Bydlení vysoko nad městem

Přeměny dožilých průmyslových staveb na nové funkce nejsou dnes neobvyklé, z mnohých areálů bývalých pivovarů už se staly luxusní loftové byty. Konverze olomouckého sila je však poněkud jiného charakteru. Vilu postavenou na věži zásobníků obilí, které zůstávají prázdné, propojuje se zemí pouze výtah.

Okouzlení průmyslovou architekturou není nic nového pod sluncem, možná si vzpomenete na muzikál Flashdance z roku 1983, kde hlavní hrdinka bydlela ve starém továrním skladišti. Pro nevšední (svým způsobem romantické) bydlení jsou oblíbené zvláště budovy z konce 19. století, u nichž se autoři snažili syrovou industriální strohost zmírnit dekorem historizujících slohů. Využití věže sila pro bydlení se zdálo téměř nemožné, ale podařilo se to skvěle například renomovanému holandskému ateliéru MVRDV, jejich neobvyklý bytový dům Frøsilos – Gemini residence vznikl v roce 2005 v Kodani. Dva válcové zásobníky autoři obalili bytovými prostory, odkud se otevírají výhledy na město. Vnitřní prostory válců tvoří volné šachty s výtahy a schodišti, kruhové galerie při obvodu jsou jakousi interiérovou obdobou pavlačí se vstupy do bytů.

NOVÁ ČASOVÁ VRSTVA

Krásné výhledy do okolí a umístění bydlení v centru města se staly hlavním motivem také při využití olomouckého sila. Zásobníky s opadávající omítkou zakoupil v 90. letech majitel reklamní agentury jako plochu vhodnou na velké billboardy. Možná působil trochu jako blázen, že je ochoten zaplatit za tak problematickou nemovitost, ale už tehdy si pohrával s myšlenkou bydlení na jejím vrcholu. Stavba ležela ladem ještě několik dlouhých let, než se mohl pustit do tak náročné realizace svého snu. Železobetonový skelet silážní věže spolu s administrativní budovou Hanáckých mlýnů byl postaven podle projektu Jana Tymicha v letech 1940–1941 poblíž tržnice, areál mlýnů odděloval historické jádro města od okrajové části. Počátkem 50. let vyhořely provozní budovy a silo přestalo sloužit, funkční zůstaly pouze budovy směrem do ulice s několika byty a malými provozovnami. Poloha v centru města, poblíž Smetanových sadů a nad říčkou, nádherné výhledy z výšky na celé město i jeho okolí, to vše přímo vybízelo k využití pro neobyčejné bydlení. Majitel sila se obrátil na architekta Tomáše Pejpka, který společně s polským kolegou Szymonem Rozwałkou zpracoval projekt. Vzniklo několik variant, jedna dokonce s „krajkovím“ oken proděravěných do pláště sila, ale realizovalo se nakonec řešení méně finančně náročné a snadněji proveditelné. Víceúrovňový byt je vlastně moderní vilou posazenou na střeše sila, pro bydlení se přitom využívá i nejvyšší část původní stavby. Nová „krabice“ s vyzděným ocelovým skeletem je do původní konstrukce zapuštěna, vytváří další časovou vrstvu jednoznačně odlišenou materiálem, zdůrazněnou masivní hmotou a asymetrickou polohou vůči půdorysu věže. Nová nástavba nepůsobí jako parazit, je rovnocenným a zdravě sebevědomým partnerem. Přestavba nejenom změnila vzhled chátrajícího sila, byla také odvážným zásahem do panoramatu města. Možná zpočátku vzbuzovala rozporuplné pocity v místních obyvatelích, ale u odborné veřejnosti získala respekt, jak potvrzuje i ocenění v Grand Prix architektů.

VÝTAH MEZI ČASEM A PROSTOREM

Na rozdíl od jiných konverzí průmyslových staveb je nové bydlení na věži sila propojeno se zemí pouze výtahem (nepočítáme-li únikové schodiš- tě, běžně nevyužívané). Výtah – podle slov autorů – se stal fenoménem, který rozbíjí vztah mezi časem a prostorem. Propojuje několik zcela rozdílných světů, které se objevují a mizí otevřením či zavřením výtahových dveří. Prvním prostorem je vstupní atrium vytvořené z původní sušárny obilí, vysoké 14 metrů. Intimní dvorek pomalu zarůstá popínavou zelení a je bezpečnou oázou dětských her. Shora je otevřený, protože podlahy pater byly zbourány, ale zůstaly tu původní trámy (místy se stopami zmíněného požáru), které připomínají historii objektu. Vzadu na dvorku je přistaven samostatný apartmán pro hosty, mají tu své soukromí a nejblíže k výletům po městě. Na atrium navazuje vstupní hala se schodištěm, vytvořená v jednom z 12 zásobníků obilí. Do vedlejšího zásobníku byl umístěn výtah, zbytek prostoru zůstal volný a je možné odtud projít do další časoprostorové dimenze sila, kde se otevírá pohled na zachovaná zakončení betonových silážních násypek. Mezi vstupním podlažím a obytnými patry je jakési vakuum, nevyužitelný prostor zásobníků. Nad atriem měla vzniknout ještě visutá zahrada (na úrovni bývalé střechy sušárny), ta se ale podle projektu nerealizovala. Výtah tedy projíždí bývalým zásobníkem a zastavuje se až v nástupním podlaží vlastního bytu. Ústí do dvoupodlažního obytného prostoru, který vznikl vyčištěním původního vrcholu sila. Výška obou podlaží zůstává patrná v místě sezení u televizoru, v jídelně a kuchyni, nad zbývající plochou je vestavěno patro s pracovnou a vyhlídkovou galerií, odkud se otevírají nejpůsobivější panoramatické výhledy k historickému centru na severní straně i směrem k jihozápadnímu okraji města s okolím. Na jižním nároží se do půdorysu obytného prostoru zakousla terasa propojená venkovním schodištěm s vyšší úrovní před pracovnou. Schodiště s navazující šikmou zatravněnou plochou vytváří z vnějšího pohledu jedinou diagonálu na jinak pravoúhlé fasádě a spolu se sousední prosklenou zimní zahradou oddělují silo od těla nástavby. Na opačném, severním nároží toto oddělení vyjadřuje bohatě prosklená část jídelny a kuchyně. Velkorysé pojetí obytného prostoru podtrhují volné průhledy mezi jednotlivými funkčními zónami i venkovním prostorem, galerie a pochozí lávky, ale také prosklené „oko“ galerie, kolem kterého je možné volně posedávat, být v kontaktu s městem i vlastní rodinou. Od otevřeného obytného prostoru je dveřmi oddělené pouze obslužné zázemí – únikové schodiště, spižírna a toaleta.

 

Technické údaje
Zastavěná plocha: 260 m2
Obestavěný prostor: 6500 m3
Původní konstrukce: monolitická železobetonová
Nástavba: vyzděný ocelový skelet
Podlahy: průmyslová mozaika dub, v koupelnách keramické dlažby
Okenní otvory: izolační zasklení v ocelových rámech

MEZI NEBEM A ZEMÍ

Nová obytná „krabice“ nad věží obsahuje soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny a příslušné hygienické vybavení. Tady se realizovalo jiné členění, než zamýšleli autoři celého projektu, majitelé nakonec zvolili (stejně jako pro zařízení interiéru obytného prostoru) jiné řešení. Upustilo se od mezonetových buněk dětských pokojů nebo zelené střešní zahrady. Ale i přes tyto změny zůstává zachován prvotní koncept. Dům na silu je velmi výjimečnou stavbou, která přináší neobvyklé a výrazné hodnoty bydlení. Těsný kontakt s městem díky otevřeným výhledům, přitom dokonalé soukromí. Blízkost centra i výhody individuálního rodinného domu s vlastním dvorkem v atriu, se zelení terasy či zimní zahrady v návaznosti na obytný prostor. Stačí vyjet několik pater výtahem a z rušného města se dostáváme do klidné oázy mezi nebem a zemí. Město navíc získalo novou ikonu moderní architektury, přitom ale industriální charakter stavby byl zachován a vhodné využití pro jinou funkci mu vdechlo nový život.

Ing. arch. Tomáš Pejpek, Ing. arch. Szymon Rozwałka

Absolventi FA ČVUT v Praze (Pejpek) a FA TU Štětín (Rozwałka). Setkali se koncem 90. let v olomouckém ateliéru Polách & Fabián. Od roku 2004 trvale spolupracují v olomouckém ateliéru na českých i polských projektech. Szymon Rozwałka je zároveň spolumajitelem štětínského ateliéru C+HO_aR. V roce 2007 spolu získali první místo v soutěži na školu ve Srebrnej Górze, 2008 Grand Prix za projekt přestavby sila v Olomouci (Cena v kategorii Rodinný dům).

Kontakt: C+HO_aR architekti , Mahlerova 15 779 00, Olomouc, tel.: 585 315 964 olomouc@cplushoar.com, www.cplushoar.com

Datum vydání: 8. 10. 2015

Edit: Věra Konečná