí duchové. V tomto místě je nejvíce patrný další zdroj inspirace, a to zahradami japonskými. Přestože tu nenajdeme sedícího Buddhu ani jiné východní artefakty, je tu vše, co odpovídá principu japonské zahrady, tedy přirozenost, harmonie a klid. „Zahrada je jako živý obraz, z okna se díváte na stále stejnou scenérii, která však nikdy stejná není díky počasí a roční době,“ vysvětluje. Dům střeží kamenní strážci, maxi bonsaje – dospělá jabloň či mladá borovice na břehu jezera – jsou tvarovány rukou Jana Kotláře.

Žába Otýlie a spol.

To, že je zvolená koncepce správná, dokazuje spokojenost majitelů a jejich dětí, které od té doby, co tu bydlí, nezastonaly. Ale především to však dokazují živočichové, kteří zde našli svá útočiště. Někteří jsou již staří známí – v dešťovém jezírku u vchodu sídlí žába Otýlie se svými sestrami. A přestože všechna jezírka fungují jako žabí líheň, Otýlie nesnese velkou konkurenci, každým rokem zde s ní smí zůstat jen další tři čtyři žáby. S užovkou by si ráda hrála kočka Juliana, ale už ví, že tahle hýbací tkanička na hraní není. Usednete-li u jezírka k meditaci, možná spatříte téměř neviditelného čolka. Prameniště je vítaným napajedlem ptáků, občas tu přistanou i divoké kachny. Vodní hmyz, vodoměrky, vážky, dravé ryby i žáby se starají o to, aby nikoho neobtěžovali komáři. A dělají to věru dobře…

Jak je to s jezírky?

Ptáme se Jana Kotláře, autora návrhu této zahrady

Na jakém principu jsou založena jezírka v zahradě?

Jedná se spíše o rybniční soustavu, protože jsou napájena přírodním zdrojem, a mají trvalý odtok vody. To je jejich velkou výhodou, nepotřebují filtraci a péče o ně je opravdu minimální oproti běžným jezírkům s uzavřeným vodním cyklem.
Jako každý rybník potřebují občas vyčistit od kalů, což se udělalo právě letos, kdy se využilo toho, že je vydra připravila o ryby. Jinak by se mohlo ještě nějaký ten rok počkat. I mechanické nečistoty, napadané listí, se přirozeně odplaví nebo zetlí a usadí se na dně v podobě kalu. Čtvrté jezírko je napájeno dešťovou vodou.

Jaké máme možnosti, když není k dispozici přírodní pramen jako v tomto případě?

Existuje mnoho možností, jak jezírka vytvořit. Jednou z nich jsou jezírka zcela bez vegetace, které se čistí bakteriemi a vzduchováním. Něco na způsob zatopeného lomu, důležité je zde zmíněné vzduchování, aby byla voda stále dostatečně okysličená. Čím víc se v takovém jezírku koupete, tím lépe.
V jiném typu jezírek se naopak o čištění starají rostliny, jako kořenové čistírny, které zaujímají zhruba třetinu plochy jezírka, zbytek je koupací. Tento systém je trochu zákeřný, hrozí, že při přemíře živin přestane samočištění fungovat.
Asi nejčastěji se budují jezírka s filtračními systémy. Úkolem mechanických a biologických filtrů je nahradit alespoň částečně samočistící procesy a zajistit cirkulaci vody. Filtrace se stále zdokonalují, kombinují se například s UV lampami nebo již dokáží odkalovat jezírko v průběhu sezony, je to však systém technologicky náročný. A nejvíce náročné jsou chovné rybníky, takže je třeba zvážit, zda si dopřát dnes tak módní koi kapry.

A jakému typu dáváte přednost vy?

My spíše hledáme střední cestu, tak aby fungovala jak esteticky, tak finančně. Především musí vyhovovat klientovi, záleží na tom, co od jezírka očekává, jakou mu chce věnovat péči, zda se chce koupat. U filtračních jezírek je podle mne lépe méně rostlin, opravdu jen pro okrasu.
Realizace zahrady

Ing. Jan Kotlář
tel.: 739 539 309
www.cembra.cz

Ing. Karel Hegenbart
Domy s duší
tel.: 602 546 397
www.k4h.eu

Text: Miloslava Perglová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Více informací se nachází v srpnovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Uložit

Datum vydání: 11. 9. 2017

Edit: Andrea Moudrá